Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels
Postavení dělnické třídy v Anglii

Průmyslový proletariát

Pořadí, v němž je třeba probrat různé skupiny proletariátu, vyplývá samo sebou z předcházející historie jeho vzniku. První proletáři jsou spjati s průmyslem, průmysl je přímo zplodil; proto také věnujeme pozornost nejprve průmyslovým dělníkům, těm, kteří zpracovávají suroviny. Těžba materiálu pro průmysl, tedy surovin a paliv, nabyla významu až v souvislosti s průmyslovým převratem, a teprve pak mohla vytvořit nový proletariát: dělnictvo v uhelných a rudných dolech. Do třetí etapy patří zpětné účinky průmyslu na zemědělství, do čtvrté působení na Irsko, a podle toho také musíme stanovit pořadí příslušných kategorií proletářů. Kromě toho se přesvědčíme, že — až snad na Iry — úroveň vzdělanosti různých skupin dělníků je přímo závislá na jejich vztahu k průmyslu, tedy že průmysloví dělníci si plně uvědomují, jaké jsou jejich zájmy, horníci již méně a zemědělští dělníci téměř vůbec ne. S takovým odstupňováním se setkáme i u průmyslového proletariátu a uvidíme, že tovární dělníci, tyto nejstarší děti průmyslové revoluce, byli od počátku a jsou dodnes jádrem dělnického hnutí, kdežto ostatní se teprve postupně připojovali podle toho, jak průmyslový převrat zachvacoval odvětví, v němž pracovali. A tak na příkladu Anglie, na tom, jak dělnické hnutí postupuje ruku v ruce s průmyslovým rozvojem, pochopíme dějinný význam průmyslu.

Protože však nyní toto hnutí strhlo již téměř všechen průmyslový proletariát a poměry v jednotlivých odvětvích mají mnoho společného právě proto, že jsou to vesměs odvětví průmyslová, musíme nejprve probrat společné rysy, abychom si později mohli tím důkladněji všimnout zvláštností každé jednotlivé skupiny.

Již shora jsme naznačili, jak průmysl soustřeďuje majetek v rukou několika jedinců. Průmysl potřebuje velké kapitály, s jejichž pomocí buduje velkolepé závody, a tím ničí malou řemeslnickou buržoasii, s pomocí kapitálu si podrobuje přírodní síly, a tak vytlačuje z trhu individuálního malovýrobce. Dělba práce, využívání vodní síly a zejména páry a mechanisace s pomocí strojů, to jsou tři mohutné páky, jimiž se průmysl od poloviny XVIII. století snaží pohnout světem. Drobný průmysl vytvořil buržoasii, velký průmysl vytvořil dělnickou třídu a pozvedl několik vyvolenců z řad buržoasie na trůn, ale jen proto, aby je jednou tím bezpečněji svrhl. Prozatím je však nepopíranou a snadno vysvětlitelnou skutečností, že průmysl zničil početnou drobnou buržoasii „starých zlatých časů“ a udělal z ní na jedné straně bohaté kapitalisty, na druhé straně chudé dělníky.[a]

Tím však centralisující tendence průmyslu nekončí, obyvatelstvo se centralisuje právě tak jako kapitál; to je docela přirozené, neboť v průmyslu je člověk, dělník, pokládán jen za část kapitálu, jíž továrník za to, že se mu dává k disposici, platí úrok, zvaný mzda. Velký průmyslový podnik potřebuje mnoho dělníků, kteří pracují pohromadě v jedné budově; také bydlet musí pohromadě a už u prostředně velkého podniku tvoří celou vesnici. Mají své potřeby a k jejich uspokojení potřebují jiné lidi; táhnou se za nimi řemeslníci, krejčí, ševci, pekaři, zedníci a truhláři. Obyvatelé vesnice, zejména mladší generace, si zvyká na tovární práci, srůstá s ní, a když první továrna, což je samozřejmé, nemůže všechny zaměstnat, mzda klesá a následek toho je, že se tu usazují noví továrníci. Tak se z vesnice stává malé město, z malého města velké. Čím větší je město, tím výhodnější je usadit se tam. Jsou tu železnice, průplavy a silnice; možnost vybrat si ze zkušených dělníků je stále větší; konkurence mezi staviteli a výrobci strojů, které tu má každý hned po ruce, způsobuje, že tu lze zakládat nové podniky levněji než v zapadlých krajích, kam se stavební dříví, stroje, stavební a tovární dělníci musí teprve dovážet; je tu trh, bursa, kam se kupující jen hrnou; je tu přímé spojení s trhy, které dodávají surový materiál nebo odebírají hotové zboží. Proto velká tovární města tak úžasně rychle rostou. Proti tomu má ovšem venkov zase tu výhodu, že je tam obyčejně levná mzda, a tak si venkov a tovární města neustále konkurují, a je-li dnes výhoda na straně města, klesne třeba zítra na venkově mzda natolik, že bude výhodnější stavět nové podniky na venkově. Přitom však centralisující tendence průmyslu působí s nezmenšenou silou dál a každá nová továrna postavená na venkově je zárodkem továrního města. Kdyby bylo možné, aby šílený tanec průmyslu pokračoval takto ještě dalších sto let, stala by se každá průmyslová oblast v Anglii jediným velkým průmyslovým městem a Manchester by se někde u Warringtonu nebo Newtonu setkal s Liverpoolem; a protože i v obchodu působí tato centralisace obyvatelstva týmž způsobem, má několik velkých přístavů, jako Liverpool, Bristol, Hull a Londýn, monopol téměř celého námořního obchodu britské říše.

Protože se průmysl a obchod nejúplněji rozvíjejí v těchto velkých městech, projevují se právě zde nejzřetelněji a nejnápadněji i důsledky tohoto rozvoje pro proletariát. Ve velkých městech dosáhla centralisace majetku vrcholu, zde jsou mravy a poměry starých dobrých časů nejdůkladněji zapomenuty, zde to došlo tak daleko, že slovä „Old merry England“[b] lidem nic neříkají, protože „Old England“ neznají už ani ze vzpomínek a vyprávění babiček a dědečků. Proto je tu také už jen bohatá a chudá třída, neboť drobná buržoasie den ze dne víc mizí. Tato dříve nejstabilnější třída se nyní stala nejvratší; tvoří ji už jen nečetné trosky zašlých časů a hrstka lidí, jejichž snahou je zbohatnout, dokonalých hochštaplerů a spekulantů, z nichž jeden zbohatne a devětadevadesát udělá bankrot a polovina z těch devětadevadesáti žije jen z bankrotů. Ale ohromnou většinu obyvatelstva v těchto městech tvoří proletáři, a jak těm se vede, jaký vliv na ně má velkoměsto, to budeme zkoumat nyní.

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Viz o tom můj „Nástin kritiky politické ekonomie“ (Umrisse zu einer Kritik der Nationalökonomie) v „Deutsch-Französische Jahrbücher“.[98] V tomto pojednání se vychází ze „svobodné konkurence“, ale průmysl je jen praxí svobodné konkurence a ta zas je jen principem průmyslu.

b — „stará bodrá Anglie“. (Pozn. red.)

98 Viz Marx-Engels, Spisy 1, (V české sekci MIA zde)