Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Březnový spolek


Kolín 10. března. Frankfurtský tzv. „Březnový spolek“[243] frankfurtského tzv. „říšského shromáždění“ si troufal zaslat nám tento litografovaný dopis:

„Březnový spolek se usnesl, že sestaví seznam všech novin, které nám dávají k disposici své stránky, a rozešle jej všem spolkům, s nimiž jsme ve spojení, s doporučením, aby se snažily získat uvedeným listům přednost při zadávání případných inzerátů.

Zasíláme vám tento seznam, přičemž vás jistě nemusíme upozorňovat na důležitost placených ‚oznámení‘ v novinách jako zdroje příjmů pro celý podnik.

Dále se Ústřední březnový spolek usnesl, že doporučí spolkům, aby laskavě prokazovaly podporu demokraticko-konstitučnímu časopisu ‚Teutsches Volkablatt‘, který vychází ve Würzburgu za redakce pana dr. Eisenmanna, neboť tento list je v nebezpečí, že podlehne konkurenci protidemokratických listů, ježto pan redaktor prohlásil, že k obětem, které již přinesl, nemůže připojit ještě další.

Frankfurt, konec února 1849

Předsednictvo Ústředního březnového
                           spolku“

V přiloženém seznamu listů, které „daly své stránky k disposici Březnovému spolku“ a kterým mají stoupenci „Březnového spolku“ přednostně zadávat „případné inzeráty“, je uvedena také „Neue Rheinische Zeitung“, která je ještě k tomu označena čestnou hvězdičkou.

Prohlašujeme tímto všem nemotorným a krajně nemotorným[244] členům v tomto tzv. „Březnovém spolku“ ci-devant[a] „říšského shromáždění“, že „Neue Rheinische Zeitung“ se nikdy nepropůjčila za orgán parlamentní strany, tím méně za orgán strany směšného frankfurtského říšského klubu, že jsme stránky svého listu nikdy nedali k disposici tzv. „Březnovému spolku“ tohoto klubu a že „Neue Rheinische Zeitung“ vůbec žádný „Březnový spolek“ ani nezná. Jestliže tedy „Březnový spolek“ ve svém litografovaném seznamu novin, které mu skutečně daly k disposici své stránky, uvádí jako jeden ze svých orgánů i náš list, pak je to prostě pomluva „Neue Rheinische Zeitung“ a nejapné vychloubání „Březnového spolku“. Patriotičtí poctivci z „Březnového spolku“ to zřejmě dovedou srovnat se svým „svědomím“.

Odvolává-li se „Březnový spolek“ na náš list, je to nehoráznost, kterou ještě zvyšuje „usnesení“ spolku doporučit „demokraticko-konstituční“ list (německý [teutsche] list: „Teutsches Volksblatt“) „dr. Eisenmanna“. Koho by nedojímal smutný osud velkého „německého“ [„teutschen“] arcimučedníka Eisenmanna? Kterým poctivcem by to neotřáslo, doví-li se, že „dr.“ Eisenmann, který prodal bavorskému „demokraticko-konstitučnímu“ králi za 12 000 zlatých své vzpomínky z vězení, nemůže už přinášet „další oběti“ a je v nebezpečí, že podlehne vydavatelské „konkurenci“ obyčejných, neoktrojovaných listů, zaujatých proti „Březnovému spolku“? Přenecháváme patriotům, aby posoudili, v jak hluboce zanedbaném stavu je list „Teutsches Volksblatt“, když dvanáctitisícový mučedník a pětitolarový poslanec Eisenmann se musí dožadovat veřejné „podpory“. Rozhodně to vypadá s „demokraticko-konstitučními“ Eisenmanny moc a moc špatně, když posílají fingovaný žebravý dopis jménem „Neue Rheinische Zeitung“, právě toho listu, který, jediný v Německu pronásledoval „nestoudné, hamižné žebráky“ patriotismu a žebravých říšských shromáždění.

Na špinavou poznámku zištného, konkurencí štvaného vlastence o „důležitosti placených oznámení v novinách jako zdroje příjmů celého podniku“ ovšem neodpovídáme. „Neue Rheinische Zeitung“ se vždy lišila od patriotů kromě jiného také tím, že nikdy nepohlížela na politické hnutí jako na pole vhodné pro podnikavce anebo jako na zdroj příjmů.




Napsal K. Marx 10. března 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 243 z 11. března 1849
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — bývalého. (Pozn. red.)


234 Ústřední březnový spolek ve Frankfurtu nad Mohanem a jeho odbočky v různých německých městech založili koncem listopadu 1848 poslanci levého křídla frankfurtského Národního shromáždění. Marx a Engels už od prosince 1848 pranýřovali v „Neue Rheinische Zeitung“ polovičatou, nerozhodnou politiku vůdců maloburžoasní demokracie, kteří stáli v čele spolku. Ukazovali, že tato politika žene vodu na mlýn nepřátelům revoluce.

244 V originálu „linkische und äusserst linkische“, analogie s „linke und äusserst linke“ [„leví a krajně leví“] — narážka na dvě frakce levice ve frankfurtském Národním shromáždění. K vlastní levici patřili Robert Blum, Vogt, Fröbel, Wesendonck, Zimmermann a jiní. Ke krajní levici, takzvané radikálně demokratické straně, patřili mimo jiné poslanci Arnold Ruge, Zitz, Simon, Schlöffel, von Trützschler. „Neue Rheinische Zeitung“ měla nejblíže k této frakci; podporovala krajně levé křídlo revoluční demokracie, zároveň však pranýřovala polovičatost a „parlamentní kretenismus“ buržoasních demokratů. Marx a Engels ostře zkritisovali názory těchto politických skupin v článku „Programy radikálně demokratické strany ve Frankfurtu a frankfurtské levice“ (Marx—Engels, Spisy 5, zde).