Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



Kontrarevoluční plány v Berlíně


Kolín 30. dubna. Plány naší kontrarevoluční vlády se rýsují čím dál tím jasněji.

Vláda měla v úmyslu zahájit od 27. dubna nové stadium pruské kontrarevoluce. Chtěla vyprovokovat berlínský lid k pouličnímu boji, povstání snad podle Cavaignacova vzoru „nechat rozrůst“, ale pak je cavaignacovskými prostředky a cavaignacovskou přesilou potlačit, vyhlásit stanné právo, několik poslanců a hezkých pár rýpalů[314] omilostnit prachem a olovem a nakonec se novým oktrojováním zbavit tíživých pout, která naší kontrarevoluci nasazovala dokonce i charta stanného práva z 5. prosince.

Vyprovokované povstání by bylo dostatečnou záminkou k tvrzení, že lid „není ještě zralý“ pro milostivě propůjčené svobody a že se při takovémto volebním zákonu a s takovouto ústavou nedá vládnout. „Aby se zabránilo krveprolití“, tedy přímo v zájmu lidu, že je třeba zničit i poslední zbytky svobody. „Aby se zabránilo krveprolití“, že je třeba vyhlásit v celé zemi vyjma východní Pomořany stav obležení! To všechno by se dalo tvrdit, teprve až bychom měli za sebou pořádné povstání v Berlíně s obligátními nepokoji ve Vratislavi, Magdeburku, Kolíně atd. a šťastně je potlačili kartáči.

Proto ty surovosti konstáblů proti levici shromážděné v Konversationshalle[315] proto je Dönhofské náměstí obklíčeno vojskem, proto se ihned střílí na bezbranné, pokojné masy lidu, které se nemohly rozejít, protože všechny ulice vedoucí z náměstí byly uzavřeny.

Ale klid, který lid zachoval přes všechny provokace, udělal kontrarevolucionářům čáru přes rozpočet. Nemají záminku k oktrojování, a přece oktrojovat musí. Možná, že se dnes večer dovíme, jaké nové úskoky si pánové vymysleli.

Jak velké měli plány, vysvítá ze všech okolností. Předně z toho, že byla zároveň rozpuštěna sněmovna v Hannoveru, za druhé a zejména z cesty pana Radowitze do Berlína.

Pan Radowitz je duší pruské kontrarevoluce. Pan Radowitz sestavil plán listopadového kontrarevolučního převratu, sám však zůstával ještě za kulisami a ve Frankfurtu intrikoval pro pruské dědičné císařství. Pan Radowitz se tentokrát odebral sám do Berlína, aby, jak se říká, konečně vystoupil do popředí a stal se ministerským předsedou. Radowitzova vláda — v tom to vězí!

Známe bezpečně další skutečnosti:

1) Již během minulého týdne došel od vrchních presidentů přípis všem šefpresidentům, v němž se sdělovalo, že lze očekávat rozpuštění sněmovny, a byly dány pokyny k potřebným bezpečnostním opatřením.

2) Všem krajským správám byl rozeslán vládní výnos, v němž se pravilo:

1. Všem městským úřadům nechť se uloží, aby denně podávaly příslušným krajským správám zprávy o tom, jaký dojem vzbudilo rozpuštění sněmovny. Krajské správy jsou zase povinny posílat o tom souhrnné zprávy vládě.

2. Nové volby se zatím nebudou konat, naproti tomu bude zakročeno proti mnoha členům „takzvané“ levice.

3. Je třeba učinit všechna bezpečnostní opatření, aby se zabránilo každému pokusu o vzpouru.

Výnos podepsal: Manteuffel.

Pan Manteuffel, nebo přesněji řečeno jeho představený, pan Radowitz, nemohl prokázat rozvíjející se maďarsko-polsko-německé revoluci lepší službu než tím, že právě nyní otevřeně vystoupil se svými plány na obnovení absolutismu.




Napsal B. Engels 30. dubna 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 286 z 1. května 1849
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

314 Rýpalové — viz poznámku [170] zde.

315 Konversationshalle — sál v Berlíně, kde se 27. dubna 1849 po rozpuštění druhé sněmovny pruského zemského sněmu shromáždili poslanci levého křídla. Toto shromáždění bylo za pomoci konstáblů rozehnáno.