Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx a Bedřich Engels
Návrh zákona o nucené půjčce a jeho zdůvodnění
I
Kolín 25. července. Kolín 25. července. Jeden proslulý šejdíř požehnané čtvrti St. Giles v Londýně se octl před porotou. Byl obžalován, že ulehčil truhlici známého lakomce v City o 2000 liber šterlinků.
"Páni porotci," začal obžalovaný, "nebudu dlouho zneužívat vaší trpělivosti. Moje obhajoba je národohospodářské povahy, a proto se budu vyjadřovat hospodárně. Vzal jsem panu Crippsovi 2000 liber. To je nesporný fakt. Vzal jsem je však soukromé osobě, abych je dal veřejnosti. Kam se podělo těch 2000 liber šterlinků? Nechal jsem si je snad sobecky pro sebe? Prohledejte mi kapsy. Najdete-li jediný penny, prodám vám svou duši za farthing[a]. Těch 2000 liber najdete zase u krejčího, u kupce, v restauraci atd. Co jsem vlastně udělal? Částky ‚ležící ladem', které nebylo možno vyrvat ze chřtánu lakomství jinak než ‚nucenou půjčkou', jsem ‚dal do oběhu'. Přičinil jsem se o oběh, a oběh je prvním předpokladem národního bohatství. Pánové, jste přece Angličané! Jste ekonomové! Neodsoudíte dobrodince národa!"
Ekonom ze St. Giles je teď ve Vandiemenově zemi[b], kde má příležitost zamýšlet se nad černým nevděkem svých krajanů.
Nicméně tento člověk nežil nadarmo. Jeho zásady se staly základem Hansemannovy nuceni půjčky.
"Přípustnost nucené půjčky," praví Hansemann při zdůvodnění tohoto opatření, "se zakládá na jistě odůvodněném předpokladu, že veliká část hotových peněz leží v menších či větších částkách ladem v rukou soukromých osob a může být dána do oběhu pouze nucenou půjčkou."
Tím, že kapitál vydáváte, uvádíte jej do oběhu. Neuvedete-li jej do oběhu vy, vydá jej stát, aby jej uvedl do oběhu.
Továrník v bavlnářském průmyslu zaměstnává např. 100 dělníků. Dejme tomu, že platí každému denně 9 stříbrných grošů. Z jeho kapsy se tedy denně stěhuje 900 stříbrných grošů čili 30 tolarů do kapes dělníků a z kapes dělníků do kapes hokynářů, majitelů domů, obuvníků, krejčích atd. Tomuto stěhování 30 tolarů se říká oběh. V okamžiku, kdy továrník může prodat své bavlněné tkaniny jen se ztrátou, anebo je vůbec nemůže prodat, přestává vyrábět, přestává zaměstnávat dělníky, a se zastavením výroby ustává i stěhování oněch 30 tolarů, ustává oběh. Obnovíme oběh násilím! volá Hansemann. Pročpak nechává továrník své peníze ležet ladem? Proč je nedává do oběhu? Za pěkného počasí se prochází mnoho lidí na čerstvém vzduchu. Hansemann vyhání lidi na čerstvý vzduch, nutí je, aby se procházeli, a tím vyrábí pěkné počasí. Učiněný kouzelník ve výrobě počasí!
Vládní a obchodní krize připravuje buržoasní společnost o úroky z kapitálu. Stát jí zase pomáhá tím, že jí bere i kapitál.
Žid Pinto, proslulý bursovní spekulant 18. století, doporučuje ve své knize "O oběhu"[155] hrát na burse. Hraním na burse se sice nevyrábí, ale podporuje se oběh, stěhování bohatství z jedné kapsy do druhé. Hansemann dělá ze státní pokladny ruletu, na níž obíhá majetek občanů. Hansemann-Pinto!
Při "zdůvodnění" "zákona o nucené půjčce" naráží však Hansernann na velkou potíž. Proč nevynesla potřebné částky dobrovolná půjčka?
Známe přece tu "neomezenou důvěru", jíž se těší nynější vláda. Známe to blouznivé vlastenectví velké buržoasie, která si stěžuje jen na to, že někteří rýpalové jsou tak drzí a nesdílejí její oddanost a důvěru. Známe ty adresy s projevy loajality docházející ze všech provincií. A "všemu, všemu navzdory"[156] je Hansemann nucen místo poetické dobrovolné půjčky vypsat prozaickou nucenou půjčku?
V düsseldorfském kraji upsala např. šlechta 4000 tolarů, důstojníci 900 tolarů, a kde najdete větší důvěru než u šlechty a důstojníků v düsseldorfském kraji? O příspěvcích princů královského rodu ani nemluvíme.
Dejme si tento jev vysvětlit od Hansemanna.
"Dobrovolné příspěvky docházely zatím jen poskrovnu. Dá se to zajisté vysvětlit ani ne tak nedostatkem důvěry k našim poměrům, jako spíše nedostatkem znalosti skutečných potřeb státu, přičemž si každý myslí, že může vyčkat, zda a nakolik bude třeba využít peněžních prostředků obyvatelstva. Na této okolnosti se zakládá naděje, že každý přispěje dobrovolně podle svých sil, jakmile si ujasní, že povinnost upsat půjčku je nezbytnou nutností."
Stát, když je v nejvyšší nouzi, se dovolává vlastenectví. Žádá toto vlastenectví co nejzdvořileji, aby obětovalo na oltář vlasti 15 milionů tolarů, dokonce ani ne jako dar, nýbrž jen jako dobrovolnou půjčku. Stát sice požívá největší důvěry, ale k jeho volání o pomoc jsou lidé hluší! Bohužel, mají takový "nedostatek znalostí skutečných potřeb státu", že se prozatím po těžkých duševních mukách rozhodují, že státu nedají vůbec nic. Státní orgány požívají sice nejvyšší důvěry, a ctihodné státní orgány tvrdí, že stát nutně potřebuje 15 milionů. Právě pro tu důvěru nikdo ujišťování státních orgánů nevěří, a jejich volání po 15 milionech se pokládá za pouhý žert.
Je známa historka o jednom dobrém Pensylvánci, který svým přátelům nikdy nepůjčil ani dolar. Měl takovou důvěru v jejich spořádaný život, důvěřoval tak jejich obchodní solidnosti, že až do své smrti nenabyl nikdy "znalosti" o tom, že by pociťovali "skutečnou potřebu" pár dolarů. V jejich naléhavých prosbách viděl jen úmysl ověřit si jeho důvěru, a důvěra tohoto muže byla pevná jako skála.
Pruské státní orgány zjistily, že celý stát je obydlen takovými Pensylvánci.
Pan Hansemann si však vykládá tento podivuhodný politickoekonomický jev ještě jinou pozoruhodnou "okolností".
Lid neupisuje dobrovolně, "protože si myslí, že může vyčkat, zda a nakolik bude třeba využít jeho peněžních prostředků". Jinak řečeno: nikdo neupisoval dobrovolně, protože každý vyčkával, zda a nakolik bude k upisování donucen. Opatrné vlastenectví! Zpropadeně složitá důvěra! A na této "okolnosti", že za usměvavou sangvinickou dobrovolnou půjčkou stojí teď zamračená hypochondrická nucená půjčka, "zakládá" pan Hansemann "naději, že každý přispěje dobrovolně podle svých sil". Přinejmenším musí i ten nejzatvrzelejší pochybovač nabýt jistoty a přesvědčení, že státní orgány skutečně vážně potřebují peníze a že celé neštěstí, jak jsme viděli, bylo jen v té trapné neznalosti. Nedáte-li, vezme se vám, a brát bude nepříjemné pro vás i pro nás. Doufáme proto, že už nebudete tak přehánět svou důvěru a nebudete ji projevovat jen dutými frázemi, ale také plnozvučnými tolary. Est-ce clair?[c]/p>
Třebaže pan Hansemann vkládá do této "okolnosti" tolik "nadějí", je přesto sám nakažen mudrlantstvím svých Pensylvánců a je nucen poohlédnout se po ještě silnějším povzbuzovacím prostředku k získání důvěry. Důvěra tu sice je, ale nechce se projevit. Je třeba vypudit ji nějakým povzbuzovacím prostředkem z jejího latentního stavu.
"Aby se získal ještě silnější podnět pro dobrovolné upisování půjčky" (než jen vyhlídka na nucenou půjčku), "navrhuje se v § 1 zúročení půjčky na 31/2 % a ponechává se termín" (do 1. října), "do kterého se budou přijímat dobrovolné úpisy při pětiprocentním zúročení."
Pan Hansemann stanoví tedy prémii 12/3 % na dobrovolné upisování, a teď se tedy otevřou hráze vlastenectví, víka truhlic se rozletí a do státní pokladny potekou zlaté proudy důvěry.
Pan Hansemann to ovšem pokládá za "spravedlivé", když bohatým zaplatí o 12/3% víc než nemajetným, kteří si jen násilím nechají vzít to nejnutnější. Aby byli potrestáni za to, že jejich majetkový stav je méně utěšený, budou muset navíc nést ještě náklady na odvolání.
Tak se naplňují slova bible. Kdo má, tomu bude dáno, kdo má málo, tomu bude vzato.
II
Kolín 29. července. Jako kdysi vynalezl Peel "klouzavý tarif"[157] pro obilní cla, vynalezl teď podobnou stupnici Hansemann-Pinto pro nedobrovolné vlastenectví.
"Co se týče procentní výše povinnosti upisovat půjčku," praví náš Hansemann ve své důvodové zprávě, "byla přijata progresivní stupnice, neboť je zřejmé, že možnost disponovat penězi vzrůstá aritmetickou řadou s velikostí majetku."
Se vzrůstem majetku vzrůstá možnost disponovat penězi. Jinak řečeno: čím víc peněz máš k disposici, tím větším množstvím peněz můžeš disponovat. Až potud je všechno v pořádku. Ale tvrzení, že možnost disponovat penězi vzrůstá pouze aritmetickou řadou, i když různé velikosti majetku tvoří geometrickou řadu - to je Hansemannův objev, který mu u potomstva zajistí větší slávu než Malthusovi poučka, že životní prostředky vzrůstají pouze aritmetickou řadou, zatímco obyvatelstva přibývá geometrickou řadou.
Jestliže se tedy např. různé velikosti majetku k sobě mají jako
1, 2, 4, 8, 16, 32, 64, 128, 256, 512,
pak podle objevu pana Hansemanna vzrůstá možnost disponovat penězi jako
1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10.
Přes zdánlivý růst povinnosti upisovat klesá tedy podle našeho ekonoma možnost disponovat penězi tou měrou, jak roste majetek.
V jedné Cervantesově novele[158] nalézáme největšího španělského finančníka v blázinci. Tento muž přišel na to, že by se španělský státní dluh likvidoval, kdyby
"cortesy schválily zákon, podle něhož by se všem poddaným Jeho Veličenstva ve věku od 14 do 60 let uložilo jeden den v měsíci, který by si sami podle libosti zvolili a stanovili, postit se o chlebu a vodě. Částku ušetřenou toho dne za ovoce, zeleninu, maso, ryby, víno, vejce a luštěniny by pak každý v penězích odvedl Jeho Veličenstvu, a to do posledního haléře, jinak bude potrestán pro křivopřísežnictví."
Hansemann celou proceduru zjednodušil. Vyzval všechny své Španěly s ročním příjmem 400 tolarů, aby si vybrali jeden den v roce, kdy mohou oželet 20 tolarů. Nemajetné vyzval - podle klouzavého tarifu - aby se zřekli téměř veškeré spotřeby po 40 dní. Jestliže od srpna do září neseženou 20 tolarů, přijde za nimi v říjnu exekutor, neboť psáno jest: Hledejte, a naleznete.
Sledujme dále "zdůvodnění", které nám svěřuje náš pruský Necker:
"Všechny příjmy z živností v nejširším smyslu slova," poučuje nás, "tedy bez ohledu na to, podléhají-li živnostenské dani, jako příjmy lékařů a advokátů, mohou přijít v úvahu teprve po odečtení provozních nákladů včetně splatných úroků z dluhů, protože pouze tímto způsobem se zjistí čistý příjem. Z téhož důvodu by se nemělo počítat s živnostenským provozním kapitálem, pokud by výše půjčky, která by se vypočítala na základě přijmu, byla vyšší než částka vypočítaná na základě provozního kapitálu."
Nous marchons de surprise en surprise.[d] Příjem může přijít v úvahu teprve po odečtení provozního kapitálu, neboť nucená půjčka nemůže a nemá být nic jiného než mimořádná forma daně z příjmu. A provozní náklady nepatří k příjmu průmyslníka, právě tak jako kmen a kořeny stromu nepatří k jeho plodům. A právě z toho důvodu tedy, protože má být zdaněn jen příjem, a ne provozní kapitál, zdaňuje se provozní kapitál, a ne příjem, zdá-li se tento způsob státní pokladně výhodnější. Panu Hansemannovi je tedy naprosto lhostejné, "jakým způsobem se zjistí čistý příjem". Jeho zajímá jen to, "jakým způsobem se zjistí největší příjem" pro státní pokladnu.
Pan Hansemann, který sahá na provozní kapitál, se podobá divochovi, který poráží strom, aby se zmocnil jeho plodů.
"Když je tedy" (článek 9 návrhu zákona) "výše půjčky, vyměřená na základě živnostenského provozního kapitálu, vyšší než částka vypočítaná z desetinásobku příjmu, pak se vypočítává podle prvního způsobu" a potom se "počítá" i s "provozním kapitálem".
Tedy kdykoli se státní pokladně zlíbí, může brát za základ svých požadavků majetek místo příjmu.
Lid žádá, aby mohl nahlédnout do tajů pruského státního pokladu. Vláda činu na tento beztaktní požadavek odpovídá tím, že si vyhrazuje právo důkladně si prohlédnout všechny obchodní knihy a pořídit inventární soupis majetku všech svých občanů. Konstituční éra v Prusku nezačíná tím, že lid kontroluje státní majetek, nýbrž naopak tím, že stát kontroluje majetek lidu, a tak se otvírají dveře dokořán nejnestoudnějšímu zasahování byrokracie do občanských obchodních styků a soukromých vztahů. V Belgii se stát také musel uchýlit k nucené půjčce, ale drží se skromně daňového soupisu a hypotečních knih, tedy dostupných veřejných dokumentů. Vláda činu naproti tomu přenáší spartánství z pruské armády do pruského národního hospodářství.
Ve svém "zdůvodnění" se Hansemann snaží uchlácholit občana různými vlídnými slovy a přátelským domlouváním.
"Základem pro rozvržení půjčky," našeptává mu, "je vlastní odhad." Vyvarujeme se všeho, "co by mohlo vzbudit nelibost".
"Nebudou se požadovat dokonce ani úhrnné údaje o jednotlivých součástech majetku." "Okresní komise, jejímž úkolem je přezkoumat vlastní odhad, má přátelským přesvědčováním vybídnout k upsání přiměřené částky a teprve tehdy, nebude-li mít tato cesta úspěch, může komise stanovit výši půjčky sama. Proti jejímu rozhodnutí se lze odvolat ke krajské komisi atd."
Vlastní odhad! Ani ne úhrnné údaje o jednotlivých součástech majetku! Přátelské přesvědčování! Odvolání!
Má milá, co chtěla bys dál?[159]
Začněme hned od konce, s odvoláním.
Článek 16 stanoví:
"Vymáhání se provádí ve stanovených termínech bez ohledu na to, zda bylo podáno odvolání, s tím, že bude-li odvolání uznáno za odůvodněné, bude upsaná částka vrácena."
Tedy nejprve exekuce bez ohledu na odvolání, a pak uznání odůvodněnosti bez ohledu na exekuci!
Ale to není všechno!
"Náklady" spojené s odvoláním "je povinen platit ten, kdo se odvolává, jestliže jeho odvolání je zcela nebo částečně zamítnuto, v případě nutnosti se vymáhají exekučně" (článek 19). Kdo ví, jak je ekonomicky nemožné provést odhad majetku, vidí na první pohled, že odvolání může být vždy částečně zamítnuto, a žc na to tedy vždy doplatí ten, kdo se odvolává. Ať už je odvolání takové či onaké provází je vždy jako stín peněžní újma. Všechna čest takovému odvolání!
Vraťme se od konce, od odvolání, k začátku, k vlastnímu odhadu.
Pan Hansemann se zřejmě nebojí, že se jeho sparťané budou přeceňovat.
Podle článku 13 "je vlastní údaj toho, kdo je povinen upsat půjčku, základem pro rozvržení půjčky". Pan Hansemann staví svou budovu tak, že se z jejích základů nedá nijak usoudit, jak bude vy padat později.
Nebo správněji "vlastní údaj", který má být podán ve formě "prohlášení" zvláštním úředníkům jmenovaným "panem ministrem financí nebo z jeho pověření krajskou správou", tento základ je nyní ještě důkladněji zdůvodněn. Podle článku 14 "k přezkoumání podaných prohlášení se sejde jedna nebo více komisí, jejichž předseda, jakož i ostatní členové v počtu nejméně pěti mají být jmenováni ministrem financí nebo jím pověřeným úřadem". Tedy jmenování ministrem financí nebo jím pověřeným úřadem je vlastním základem tohoto přezkoumání.
Rozchází-li se vlastní odhad s "výměrem" této okresní nebo městské komise jmenované ministrem financí, je "vlastní odhadce" vyzván, aby se vyjádřil (článek 15). Ať už se vyjádří nebo nevyjádří, záleží všechno na tom, "vyhovuje-li" odhad komisi jmenované ministrem financí. Nevyhovuje-li, má komise stanovit částku, která má být upsána, podle vlastního odhadu a vyrozumět o tom osobu povinnou upsat půjčku.
Napřed se ten, kdo upisuje půjčku, odhadne sám a oznámí to úředníkovi. Pak odhaduje úředník a oznamuje to tomu, kdo upisuje. Co tedy zbylo z "vlastního odhadu"? Jeho základ je do základu rozbit. A zatímco vlastní odhad byl jen záminkou k důkladnému "přezkoumání" osoby povinné upsat půjčku, následuje po cizím odhadu vzápětí exekuce. Článek 16 totiž stanoví:
"Výsledky šetření okresní (resp. městské) komise se postupují krajské správě, která na základě nich neprodleně pořídí soupis upsaných částek a postoupí jej příslušným pokladnám, aby je vybraly - v případě nutnosti exekucí - podle platných daňových předpisů."
Viděli jsme už, že cesta odvolání není "poseta růžemi". Ale odvolání skrývá i jiné trny.
Předně. Krajská komise, která přešetřuje odvolání, se skládá z poslanců, kteří jsou voleni voliteli atd., zvolenými podle zákona z 8. dubna 1848.
Před nucenou půjčkou se celý stát rozpadá na dva nepřátelské tábory - na tábor oposičníků a na tábor loajálních občanů. Proti úpisům loajálních občanů, ať už zaplaceným nebo nabídnutým, nemá krajská komise námitky. Poslanci mohou být voleni pouze z loajálního tábora (článek 17).
Za druhé. Komisi předsedá komisař jmenovaný ministrem financí, jemuž může být k ruce přidělen úředník (článek 18).
Za třetí. Krajská komise je oprávněna nařídit zvláštní odhad majetku nebo příjmu a za tím účelem si může dát pořídit inventuru majetkových hodnot nebo dát přezkoumat obchodní knihy. Nestačí-li tyto prostředky, může se na tom, kdo se odvolává, žádat místopřísežné prohlášení.
Tedy, jestliže se někdo bez váhání nepodrobí "odhadu" úředníků jmenovaných ministrem financí - musí za trest odhalit celé své majetkové poměry dvěma byrokratům a snad patnácti konkurentům. Trnitá je cesta odvolání! Hansemann se jen posmívá veřejnosti, když praví ve zdůvodnění:
"Základem pro rozvržení půjčky je vlastní odhad. Abychom se však při tom vyvarovali všeho, co by mohlo vzbudit nelibost, nebudou se požadovat dokonce ani úhrnné údaje o jednotlivých součástech majetku."
Ministr činu nezapomněl ve svém návrhu ani na trest za "křivopřísežnictví", přesně tak, jak je to v návrhu Cervantesova hrdiny.
Místo aby se mořil s vymýšlením svých údajných důvodů, byl by náš Hansemann udělal lépe, kdyby si řekl s oním hrdinou komedie:
"Jak chcete, abych platil staré dluhy a dělal nové, když mi nepůjčíte peníze?"
Ale v této chvíli, kdy se Prusko ve jménu svých zvláštních zájmů pokouší spáchat zradu na Německu a povstat proti ústřední moci, je povinností každého vlastence neupisovat na nucenou půjčku dobrovolně ani fenik. Jen tehdy, budou-li Prusku důsledně odpírány prostředky k životu, bude nuceno podřídit se Německu.
Napsáno 25. - 29. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 56 a 60 z 26. a 30. července 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — čtvrtpenny, nejmenší peníz anglické měny. (Pozn. čes. red.)
b tj. deportován do Tasmánie. (Pozn. čes. red.)
c Je to jasné? (Pozn. red.)
d Nevycházíme z překvapení. (Pozn. red.)
155 Isaac Pinto, „Traité de la Circulation et du Crédit“ [„Pojednání o oběhu a úvěru“], Amsterodam 1771.
156 Refrén z Freiligrathovy básně „Trotz alledem und alledem“ [„Všemu, všemu navzdory“].
157 Klouzavý tarif (sliding-scale) - systém obilních cel v době platnosti obilních zákonů v Anglii, jímž se upravovala obilní cla tak, že při stoupající ceně obilí na vnitřním trhu clo klesalo a při klesající ceně obilí stoupalo. Jeden ze zákonů o klouzavém tarifu byl přijat roku 1842 Peelovou vládou.
158 Cervantes, „Novelas ejemplares“ [„Poučné novely“]. Novela o rozhovoru psů.
159 Heine, z cyklu básní „Die Heimkehr“ [„Návrat“].