V. I. Lenin
Kapitalismus v zemědělství
Stať druhá
I V deváté kapitole své knihy (Rostoucí obtíže tržního zemědělství) analyzuje Kautsky rozpory, které jsou pro kapitalistické zemědělství typické. Z námitek pana Bulgakova proti této kapitole, které probereme níže, je vidět, že kritik nepochopil zcela správně obecnou platnost těchto „obtíží“. Existují „obtíže“, které „překážejí“ plnému rozvoji racionálního zemědělství a zároveň popohánějí rozvoj kapitalistického zemědělství. Kautsky například uvádí mezi „obtížemi“ vylidňování venkova. Je nepochybné, že stěhování nejlepších a nejinteligentnějších pracovníků z vesnice je na „překážku“ plnému rozvoji racionálního zemědělství, je však stejně nepochybné, že zemědělci proti této překážce bojují rozvojem techniky, například zaváděním strojů.
Kautsky zkoumá následující „obtíže“: a) pozemkovou rentu, b) dědické právo, c) omezení dědického práva, majoráty (fideikomisy, Anerbenrecht)[53]‚ d) vykořisťování venkova městem, e) vylidňování venkova.
Pozemková renta je ona část nadhodnoty, která zbývá po odečtení průměrného zisku z kapitálu vloženého do hospodářství. Monopol pozemkového vlastnictví umožňuje vlastníkovi pozemku přisvojit si tento přebytek, přičemž cena půdy (= kapitalizovaná renta) zajišťuje výši renty už dosažené. Renta pochopitelně „ztěžuje“ plnou racionalizaci zemědělství: při pachtovní soustavě oslabuje podněty k různému zdokonalování aj., při hypotekární soustavě se musí větší část kapitálu vkládat nikoli do výroby, ale do nákupu půdy. Pan Bulgakov ve své námitce za prvé říká, že na zvyšování hypotekární zadluženosti není „nic strašného“. Zapomíná jen, že Kautsky nikoli „v jiném smyslu“, ale právě v tomto smyslu už ukázal, že hypoték nutně přibývá i při rozkvětu zemědělství (viz výše, stať první, II). Nyní si však Kautsky vůbec neklade otázku, zda je rostoucí počet hypoték „strašný“ nebo ne, ale které obtíže brání kapitalismu, aby plně dostál svému poslání. Za druhé podle názoru pana Bulgakova „je sotva správné považovat růst renty jen za překážku... Růst renty, možnost jejího zvyšování je pro zemědělství samostatným stimulem, který podněcuje technický a jiný progres“ (proces — zřejmě chyba tisku). Stimulem pokroku kapitalistického zemědělství je přírůstek obyvatelstva, větší konkurence, vzmáhající se průmysl, a renta je pak daň, kterou pozemkové vlastnictví odnímá společenskému rozvoji, rozmáhající se technice. Považovat proto vzestup renty za „samostatný stimul“ pokroku není správné. Teoreticky je zcela možná existence kapitalistické výroby bez existence soukromého vlastnictví půdy, tj. při nacionalizaci půdy (Kautsky, S. 207), kdy by absolutní renta vůbec neexistovala a diferenční renta by plynula státu. Podnět k agronomickému pokroku by tím nebyl oslaben, naopak obrovsky posílen.
„Nic nemůže být mylnějšího,“ praví Kautsky, „než domněnka, že vyhánět ceny statků do výše (in die Höhe treiben), nebo je uměle udržovat na vysoké úrovni je v zájmu zemědělství. To je v zájmu momentálních (augenblicklichen) pozemkových vlastníků, v zájmu hypotečních bank a spekulantů s pozemky, naprosto však ne v zájmu zemědělství a nejméně už v zájmu jeho budoucnosti, v zájmu příští zemědělské generace“ (199). A cena půdy je kapitalizovaná renta.
Druhou obtíží tržního zemědělství je, že nutně vyžaduje soukromé vlastnictví půdy; to způsobuje, že při dědění se půda buď drobí (a tato parcelace půdy vede místy dokonce k technické regresi), nebo je zatížena hypotékami (kdy dědic vyplácí ostatním spoludědicům kapitál v penězích, které si na půdu vypůjčil). Pan Bulgakov vytýká Kautskému, že „do svého popisu nezahrnul kladnou stránku“ mobilizace půdy[a]. Tato výtka rozhodně není na místě, neboť Kautsky jak v historické části své knihy (zejména ve III. kapitole I. oddílu, v níž pojednává o feudálním zemědělství a o příčinách, proč bylo vystřídáno zemědělstvím kapitalistickým), tak i v části aplikované[b] čtenáři jasně ukázal kladnou stránku a historickou nutnost soukromého vlastnictví půdy, podřízení zemědělství konkurenci, a tudíž i mobilizace půdy. Pokud jde o druhou výtku pana Bulgakova, totiž že Kautsky nezkoumá problém, který „pramení z rozdílného přírůstku obyvatelstva v různých místech“, je nám tato výtka zcela nepochopitelná. Čekal snad pan Bulgakov, že v Kautského knize najde studie o populačním problému?
Nebudeme se zdržovat otázkou majorátů, která není (po tom, co bylo řečeno výše) ničím novým, a přejdeme k vykořisťování vesnice městem. Tvrzení pana Bulgakova, že Kautsky „nestaví proti negativním stránkám stránky pozitivní, především význam města jako trhu pro zemědělství“, přímo odporuje skutečnosti. Význam města jako trhu pro zemědělství Kautsky zcela jasně ukazuje hned na první stránce kapitoly, která zkoumá „moderní zemědělství“ (S. 30 n.). Právě „městskému průmyslu“ (S. 292) připisuje Kautsky hlavní úlohu v přetváření zemědělství, v jeho racionalizaci atd.[c]
Nemůžeme proto vůbec pochopit, jak mohl pan Bulgakov ve svém článku (s. 32 v 3. čísle časopisu Načalo) opakovat tytéž myšlenky jakoby proti Kautskému! Je to zvlášť názorný příklad, jak přísný kritik nesprávně interpretuje kritizovanou knihu. „Nesmí se zapomínat,“ poučuje Kautského pan Bulgakov, že „část hodnoty“ (plynoucí do měst) „se vrací na vesnici“. Každý si asi pomyslí, že Kautsky na tuto základní pravdu zapomíná. Ve skutečnosti však Kautsky rozlišuje odliv hodnot (z vesnic do měst) bez ekvivalentu a za ekvivalent, a rozlišuje jej mnohem jasněji, než se to pokouší udělat pan Bulgakov. Kautsky nejdříve zkoumá „odliv hodnot ve zboží bez ekvivalentu (ohne Gegenleistung) z vesnic do měst“ (S. 210) (renta utrácená ve městech, daně, úroky z půjček v městských bankách) a spatřuje v tom zcela správně ekonomické vykořisťování vesnice městem. Dále zkoumá odliv hodnot za ekvivalent, tj. směnu zemědělských výrobků za výrobky průmyslové. „Z hlediska zákona hodnoty,“ říká Kautsky, „neznamená tento odliv vykořisťování zemědělství[d], ve skutečnosti však vede stejně jako ostatní činitele, o nichž jsme se právě zmínili, k jeho agronomickému (stofflichen) vykořisťování, k ochuzování půdy o živiny“ (S. 211).
Pokud jde o toto agronomické vykořisťování vesnice městem, ztotožňuje se Kautsky i v této věci s jednou ze základních pouček Marxovy a Engelsovy teorie, že totiž protiklad mezi městem a vesnicí narušuje nutný soulad a vzájemnou závislost mezi zemědělstvím a průmyslem, a proto až kapitalismus dospěje do vyšší formy, musí tento protiklad zaniknout[e]. Pan Bulgakov se domnívá, že Kautského názor o agronomickém vykořisťování vesnice městem „je podivný“ a že „Kautsky se zde rozhodně dostal na půdu čiré fantazie“ (sic!!!). Udivuje nás jen, že pan Bulgakov přitom přehlíží, že názory Kautského, které kritizuje, jsou totožné s jednou ze základních Marxových a Engelsových myšlenek. Čtenář si právem může myslet, že za „čirou fantazii‘ pokládá Bulgakov myšlenku o odstranění protikladu mezi městem a vesnicí. Zastává-li kritik opravdu tento názor, pak s ním rozhodně nesouhlasíme a jsme na straně „fantazie“ (tj. ve skutečnosti nikoli fantazie, ale hlubší kritiky kapitalismu). Že myšlenka o odstranění protikladu mezi městem a vesnicí je fantazií, není názor nijak nový. Je to běžný názor buržoazních ekonomů. A tento názor převzali i někteří autoři se serióznějšími názory. Tak například Dühring se domníval, že antagonismus mezi městem a vesnicí „je už svou podstatou nevyhnutelný“.
Dále je pan Bulgakov „překvapen“ (!) tím, že Kautsky poukazuje na stále častější epidemie, které postihují rostliny a zvířectvo, jako na jednu z obtíží tržního zemědělství a kapitalismu. „Co s tím má co dělat kapitalismus?“ táže se pan Bulgakov. „Zušlechťovat plemena dobytka je přece nutné a co na tom může změnit nějaká vyšší sociální organizace?“ My jsme zase překvapeni tím, že pan Bulgakov nemůže pochopit naprosto jasnou myšlenku Kautského. Staré odrůdy rostlin a druhy zvířectva, které vznikly přirozeným výběrem, jsou nahrazovány „zušlechtěnými“ odrůdami, které vznikly umělým výběrem. Rostliny i zvířectvo jsou proto choulostivější a náročnější; epidemie se při dnešních komunikačních možnostech šíří neuvěřitelně rychle, přičemž hospodaření zůstává individuální, roztříštěné, často zcela malé (rolnické), a bez znalostí a prostředků. Do služeb rozvoje techniky zemědělství dává městský kapitalismus všechny prostředky moderní vědy, avšak výrobce ponechává i nadále v žalostném sociálním postavení; městskou kulturu na vesnici soustavně a plánovitě nepřenáší. Na tom, že plemena dobytka se musí zušlechťovat, nic nezmění žádná vyšší sociální organizace (něco tak absurdního Kautsky samozřejmě ani nemínil říci), avšak moderní kapitalistická sociální organizace trpí neexistencí společenské kontroly a zbědovaností rolniků a dělníků tim více, čím více se rozvíjí technika a čím choulostivější jsou druhy dobytka a odrůdy rostlin[f].
Poslední „obtíž“ tržního zemědělství spatřuje Kautsky ve „vylidňování vesnice“, v tom, že města pohlcují její nejlepší, nejenergičtější a nejinteligentnější pracovní síly. Pan Bulgakov se domnívá, že obecně vzato je toto tvrzení „rozhodně nesprávné“, že „nynější rozvoj městského obyvatelstva na úkor vesnického není zákonem kapitalistického vývoje zemědělství“, ale projevem stěhování zemědělského obyvatelstva z průmyslových, exportních zemí za oceán, do kolonií. Myslím, že se pan Bulgakov mýlí. Přírůstek městského (obecněji: průmyslového) obyvatelstva na úkor vesnického není jen dnešní, ale obecný jev, který je projevem právě zákona kapitalismu. Teoreticky lze tento zákon zdůvodnit,jak jsem vysvětlil jinde[g], zaprvé tím, že rostoucí společenská dělba práce odnímá prvobytnému zemědělství stále více odvětví průmyslové výroby[h], za druhé tím, že variabilní kapitál, jehož je zapotřebí k exploataci určitého pozemku, se celkově zmenšuje (srov. Das Kapital, III, 2, S. 177. Ruský překlad, s. 526.[54] Cituji ve Vývoji kapitalismu, s. 4 a 444.)[i] Zmínili jsme se už, že v jednotlivých případech a v jednotlivých obdobích lze pozorovat zvýšení variabilního kapitálu potřebného k obdělání daného pozemku, to však nic nemění na správnosti obecného zákona. Kautského by ovšem vůbec nenapadlo popírat, že relativní úbytek zemědělského obyvatelstva neznamená absolutní úbytek ve všech dílčích případech a že rozsah tohoto absolutního úbytku závisí i na růstu kapitalistických kolonií. Na příslušných místech své knihy Kautsky naprosto jasně poukázal na tento růst kapitalistických kolonií zaplavujících Evropu laciným obilím. [„Týž útěk vesnického obyvatelstva (Landflucht)‚ který vylidňuje evropský venkov, přivádí nejen do měst, ale také do kolonií neustále nové zástupy zdatného vesnického obyvatelstva...“ S. 242.] To, že průmysl odvádí ze zemědělství nejzdatnější, nejenergičtější a nejinteligentnější pracovníky, je obecný jev jak v průmyslových, tak i v zemědělských zemích, a nejen v západní Evropě, ale i v Americe a v Rusku. Protiklad mezi kulturou měst a barbarstvím venkova, který s sebou přináší kapitalismus, k tomu nevyhnutelně vede. Pan Bulgakov pokládá za „nesporný“ „názor“, „že úbytek zemědělského obyvatelstva při celkovém přírůstku obyvatelstva si nelze představit bez značného dovozu obilí“. Podle mého názoru to nejenže není nesporné, ale je to přímo nesprávné. Lze si docela dobře představit, že může dojít k úbytku zemědělského obyvatelstva při celkovém přírůstku obyvatelstva (rozrůstají se města), aniž bude dováženo obilí (zvyšuje se produktivita zemědělské práce, která umožňuje produkovat při menším počtu pracovníků stejné, anebo dokonce větší množství obilí než dříve). Lze si také představit celkový přírůstek obyvatelstva při úbytku zemědělského obyvatelstva a při snížení (nebo jen neúměrném zvýšení) množství zemědělských produktů, „lze si to představit“, dojde-li ke zhoršení výživy lidu, zaviněnému kapitalismem.
Pan Bulgakov tvrdí, že růst středních rolnických hospodářství v Německu od roku 1882 do roku 1895 — což je fakt, který Kautsky konstatuje a uvádí jej do souvislosti s tím, že tato hospodářství nejméně trpí nedostatkem pracovních sil — „může otřást celou konstrukcí“ Kautského. Podívejme se blíž, co to vlastně Kautsky tvrdí.
Podle údajů zemědělské statistiky vzrostla v letech 1882 až 1895 nejvíce rozloha hospodářství od 5 do 20 hektarů. V roce 1882 činila tato rozloha 28,8 % veškeré rozlohy, v roce 1895 už 29,9 % . Současně s tímto zvětšením středních rolnických hospodářství došlo ke zmenšení rozlohy velkých rolnických hospodářství (20—100 hektarů; 1882 celkem 31,1 %, 1895 celkem 30,3 %). Kautsky říká: „Tato čísla naplňují radostí srdce všech dobrých občanů, kteří vidí v rolnictvu nejpevnější baštu existujícího řádu. Tak vida, v zemědělství žádný pohyb není, volají nadšeně, Marxova dogmatu se na ně nedá použít.“ Zvětšování středních rolnických hospodářství je vykládáno jako začátek nového rozkvětu rolnictva.
„Kořeny tohoto rozkvětu však vězí v blátě,“ odpovídá Kautsky těmto dobrým občanům. „Tento rozkvět neplyne z blahobytu rolnictva, nýbrž z tísně celého zemědělství“ (230). Kautsky těsně před tím říká, že „přes veškerý technický pokrok se už dostavil místy (podtrženo Kautským) — o tom nelze pochybovat — úpadek zemědělství“ (228). Tento úpadek vede například k obrodě feudalismu — k pokusum pripoutat delníky k půdě a uložit jim určité povinnosti. Lze se vůbec divit, že při této „tísni“ okřívají zaostalé formy hospodářství? Že se rolnictvo, které se vůbec liší od pracujících ve velkovýrobě nižší úrovní potřeb, větší schopností hladovět a dřít jako kůň, při krizi drží déle?[j] „Agrární krize zasahuje všechny třídy v zemědělství, jež vyrábějí zboží; nezastavuje se ani před středními. rolníky“ (S. 231).
Zdálo by se, že všechno, co zde Kautsky říká, je tak jasné, že to musí každý pochopit. Nicméně kritik to zřejmě nepochopil. Pan Bulgakov nám svůj názor neříká: tak či onak vysvětluje toto rozšiřování středních rolnických hospodářství, Kautskému však připisuje názor, že „rozvoj kapitalistického výrobního způsobu vede ke zkáze zemědělství“. A pan Bulgakov se rozčiluje: „Kautského tvrzení o rozvratu zemědělství je nesprávné, násilné, nedokázané a odporuje nejzákladnějším faktům skutečnosti“ apod. apod.
Poznamenáme k tomu, že pan Bulgakov myšlenky Kautského tlumočí naprosto nesprávně. Kautsky vůbec netvrdí, že rozvoj kapitalismu vede ke zkáze zemědělství, nýbrž tvrdí pravý opak. Vyvozovat ze slov Kautského o depresi (= krizi) zemědělství, o technické regresi, která místy (nota bene) nastává, že Kautsky mluví o „rozvratu“ a „zkáze“ zemědělství, je možné jedině při velmi povrchním čtení Kautského díla. V X. kapitole, věnované speciálně zámořské konkurenci (tj. hlavní příčině agrární krize), Kautsky říká: „Příchod krize přirozeně (natürlich) nemusí (braucht nicht) postižený průmysl zničit. Stává se to jen velmi zřídka. Zpravidla má krize za následek jen přeměnu existujících vlastnických vztahů ve smyslu kapitalismu“ (273—274). Tato poznámka o krizi zemědělských technických výrobních odvětví jasně obráží celkový názor Kautského na význam krize. V téže kapitole opakuje Kautsky tento názor i o celém zemědělství: „Proto tedy zdaleka není proč mluvit o zkáze zemědělství (Man braucht deswegen noch lange nicht von einem Untergang der Landwirtschaft zu sprechen). Avšak jeho konzervativnost nenávratně zmizela všude tam, kde stanul pevnou nohou moderní výrobní způsob. Lpění na starých způsobech (Das Verharren beim Alten) hrozí zemědělci jistou záhubou; musí neustále sledovat rozvoj techniky, musí neustále přizpůsobovat svou výrobu novým podmínkám... I na venkově se dostává celý hospodářský život, který se dosud pohyboval s neúprosnou jednotvárností ve věčně stejných kolejích, do stavu neustálého revolucionizování, které je tak typické pro kapitalistický výrobní způsob“ (289).
Pan Bulgakov „nechápe“, jak mohou současně vedle sebe působit tendence k rozvoji výrobních sil v zemědělství a tendence k větším obtížím v tržním zemědělství. Co je na tom nepochopitelného?? Kapitalismus v zemědělství i v průmyslu dává obrovský impuls k rozvoji výrobních sil, avšak právě tento rozvoj čím dále více zostřuje rozpory kapitalismu, působí mu další „obtíže“. Kautsky rozvíjí jednu ze základních myšlenek Marxe, který kategoricky zdůrazňoval pokrokovou historickou úlohu kapitalismu v zemědělství (racionalizace zemědělství, oddělení půdy od zemědělce, vymanění zemědělského obyvatelstva z nadvlády a otroctví atd.), přičemž zároveň stejně kategoricky poukazoval na zbídačování a útlak bezprostředních výrobců, na neslučitelnost kapitalismu s požadavky racioiiálního zemědělství. Je krajně podivné, když pan Bulgakov hlásá, že jeho „celkový sociálně filozofický světový názor je stejný jako Kautského“[k], ale nepozoruje, že Kautsky zde rozvádí základní Marxovu myšlenku. Čtenáři časopisu Načalo jistě museli vrtět hlavou nad tím, jak se pan Bulgakov staví k těmto základním myšlenkám, jak může při totožném celkovém světovém názoru říci: „De principiis non est disputandum“[l]!!? Dovolujeme si tomuto prohlášení pana Bulgakova nevěřit; považujeme diskusi mezi ním a jinými marxisty za možnou právě proto, že tato „principia“ jsou společná. Ríká-li pan Bulgakov, že kapitalismus racionalizuje zemědělství, že techniku dodává zemědělství průmysl apod., pak jen opakuje jedno z takových „principií“. Jen přitom zbytečně říká „právě naopak“. Čtenáři by si mohli myslet, že Kautsky zastává jiný názor, ale Kautsky ve své knize naprosto nekompromisně a jasně rozvíjí právě tyto základní Marxovy myšlenky. Kautsky říká: „Právě průmysl vytvořil technické a vědecké podmínky nového, racionálního zemědělství, zrevolucionoval je stroji a umělými hnojivy, mikroskopem a chemickou laboratoří, a tim přivodil technickou převahu kapitalistické velkovýroby nad rolnickou malovýrobou“ (S. 292). Kautsky se tak nedostává do rozporu jako pan Bulgakov: pan Bulgakov na jedné straně uznává, že „kapitalismus“ (tj. výroba prostřednictvím námezdní práce, tj. nikoli rolnická výroba, nýbrž velkovýroba?) „racionalizuje zemědělství“, na druhé straně však „nositelem tohoto technického pokroku zde vůbec není velkovýroba“!
II Desátá kapitola Kautského knihy je věnována zámořské konkurenci a industrializaci zemědělství. Pan Bulgakov se o této kapitole vyjadřuje velice pohrdavě: „Nic zvlášť nového ani originálního, víceméně známá základní fakta“ atd. a obchází hlavní otázku, jak chápat agrární krizi, její podstatu a význam. Zatím však právě tato otázka je teoreticky nesmírně důležitá.
Z celkového pojetí vývoje zemědělství, jak je formuloval Marx a podrobně propracoval Kautsky, nutně vyplývá i pojetí agrární krize. Podstatu agrární krize spatřuje Kautsky v tom, že evropské zemědělství přišlo v důsledku konkurence zemí produkujících velmi levné obilí o možnost svalit na masu spotřebitelů břemena, která soukromé vlastnictví půdy a kapitalistická zbožní výroba svalují na zemědělství. Od nynějška evropské zemědělství „je (tato břemena) musí nést samo, a v tom tkví současná agrární krize“ (S. 239, podtrženo Kautským). Hlavním z těchto břemen je pozemková renta. V Evropě ji předcházející historický vývoj vyhnal neúměrně vysoko (jak diferenční, tak absolutní rentu) a pozemková renta je teď součástí ceny půdy[m]. V koloniích (Americe, Argentině aj.), pokud zůstávají koloniemi, vidíme naopak volnou půdu, kterou obsazují noví přistěhovalci buď zcela zdarma, nebo za nepatrnou cenu, a přitom je to půda, jejíž panenská úrodnost snižuje výrobní náklady na minimum. Je zcela přirozené, že až dosud evropské kapitalistické zemědělství svalovalo na spotřebitele neúměrně vysoko vyhnanou rentu (v podobě vysokých cen obilí), kdežto teď dopadá veškerá tíha této renty na zemědělce a pozemkové vlastníky samé a přivádí je na mizinu[n]. Agrární krize tak narušila a dále narušuje dřívější prosperitu kapitalistického pozemkového vlastnictví a kapitalistického zemědělství. Kapitalistické pozemkové vlastnictví zatěžovalo až dosud stále větší daní společenský vývoj a výši této daně zahrnovalo do cen půdy. Nyní se musí této daně vzdát[o]. Kapitalistické zemědělství je teď vrženo do stejně labilního stavu, jaký je příznačný pro kapitalistický průmysl, a musí se přizpůsobovat novým podmínkám trhu. Agrární krize, tak jako každá krize, přivádí spoustu hospodářů na mizinu a způsobuje převrat v ustálených vlastnických vztazích, místy vede k technické regresi, k oživení středověkých hospodářských vztahů a forem, vcelku však společenský vývoj urychluje, vytlačuje patriarchální strnulost z jejích posledních útočišť, vynucuje si další specializaci zemědělství (což je jeden z hlavních faktorů zemědělského pokroku v kapitalistické společnosti), další zavádění strojů atd. Vcelku — Kautsky to ukázal ve IV. kapitole své knihy na údajích o několika zemích — dokonce ani v západní Evropě nepozorujeme v letech 1880 až 1890 v zemědělství stagnaci, nýbrž technický pokrok. Ríkáme dokonce ani v západní Evropě, protože například v Americe je tento pokrok ještě patrnější.
Zkrátka není důvodu, proč bychom měli v agrární krizi vidět jev, který brzdí kapitalismus a kapitalistický vývoj.
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Mobilizace půdy — uvolnění obchodu s půdou. Čes. red.
b Kautsky se rozhodně vyslovil proti nejrůznějším středověkým omezením pozemkové mobilizace, proti majorátům (fideikomisům a Anerbenrecht), proti podpoře středověké rolnické občiny (S. 332) apod.
c Srovnej též S. 214, kde Kautsky mluví o úloze městského kapitálu při racionalizaci zemědělství.
d Nechť si čtenář porovná s jasným prohlášením Kautského uvedeným v textu tuto „kritickou“ poznámku pana Bulgakova: „Jestliže Kautsky považuje za vykořisťování už jen to, že bezprostřední výrobci obilí je dávají k dispozici nezemědělskému obyvatelstvu“ atd. Člověku se nechce věřit, že by kritik, který se aspoň trochu pozorně seznámil s Kautského knihou, mohl napsat toto „jestliže“!
e Tento názor o nutnosti zániku protikladu mezi městem a vesnicí ve společnosti asociovaných výrobců není samozřejmě v rozporu s konstatováním, že odchod obyvatelstva ze zemědělství do průmyslu má historicky pokrokovou úlohu. Měl jsem příležitost pojednat o tom jinde (Studie, s. 81, pozn. 69). (Viz Sebrané spisy 2, poznámka [u] Red.)
f Kautsky proto v aplikované části své knihy doporučuje zdravotní inspekci dozírající na stav dobytka a podmínky jeho chovu (S. 397).
g Vývoj kapitalismu v Rusku, kap. I, podkapitola II a kap. VIII, podkapitola II (viz Sebrané spisy 3, zde a n. a zde. Red.).
h Pan Bulgakov k tomu říká, že „zemědělského obyvatelstva může relativně (podtrženo jím) ubývat i za rozkvětu zemědělství“. Nejen „může“, ale v kapitalistické společnosti rozhodně musí... „Relativní úbytek (zemědělského obyvatelstva) je zde jen (sic!) příznakem růstu nových odvětví práce lidu,“ uzavírá pan Bulgakov. Toto „jen“ je velmi podivné. Právě nová průmyslová odvětví odvádějí ze zemědělství „nejenergičtější a nejinteligentnější pracovní síly“. Takže už jen tato prostá úvaha stačí, aby obecné tvrzení Kautského bylo uznáno za naprosto správné: k potvrzení správnosti tohoto obecného tvrzení (že kapitalismus odvádí ze zemědělství nejenergičtější a nejinteligentnější pracovní síly) zcela stačí fakt, že vesnického obyvatelstva relativně ubývá.
i Viz Sebrané spisy 3, zde a zde. Red.
j „Malí rolníci,“ říká Kautsky na jiném místě, „se v beznadějné situaci drží déle. O tom, zda je to předností malovýroby, lze právem pochybovat“ (S. 134).
Uvedeme ostatně údaje, které plně potvrzují názor Kautského, a to z knihy F. Koeniga (Situace anglického zemědělství atd., Jena 1896), který podrobně popisuje situaci v anglickém zemědělství v několika nejtypičtějších hrabstvích. Nacházíme zde spoustu příkladů o nadměrné práci a nedostatečné spotřebě drobných zemědělců v porovnání s námezdními dělníky, kdežto příklady opačného rázu se neuvádějí. Tak třeba čteme: výnosnost malých hospodářství jc způsobena „obrovskou (ungeheuer) pracovitostí a šetrností“ (88); stavení drobných zemědělců jsou horší (107); drobní pozemkoví vlastníci (yeoman farmer) žijí v horších podmínkách než pachtýři (149); „postavení drobných pozemkových vlastníků je velmi žalostné (v Lincolnshire); jejich obydlí jsou horší než obydlí dělníků z velkých farem, některá z nich jsou naprosto nevyhovující. Pracují namáhavěji a déle než obyčejní dělníci, ale vydělávají méně. Žijí hůř a jedí méně masa... jejich synové a dcery pracují zdarma a jsou špatně oblečeni“ (157). „Drobní farmáři pracují jako otroci, v létě často od tří hodin ráno do devíti večer“ [zpráva Chamber of Agriculture (Zemědělské komory. Red.) v Bostonu, S. 158]. Jeden velký farmář říká: „Malý člověk (der kleine Mann), který má málo kapitálu a všechnu práci vykonává s členy své rodiny, jistě může omezit nejspíš domácí výdaje, kdežto velký farmář musí svou čeleď živit stejně dobře, ať je rok dobrý nebo špatný“ (218). Drobní farmáři (v Ayrshiru) jsou „neobyčejně (ungeheuer) pracovití; jejich žcny a děti nepracují o nic méně, ba často více než nádeníci; říká se, že dva takoví pracovníci nadělají za den tolik práce jako tři námezdní dělníci“ (231). „Život malého pachtýře, který musí pracovat se svou rodinou — není nic jiného než život otroka“ (253). „Celkem vzato... drobní farmáři zřejmě přestáli krizi lépe než velcí, tím však není řečeno, že by výnosnost malých farem byla větší. Je to podle našeho názoru tím, že drobnému hospodáři (der kleine Mann) zdarma pomáhá jeho rodina... Obvykle... pracuje celá rodina drobného farmáře v jeho hospodářství... Dětem se poskytuje byt a strava a jen málokdy dostávají přesně stanovenou denní mzdu“ (277—278) atd. atd.
k Pokud jde o filozofický světový názor, nevíme, jsou-li slova pana Bulgakova správná. Zdá se, že Kautsky není stoupencem kritické filozofie jako pan Bulgakov.
l — o zásadách se nediskutuje. Red.
m O tomto zvyšování renty a jejím zahrnování do cen půdy viz výstižné Parvusovy poznámky v knize Světový trh a zemědělská krize. Parvus se shoduje s Kautským v hlavních názorech na krizi a na agrární otázku vůbec.
n Parvus, citované dílo, s. 141. Citováno v časopise Načalo, č. 3, s. 117, recenze Parvusovy knihy. (Viz tento svazek, zde. Red.) Dodejme, že i ostatní „obtíže“ tržního zemědělství, které doléhají na Evropu, zatěžují kolonie v nesrovnatelně menší míře.
o Absolutní renta je výsledkem monopolu. „Naštěstí má vzestup absolutní pozemkové renty určité hranice... Donedávna ovšem v Evropě tato renta neustále stoupala stejně jako diferenční renta... Zámořská konkurence však tento monopol do značné míry prolomila. Nemáme důvod k domněnce, že zámořskou konkurencí byla v Evropě postižena i diferenční renta, výjimku tvoří některé oblasti v Anglii... Absolutní renta však poklesla, a to přišlo k dobru (zu gute gekommen) především pracujícím třídám“ (S. 80. Viz též S. 328).
53 Fideikomis (z latinského fidei comissum) — soustava dědické posloupnosti u velkého pozemkového majetku. Při této soustavě přechází pozemkové vlastnictví na nejstaršího syna posledního vlastníka, přičemž nesmí být zadluženo, drobeno a zcizováno (prodáno) ani vcelku, ani zčásti.
Anerbenrecht — obdoba fideikomisu u rolnictva, které skýtá majiteli půdy poněkud větší volnost v nakládání se zděděnými pozemky, nepřipouští však rovněž jejich drobení.
54 Viz K. Marx, Kapitál III—2, zde.