Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Továrníci a dělníci v Anglii.
Dělnickým redaktorům listu „Atelier“[140]
Pánové,
právě jsem si přečetl v říjnovém čísle Vašeho listu článek nadepsaný „Továrníci a dělníci v Anglii“; tento článek se zmiňuje, na základě zprávy v „Presse“, o shromáždění prý delegátů bavlnářských dělníků z Lancashiru, které se konalo 29. srpna v Manchesteru. Resoluce přijatá na tomto shromáždění je takového rázu, že jí list „Presse“ používá jako dokladu o dokonalém souladu mezi kapitálem a dělnictvem v Anglii.Udělali jste velmi dobře, pánové, že jste bez výhrad neuvěřili pravdivosti zprávy, kterou přinesly buržoasní francouzské noviny podle listů anglické buržoasie. Zpráva, to je nutno přiznat, je přesná; byla přijata resoluce, kterou uvádí „Presse“; jen jedno tvrzení není přesné, ale v této malé nepřesnosti je právě podstata věci: shromáždění, o němž píše „Presse“, nebylo shromážděním dělníků, bylo to shromáždění továrních mistrů.
Strávil jsem, pánové, dva roky přímo ve středu Lancashiru a prožil jsem je mezi dělníky; měl jsem možnost pozorovat je jak při jejich veřejných shromážděních, tak na zasedáních užších výborů; znám jejich vůdce a řečníky a myslím, že Vás mohu ujistit, že nikde na světě nenajdete lidi upřímněji oddané demokratickým zásadám, pevněji odhodlané svrhnout jho kapitalistických vykořisťovatelů, pod nímž nyní úpí, než jsou právě lancashirští bavlnářští dělníci. Což je to, pánové, možné, aby tíž dělníci, které jsem na vlastní oči viděl, jak vyházeli z pódia jednoho schůzového sálu několik desítek továrníků, aby tíž dělníci, jejichž planoucí oči a zdvižené pěsti naháněly hrůzu buržoům shromážděným na tomto pódiu, aby tíž dělníci najednou odhlasovali, že děkují svým zaměstnavatelům za to, že jim ráčili raději zkrátit pracovní dobu než snížit mzdy?
Ale podívejme se na to poněkud blíže. Což zkrácení pracovní doby neznamená pro dělníka přesně totéž co snížení mzdy? Ovšem že ano; ať tak či onak, postavení dělníka se stejně zhorší. A proto neměli dělníci vůbec proč děkovat svým zaměstnavatelům za to, že se rozhodli zmenšit jim příjem raději prvním způsobem než druhým. Podívejte se však, pánové, do anglických novin z konce srpna, a přesvědčíte se, že bavlnářští továrníci měli dobré důvody pro to, aby raději zkrátili pracovní dobu, než snížili dělníkům mzdy. Cena nezpracované bavlny tehdy stoupala; totéž číslo londýnského „Globe“, kde se píše o zmíněném shromáždění, přináší také zprávu, že se liverpoolští spekulanti chystají zmocnit trhu s bavlnou, aby vyvolali umělé stoupání cen. Co dělají v podobných případech manchesterští průmyslníci? Svolají své mistry na veřejné shromáždění a dají si od nich odhlasovat podobné resoluce, jako byla ta, o níž Vám přinesla zprávu „Presse“. Je to obvyklý a známý způsob, k němuž se sáhne vždy, když se spekulanti snaží zvýšit ceny bavlny. Je to výstraha spekulantům, aby si dali pozor a nehnali ceny příliš do výše, protože jinak by továrníci snížili spotřebu, a tím by neodvratně způsobili pokles cen. Shromáždění, z něhož měla „Presse“ takovou radost a jež tak schvalovala, nebylo tedy ničím jiným než jedním z oněch shromáždění továrních mistrů, která v Anglii už nikoho nezmatou.
Abych Vám ještě víc dokázal, že toto shromáždění bylo jen a jen dílem kapitalistů, stačí, uvedu-li, že jedinými novinami, kam byla resoluce zaslána a odkud ji všechny ostatní noviny převzaly, byl orgán továrníků „Manchester Guardian“. Demokratický list dělníků „Northern Star“ sice tuto resoluci také uvádí, ale s poznámkou, která dělníkům ukazuje, co si o ní mají myslet, s poznámkou, že je převzata z tohoto časopisu kapitalistů.
Přijměte atd.
Napsal B. Engels kolem 26. října 1847
Otištěno v listu „LʼAtelier“
čís. 2 z listopadu 1847Podle textu časopisu
Přeloženo z francouzštiny__________________________________
Poznámky:
140 „L'Atelier“ [„Dílna“] — francouzský měsíčník, orgán řemeslníků a dělníků, kteří byli pod vlivem idejí křesťanského socialismu; vycházel v Paříži od roku 1840 do roku 1850; členy redakce byli též zástupci dělníků; každé tři měsíce se volili noví.