Karel Marx



*Policejní potlačení „Neue Rheinische Zeitung“


Kolín 18. května. Před časem vyzval Berlín zdejší úřady, aby v Kolíně znovu vyhlásily stav obležení. Cílem tohoto opatření bylo dosáhnout za stanného práva zastavení „Neue Rheinische Zeitung“; tato výzva však narazila na neočekávaný odpor. Později se kolínská krajská správa pokusila dosáhnout tohoto cíle svévolným zatýkáním, a proto se obrátila na zdejší prokuraturu. Tento pokus se však nezdařil pro právnické pochybnosti prokuratury, tak jako se už předtím nezdařily dva pokusy díky zdravému lidskému rozumu porýnské poroty.[347] Nezbylo tedy nic jiného než uchýlit se k policejnímu úskoku, a tak úřady prozatím svého cíle dosáhly. „Neue Rheinische Zeitung“ přestává zatím vycházet. 16. května byl jejímu šéfredaktoru Karlu Marxovi doručen tento ostudný přípis krajské správy:

„Ve svých posledních číslech (!) podněcuje ‚Neue Rheinischc Zeitung‘ stále rozhodněji k neúctě vůči stávající vládě, k násilnému převratu a k nastolení sociální republiky. Proto je třeba jejímu šéfredaktoru dr. Karlu Marxovi odejmout právo pohostinství (!), které tak hanebně porušuje, a protože nedostal povolení k dalšímu pobytu na území pruského státu, budiž mu uloženo, aby je během 24 hodin opustil. Kdyby snad této výzvě nevyhověl dobrovolně, budiž násilím převeden přes hranice.“

Kolín 11. května 1849

Královská krajská správa

Moeller

Královskému policejnímu řediteli panu Geigerovi, zde.

Nač tyto nejapné fráze, nač tyto oficiální lži!

Poslední čísla „Neue Rheinische Zeitung“ se ani tendencí, ani řečí nijak neliší od prvního „zkušebního čísla“. A v tomto „prvním čísle“ se mimo jiné praví:

„Projekt pana Hüsera“ (v Mohuči) „je jen částí velkého plánu berlínské reakce, která usiluje o to, aby... vydala nás bezbranné do rukou armády...“[348]

Eh bien, Messieurs, quʼen dites vous maintenant?[a]

Pokud jde o naši tendenci, což o ní vláda nevěděla? Což jsme neprohlásili před porotou, že nyní je „úkolem tisku podrýt všechny základy existujícího zřízeni“?[b] Pokud jde o hohenzollernského knížecího vasala, přečtěte si číslo z 19. října 1848, kde se praví:

„Král je důsledný. Byl by býval vždy důsledný, kdyby bohužel březnové dny nebyly mezi Jeho Veličenstvo a lid postavily onen osudný kus papíru. Zdá se, že Jeho Veličenstvo v této chvíli opět věří tak jako před březnovými dny v ‚železnou patu‘ Slovanstva. Vídeňský lid bude patrně tím kouzelníkem, který promění železo v hlínu.“[349]

Est-ce clair, Messieurs?[c]

A „sociální republika“? Cožpak jsme ji proklamovali teprve v „posledních číslech“ „Neue Rheinische Zeitung“?

A k těm slaboduchým, kteří neviděli, že se celým naším způsobem posuzování a výkladu evropského hnutí vine „rudá“ nit, což k těm jsme nemluvili jasnou, jednoznačnou řečí?

„I kdyby“ — čteme v čísle „Neue Rheinische Zeitung“ ze 7. listopadu — „i kdyby se kontrarevoluce v celé Evropě udržela naživu zbraněmi, její záhubou v celé Evropě budou peníze. Osudem, který pravděpodobně zvrátí její vítězství, bude evropský bankrot, státní bankrot. Až špičky bodáků narazí na ostří ‚hospodářských‘ problémů, zlámou se jak shnilé dřevo. Ale vývoj událostí nebude čekat, až budou splatné směnky vydané evropskými státy na jméno evropské společnosti.

V Paříži zasadí červnová revoluce drtivý protiúder. Vítězstvím ‚rudé‘ republiky v Paříži budou armády odvolány z vnitrozemí a vrženy za hranice, a pak se jasně ukáže skutečná moc zápolících stran. Pak si vzpomeneme na červen a říjen a také my zvoláme:

Vae victis![d]

Bezvýsledné masakry po červnových a říjnových dnech, nekonečné oběti po únoru a březnu, sám kanibalismus kontrarevoluce přesvědčí národy, že existuje jen jeden prostředek, jak zkrátit, zjednodušit a zkoncentrovat vražedné smrtelné křeče staré společnosti a krvavé porodní bolesti nové společnosti, jen jeden prostředek — revoluční terorismus.“[350]

Est-ce clair, Messieurs?

Již od samého počátku jsme pokládali za zbytečné zatajovat své názory. V jedné polemice se zdejší prokuraturou jsme otevřeně prohlásili:

Skutečná oposice ‚Neue Rheinische Zeitung‘ začne teprve v trojbarevné repubIice.“[351]

A to jsme mluvili tehdy s prokuraturou. Starý rok 1848 jsme shrnuli těmito slovy (viz čís. z 31. prosince 1848):

„Dějiny pruské buržoasie, tak jako vůbec německé buržoasie od března do prosince dokazují, že v Německu není možná čistě buržoasní revoluce a nastolení buržoasního panství ve formě konstituční monarchie, že je možná pouze feudálně absolutistická kontrarevoluce, nebo sociálně republikánská revoluce.“[e]

Potřebovali jsme tedy se sociálně republikánskou tendencí jednoznačně vystoupit teprve v „posledních číslech“ „Neue Rheinische Zeitung“? Nečetli jste naše články o červnové revoluci a nebyla snad duše červnové revoluce duší našich novin?

K čemu tedy vaše pokrytecké fráze, chytající se nemožné záminky?

Jsme bezohlední, a nežádáme žádné ohledy od vás. Až přijde řada na nás, nebudeme terorismus nijak přikrášlovat. Ale royalističtí teroristé, teroristé z milosti boží a zákona, jsou v praxi brutální, opovrženíhodní a sprostí, v teorii zbabělí, záludní a obojetní, v obou směrech bezectní.

Hanebný přípis krajské správy je tak pošetilý, že mluví o „hanebném porušení práva pohostinství“ šéfredaktorem „Neue Rheinische Zeitung“ Karlem Marxem.

Právo pohostinství, které nám Porýňanům na naší vlastní půdě naoktrojovali drzí vetřelci Přední Rusové (Borussové)[f]‚ toto právo pohostinství „Neue Rheinische Zeitung“ ovšem „hanebně“ porušila. Domníváme se, že jsme se tím zasloužili o Porýnskou provincii. Zachránili jsme revoluční čest naší domoviny. Napříště bude mít v Porýnské provincii plné občanské právo už jen „Neue Preussische Zeitung“.

Na rozloučenou připomínáme svým čtenářům slova našeho prvního lednového čísla:

Revoluční povstání francouzské dělnické třídy, světová válka — to je perspektiva roku 1849.“[g]

A na východě už stojí revoluční armáda složená z bojovníků všech národností proti spojené staré Evropě, representované ruskou armádou, a z Paříže už hrozí „rudá republika“!




Napsal K. Marx 18. května 1849
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 301 z 19. května 1849
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Nu, pánové, co tomu říkáte teď? (Pozn. red.)

b Viz zde. (Pozn. red.)

c Je to jasné, pánové? (Pozn. red.)

d Běda přemoženým! (Pozn. red.)

e Viz zde. (Pozn. red.)

f Marx nazývá Prušáky ironicky „Vorder-Russen“ (lat. „borussi“). (Pozn. red.)

g Viz zde. (Pozn. red.)


347 Je tu míněno osvobození redaktorů „Neue Rheinische Zeitung“ a členů Porýnského krajského výboru demokratů na soudních procesech 7. a 8. února 1849 před kolínskou porotou.

348 Viz článek „Hüser“ (Marx—Engels, Spisy 5, zde).

349 Viz Marxův článek „Odpověď pruského krále delegaci Národního shromáždění“ (Marx—Engels, Spisy 5, zde).

350 Viz Marxův článek „Vítěztví kontrarevoluce ve Vídni“ (Marx—Engels, Spisy 5, zde).

351 Viz Marxův článek „Státní návladní ‚Hecker‘ a ‚Neue Rheinische Zeitung‘“ (Marx—Engels, Spisy 5, zde).