Vladimír Iljič Lenin

prosinec 1971

These o ústavodárném shromáždění

   1. Požadavek svoláni ústavodárného shromáždění byl zcelaprávem pojat do programu revoluční sociální demokracie, jelikož ústavodárné shromáždění je v buržoasní republice nejvyšší formou demokratismu a jelikož imperialistická republika s Kerenským v čele se při zřizování parlamentu[1] chystala zfalšovat volby a v mnohých směrech porušit demokratismus.
   2. Když revoluční sociální demokracie vznášela požadavek. svolání ústavodárného shromáždění, už od samého počátku revoluce roku 1917 častokrát zdůrazňovala, že republika sovětů je vyšší formou demokratismu než obvyklá buržoasní republika s ústavodárným shromážděním.
   3. Pro přechod od buržoasního řádu k socialistickému, pro diktaturu proletariátu, je republika sovětů dělnických, vojenských a rolnických zástupců nejen formou demokratických orgánů vyššího typu (v porovnání s obyčejnou buržoasní republikou s ústavodárným shromážděním jako nejvyšším orgánem), nýbrž i jedinou formou, která je s to zajistit nejbezbolestnější přechod k socialismu.
   4. Svolání ústavodárného shromáždění v naší revoluci podle kandidátek, předložených v polovině října roku 1917, se děje za okolností, které vylučují, aby volbami do tohoto ústavodárného shromážděni mohla být správně tlumočena vůle lidu vůbec a pracujících mas zvláště.
   5. Za prvé volební soustavou poměrného zastoupení je vůle lidu věrně tlumočena jedině tehdy, když kandidátky stran opravdu odpovídají reálnému rozdělení lidu na stranické skupiny, které se obrážejí v těchto kandidátkách. U nás však, jak známo, strana, která měla od května do října mezi lidem a zejména mezi rolnictvem nejvíce přívrženců, strana sociálních revolucionářů, podala v polovině října roku 1917 jednotné kandidátky do ústavodárného shromáždění, avšak po volbách do ústavodárného shromáždění, ještě před jeho svoláním, se rozštěpila.
   Proto složení zvolených zástupců do ústavodárného shromáždění ani formálně neodpovídá a nemůže odpovídat vůli převážné většiny voličů.
   6. Za druhé ještě vážnější, ne formální, ne právní, ale společensko-hospodářskou, třídní příčinou nesouladu mezi vůlí lidu a zvláště pracujících tříd na jedné straně a mezi složením ústavodárného shromáždění na straně druhé, je, že volby do ústavodárného shromážděni se konaly v době, kdy si převážná většina lidu ještě nemohla uvědomit celý rozsah a význam Říjnové, sovětské, proletářsko-rolnické revoluce, zahájené 25. října 1917, tj. po podání kandidátek do ústavodárného shromáždění.
   7. Říjnová revoluce, která vyrvala politické panství z rukou buržoasie, odevzdala je do rukou proletariátu a chudého rolnictva a tak vydobyla moc pro sověty, prochází před našimi zraky postupně etapami svého vývoje.
   8. Revoluce začala vítězstvím 24.—25. října v hlavním městě, když II. Všeruský sjezd sovětů dělnických a vojenských zástupců, této avantgardy proletářů a politicky nejaktivnější části rolnictva, se vyslovil většinou pro bolševickou stranu a uvedl ji k moci.
   9. Revoluce zachvacovala pak v listopadu a v prosinci veškerou masu vojáků a rolnictva, projevujíc se především v odstranění starých a ve zvolení nových vedoucích organisací (armádní výbory, gubernské, rolnické výbory, ústřední výkonný výbor všeruského sovětu rolnických zástupců atd.), organisací, které za starého složení byly výrazem překonaného, kompromisnického období revoluce, její buržoasní a nikoli proletářské etapy, a které proto nezbytně musely pod náporem rozsáhlejších a širších lidových mas zmizet se scény.
   10. Toto mohutné hnutí vykořisťovaných mas za přestavbu vůdčích orgánů jejich organisací neskončilo ještě ani teď, v polovině prosince roku 1917, a neukončený sjezd železničářů je jednou z etap tohoto hnutí.
   11. Seskupení třídních sil Ruska v jejich třídním boji se tudíž v praxi, v listopadu a v prosinci 1917, utváří zásadně jinak, než se utvářelo seskupení, kterému se mohlo dostat výrazu v kandidátkách stran do ústavodárného shromážděni v polovině října roku 1917.
   12. Poslední události na Ukrajině (částečně též ve Finsku a v Bělorusku, jakož i na Kavkaze) svědčí také o novém seskupeni třídních sil, ke kterému dochází v procesu boje mezi buržoasním nacionalismem Ukrajinské rady[2], finského sněmu atp. na jedné straně a mezi vládou sovětů, proletářsko-rolnickou revolucí v každé z těchto národních republik na straně druhé.
   13. Konečně občanská válka, zahájená kadetsko-kaledinským kontrarevolučním povstáním proti sovětským vládním orgánům, proti dělnické a rolnické vládě, zostřila na nejvyšší stupeň třídní boj a úplně znemožnila, aby formálně demokratickou cestou byly vyřešeny nejožehavější otázky, před které postavila historie národy Ruska, a především jeho dělnickou třídu a rolnictvo.
   14. Jedině úplné vítězství dělníků a rolníků nad buržoasním a statkářským povstáním (které se projevilo v kadetsko-kaledinském hnutí), jedině bezohledné vojenské potlačení tohoto povstání otrokářů, je s to fakticky zajistit proletářsko-rolnickou revoluci. Průběh událostí a vývoj třídního boje za revoluce způsobily, že heslo „Všecku moc ústavodárnému shromáždění“, nepočítající s vymoženostmi dělnicko-rolnické revoluce, nepočítající se sovětskou vládou, nepočítající s usnesením II. Všeruského sjezdu sovětů dělnických a vojenských zástupců, II. Všeruského sjezdu rolnických zástupců atd., že takové heslo se stalo fakticky heslem kadetů a kaledinovců a jejich pomahačů. Všechen lid si začíná uvědomovat, že toto heslo fakticky znamená boj za odstranění sovětské moci a že ústavodárné shromáždění, kdyby se rozešlo se sovětskou mocí, by bylo nezbytně odsouzeno k politické smrti.
   15. K zvlášť ožehavým otázkám života lidu patří otázka míru. Opravdu revoluční boj za mír byl v Rusku zahájen teprve po vítězství revoluce 25. října a toto vítězství přineslo první plody, když byly uveřejněny tajné smlouvy, když bylo uzavřeno příměří a zahájeno veřejné jednání o všeobecném míru bez anexí a válečných náhrad.
   Široké masy lidu teprve nyní ve skutečnosti plně a otevřeně nabývají možnosti vidět politiku revolučního boje za mír a zkoumat její výsledky.
   Za voleb do ústavodárného shromáždění lidové masy tuto možnost neměly.
   Je jasné, že i po této stránce je nevyhnutelný nesoulad mezi složením zástupců do ústavodárného shromáždění a skutečnou vůlí lidu, pokud jde o ukončení války.
   16 Ze všech uvedených okolností vyplývá, že ústavodárné shromáždění, svolávané podle kandidátek stran, které existovaly před proletářsko-rolnickou revolucí, za panství buržoasie, se nezbytně dostává do rozporu s vůlí a zájmy pracujících a vykořisťovaných tříd, které zahájily 25. října socialistickou revoluci proti buržoasii. Pochopitelně, že zájmy této revoluce stojí nad formálními právy ústavodárného shromáždění, i kdyby tato formální práva nebyla otřesena tím, že v zákonu o ústavodárném shromáždění chybí uznání práva lidu kdykoli odvolat staré a zvolit nové poslance.
   17. Jakýkoli pokus, přímý nebo nepřímý, posuzovat otázku ústavodárného shromáždění s formální právní stránky, v rámci obvyklé buržoasní demokracie, bez ohledu na třídní boj a občanskou válku, je zradou na věci proletariátu a přechodem na stanovisko buržoasie. Bezpodmínečnou povinností revoluční sociální demokracie je varovat každého před touto chybou, do níž upadají nemnozí lidé z vůdčích orgánů bolševismu, kteří nedovedli správně zhodnotit říjnové povstání a úkoly diktatury proletariátu.
   i8. Jediná naděje na bezbolestné vyřešení krise, která vznikla jako důsledek nesouladu mezi volbami do ústavodárného shromáždění a mezi vůlí lidu, jakož i mezi zájmy pracujících a vykořisťovaných tříd, záleží v tom, aby lid pokud možno nejdalekosáhleji a nejrychleji uvedl ve skutek právo na nové volby členů ústavodárného shromáždění a aby samo ústavodárné shromáždění rovněž schválilo zákon ústředního výkonného výboru o těchto nových volbách a bez jakýchkoliv výhrad prohlásilo, že uznává sovětskou vládu, sovětskou revoluci a její politiku v otázce míru, půdy a dělnické kontroly, a aby se energicky přidalo k táboru odpůrců kadetsko-kaledinské kontrarevoluce.
   19. Jinak může být krise, souvisící s ústavodárným shromážděním, rozřešena jedině revoluční cestou, tj. nanejvýš energickými, rychlými, pevnými a rozhodnými revolučními opatřeními sovětské vlády proti kadetsko-kaledinské kontrarevoluci, ať se kryje jakýmikoli hesly a využívá jako štítu jakýchkoliv orgánů (třebas i členství v ústavodárném shromáždění). Jakýkoliv pokus spoutat sovětské vládě ruce v tomto boji by znamenal napomáhat kontrarevoluci.

__________________________________

Poznámky:

[1] V „Pravdě“ vytištěno: „Předparlament“. (Pozn. red. čes. originálu)

[2] Ukrajinská rada — kontrarevoluční vláda nacionalistické ukrajinské buržoasie, která v únoru 1918 uzavřela separátní mír s Německem a povolala na Ukrajinu vojska rakousko-uhersko-německých imperialistů k potlačení sovětské revoluce. (Pozn. překl. čes. originálu)

 


Otištěno v „Pravdě“ č. 213,
26. (13) prosince 1917

V. I. Lenin, Spisy z r. 1917,
ruské třísvazkové vydání,
sv. III, 1937, str. 436—440.

Převedeno z: V. I. Lenin, Vybrané spisy, sv. 2., Svoboda, Praha, 1950