Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Odpověď Bedřicha Viléma IV. delegaci občanské gardy


Kolín 18. října. Bedřich Vilém IV. odpověděl veliteli berlínské občanské gardy Rimplerovi na jeho blahopřání k 15. říjnu:

"Vím, že hrdinný a statečný lid je také věrný. Ale nezapomínejte, že zbraně máte ode mne, a já vám ukládám jako povinnost ručit za dodržování pořádku, zákona a svobody."

Konstituční králové jsou neodpovědní za podmínky, že jsou nepříčetní - v konstitučním smyslu ovšem. Jejich jednání, jejich slova, jejich gesta nejsou jejich osobním projevem, jsou projevem odpovědných ministrů.

Hansemann např. vložil při své resignaci královi do úst, že provedení Steinova rozkazu armádě je neslučitelné s konstituční monarchií. Pfuel tento rozkaz provedl - totiž v parlamentním smyslu. Hansemann byl kompromitován - v konstitučním smyslu. Král sám si nijak neodporoval, neboť nic neřekl - stále v konstitučním smyslu.

Uvedené královo prohlášení není tedy nic jiného než prohlášení vládní; a jako takové je lze kritisovat.

Chce snad Pfuel tvrdit, že král vytvořil občanskou gardu z vlastního popudu? Pak tedy tvrdí, že král je původcem březnová revoluce, což je nesmysl dokonce v konstitučním smyslu.

Ale to ponechme stranou.

Když bůh stvořil svět a krále z milosti boží, přenechal drobnější výrobu lidem. Dokonce "zbraně" a lajtnantské uniformy se vyrábějí pozemským způsobem a tento pozemský způsob nedovede na rozdíl od nebeského vyrábět z ničeho. Potřebuje k tomu suroviny, pracovní nástroje a mzdu, což jsou všechno věci, které můžeme shrnout pod prostý výraz výrobní náklady. Tyto výrobní náklady uhrazuje stát daněmi a daně se zas uhrazují národní prací. V ekonomickém smyslu zůstává tedy hádankou, jak může nějaký král vůbec něco lidu dát. Lid musí napřed zbraně udělat a tyto zbraně dát králi, aby mohl od krále zbraně dostat. Král může dát vždy jen to, co se dalo jemu. Tak je tomu v ekonomickém smyslu. Konstituční králové se ale objevují právě v dobách, kdy se těmto ekonomickým tajemstvím přichází na kloub. První pohnutkou ke svržení králů z boží milosti byla proto vždy - otázka daní. Tak tomu bylo i v Prusku. Dokonce nemateriální zboží, privilegia, která si národy od králů daly dávat, nejenže napřed samy králům daly, ale dokonce jim za jejich navrácení vždy zaplatily v hotovosti - krví a zvonivou mincí. Projděte si např. anglické dějiny od 11. století a budete si moci dost přesně spočítat, kolik rozbitých lebek a kolik liber šterlinků stálo každé konstituční privilegium. Pan Pfuel nás zřejmě chce zavést nazpět do dobrých časů Davenantovy ekonomické tabulky[264]. V této tabulce o anglické výrobě je uvedeno mimo jiné:

§ 1. Produktivní pracovníci: králové, důstojníci, lordi, venkovské duchovenstvo atd.

§ 2. Neproduktivní pracovníci: námořníci, rolníci, tkalci, přadláci atd.

Podle této tabulky § 1 tvoří a § 2 dostává. V tomto smyslu tedy podle pana Pfuela král dává.

Pfuelovo prohlášení dokazuje, co se v Berlíně očekává od hrdiny "chorvatského pořádku a svobody"[a].

Poslední události v Berlíně připomínají střetnutí mezi občanskou gardou a lidem, k němuž došlo 23. srpna ve Vídni a které rovněž vyvolala kamarila. Po tomto 23. srpnu následoval 5. říjen.




Napsal K. Marx 18. října 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 121 z 20. října 1848
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — tj. Jelačiče. (Pozn. red.)

264 Srov. anonymně vydanou knihu Charlese Davenanta, „An Essay upon the Probable Methods of Making a People Gainers in the Ballance of Trade“ [„Pojednání o metodách, jimiž lze lidu zajistit příznivou obchodní bilanci“], Londýn 1699, str. 23, 50.