Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx a Bedřich Engels
Přílohy
k 6. svazku sebraných spisů
Karel Marx
Kolín. 14. listopadu. Když se roznesla zpráva, že šéfredaktor „Neue Rheinische Zeitung“ Karel Marx byl na dnešek ráno předvolán k vyšetřujícímu soudci, shromáždily se na nádvoří odvolacího soudu početné davy lidu, aby projevily svou účast a počkaly na výsledek. Když Marx odcházel od výslechu, byl uvítán hlasitými ovacemi; zástupy lidu ho doprovodily až do Eiserova sálu, kde několika slovy poděkoval lidu za účast a vysvětlil, že byl jen u závěrečného výslechu v Heckerově záležitosti. Bývalý státní návladní a nynější vrchní státní návladní pan Hecker se totiž domnívá, že ho Karel Marx denuncoval jako republikána tím, že otiskl v „Neue Rheinische Zeitung“ dokument s podpisem „Hecker“.[397]
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 143 z 15. listopadu 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Engelsova žádost o povolení pobytu v Bernu
(Koncept)Justičnímu a policejnímu ředitelství kantonu Bern Dovoluji si podat na pokyn pasového oddělení žádost o povolení pobytu v Bernu.[398]
Žil jsem v Kolíně (porýnské Prusko) jako spisovatel, ale po nepokojích, které v tomto městě vypukly 25. a 26. září t. r., jsem byl zapleten do soudního vyšetřování[b] a hrozilo mi zatčení. Zachránil jsem se před ním útěkem, načež na mne byl za několik dní vydán zatykač („Kölnische Zeitung“ z 1., 2. nebo 3. října)[399], čímž se ze mne stal politický uprchlík. Opis tohoto zatykače mohu v případě potřeby Vašemu ředitelství předložit.
Po příjezdu do Švýcarska jsem dal přednost pohostinství kantonu a města Bernu před kterýmkoli jiným místem,
1. protože Bern je dost daleko od německých hranic, takže německé úřady nebudou mít záminku obtěžovat švýcarskou vládu reklamacemi a tvrzením, že zneužívám práva asylu k nepřístojným rejdům atd.[a]
2. protože mám právě nyní v Bernu možnost studovat na činnosti švýcarského Spolkového shromáždění praktickou účinnost ústavy, z níž se může Německo v každém případě lecčemu naučit, zejména v době, kdy se německý národ může dostat do situace, že si vytvoří ústavu v tom či onom smyslu podobnou.
Domnívám se, že mé vyhnanství nepotrvá dlouho, neboť vedle toho, že současný pořádek v Prusku má nepatrné vyhlídky na stabilitu, mám všechny důvody očekávat, že porota v Kolíně vynese osvobozující rozsudek; svým útěkem jsem chtěl hlavně ujít dlouhé vyšetřovací vazbě. Doufám tudíž, že už příštího jara se budu moci vrátit do vlasti.
Pokud jde o existenční prostředky, mám je plně zajištěny, jak mohu v případě potřeby dokázat.
Přikládám rovněž podle pokynů pasového oddělení svůj pas, který mi vydala na mou žádost francouzská prozatímní vláda, když jsem se v dubnu tohoto roku vracel z Paříže do vlasti, a který sem za mnou poslali z Kolína.
Používám této příležitosti, abych slavné ředitelství ujistil svou nejvyšší úctou.
Bern, Postgasse čís. 43, B. u pana Haeberli,
15. listopadu 1848
Bedřich Engels
______________________________________________
Poprvé uveřejnšno rusky ve Spisech
K. Marxe a B. Engelse, 1. vyd., sv. XXV, 1934
a v originálu v Marx-Engels, Gesamtausgabe,
Abt. I, Bd. 7, 1935Podle rukopisu
Přeloženo z němčiny
Deputace k vrchnímu státnímu návladnímu Zweiffelovi
Kolín 22. listopadu. Včera se měli dostavit k vyšetřujícímu soudci pánové Karel Marx, Karl Schapper a Schneider II. kvůli provolání vydanému jménem Porýnského krajského výboru demokratů (čís. 147 „Neue Rheinische Zeitung“).[c] Proslýchalo se, že předvolaní budou ihned zatčeni. Přestože se mnoha právníkům zdály tyto pověsti nepravděpodobné, rozhodl se lidový výbor[400] vyslat deputaci k vrchnímu státnímu návladnímu Zweiffelovi, aby o tom nabyl jistoty. Ten, jak se dalo očekávat, deputaci ujistil, že na předvolané nebyl vydán zatykač a že by mohl být vydán jen tehdy, kdyby výzva vedla ke vzpouře; neboť pak by se přečin předvolaných proti §§ 209 a 217[401] (který nyní patří před kárný soud) stal zločinem.
Ostatně proti mínění pana vrchního státního návladního, že prý na základě zmíněných článků zákona muselo dojít k předvolání před soud, vyslovila deputace názor, že nyní, kdy Národní shromáždění v Berlíně je jediným zákonným orgánem v Prusku, mělo by se ihned zakročit především proti oněm úředníkům a úřadům, které násilím maří usnesení Národního shromáždění anebo k tomu vyzývají, jako např. v poslední době vrchní president Eichmann v Koblenci.[d]
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 150 z 23. listopadu 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Zpráva o výslechu Marxe, Schappera a Schneidera II.
před vyšetřujícím soudcemKolín 25. listopadu. Při výslechu Marxe, Schappera a Schneidera II. před vyšetřujícím soudcem ve věci druhého provoláni vydaného jménem Porýnského krajského výboru demokratů[e] bylo zaprotokolováno prohlášení obviněných, že ono provolání sepsali a podepsali, čímž bylo vyšetřování skončeno. Nikdo z obviněných nebyl zatčen. Tato zpráva budiž odpovědí na různé dopisy zaslané krajskému výboru.
______________________________________________
Otištěno v druhém vydání
„Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 153 z 26. listopadu 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Soudní procesy proti „Neue Rheinische Zeitung“
Kolín 5. prosince. Před několika dny byl šéfredaktor „Neue Rheinische Zeitung“ Karel Marx znovu předvolán k vyšetřujícímu soudci. Čtyři články přiměly ústřední moc, aby zažalovala „Neue Rheinische Zeitung“ pro pomluvu: 1. „Schnapphanski“, 2. článek z Vratislavi o Lichnowském, 3. článek, v němž se mluví o „zfalšované“ zprávě jistého „komického Stedmanna“ a 4. uveřejnění „proklamace o zradě lidu“, která byla schválena v Eiserově sále proti frankfurtské většině ve věci Šlesviku-Holštýna.[402]
„Neue Rheinische Zeitung“ teď toužebně očekává další žaloby pro pomluvu z Berlína, Petrohradu, Vídně, Bruselu a z Neapole.
20. prosince se bude projednávat první proces „Neue Rheinische Zeitung“ kontra prokuratura a četníci.[403]
Dosud jsme neslyšeli, že by některá porýnská prokuratura použila některého článku Code pénal[f] na hrubé, očividné porušování zákona, jehož se dopouštějí všechny porýnské úřady.
„Distinguendum est!“ „Il faut distinguer“[g], tak zní heslo statečné porýnské prokuratury.
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 161 z 6. prosince 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Mandát lausannského Dělnického spolku Bedřichu Engelsovi
Bratře!
Vzhledem k tomu, že nemáme možnost poslat delegáta, pověřujeme Tě, abys nás zastupoval na dělnickém kongresu v Bernu.[404] Jako starý bojovník za proletariát jistě dostojíš i zde svému úkolu, třebaže tentokrát nebudeš mít co činit s buržoy a podobnými kramářskými dušičkami, neboť budeš jednat pouze s proletáři a v zájmu proletářů; dále Ti stručně sdělujeme naše přání pokud jde o ústřední spolek.
1. Cílem sdružených spolků má být:
a) Založit ústřcdní spolek a ústřední pokladnu.
b) Sociální a politická výchova dělníků.
c) Navázat spojení s německým dělnickým výborem v Lipsku,[405] aby se upevnily svazky především mezi dělníky.
2. Povinností zvoleného ústředního spolku má být:
a) Navázat spojení s dělnickým výborem v Lipsku.
b) Aby se usnadnilo dopisování, rozšiřovat především list („Verbrüderung“[406]), který vydává ústřední výbor.
c) Spravovat ústřední pokladnu a podávat o tom každého půl roku zprávu.
d) Neodkladně informovat bratrské spolky o všech významných událostech.
3. Povinnosti bratrských spolků vůči sobě navzájem a vůči ústřednímu spolku:
a) Každý člen platí měsíčně nejvýš jeden čtyřkrejcar na příspěvcích, přičemž se vzájemná korespondence posílá vždy nevyplaceně.
b) Každá pobočka spolku vydá svým členům legitimace.
c) Každý člen, který má legitimaci, má volný přístup do kteréhokoli z bratrských spolků, legitimaci však musí mít podepsánu předsedou posledního spolku, jehož členem byl.
Pokud jde o naši volbu, pokládáme jako už dřív bernský spolek za nejvhodnější. Kdyby snad přišla řeč na náš poslední oběžník, byl jen výsledkem toho, že jsme už letos v létě uznali bernský spolek za ústřední spolek, ale protože jsme vůbec neměli zprávy o situaci, svolali jsme zde schůzi a na ní byl pak uvedený oběžník usnesen. Příspěvek půl čtyřkrejcaru týdně jsme zamítli proto, že by tím klesl počet členů a výtěžek by pak stejně nebyl o mnoho vyšší.
Jménem 41 členů spolku Tě zdraví a tiskne Ti ruku
G. Schneeberger,
Bangert,
Chr. HaafLausanne 8. prosince 1848
______________________________________________
Poprvé uveřejněno v originálu
v Marx-Engels, Gesamtausgabe,
Abt. I, Bd. 7, 1935Podle rukopisu
Přeloženo z němčiny
„Neue Rheinische Zeitung“ vypisuje předplatné
na první čtvrtletí 1849Přihlášky k odběru „Neue Rheinische Zeitung“ pro příští čtvrtletí, leden až březen 1849, doporučujeme zasílat co nejdříve, a to v Kolíně do expedice novin (Unter Hutmacher, čís. 17), mimo Kolín všem poštovním úřadům v Německu.
Pro Francii přijímá předplatné pan G. A. Alexandre, Brandgasse čís. 28 ve Štrasburku a ulice Notre Dame de Nazareth čís. 23 v Paříži, jakož i královská hlavní pošta v Cáchách; pro Anglii pánové J. J. Ewer a spol., Newgate Street čís. 72 v Londýně; pro Belgii a Holandsko příslušné královské poštovní úřady a poštovní byro v Lutychu.[h]
Vzhledem ke zrušení kolkovného se předplatné snižuje a činí nyní pro Kolín pouze 1 tolar, 7 stříbrných grošů, 6 feniků a u všech pruských poštovních úřadů (včetně porta) pouze 1 tolar, 17 stříbrných grošů čtvrtletně; předplatitelům v ostatním Německu se připočítává příslušné porto.
Redakce novin zůstává nezměněna.
Dosud vyšlá čísla „Neue Rheinische Zeitung“ jsou jejím programem. Protože redakce je v osobních stycích s vedoucími osobnostmi demokratické strany v Anglii, ve Francii, v Itálii, v Belgii a v Severní Americe, má možnost informovat své čtenáře správněji a jasněji o politickém a sociálním hnutí v cizině než kterýkoli jiný list. „Neue Rheinische Zeitung“ je v tomto směru orgánem nejen německé, nýbrž evropské demokracie.
Inzeráty: za čtyřsloupcovou řádku petitu nebo za místo tohoto rozsahu se platí 1 stříbrný groš 6 feniků.
Oznámení všeho druhu dosahují díky rozsáhlému spojení našeho listu velkého rozšíření.
Odpovědní vydavatelé „Neue Rheinische Zeitung“
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 172 až 195 z 19. prosince 1848
až 14. ledna 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Soudní proces proti „Neue Rheinische Zeitung“ odročen
Kolín 20. prosince. Proces proti „Neue Rheinische Zeitung“ přišel dnes před porotu. Obviněni byli: pan dr. Marx, šéfredaktor, pan Korf, odpovědný vydavatel „Neue Rheinische Zeitung“, a pan Engels. Poslední nebyl přítomen. Byli obžalováni z urážky vrchního státního návladního Zweiffela a z pomluvy četníků. Proces byl pro zmatečnost odročen.[407]
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 174 z 21. prosince 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Soudní proces Drigalského proti „Neue Rheinische Zeitung“
Kolín 21. prosince. Dnes byl dr. Marx znovu předvolán k vyšetřujícímu soudci pro údajnou pomluvu „občana a komunisty“ pana Drigalského.[i] Při tom množství procesů proti „Neue Rheinische Zeitung“ je těžko říci, kolikátý je tento nový proces.
Mrzí nás ostatně, že pan Drigalski je k nám tak neuznalý. Vždyť jen našim článkům o něm může děkovat za to, že získal aspoň kousíček evropské slávy. Jaký černý nevděk, pane „občane a komunisto“ Drigalski!! Hle, známka toho, jak upadají mravy v naší době, když ani královsko-prusko-komunistické srdce nezná vděčnost za prokázané služby.
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 175 z 22. prosince 1848Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Ze zápisu výborové schůze
kolínského Dělnického spolku z 15. ledna 1849Po přečtení a schválení protokolu z minulé schůze táže se předseda Röser, zda je přítomen redaktor občan Prinz, a po odpovědi, že už odešel, praví, že musí být jako funkcionář spolku volán k odpovědnosti pro své chování v poslední době a pro změny, které podnikl v novinách, aniž o tom spolek uvědomil...
Občané Marx a Schapper podávají návrh podporovaný mnoha přítomnými, aby občanu Prinzovi jako redaktoru oficiálního orgánu spolku[408] byla přidělena redakční komise, která bude dbát, aby tento orgán skutečně zastupoval zájem spolku a byl řízen v duchu naší strany.
Návrh je přijat a do redakční komise jsou jmenováni občané Schapper, Röser a Reiff.
Občan Westermann předčítá „Prohlášení“ dr. Gottschalka zaslané z Bruselu[409] a praví, že nemůže souhlasit s jeho jednáním.
Občan Marx podává návrh podporovaný Schapperem, aby se o věci prozatím nejednalo, protože prohlášení je prý příliš pochybné a nejasné, než aby bylo možné učinit z něho určitý závěr; a aby se celá věc vyjasnila, navrhuje jmenovat komisi, která by zaznamenala místa, jež sejí zdají nejasná, a vyžádala si dopisem od dr. Gottschalka vysvětlení a výklad.
S tímto návrhem všichni souhlasí a do komise jsou navrženi a schváleni občané: dr. Marx, Anneke, Schapper, Röser a Esser...
Občan Anneke navrhuje, aby se na příštích schůzích jednalo o volbách, které se mají v dohledné době konat.[410]
Občan Schapperje toho mínění, že kdyby se to bylo stalo před čtyřmi týdny, byli bychom mohli jako zvláštní strana snad něco pořídit, ale teď že je už příliš pozdě, protože nejsme ještě vůbec organisováni a Dělnický spolek by nemohl prosadit své vlastní kandidáty.
Občan Marx je rovněž toho názoru, že Dělnický spolek jako takový nemůže nyní prosadit své kandidáty a že v tomto okamžiku také nejde o to, podnikat něco zásadního, nýbrž o to, vystupovat oposičně proti absolutismu a feudálnímu panství; ale na to stačí i prostí demokraté, takzvaní liberálové, kteří také nejsou s nynější vládou ani zdaleka spokojeni. Je třeba brát věci takové, jaké jsou. Protože je teď důležité vytvořit proti nynějšímu absolutnímu systému co nejsilnější oposici, vyžaduje už zdravý rozum spojit se v okamžiku, kdy je zřejmé, že nelze ve volbách prosadit vlastní zásadní mínění, s jinou stranou, která je rovněž v oposici, a tak zabránit vítězství našeho společného nepřítele, absolutní královské moci.
Nato je usneseno vyslat zástupce do všeobecných volebních výborů, které mají být zřízeny v našem městě po rozdělení na volební okresy, a zastupovat tam všeobecný demokratický princip.
K navázání užšího spojení mezi dělníky a demokraty jsou jmenováni občané Schapper a Röser, kteří se budou účastnit výborových schůzí Demokratické společnosti a podávat o nich zprávu...
______________________________________________
Otištěno v listu „Freiheit, Arbeit“,
čís. 3 z 21. ledna 1849Podle textu listu
Přeloženo z němčiny
„Neue Rheinische Zeitung“ zproštěna obžaloby
Kolín 8. února. Jak jsme již oznámili v některých výtiscích včerejšího čísla, projednávala se včera před porotou žaloba proti šéfredaktoru „Neue Rheinische Zeitung“ Marxovi, redaktoru Engelsovi a odpovědnému vydavateli listu pro článek pod značkou „Kolín 4. července“ (v čísle z 5. července 1848)[411]. Tento článek se týkal zatčení pana Anneka a byl důvodem k podání žaloby pro pomluvu četníků, kteří prováděli zatčení (článek 367 Code pénal[j]), a pro urážku vrchního státního návladního Zweiffela (článek 222 Code pénal). Po krátké poradě byli zproštěni obžaloby.
Tento proces, první z mnoha tiskových procesů zavedených proti „Neue Rheinische Zeitung“, je důležitý tím, že shora uvedené články 222 a 367 (ve spojení s článkem 370) byly tentokrát ve výroku porotců vyloženy a aplikovány zcela jinak, než se to dosud praktikovalo u porýnských kárných soudů. Články 222 a 367 jsou, kromě článků týkajících se přímé výzvy k občanské válce a ke vzpouře, jediné, jichž se důvtipné porýnské prokuratuře dosud podařilo použít proti tisku. Osvobozující výrok poroty je tedy novou zárukou tiskové svobody v porýnském Prusku.
Stručnou zprávu o soudním jednání[412] přineseme našim čtenářům co nejdříve.
Dnes stojí Marx znovu před porotou spolu s Schneiderem, poslancem z Kolína, a Schapperem pro výzvu k odepření daní, kterou vydali jako členové krajského výboru demokratů.[k]
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 217 z 9. února 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Dva procesy proti „Neue Rheinische Zeitung“
Kolín 8. února. Včera a dnes se před zdejší porotou opět projednávaly dva tiskové procesy — proti Marxovi, šéfredaktoru „Neue Rheinische Zeitung“, a spolupracovníkům listu Engelsovi a Schapperovi, a dnes proti Marxovi, Schapperovi a advokátu Schneiderovi II., kteří jsou obžalováni, že akcemi pro odepření daní podněcovali lid proti vládě. V soudní síni byl neobyčejný nával. V obou procesech se obžalovaní obhajovali sami a snažili se dokázat neopodstatněnost žaloby, což se jim také podařilo do té míry, že se porota vyslovila v obou případech „nejsou vinni“.
S politickými procesy před porotou nemá vláda prostě žádné štěstí. Hůř to může dopadnout s několika důstojníky zdejší posádky, kteří se zúčastnili loni v září lidového hnutí, a když to skončilo špatně, uprchli přes hranice do Belgie, nyní se však vrátili a čekají na rozhodnutí svého procesu, který se už začal projednávat.[413]
______________________________________________
Otištěno v „Deutsche Londoner Zeitung“,
čís. 203 z 16. února 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Demokratický banket
Mülheim nad Rýnem 11. února (došlo opožděně). Dnes se tu konal demokratický banket, pořádaný Dělnickým spolkem. Byli pozváni členové kolínského Dělnického spolku a Demokratické společnosti. Hudba a zpěv se střídaly s přípitky, jež byly provázeny delšími projevy.
Předseda zdejšího Dělnického spolku Bengel se v delším projevu zabýval vztahem mezi přítomností a minulostí. Lucas pronesl přípitek na počest hostů, zejména mužů, kteří podobně jako přítomný šéfredaktor „Neue Rheinische Zeitung“ Karel Marx již dávno před únorovou revolucí hájili slovem i skutkem práva dělnické třídy. Schapper provolal zdravici „demokratické republice“. Karel Marx mluvil o účasti německých dělníků v bojích ve Francii, v Anglii, v Belgii a ve Švýcarsku. Připil na zdraví Gladbacha, jednoho z nemnohých dohodovačů, kteří skutečně zastupují zájmy lidu. Bedřich Engels připil Maďarům a Kossuthovi. Ott z Worringenu mluvil o konstitučním liberalismu, o aristokracii a demokracii a Fischbach o bídě lidových mas a o tom, jak ji odstranit. Gladbach se ve svém projevu vrátil k rozpuštěnému Národnímu shromáždění a energicky kritisoval jeho slabost, nerozhodnost a nedostatek revolučního ducha. Krahe konečně mluvil o heslu únorové revoluce: „Svoboda, rovnost, bratrství.“
Tento první demokratický banket v Porýnské provincii zanechal tak příznivý dojem, že po něm jistě budou následovat další.
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 225 z 18. února 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Banket z 24. února
Kolín 27. února. Předevčírem se konal v Eiserově sále banket na oslavu výročí francouzské únorové revoluce.[414] Velký sál, který pojme dva až tři tisíce lidí, byl přeplněn.
Karel Marx, jednomyslně zvolený za předsedu, byl nucen vzdát se předsednictví pro zaneprázdnění. Na všeobecnou žádost pak převzal předsednictví Karl Schapper a zahájil zasedání přípitkem na paměť obětí padlých v únorovém a červnovém povstání v Paříži i v ostatních revolučních bojích roku 1848.
Advokát Schneider, poslanec za Kolín, se nato rozloučil se svými voliči. Po něm promluvil poslanec Gladbach, který se stručně zmínil o příčinách posledních úspěchů kontrarevoluce a vyzval kolínský lid, aby dojde-li k nějakým novým násilnostem proti sněmovně, povstal na obranu svých zástupců. (To nechť je odpovědí na denunciaci v dnešním čísle „Kölnische Zeitung“.[415])
Byly proneseny ještě další přípitky: Dr. Rittinghausen připil na demokraticko-sociální republiku. — B. Engels, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, na bojující Italy, především na římskou republiku. — C. Cramer na paměť Roberta Bluma. — Poslanec frankfurtského Národního shromáždění Wöhler na německou demokracii. — Obchodník Guffanti na Ledru-Rollina a na francouzské demokraty. — Bývalý bombardýr Funk — ať zhynou tyrané. — Dr. Weyll připil přítomným dámám. — Dr. Becker demokratům všech národností. — Truhlář Kurth Kossuthovi a Maďarům. — Schapper politickým vězňům a emigrantům, zejména Němcům v Besanonu.[416] — Dělník Carstens[l] na budoucí sociální revoluci. — Ferdinand Wolf, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, na právo na práci. — Dělník Hausmann na jednotu. — K. Cramer na Mieroslawského a polské bojovníky z roku 1848. — Hostinský Kamp z Bonnu na sbratření všech národů. — Student Blum na wuppertalské demokraty. — Dělník Müller na Mellineta, Tedesca a ostatních patnáct odsouzených v Antverpách v risquons-toutském procesu.[417] — Dělník Röser na památku Robespierra, Saint-Justa, Marata a na ostatní hrdiny roku 1793.
Slavnost, oživená občas hudbou, zpěvem „Marseillaisy“, písní girondistů[418] atd. a vystoupením dělnického pěveckého spolku pod taktovkou pana Herxe, skončila provoláním slávy „všeobecné demokraticko-sociální republice“.
Během banketu byla uspořádána sbírka ve prospěch německých uprchlíků v Besançonu, která přinesla dosti značný výtěžek.
Po celý večer mělo vojsko pohotovost a ulicemi procházely zesílené hlídky, což ostatně bylo vyvoláno spíše rvačkami mezi vojáky než banketem.
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 233 z 28. února 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Banket v Gürzenichu
Kolín 20. března. Včera večer byl v Gürzenichu uspořádán banket na památku loňských barikádních bojů v Berlíně. Jestliže už při pořádání buržoasního koncertu 18. t. m. „na oslavu přislíbení“ ústavy atd. atd. byl největší sál našeho města značně naplněn, nebyl včera s to pojmout ani polovinu obecenstva, které sem proudilo. V přeplněném sále bylo 5000 až 6000 lidí, hlava na hlavě, a venku ještě několik tisíc marně čekalo na příležitost, aby se dostaly dovnitř. Sál se tak rychle naplnil, že se dokonce několik řečníků mohlo dostat dovnitř až po 9. hodině.
Shromáždění předsedal Karl Schapper; zahájil schůzi přípitkem svrchovanému lidu, jedinému zdroji veškeré zákonné moci. Dále byly proneseny tyto přípitky: H. Becker připil na paměť obětí 18. a 19. března; občan Wachter na to, aby německý Michl zmoudřel; občan Weyll na úplnou, a ne polovičatou revoluci; občan Rittinghausen — pryč s německým císařem; C. Cramer připil demokratickým ženám, přítomným na tomto banketu; W. Wolff, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, italským republikánům; E. Dronke, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, na proletářskou revoluci; P. Nothjung na vítězství Maďarů a Kossutha; H. Bürgers, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, na konec Rakouska; F. Wolf, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, obžalovaným z Bourges;[419] B. Engels, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, pařížským červnovým vzbouřencům; K. Schapper anglickým chartistům a jejich revolučním vůdcům Ernestu Jonesovi a G. J. Harneyovi; Karl Cramer Polákům; Chr. Esser, redaktor „Arbeiter-Zeitung“[420], na rudou republiku.
Banket proběhl v naprostém klidu a pořádku a byl zakončen kolem jedenácti hodin všeobecnou zdravicí rudé republice. Srovnáme-li náš banket s koncertem „vzdychalů“, který byl uspořádán v Gürzenichu 18. t. m., konstatujeme s potěšením, že na žádné slavnosti v Kolíně se dosud nesešlo tak početné a přitom taktní obecenstvo jako na banketu, který se konal včera večer ve znamení rudého praporu.
______________________________________________
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 251 z 21. března 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Usnesení plenární schůze kolínského Dělnického spolku
z 16. dubna 1849Shromáždění se jednomyslně usnáší:
1. Aby Dělnický spolek vystoupil ze svazu demokratických spolků Německa a připojil se ke svazu německých dělnických spolků, jejichž ústřední výbor je v Lipsku.[421]
2. Za účelem těsnějšího spojení ryze sociální strany pověřit výbor, aby svolal do Kolína ještě před všeobecným dělnickým kongresem v Lipsku provinční sjezd všech dělnických spolků v Porýní a ve Vestfálsku.
3. Vyslat své zástupce na kongres dělnických spolků Německa, který se bude konat v nejbližší době v Lipsku.
Ze zápisu výborové schůze kolínského Dělnického spolku ze 17. dubna 1849
______________________________________________
Otištěno v listu „Freiheit,
Brüderlichkeit, Arbeit“,
čís. 22 z 22. dubna 1849Podle textu listu
Přeloženo z němčiny
Ze zápisu výborové schůze kolínského Dělnického spolku
ze 17. dubna 1849...5. Podle usnesení včerejší plenární schůze svolat sem na první neděli v květnu sjezd zástupců všech dělnických spolků z Porýní a Vestfálska.
Výbor jmenuje k provedení tohoto usnesení šestičlennou prozatímní provinční komisi, občany K. Marxe, W. Wolffa, K. Schappera, Anneka, Essera a Otta a pověřuje je, aby zaslali příslušným spolkům pozvání s náležitým odůvodněním...
______________________________________________
Otištěno v listu „Freiheit,
Brüderlichkeit, Arbeit“,
čís. 22 z 22. dubna 1849Podle textu listu
Přeloženo z němčiny
Usnesení první odbočky Dělnického spolku v Kolíně[422]
1. Vzhledem k tornu, že dr. Gottschalk líčí občana Karla Marxe v listu „Freiheit, Arbeit“ jako přítele a přívržence frankfurtského poslance Franze Raveauxe, zatímco občan Marx se na schůzi výboru 8. února vyjádřil v tom smyslu, že i když sice v daném okamžiku podporuje kandidaturu Raveauxe a Schneidera II., je dalek toho, aby s těmito lidmi zásadně souhlasil, že naopak první z nich byl právě v období svých největších úspěchů v „Neue Rheinische Zeitung“ nemilosrdně napadán, nyní že se však nedá mluvit o rudých a bezbarvých demokratech, neboť jde především o to vystupovat oposičně proti absolutní monarchii, a k tomu se musí rudí i bezbarví demokraté spojit proti „vzdychalům“;
2. dále, že dr. Gottschalk se na demokratickém sjezdu ve Frankfurtu vyslovil, že může kolínských dělníků použít stejně pro rudou monarchii jako pro rudou republiku, tedy mluvil o dělnících jako o pouhém stroji, který ho slepě poslouchá;
3. že útoky proti Raveauxovi, uveřejněné ve shora uvedeném listu, jsou velmi nízké a nenávistné, neboť mu vyčítají tělesnou vadu, kterou označují za přetvářku;
4. že ostatní výpady v tomto listu nejsou většinou ničím podložené a vůbec jsou tak nejapné, že ani nestojí za to je vyvracet, přesto však prozrazují malichernou nenávist a zlobu a podlý, záludný charakter svého autora;
5. že dr. Gottschalk měl po osvobozujícím rozsudku soudu v plánu, jak sdělil několika členům Dělnického spolku, reorganisovat Dělnický spolek a za tím účelem naoktrojovat sám sebe (za předsedu) a dalších 5 členů podle svého výběru za členy výboru do vedení spolku, což prozrazuje despotické smýšlení a příčí se nejprostším demokratickým zásadám;
6. že při této nové organisaci opustil stranu skutečných proletářů a vrhl se do náručí maloměšťáků tím, že chtěl zvýšit měsíční členský příspěvek na 5 stříbrných grošů;
7. že dr. Gottschalk, aniž byl k tomu spolkem zmocněn, provedl ve spolkovém listu změny, které způsobily, že list 14 dní nevyšel, [423] a dokonce o tom nepodal spolku ani jeho vedení přímou zprávu, což je zásah do práv spolku, který nelze nikterak ospravedlnit ani omluvit tím, že dr. Gottschalk záhy nato odcestoval, ani nutností nebo naléhavými důvody;
8. že dr. Gottschalk po osvobozujícím rozsudku soudu, místo aby splnil očekávání kolínských dělníků a znovu mezi nimi začal pracovat v zájmu pokroku jako dříve, k údivu všech odjel a neřekl nikomu jediné slůvko na rozloučenou, ani slovo díků za jejich věrnost a vytrvalost;
9. že dr. Gottschalk odešel dobrovolně do vyhnanství z přecitlivělosti a z Bruselu poslal prohlášení, které nemohlo nikterak přispět k objasnění a ospravedlnění jeho chování, protože on, republikán, v něm mluví o tom, že může být povolán zpět „dosud nejvyšším soudcem v zemi“ nebo „hlasem lidu“, tedy pokládá za nejvyššího soudce ještě někoho jiného než hlas všeho lidu; že zde mohl svým nejvyšším soudcem mínit jen krále, čímž se staví přímo na stranu legitimistů a monarchistů, a že na druhé straně v tomto prohlášení dvojnásob tupí lid, když se domnívá, že by lid volal zpátky někoho, kdo uznává jiného nejvyššího soudce, než je právě hlas lidu, a toho se dovolává, že zde hraje ubohou roli obojetníka, který si hledí udržet otevřenou cestu jak ke králi, tak k lidu;
10. že dr. Gottschalk neuznal za vhodné odpovědět na žádost Dělnického spolku, aby vysvětlil své takzvané prohlášení, které je nesrozumitelné, a aby objasnil zejména, co mínil výrazem „dosud nejvyšší soudce“;
11. že se dr. Gottschalk, aniž ho někdo zval, přece jen vrátil do Německa, čímž se celá záležitost jeho dobrovolného vyhnanství rozplývá v dým a musí budit dojem špatně promyšleného volebního manévru, uvážíme-li, že se jeho bratři a přátelé zatím velmi přičiňovali o jeho volbu do berlínské sněmovny,
vzhledem k tomu všemu prohlašuje první odbočka Dělnického spolku v Kolíně, že nikterak neschvaluje chování Gottschalka od té doby, co byl před zdejší porotou osvobozen, že se vší rozhodností a s rozhořčením odmítá jeho domněnku, že by se spolek dal zneužít v zájmu rudé monarchie, nebo se dal zmást záludnými osobními útoky na některé jednotlivce, nebo si dal naoktrojovat předsedu s výborem vrtichvostů, nebo zavolal zpět dobrovolného vyhnance, který se, aby odčinil svou vinu, dovolává zároveň milosti krále i lidu, nebo že by si vůbec dal líbit, aby s ním někdo, ať je to kdokoli, jednal jako s hloupým klukem.
______________________________________________
Otištěno v listu „Freiheit,
Brüderlichkeit, Arbeit“,
čís. 24 z 29. dubna 1849Podle textu listu
Přeloženo z němčiny
Usnesení plenární schůze kolínského Dělnického spolku
z 23. dubna 18491. Plenární schůze se napříště bude konat každou středu.
2. Potvrzuje se výborem zvolená prozatímní komise pro svolání sjezdu dělnických spolků Porýnské provincie a Vestfálska do Kolína, složená z Karla Marxe, Karla Schappera, Wilhelma Wolffa, Friedricha Anneka, Essera a Otta.
______________________________________________
Otištěno v listu „Freiheit,
Brüderlichkeit, Arbeit“,
čís. 24 z 29. dubna 1849Podle textu listu
Přeloženo z němčiny
Zpráva o svolání sjezdu dělnických spolků
Z krajského výboru demokratických spolků v Porýnské provincii nedávno vystoupila část členů a zároveň zdejší Dělnický spolek oznámil, že vystupuje ze svazu porýnských demokratických spolků.[m] K tomuto kroku dospěl na základě přesvědčení, že při různorodém složení zmíněných spolků lze od nich očekávat jen málo prospěšného pro zájmy dělnické třídy nebo širokých mas lidu.
Tím naléhavější se jeví potřeba těsného semknutí stejnorodých živlů a energické součinnosti všech dělnických spolků.
K tomuto účelu pokládal zdejší Dělnický spolek za nutné jako první opatření ustavit prozatímní výbor pro všechny dělnické spolky Porýnské provincie a Vestfálska a členy tohoto výboru jmenoval níže podepsané a pověřil je, aby podnikli nutné kroky k dosažení výše zmíněného cíle.
Prozatímní výbor vybízí všechny dělnické a ostatní spolky, které, třebaže dosud nenesou toto jméno, jsou rozhodnými stoupenci zásad sociální demokracie, aby poslaly své delegáty na provinční sjezd, který se bude konat první neděli příštího měsíce (6. května).[424]
Na pořadu budou tyto otázky:
1. organisace porýnsko-vestfálských dělnických spolků;
2. volba delegátů na všeobecný kongres všech německých dělnických spolků, který se má konat v Lipsku v měsíci červnu;
3. projednání a schválení návrhů, které mají být odevzdány delegátům na kongres v Lipsku.
Delegáti zvolení na zdejší předběžný sjezd nechť se dostaví se svými mandáty 6. května nejpozději do 10 hod. dopoledne do Simonova hostince „U věnce“ na Starém trhu.
Kolín 24. dubna 1849
K. Marx (nepřítomen), W. Wolff, K. Schapper,
F. Anneke, Chr. J. Esser, OttoN.B.
Písemné zprávy posílejte laskavě na adresu: Karl Schapper, předseda Dělnického spolku, Unter Hutmachet, čís. 17.
______________________________________________
Otištěno v příloze
k „Neue Rheinische Zeitung“, čís. 282
a v druhém vydání čís. 285
z 26. a 29. dubna 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Osud redaktorů „Neue Rheinische Zeitung“
...Jednotlivé redaktory „Neue Rheinische Zeitung“ stihl tento osud: Bedřich Engels je trestně stíhán pro své vystoupení v Elberfeldu; Marx, Dronke a Weerth mají být vypovězeni jako osoby, které nemají pruskou státní příslušnost; Ferdinandu Wolfovi hrozí soudní vyšetřování, protože se vyhnul své vojenské povinnosti, a Wilhelmu Wolffovi pro politický přečin, kterého prý se kdysi dopustil ve starých provinciích; žádost, aby byl na kauci propuštěn Korff, radní komora dnes zamítla.
(„Düsseldorfer Zeitung“)
______________________________________________
Otištěno v „Deutsche Zeitung“,
čís. 140 z 22. května 1849
a v „Trier'sche Zeitung“,
čís. 122 z 23. května 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Odjezd Karla Marxe
Kolín. Včera ráno opustil bývalý šéfredaktor „Neue Rheinische Zeitung“ pan Karel Marx v doprovodu několika jiných redaktorů Kolín a odjel na horní Rýn; tam bude konat stejně úspěšnou činnost jako zde.
______________________________________________
Otištěno v „Neue Kölnische Zeitung“,
čís. 116 z 22. května 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Soudní proces proti „Neue Rheinische Zeitung“
Kolín 29. května. Dnes vynesl kárný soud rozsudek ve věci, která je předmětem soudního řízení od září loňského roku, a to ve věci pomluvy poslanců frankfurtského Národního shromáždění.[425] K soudu byli předvoláni K. Marx, E. Dronke, G. Weerth, H. Becker, H. Korff a knihtiskař Dietz a Bechtold. První tři se nedostavili. Všichni až na Korffa byli osvobozeni, Korff (jako bývalý odpovědný vydavatel „Neue Rheinische Zeitung“) byl odsouzen pro urážku „komického Stedmanna“ k vězení na dobu jednoho měsíce a k úhradě 1/7 soudních útrat. Žalobu proti Weerthovi kvůli Schnapphahnskému-Lichnowskému soud velmi ostře zamítl.
______________________________________________
Otištěno v „Neue Deutsche Zeitung“,
čís. 128 z 1. června 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
Zatykač na Bedřicha Engelse
Na základě rozkazu k předvedení, vydaného královským vyšetřujícím soudcem, žádám všechny příslušné civilní i vojenské úřady, aby zahájily pátrání po osobách, jejichž popis uvádím níže a které se útěkem vyhnuly vyšetřování zavedenému proti nim pro zločin podle článku 96 trestního zákoníku; v případě, že budou dopadeni, buďtež zatčeni a mně předvedeni. Jsou to:
1. Bedřich Engels, redaktor „Neue Rheinische Zeitung“, narozený v Barmenu, naposled bytem v Kolíně...
Elberfeld 6. června 1849
Za vrchního státního návladního
státní návladní EichhornPopis. 1. Engels, věk — 26 až 28 let, výška — 5 stop 6 palců, vlasy — světlé, čelo — vysoké, obočí — světlé, oči — modré, nos a ústa — souměrná, vous — narezlý, brada — oblá, obličej — oválný, barva obličeje —. zdravá, postava — štíhlá. Zvláštní znamení: mluví velmi rychle a je krátkozraký...
______________________________________________
Otištěno v „Kölnische Zeitung“,
čís. 137 z 9. června 1849Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a Dále jev rukopise přeškrtnuto: „proti mně pro podněcování ke vzpouře atd., atd.“ (Pozn. red.)
b Dále je v rukopise přeškrtnuto: „že podněcuji ke vzpouře proti německým vládám atd.“ (Pozn. red.)
f — trestního zákoníku. (Pozn. red.)
g „Je třeba rozlišovat“. (Pozn. red.)
h V číslech 176 —195 „Neue Rheinische Zeitung“ je tento odstavec uveden v poněkud pozměněné formě. (Pozn. red.)
j — trestního zákoníku. (Pozn. red.)
l — Friedrich Lessner. (Pozn. red.)
398 Na tuto Engelsovu žádost poskytla mu kantonální rada Bernu 9. prosince 1848 právo asylu.
399 Na žádost říšského ministra justice zavedla kolínská prokuratura proti Engelsovi soudní vyšetřování pro jeho vystoupení na shromážděních lidu v Kolíně v září 1848. Zatykač na Engelse viz Marx—Engels, Spisy 5, zde.
400 Lidový výbor (Volksausschuss) byl zvolen 13. listopadu 1848 na lidovém shromáždění v Kolíně, svolaném na protest proti přenesení pruského Národního shromáždění z Berlína do Brandenburgu. Ve výboru byli Marx, Beust, Nothjung, Weyll, Schneider II. a jiní. Úkolem výboru bylo domoci se, aby kolínská městská rada podporovala Národní shromáždění a také aby byly vráceny občanským gardám zbraně, které jim byly v září odebrány. V případě, že by městská rada nevyhověla těmto požadavkům, měly být městské úřady sesazeny. Lidový výbor přikročil k reorganisaci zeměbrany, která se měla stát nezávislou na vládě a vojenských orgánech; byl učiněn také pokus zformovat z dělníků dobrovolnický oddíl. Tato opatření prováděla zvláštní komise, která byla ve spojení s novým výborem zeměbrany. Lidový výbor prováděl také významnou práci v okolních venkovských obcích a vyzýval k organisovanému odepření daní.
401 Jsou tu míněny články francouzského trestního zákoníku (Code pénal), který platil v Porýnské provincii: článek 209 — o odporu vůči zástupcům státní moci, a článek 217 — o podněcování ke vzpouře.
402 Důvodem žaloby, v níž říšská vláda obviňovala Marxe, Korffa a ostatní z pomluvy poslanců frankfurtského Národního shromáždění, byly: 1. série fejetonů Georga Weertha „Život a skutky slavného rytíře Schnapphahnského“, které vycházely v „Neue Rheinische Zeitung“ bez podpisu v srpnu až září a v prosinci 1848 a v lednu 1849; 2. příspěvek z Vratislavi v čís. 95 „Neue Rheinische Zeitung“ ze 6. září 1848 o předvolebních machinacích knížete Lichnowského; 3. příspěvek z Frankfurtu v čís. 102 „Neue Rheinische Zeitung“ ze 14. září 1848, který odhaloval, jak byla zfalšována zpráva poslance frankfurtského Národního shromáždění Stedmanna o hlasování o příměří s Dánskem; 4. resoluce shromáždění lidu v Kolíně, uveřejněná v čís. 110 „Neue Rheinische Zeitung“ z 23. září 1848, v níž byli poslanci frankfurtského Národního shromáždění, kteří hlasovali pro příměří s Dánskem, obviněni ze zrady lidu (viz Marx—Engels, Spisy 5, zde).
403 Proces proti „Neue Rheinische Zeitung“, stanovený na 20. prosince 1848, byl odročen (viz zde) a konal se 7. února 1849 (viz zde a poznámku [189] zde).
404 První kongres dělnických spolků a sekcí demokratického Německého národního svazu Švýcarska se konal v Bernu 9. až 11. prosince 1848.
405 Mluví se zde o ústředním výboru německých dělníků, který byl zvolen na dělnickém sjezdu v Berlíně 23. srpna až 3. září 1848. Tento sjezd byl svolán z popudu několika dělnických organisací. Program sjezdu, sestavený pod vlivem Stephana Borna, vytyčoval dělníkům úkol usilovat o uskutečnění řady úzce odborářských požadavků, a tím je odváděl od revolučního boje. Ústřední výbor německých dělníků měl své sídlo v Lipsku. Jeho členy byli vedle Borna Schwenninger a Kick.
406 „Die Verbrüderung. Correspondenzblatt aller deutschen Arbeiter“ [„Sbratření. Zpravodaj všech německých dělníků“] — orgán ústředního výboru německých dělníků. Vycházel v Lipsku od října 1848 do června 1850 dvakrát týdně; do května 1849 redigoval list Stephan Born.
407 Marxův a Engelsův obhájce advokát Schneider II. žádal, aby se soudní řízení odročilo vzhledem k tomu, že předvolání nebylo obžalovaným doručeno včas (10 dní předem).
408 Po zastavení listu „Zeitung des Arbeiter-Vereines zu Köln“ (viz poznámku [137] zde) se stal orgánem kolínského Dělnického spolku list „Freiheit, Brüderlichkeit, Arbeit“ [„Svoboda, bratrství, práce“]. Vycházel v Kolíně od 26. října 1848 dvakrát týdně. Vydavatelem listu byl místopředseda kolínského Dělnického spolku Peter Gerhardt Röser a odpovědným redaktorem W. Prinz. Koncem prosince 1848, když do záležitostí listu začal zasahovat Gottschalk, přestal list vycházet. Od 14. ledna 1849 začal vycházet list „Freiheit, Arbeit“ [„Svoboda, práce“], jehož vydavatelem byl tiskař Brocker-Evererts. Odpovědným redaktorem tohoto listu byl Prinz, který jako stoupenec Gottschalkův usiloval o rozštěpení kolínského Dělnického spolku. Prinz se nepodřizoval redakční komisi, kterou tvořili Schapper, Röser a Reiff a která byla zvolena na schůzi výboru kolínského Dělnického spolku 15. ledna; proto bylo na schůzi výboru 29. ledna usneseno, že se list „Freiheit, Arbeit“ nepokládá za orgán spolku a že se obnovuje vydávání listu „Freiheit, Brüderlichkeit, Arbeit“, jehož redaktorem byl jmenován Christian Joseph Esser. List „Freiheit, Brüderlichkeit, Arbeit“ začal znovu vycházet 8. února a vycházel až do poloviny roku 1849. List „Freiheit, Arbeit“ vycházel do 17. června 1849 a uveřejňoval prudké útoky a zlobné pomluvy proti Marxovi a redakci „Neue Rheinische Zeitung“.
409 V prohlášení, napsaném v Bruselu 9. ledna 1849 a uveřejněném 18. ledna v listu „Freiheit, Arbeit“, ospravedlňoval Gottschalk své „dobrovolné vyhnanství“ tím, že ačkoli byl před porotou osvobozen (viz poznámku [422] zde), jsou mnozí jeho spoluobčané přesvědčeni o jeho vině. Prohlašoval, že se vrátí pouze na výzvu „dosud nejvyššího soudce v zemi“ nebo na výzvu svých spoluobčanů. Zhodnocení tohoto prohlášení viz v usnesení první pobočky kolínského Dělnického spolku (zde).
410 Podle patentu z 5. prosince 1848 byly na 22. leden stanoveny volby volitelů a na 5. února 1849 volby poslanců do druhé sněmovny pruského zemského sněmu.
411 Tím je míněn článek „Zatýkání“ (viz Marx—Engels, Spisy 5, zde).
412 Zkrácenou zprávu o zasedání soudu přinesla „Neue Rheinische Zeitung“ v čís. 221 ze 14. února 1849. Marxovu a Engelsovu řeč, které jsou v této zprávě citovány, viz zde.
413 Jde o poručíky Adamského a Niethacka, kteří se zúčastnili zářijových událostí v Kolíně a v listopadu 1848 byli zvoleni do lidového výboru (viz poznámku [400] zde). Protože jim hrozilo zatčení, uprchli do Belgie, ale tam byli zatčeni a posláni postrkem do Francie. Po dobrovolném návratu do Německa byli 14. prosince postaveni před vojenský soud. O Adamském je známo, že ho vojenský soud 29. května 1849 zbavil důstojnické hodnosti a odsoudil k 9 měsícům pevnostního vězení.
414 Na schůzi výboru kolínského Dělnického spolku 15. února 1849 bylo na Engelsův návrh usneseno vytvořit komisi skládající se ze Schappera, Rösera a Reiffa, která by navázala spojení s jednou z demokratických společností a uspořádala banket k výročí únorové revoluce ve Francii.
415 „Kölnische Zeitung“ z 27. února 1849 přinesla zprávu o banketu, který se konal 24. února. V této noticce bylo mimo jiné toto: „Mezi řečníky se vyznamenal zejména poslanec Gladbach svými hřímavými řečmi proti hohenzollernské dynastii, hraběti Brandenburgovi a jiným.“
416 Tím je míněna skupina účastníků bádenského povstání z dubna 1848, kteří emigrovali do Besançonu ve Francii; později se tato skupina zúčastnila bádensko-falckého povstání z roku 1849 jako tzv. besançonská setnina, vedená Willichem.
418 Jde tu o francouzskou vlasteneckou píseň „Les Girondins“ [„Girondisté“], která byla populární za únorové revoluce roku 1848; tato píseň je známá také podle refrénu „Mourir pour la patrie“ [„Zemřít za vlast“].
420 Tím je míněn list „Freiheit, Brüderlichkeit, Arbeit“ (viz poznámku [408]zde).
422 V tomto usnesení se kritisuje Gottschalkův postoj za revoluce z let 1848 až 1849. Již od samého počátku se objevovaly rozpory mezi Gottschalkem a taktickou linií Marxovou a Engelsovou. V červenci 1848 byl Gottschalk spolu s Annekem a Christianem Josephem Esserem zatčen a později postaven před soud pro „podněcování k ozbrojenému povstání proti královské moci“. Soudní proces se konal 21. až 23. prosince. Pod nátlakem veřejného míněni byla porota nucena obžalované osvobodit. Po propuštění z vazby rozvinul Gottschalk aktivní politickou činnost směřující k rozštěpení kolínského Dělnického spolku. — Toto usnesení schválil výbor kolínského Dělnického spolku 24. dubna 1849.
423 O Gottschalkově zasahování do záležitostí orgánu kolínského Dělnického spolku, listu „Freiheit, Brüderlichkeit, Arbeit“, viz poznámku [408]zde).
424 Podle zpráv listů „Deutsche Allgemeine Zeitung“ z 10. května 1849 a „Trierʼsche Zeitung“ z 12. května 1849 se sjezd dělnických spolků Porýnské provincie a Vestfálska konal skutečně ve stanovený den, v neděli 6. května 1849.