Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Kapitál, I. díl
JMENNÝ REJSTŘÍK
V rejstříku nejsou uvedena jména osob z novinových a parlamentních zpráv. — Jména mythologických a literárních postav jsou ve zvláštním seznamu za jmenným rejstřikem.
[Reference na čísla stránek se vztahují k českému tištěnému vydání. Později budou doplněné reference do tohoto textu. Pozn. editora internetové verze.]
A Abel, Karl, novinář, berlinský dopisovatel listu „Daily Telegraph“, přívrženec R. Vogta. — 145
Addington, Stephen (1729—1796), anglický theolog, konservativní ministr, napsal několik učebnic. — 766
Aikin, John (1747—1822), anglický lékař a radikální spisovatel. — 626, 627, 791, 799, 800
Alžběta (1533—1603), královna Anglie a Irska 1558-1603. — 293, 760, 775 n., 779, 780
Anacharsis (asi VI. stol. př. n. l.), skytský filosof. — 118
Anderson, Adam (1692—1765), skotský ekonom, autor kdysi slavného dila o obchodu. — 785, 800
Anderson, James (1739—1808), anglický ekonom, předchůdce Ricardův v theorii renty. — 536, 590, 591, 652, 766, 769, 785
Anna (1665— 1714), anglická královna 1702—1714. — 182, 777
Antipatros (2. pol. II. stol. př. n. l.), řecký básník autor duchaplných epigramů. — 435, 436
Appianos z Alexandrie (ve II. stol. př. n. l.), římský dějepisec. — 767
Archilochos (asi 650 př. n. I.), řecký básník. — 393
Archimédes (287—212 př. n. l.), řecký matematik. — 328
Aristoteles (384—322 př. n. l.), „nejuniversálnější hlava mezi starými řeckými filosofy“; „ prozkoumal již nejpodstatnější formy dialektického myšleni“ (Engels). — 76—77, 99, 103, 171, 183, 352 435Arkwright, sir Richard (1732—1792), anglický podnikatel, jemuž jsou připisovány vynálezy různých spřádacích strojů. — 396, 403, 408, 452, 456, 519
Arledge, J. T. (1822—1899), vrchní lékař nemocnice North Staffordshire v Londýně. — 264
Ashley, A. C. Earl of Shaftesbury (1801 až 1885), anglický státník, tory, vůdce aristokratické filantropické kampaně za uzákoněni desetihodinové pracovní doby. — 430, 440, 441, 711
Ashworth, Henry (1794—1880), majitel továrny na bavlnu, přívrženec Cobdenův, spoluzakladatel Ligy proti obilním zákonům. — 310, 433
Athenaios z Naukratisu (počátek III. stol.př. n. I.), řecký rétorik(mistr řečnického umění). — 118, 151
Augier, Marie, francouzský novinář. — 801
Aveling, Edward (1851—1898), anglický socialista, lékař. Manžel Marxovy nejmladší dcery Eleanory. Darwinista a atheista, pod Engelsovým vlivem sblížil se s marxismem a účastnil se činnosti Sociálně demokratické federace (Social Democratic Federation) a Socialistické ligy (Socialist League). Spolupracoval na překladu I. dílu „Kapitálu“ do angličtiny. — 39B Babbage, Charles (1792—1871), anglický matematik a mechanik, zkonstruoval první psací počítací stroj; autor knihy o strojírenství, v níž ‚‚chápe velký průmysl vlastně jen z hlediska manufakturního období“ (Marx) 372, 376, 402, 418, 432
Bacon, Francis (1561 1626), anglický filosof a státník ‚‚Skutečný praotec anglického materialismu.“ „V Baconovi, jakožto prvním tvůrci materialismu, chová v sobě materialismus ještě v naivní formě zárodky všestranného vývoje“. Jeho „aforistická doktrina sama se naproti tomu ještě hemží theologickými nedůslednostmi‘‘ (Marx). Rozchází se se scholastikou a zakládá induktivní logiku. — 417, 758—759
Bailey, Samuel (1791—1870), anglický filosof a ekonom, polemisuje proti Ricardovi. Marx ho nazývá „nejapným, povrchním, rádoby moudrým kritikem“. — 67, 73, 80 101, 643
Baynes, Edward (1800—1890), anglický publicista a ekonom stoupenec svobodného obchodu. — 415, 417
Baker, Robert, tovární inspektor, dříve lékař. 323, 426, 454, 477, 749
Ballard, Edward (1818—1897), lékař fysiolog. — 499
Balzac, Honoré de (1799—1850), francouzský romanopisec, realista. „Jeho velké dílo je jediným žalozpěvem nad neodvolatelným rozkladem vyšší společnosti, všechny jeho sympatie jsou na straně třídy, která je odsouzena k zániku. Avšak přes to všechno není jeho satira nikdy břitčí, jeho ironie nikdy jizlivější, než když uvádí na scénu právě ty muže a ženy, s nimiž nejvíce sympatisuje — aristokracii“ (Engels). — 621
Barbon, Nicolaus (1640—1698), anglický ekonom, odpůrce merkantilismu, stoupenec svobodného obchodu. — 51, 53, 54, 141, 147, 162, 163, 651
Barton, John (psal koncem XVIII. století), anglický ekonom. — 665—666, 710
Basedow, Johann Bernhard (1723–1790), německý měšťácký reformátor výchovy. — 519
Bastiat, Frédéric (1801—1850), francouzský vulgární ekonom, stoupenec svobodného obchodu. — 24, 78, 99, 100, 212, 436.
Beccaria Cesare Bonesana de (1738–1794), italský matematik a ekonom, proslulý svým dílem „Zločin a trest“, v němž vystupuje proti trestu smrti. — 392
Bedřich II. („Veliký“) (1712—1786), pruský král 1740—1786. „Po všech stránkách své vladařské činnosti stál naprosto na straně historického zpátečnictví (Mehring). — 772, 786
Beecherová-Stowová, Harriet (1812–1896), americká spisovatelka, autorka slavného románu proti otroctví „Chaloupka strýce Toma“ („UncIe Toms Cabin or Lífe among the Lowly“, Boston 1852). 770
Bell, Sir Charles (1774— 1842), skotský anatom. — 301
Bellers, John (1654—1725), anglický socialista a ekonom. Jeho heslem bylo: „Kdo nepracuje, ať také nejí.“ Požadoval mimo jiné, aby vyučování ve škole bylo spojeno s prací, žádal sociální pojištění pro dělníky. — 149, 156, 164, 351, 374, 456, 509, 519, 648
Benett, A., velkopachtýř, smírčí soudce, správce chudobince a úpravce mezd. — 635
Bentham, Jeremy (1748—1832), anglický právní spisovatel, zakladatel měšťáckého utilitarismu. „Genius měšťácké hlouposti“ (Marx). — 195, 642, 643, 645
Berkeley, George (1685—1753), irský biskup, filosof, reakcionář. Zakladatel subjektivního idealismu, který pojímá svět jako závislý na subjektu a všechno převádí na „já“. Popírá „absolutní existenci smysly vnímatelných předmětů o sobě čili mimo náš duch“. — 361, 380Bidaut, J. N. — 346
Biese, Franz (1803—1895), německý filosofický spisovatel, idealista. — 435
Blackey, Robert (1795—1878), anglický liberální spisovatel a filosof. — 761 n.
Blanqui, Jérome Adolfe (1798—1854), francouzský ekonom, bratr revolucionáře Augusta Blanquiho, studoval postavení dělníků v několika zemích, svými ekonomickými názory stoupenec Sayův. — 298, 363
Block, Maurice (1816 —1901), francouzský ekonom a statistik, napsal recensi „Kapitálu“ do „Revue de deux mondes“. — 28
Boileau, Etienne (asi 1200—1269), vrchní soudce v Paříži, autor slavné knihy „Livre des Métiers“, sbírky zákonů a policejních nařízení z jeho doby. — 516
Boileau-Despréaux, Nicolaus (1663–1711), francouzský básník a satirik z doby Ludvika XIV. — 687
Boisguillebert, Pierre Le Pesant, Sieur de (1646—1714), francouzský ekonom, předchůdce fysiokratů. Jim začíná francouzská klasická ekonomie. — 148, 159
Bolingbroke, Hemy St. John (1678–1751), anglický státník a spisovatel, stoupenec toryů — 796
Boulton Matthew (1728—1809), anglický továrník a inženýr. — 404, 415
Boxhorn,Marcus Sírius (1602—1653), humanistický učenec a básník. — 456
Bray, John Francis (1809—1895), anglický utopický socialista, chartista. — 86
Brentano, Lujo (1844—1931), německý ekonom a vedoucí katedrový socialista. Odpůrce marxismu. Žádal měšťácké reformy proti marxistickému dělnickému hnutí. Obzvlášť vystupoval pro odborové hnutí podle vzoru anglických trade-unionů. — 46, 47, 48
Bright, John (1811—1889), anglický továrník, politik, vůdce Ligy proti obilním clům. — 24, 274, 305, 588, 685, 715, 789
Brindley, James (1716—1772), slavný anglický stavitel vodních staveb. — 375
Broadhurst, J., anglický vulgární ekonom. — 72
Brodie, Sir Benjamin Collins (1783–1862), anglický fysiolog a lékař. — 301
Brougham, Henry Peter (1779—1868), anglický právníka státník, stoupenec wighů, byl nejdříve pro otroctví, později proti němu bojoval. Jeden ze zakladatelů a spolupracovníků vlivného časopisu wighů „Edinburgh-Review“. — 800
Bruckner, John (1726—1804), anglický kněz, z jehož spisů o populaci Malthus mnoho převzal. — 651
Brunner. — 513
Buchanan, David (1779—1848), anglický ekonom, „velký odpůrce fysiokratů“. (Marx.) — 144, 589, 769
Buchez, Philips (1796—1865), francouzský dějepisec a buržoasní republikán, hlasatel „novokatolického socialismu“, vycházející ze Saint-Simona. — 782
Burke, Edmund (1729—1797), anglický liberální politik a ekonomický spisovatel. — 225, 253, 348, 763, 801
Butler, Samuel (1612—1680), anglický satirik. Autor eposu „Hudibras“, satiry proti puritánům. — 53C Cairnes, John Elliot (1823—1875), anglický ekonom Ricardovy školy. — 206, 287, 358
Campbell, sir George (1824—1892), anglický úředník v Indii. — 385
Cantillon, Richard (nar. koncem XVII. stol., zemř. 1734), anglický ekonom, významný stoupenec klasické ekonomie, předchůdce fysiokratů. — 585, 651
Carey, Henry Charles (1793—1879), americký ekonom, odpůrce Ricardovy theorie pozemkové renty, nejdříve stoupenec svobodného obchodu, později obhájce ochranných cel. — 236, 593, 771, 789
Carli, Giovanni Rinaldo (1720—1795), italský astronom a ekonom, psal proti merkantilistůrn. — 355
Carlisle, Sir A. (1785—1856), slavný anglický chirurg a vojenský lékař. — 301
Carlyle, Thomas (1785—1881), anglický historik a filosof. Marx připomíná jeho původní zásluhu že „vystoupil proti buržoasii v době, kdy její názory… si úplně podrobily celou oficiální anglickou literaturu“. Současně pranýřuje jeho reakční postoj vůči dělnické třídě, jeho „nehistorickou apotheosu středověku“ a jeho kult hrdiny. — 275
Castlereagh, Robert Stewart (1769—1822), anglický reakční státník. — 457
Caus, Salomon de (1576—1626), stavitel a inženýr. — 403
Cazenove, John (kolem 1850), anglický ekonom, malthusián. — 599, 611, 626
Cicero, Marcus Tullius (106—43 př. n. I.) římský advokát, později kvestor a konsul. — 435
Cincinnatus, Lucius Quinctius (nar. asi 519 př. n. I.), římský vojevůdce. V stáří se vrátil k rolnictví. — 203
Clauren, H., pseudonym spisovatele Carla Heuna (1771—1854) vedoucí úředního listu ‚Allgemeine Preussische Staatszeitung“, autor sentimentálních povídek. — 242
Claussen, vynálezce kruhového stávku. — 398
Cobbett, William (1763—1835), anglický publicista, předchůdce chartistů v boji za všeobecné hlasovací právo za zlepšení postaveni pracujících, zastánce legálního způsobu boje. „Největší politický spisovatel Anglie v tomto století“ (Marx). — 311, 761, 795, 797
Cobden, Richard (1804—1865), anglický továrník kartounů, politik a ekonom manchesterské školy, vedoucí Ligy proti obilním clům (Anti-Cornlaw-League). — 24, 274, 305, 715Colbert, Jean Baptiste (1619—1683), francouzský státník, důsledný stoupenec merkantilistické hospodářské politiky, podle něho také nazývané „colbertismus“. — 333, 797
Colins, J. G. Hippolyt (1783—1859), belgický ekonom a sociální reformátor, zakladatel utopického systému „racionálního socialismu“. — 648, 731, 812
Comte, Auguste (1798 — 1857), francouzský filosof, zakladatel positivismu, myšlenkového směru příznačného pro liberální buržoasii XIX. stol. jeho heslem bylo: Ani restaurace, ani revoluce! — 358
Comte, François Charles (1782—1837), francouzský liberální politik a spisovatel. — 792
Condillac, Etienne Bonnot de (1715—1780), francouzský filosof, blížil se zčásti materialismu. Jeho sensualistická filosofie, která odvozovala veškeré poznání z počitků jakožto poslední příčiny, přivedla ho k idealismu. Jako ekonom byl stoupencem fysiokratů. — 178
Condorcet, Marie Jean (1743—1794), francouzský filosof, matematik stoupenec fysiokratů, razil učení o neomezených možnostech lidstva. Girondista. — 650
Corbet, Thomas, anglický ekonom; Marx cituje jeho spis z roku 1841. — 169, 621
Corbon, Claude-Anthime (1808—1891), francouzský dělník později poslanec. Corbon žádal, aby se mládeži dostalo důkladného odborného vzdělní. — 518
Courcelle-Seneuil, Jean Gustave (1813–1892), francouzský obchodník, později politický ekonom a vyšší úředník. — 251, 630
Cromwell, Oliver, (1599—1658), anglický státník, vůdce anglické buržoasní revoluce, později „lord-protektor“ (nejvyšší hlava státu) anglické republiky 1653 až 1658. — 759,762,789
Culperer, Sir Thomas (1578—1662), anglický ekonom, bojoval v zájmu průmyslového kapitálu proti lichvářskému kapitálu, přimlouval se za snížení peněžního úroku. — 801
Custodi, Pietro (1771—1842), vydavatel hlavních prací klasických italských ekonomů. — 60, 107, 109, 172, 392, 681
Cuvier, George (1769—1832), francouzský přírodozpytec, pozdvihl srovnávací anatomii na vědu. Jeden ze zakladatelů paleontologie (věda o prehistorii země); jeho theorii charakterisuje Engels takto: „Cuvierova theorie revolucí Země se vyjadřovala revolučně, ve skutečnosti však byla reakční. Nahradila božský čin stvoření celou řadou takových opakovaných aktů, učinila zázrak podstatnou hybnou pákou přírody. — 543Č Čenyševskij, Nikolaj Gavrilovič (1828—1889). „Černyševskij je jediný skutečně veliký ruský spisovatel, který dovedl od padesátých let až do roku 1888 setrvat na výši uceleného filosofického materialismu… ale nedovedl, či lépe, nemohl se vzhledem k zaostalosti ruského života povznést k Marxovu a Engelsovu dialektickému materialismu“ (Lenin). — 24 D Daire, Eugène (1798—1847), francouzský výběrčí dani, potom politický ekonom a vydavatel sbírky „Principaux économistes“. — 52 126 n., 159, 178 a dále.
Danielson, N. F. (pseudonym: Nikolaj-on) (1844—1918), ruský ekonom 80. a 90. let, jeden z hlavních theoretických představitelů narodnictví. Po zatčení Lopatinově pokračoval v překladu I. sv. „Kapitálu“ do ruštiny. — 125, 546
Dante Alighieri (1265 — 1321), největší básník Italie z konce středověku, autor „Božské komedie“. V jeho dílech se obrážejí rozpory období přechodu od feudalismu k měšťácké společnosti, která se začala vyvíjet v Italii. — 20, 121, 265
Darwin, Charles Robert (1809—1882), anglický přírodozpytec. Zakladatel nauky o vývoji, která učí o přeměně druhů a přirozeném původu člověka. „Darwinovo dílo... přírodovědecký podklad dějinného třídního boje“ (Marx). „Darwin zasadil metafysickému pojetí přírody nejsilnější ránu.“ „Přijímám z Darwinovy nauky theorii o vývoji, ale Darwinovu metodu důkazů (boj o bytí, přirozený výběr) akceptuji jen jako první, provisorní, nedokonalý výraz nově objevené skutečnosti… Vzájemné působení neživých přírodních těles zahrnuje v sobě soulad i střetnutí, vzájemné působení živých těl obsahuje vědomou i nevědomou spolupráci, jakož vědomý i nevědomý boj. Darwin přehlíží, že „každý pokrok v organickém vývoji je zároveň krokem nazpět, neboť upevňuje jednostranný vývoj a vylučuje možnost vývoje v mnoha jiných směrech“. Darwin „přenáší jednoduše ze společnosti na živou přírodu… měšťáckou ekonomickou nauku o konkurenci, jakož i Malthusovu theorii o populaci“ (Engels). — 367, 398
Daumer, Georg Friedrich (1801—1875), německý básník a náboženský filosof, z počátku protináboženský, později ultramontánní. — 310
Defoe, Daniel (1661—1731), anglický romanopisec a radikální publicista, autor slavného „Robinsona Crusoe“. — 650
De Quincey, Thomas (1785—1859), anglický spisovatel a ekonom, stoupenec Ricardův. — 422
Derby, Eduard H. Stanley, Lord (1826—1893), reakční anglický státník. — 485
Descartes, René (1596—1650), -vynikajíci francouzský filosof a průkopník v matematice. Zakladatel analytické geometrie. Rozviji vrámci své metafysiky počátky mechanického materialismu. Odděluje „svou fysiku úplně od své metafysiky. V jeho fysice je hmota jedinou substancí, jediným důvodem bytí a poznáni“ (Engels). Jeho mechanické pojetí organického světa včetně člověka je charakteristická filosofie manufakturního období. — 416, 417
Destutt de Tracy, Antoine (1754—1836), francouzský filosofický spisovatel, liberální politik a ekonom, ve filosofii patři ke škole sensualistů (viz Condillac). Háji zájmy buržoasie proti dělnické třídě. — 98, 176, 182, 350, 683
Diderot, Denis (1713—1784), nejvýznamnější francouzský osvícenecký filosof. Hlava encyklopedistů, bojovný materialista a atheista. Předchůdce Darwinovy nauky o vývoji. Jeho slavný román „Rameauův synovec“ nazval Engels „mistrovským dílem dialektiky“. — 152
Dietzgen, Josef (1828—1888), německý dělnický spisovatel, povoláním koželuh, žil v Rusku a v Severní Americe. „Na tomto dělnickém filosofovi, který objevil dialektický materialismus svým vlastním způsobem, je mnoho velikého,“ ‚‚Je z devíti desetin materialistou“ (Lenin). — 27
Diodorus Siculus (2. pol. I. stol. př. n. l.), řecký dějepisec. — 161, 254, 366, 394, 542
Doubleday, Thomas (1790—1870), anglický publicista, liberální politik a ekonom, odpůrce Malthusovy theorie. — 797
Dryden, John (1631—1700), anglický dvorní básník. — 261
Ducpétiaux, Edouard (1804—1868), belgický publicista a ekonom, generální inspektor věznic a dobročinných ústavů v Belgii. Pokrytecký sociální reformátor a přítel dělníků. — 706, 708
Dufferin and Ava, Frederik Marquess of (1826—1902), anglický diplomat, velkostatkář v Irsku. — 750, 751
Duffy, Sir Charles Gavan, (1816—1903), vůdce fénijů, revolučního křídla irského osvobozeneckého hnutí. Odešel do Australie a stal se tam členem vlády. — 814
Dunning, T. J. (1799—1873), theoretik anglického odborového hnutí. Stoupenec buržoasní dělnické politiky. Předseda svazu knihařů. — 580, 584, 802
Dupont, Pierre (1821—1870), francouzský básník, psal mimo jiné básně o životě dělníků, pro které ho občas Napoleon III. persekvoval. — 731E Eden, sir Frederick Morton (1766 až 1809), anglický buržoasní ekonom, významný žák Smithův, zakladatel a ředitel mezinárodní pojišťovací společnosti. — 262, 634, 650, 651, 710, 762, 764, 766, 798, 801
Eduard lII., „of Windsor“ (1312 až 1377), anglický král 1327—1377. — 114, 292, 778
Eduard VI. (1537—1553), král Anglie a Irska 1547—1553. — 774, 775
Emery, Charles Edward (nar. 1838), americký vynálezce, zdokonalil cotton-gin (odzrňovací stroj na bavlnu). — 410Engels, Bedřich (1820—1895). — 38, 42, 48, 52, 57, 93 171, 183, 234, 255, 258, 263, 273, 288, 314, 325, 333, 363, 378, 415, 424, 426, 451, 453, 458, 474, 517, 534, 548, 561, 639, 661, 669, 689, 806
Ensor, George (1769—1843), anglický spisovatel, bojoval proti potlačování Irů Anglií. — 770
Epikur (41—270 př. n. l.)[?], význačný řecký filosof. Jeho materialistický světový názor je založen na Demokritově atomové theorii. — 97
Eschwege, Wilhelm Ludwig (1777 až 1855), německý geolog, vedoucí portugalských dolů. — 57
Everest (žil v XVIII. stol.), anglický vynálezce. — 456F Fairbairn, Sir William (1789—1874), skotský podnikatel, inženýr a vynálezce. Stavěl jako jeden z prvních železné lodi. — 464
Farre (1804—1886), vynikající londýnský lékař. - 301
Faulhaber, Johann (1580—1635), německý matematik. — 403
Fawcett, Henry (1833—1884), anglický filantropický ekonom a liberální státník. Stoupenec J. St. Milla. — 588, 644, 687, 688 789
Ferguson, Adam (1723—1816), skotský filosof a dějepisec stoupenec Humův, učitel Adama Smitha. — 141 380, 388, 389, 390
Ferrand, poslanec anglického parlamentu. — 287, 444, 606
Ferrier, Fr. Louis Auguste (1777—1861), francouzský celní podinspektor a ekonom. Marx ho nazývá „chvalořečníkem bonapartského prohibičního systému“, jeho a Ganilha „ekonomy empiru“, tj. prvního francouzského císařství. — 78
Fichte, Johann Gottlieb (1760—1814), německý filosof, „klasický představitel subjektivního idealismu“ (Lenin). V rozvinutí dialektiky předchůdce Hegelův. — 70
Fielden John (1784—1849), anglický velkoprůmyslník a politik. Žák Cobbettův. Podporoval zákon o desetihodinovém pracovním dnu. — 430, 440, 798
Filip VI. z Valois (1293—1350), francouzský král 1328—1350. — 109
Fleetwood, William (1656—1723), anglický biskup, spisovatel a stoupenec wighů. — 293
Fletcher, Andrew (1635—1716), skotský vlastenec, člen skotského parlamentu. — 762
Fonteret, A. L. (psal kolem r. 1850), francouzský lékař a hygienik. — 390
Forbes, vynálezce „čurky“, stroje k oddělování bavlněných vláken od semene. — 418Forbonnais, François Veron de (1722 až 1800), francouzský finančník a ekonom, merkantilista a stoupenec ochranných cel, odpůrce fysiokratů. — 109
Forster, Nathaniel (asi 1726—1790), anglický kazatel a ekonom. — 295, 456, 765, 766
Forster, William, Edward (1818—1886), anglický Liberální státník Cobdenovy školy. — 697 698
Fortescue, sir John (asi 1394—1476), anglický právník a vysoký soudce. — 757, 758
Fourier, François Charles (1772—1837), francouzský utopický socialista. — „U Fouriera nalézáme pravou francouzsky duchaplnou, ale proto neméně hluboce pronikavou kritiku tehdejších společenských poměrů. Odhaluje nelítostně hmotnou i mravní bídu měšťáckého světa“ (Engels). 410, 455, 629, 733
Franklin, Benjamin (1706—1790), severoamerický politik a ekonom, hrál význačnou úlohu v americkém hnuti za nezávislost. Nejvýznamnější představitel osvícenství v Americe. U něho se po prvé vyskytuje „vědomé převádění směnné hodnoty na pracovní dobu... Formuloval tím základní zákon moderní politické ekonomie‘‘(Marx). — 68 183, 352 650
Freytag, Gustav (1816—1895), německý romanopisec, realista, stoupenec liberalismu. Oslavoval buržoasii a obchodnický stav. — 780
Fullarton, John (1780—1849), anglický ekonom, patři k tzv. bankingschool (bankovní škole), která podala kritiku theorie oběživa (currency theory). — 146, 160, 163
Fulton, Robert (1765—1815), americký inženýr, nejdříve zlatnický dělník, potom malíř, portrétista a krajinář. Vynálezce parníku. — 519G Galiani, Ferdinando (1728—1787), italský kněz a diplomat. Jako ekonom-merkantilista psal proti fysiokratům. — 92, 107, 108, 117, 172, 177, 340, 678
Ganilh, Charles (1758—1836), francouzský politik a ekonom, novomerkantilista. Jeho knihu ‚‚Système d'économie politice“ nazval Marx „velmi špatnou a povrchní slátaninou“. Srov. Ferrier. — 78, 99, 110, 193, 198, 476, 477
Garnier, Germán, comte (1754—1821), francouzský ekonom, bonapartistický senátor, „ekonom direktoria a konsulátu“ (Marx). Překladatel a komentátor A. Smitha. — 389, 390, 582
Gaskell Peter liberální lékař v Manchestru, napsal „The Manufacturing Population of England“ (1833). — 464, 473
Genovesi, Antonio (1712—1769), italský theolog, filosof, žák Lockův, první, kdo přednášel v Italii na vysoké škole politickou ekonomii; merkantilista. — 172
Geoffroy Saint Hilaire, Etienne (1772—1844), francouzský přírodozpytec. — 785
Gerhardt, Charles Frédéric (1816—1856), významný francouzský chemik. — 333
Gillott, Joseph (1799—1873), anglický výrobce ocelových per. — 490
Gisborne, Thomas (1758—1846), anglický theolog. — 799
Gladstone, William Ewart (1809—1898), anglický státník, nejdříve konservativec později vůdce liberálů. Jako ministr financí prováděl jakýsi druh „finanční alchymie“. — 44—48, 481, 686, 687, 688, 781Godunov, Boris Fjodorovič (asi 1552—1605), ruský car 1598 —1605. — 763
Goethe, Johann Wolfgang (1749—1832). — 86, 104, 626
Gordon, sir John William (1814—1870), anglický generálmajor. — 193
Gottsched, Johann Christoph (1700—1766), německý estetik a literární historik, typ pedanta. — 235
Gray, Johann (1798—1850), utopický socialista, žák Owenův, chtěl řešit dělnickou otázku „utopii na základě dělnických peněz a výměny‘‘ (Engels). — 86
Greenhow (1814—1888), anglický lékař a sociální hygienik. — 263, 264, 316, 445
Greg, Robert Hyde (1795 —1875), anglický továrník a ekonom, vulgární stoupenec svobodného obchodu. — 314
Grégoir, H. — 585
Grey, sir George (1799—1882), anglický liberální státník, „pověstný tím, že jako ministr kolonií dohnal všechny anglické kolonie až na pokraj povstání“ (Marx). — 311, 699
Grove, William Robert (1811—1896), anglický soudce a badatel v oboru elektrochemie. — 555
Gülich, Gustav von (1791—1847), německý podnikatel a hospodářský historik. — 22, 794H Haller, Carl Ludwig von (1768—1854), švýcarský reakční publicista a ekonom. Ideologický vůdce feudálně monarchistických německých kruhů před březnovou revoluci. — 417
Hamilton, sir William (1788—1856), skotský filosof Reidovy školy, která pod krycím jménem tzv. „zdravého lidského rozumu“ zastupovala idealistický světový názor. Stoupenec Kantův.—346, 371, 387
Hamm, Wilhelm von (1820—1880), německý spisovatel z oboru zemědělství, podnikatel. — 534
Hanssen, Georg H. (1809—1894), německý statistik a hospodářský historik. — 255
Hardwicke, William, anglický lékař hygienik. — 523
Harris, James EarI of Malmesbury (1746—1820), anglický diplomat. — 392
Harrison, William J. (1534—1593), anglický historik. — 758, 783
Hassall, A. H. (u Marxe Hassal), anglický lékař a hygienik. — 193, 267
Hastings, Warren (1732—1818), první generální guvernér Britské Indie současně ve službách Východoindické společnosti. Plenil a drancoval zem. 1786 obžalován anglickým parlamentem pro násilnickou správu Východní Indie, byl po 9 letech osvobozen a společnost ho odškodnila 80.000 marek ročního důchodu. — 793
Hegel, Georg Wilhelm Friedrich (1770—1831), nejvýznamnější představitel německé klasické filosofie, představitel objektivního idealismu, geniální objevitel zákonů dialektiky, který jich první vědomě používal. Jeho dialektika je ovšem ještě idealistická, jak říká Marx, postavená na hlavu. „Zakončeni nalezla novější německá filosofie v Hegelově systému, kde byl po prvé — a to je jeho velká zásluha — přírodní, dějinný a duševní svět zobrazen jako proces... Hegel oprostil pojetí dějin od metafysiky, učinil je dialektickým“ (Engels) — 30, 31, 61, 109, 187, 198, 282, 333, 391, 629
Heine, Heinrich (1797 nebo 1799 až 1856), nejvýznamnější německý politický básník epochy před březnovou revoluci, bojoval proti absolutismu a německému šosáctví, psal, zvláště kolem 1844 pod vlivem Marxovým, bojovné verše ve prospěch utlačovaných proti utlačovatelům. Marx miloval a vážil si tohoto „skvělého chlapíka“, jehož politické kolísání a slabosti kritisoval. — 643
Helvetius, Claude Adrien (1715—1771), francouzský filosof, encyklopedista. „Helvetiem dostává materialismus vlastní francouzský ráz. Aplikuje materialismus hned na společenský život“ (Marx). — 642
Herakleitos z Efesu (asi 540—475 p. n. I.), řecký filosof, jeden z největších dialektiků antického světa. Stoupenec aristokratické strany. — 123
Herrenschwand, Johann (nazv. Jean) (1728—1811), švýcarský, francouzsky píšící ekonom, eklektik — 139
Hobbes, Thomas (1588—1679), anglický filosof. „Systematik baconovského materialismu (viz Bacon)... Fysický pohyb je obětován pohybu mechanickému nebo matematickému… Materialismus se stává nepřátelský člověku.“ „Hobbes zničil theistické předsudky baconovského materialismu (Marx). Stoupenec absolutní monarchie. — 189, 417, 651Hobhouse, John Cam (1786—1869), anglický liberální státník — 311
Hodgskin, Thomas (1787—1869), anglický ekonom, jehož spisy patří — jak pravil Marx — k nejvýznamnějším výtvorům anglické ekonomie. Je jedním z představitelů proletářského protikladu ke klasické ekonomii, zůstává však ve vleku Ricardových theorií. Přijímá „všechny ekonomické předpoklady kapitalistické výroby jako věčnou formu a chce škrtnout jenom kapitál, základnu a zároveň nutný důsledek (Marx). — 365, 379, 381, 566, 605, 791
Holinshed (zemře! 1580 ?)‚ anglický monarchistický dějepisec. — 758, 776
Homér, legendární řecký básník, jemuž jsou připisovány eposy „llias“ a „Odyssea“ (vznikly asi v X. stol. př. n. I.). — 79
Hopkins, Thomas (jeho spisy vyšly v letech 1810—1860), anglický ekonom. Pokládá pozemkovou rentu za následek pozemkového monopolu. — 248
Horatius, Quintus Flaccus (65—8 př. n. I.), římský lyrik, psal ódy a satiry. — 752
Horne, George (1730—1792), biskup z Norwiche, psal pamflety proti Newtonovi, Humovi a Smithovi. — 651
Horner, Francis (1778—1817), anglický ekonom, 1815 vystoupil proti dalšímu vydávání papírových peněz. — 799
Horner, Leonhard (1785—1864), anglický geolog, účastnil se aktivně založení londýnské university. Jako státní tovární inspektor byl nepodplatitelným obhájcem dělnických zájmů. — 243 259, 260, 299, 303, 306, 307 310, 312, 317, 427, 428, 441, 442, 455, 581
Houghton, John (zemř. 1705), anglický ekonom lékárník a obchodník. — 456
Howell, anglický tovární inspektor. — 246, 260, 312, 313
Howitt, William (1791 —1879), anglický spisovatel, autor vědeckých spisů o původu praobyvatel Australie. — 792
Hume, David (1711—1776), anglický filosof, agnostik. Hume popírá poznatelnost světa a tvrdí, že jsou nám dány jenom počitky. „Stanovisko agnosticismu odsuzuje nevyhnutelně ke kolísání mezi materialismem a idealismem“ (Lenin). Jako ekonom byl Hume odpůrce merkantilistů, nedůsledný stoupenec svobodného obchodu. V XVIII. stol. byl nejvýznamnějším stoupencem theorie, že ceny zboží závisí na množství obíhajících peněz (theorie kvantity). — 140n., 544, 585, 651, 652
Hunter, Henry Julian, anglický lékař. — 425, 693, 695, 697—698, 701, 703, 715, 718, 719, 720, 721—725 730, 760
Hutton, Charles (1737—1823), anglický matematik. — 397
Huxley, Thomas Henry (1825—1895), anglický přírodozpytec, biolog. Badatel v oboru zoologie a anthropologie. Známý popularisátor přírodních věd. Hájil darwinovskou vývojovou theorii. Přivrenec Humův a jeho agnosticismu. Jeho nauku charakterisoval Engels jako — v nejlepším případě — šosácký způsob, jak tajně propašovat materialismus. — 513Ch Chalmers, Thomas (1780—1847), skotský theolog a ekonom, „jeden z nejfanatičtějších malthusovců; podle něho není na všechny sociální bolesti jiného léku než náboženská výchova dělnické třídy, jíž rozumí křesťansky opentlené, kněžoursky povznášející vtloukání Malthusovy populační theorie“ (Marx). — 172, 181, 651, 652
Chamberlain Joseph (1836—1914), anglický státník, jeden z průkopníků britského imperialismu. — 676Cherbuliez, Antoine Elisée (1797—1869), švýcarský politik a ekonom, žák Sismondiho. — 201, 204, 616
Chevallier, Jean Baptiste Alfonse (1793—1879), francouzský chemik. — 268
Child, Sir Josiah (1530—1699), anglický obchodník a ekonom) merkantilista. „Průkopník průmyslového obchodního kapitálu“ (Marx). — 801I J Isokrates (436—338 př. n. I.), řecký učitel řečnictví. — 394
Jacob, William (1762—1851), anglický statistik. 57, 238
Jakub I., Stuart (1566—1625), anglický král 1603—1625. — 760, 761, 776, 779
Jan II. (1319—1364), anglický král 1350—1364. — 778
Jeroným (nar. mezi 340—380, zemř. 420), latinský církevní otec. — 121
Jindřich III. (1551 —1589), francouzský král 1574—1589. — 150
Jindřich VII (1457—1509), anglický král 1485—1509. — 293, 758—760, 774
Jindřich VIII. (1491—1547), anglický král 1509—1547. — 759, 774, 776Jiří II. (1683—1760), anglický král 1727—1760. — 114, 779, 780
Jiří III. (1738—1820), anglický král 1760—1820. — 779
Jones, Richard (1790—1855), anglický ekonom, vyniká „smyslem pro historické rozlišováni způsobů výroby“ (Marx). Z protikladu mezi ‚‚majiteli akumulovaného bohatství“ a mezi „skutečnými dělníky“ usuzuje na nutnost zániku kapitalismu. 44, 333, 346, 354, 359, 600, 620, 630—631, 666
Juarez, Benito (Pablo) (1806—1872), mexický politik, president Mexické republiky od roku 1861 do roku 1872. — 187K Karel I. (Veliký) (742—814), král francký a císař římský 768—814. — 767
Karel I. (1600—1649), anglický král 1625—1649. — 760n.
Karel II. (1630—1685), anglický král 1660—1685. — 143
Karel V. (1500—1558), král španělský a císař německý 1519—1556. — 777
Karel VI. (1685—1740), německý císař 1711—1740. — 457
Karel X. (1622—1660), švédský král 1654—1660. — 764
Karel XI. (1655—1697), švédský král 1660—1697. — 764
Kars of Kars, Williams, viz Williams sir Fenwick.
Kateřina II. (1729—1796), ruská carevna 1762—1796. — 720
Kennet, White (1660—1728), anglický biskup a historik. — 760
Kent, Nathaniel (1737—1810), anglický agronom. — 766
Kincaid, sir John (1787—1862), tovární a vězeňský inspektor ve Skotsku. — 428
Kirchmann, Julius Hermann v. (1802—1884), německý právník, politik a filosof. — 561Kiselev, Pavel Dmitrijevič (1788—1872), ruský státník, stoupenec tzv. osvobození rolníků, na kterém měli zájem velkostatkáři. — 256
Kolumbus, Kryštof (1446 n. 1451 až 1506), italský mořeplavec, objevitel Ameriky. — 149
Kopp, Hermann Franz Moritz (1817 až 1892) německý chemik. — 333
Kugelmann, Lndowig (1828—1902) významný ženský lékař v Hannoveru, člen I. internacionály. „Fanatický stoupenec“ Marxův a Engelsův a jejich názorů. „Z gruntu dobrý, bezohledný a obětavý, a co je hlavni, přesvědčený.“ Jeho nedostatck dialektiky, o němž mluvi Engels, bránil mu porozumět úplně marxismu. Rozvinul velkou propagační činnost pro rozšíření I. dílu „Kapitálu“. — 21
Kusa, Alexander Jan I. (1820—1873), kníže rumunské 1850—1866. — 187L Laborde, Alexandre (1774—1842), francouzský archeolog a autor cestopisů, bojoval na straně Rakouska proti Velké francouzské revoluci. Po restauraci zastával různé státní úřady. Psal politicko-ekonomická díla. — 562
La Châtre, Maurice (1814—1900), francouzský historik komunard. Vydal první francouzské vydání „Kapitálu“. — 32, 36
Laing, Samuel (1780—1868), anglický spisovatel a cestovatel, autor spisů o politické, sociální a hospodářské situaci evropských států. — 217, 678
Lancellotti, Sekondo (1575 —1643), italský kněz, historik. — 456
Lasker, Eduard (1829—1884), vedoucí politik německé liberální buržoasie po r. 1866. — 45
Lassalle, Ferdinand (1825—1864), Zakladatel Všeobecného německého dělnického spolku. Při jeho smrti napsal o něm Engels: „Byl to jeden z nejvýznamnějších chlapíků Německa. Byl pro nás v přítomnosti nejistým přítelem a v budoucnosti téměř jistým nepřítelem“ Když se již více vědělo o jeho vztazích k Bismarckovi, zostřil Marx svůj úsudek o něm: „Lassalle ve skutečnosti stranu zradil. Uzavřel s Bismarckem skutečný kontrakt.“ Engels píše, že „celá Lassallova velikost záležela v tom že mu Marx dovolil, aby se po léta chlubil výsledky Marxova bádání, jako by byly jeho vlastni, a aby je dokonce… překrucoval... Socialistu Lassalla provází na každém kroku demagog Lassalle‘‘. — 15, 123
Lauderdale, James Earl of (1759—1839), anglický reakční politik a ekonom, polemisuje roku 1804 ve svém spise „Inquiry into the Nature and Origin of Public Wealth“ proti Adamu Smithovi, m. j. proti jeho nauce o dělbě práce. Podává apologetickó vysvětlení zisku, — 375
Laurent, Auguste (1807—1853), francouzský chemik. — 333
Lavergne, Louis Gabriel Léonce (1809—1880), francouzský reakční politik a ekonom. — 534, 562, 752
Law, John (1671 —1729) skotský finančník a ekonom. Založil roku 1716 v Paříži akciovou banku privilegovanou státem, která vydávala papírové peníze s nízkým kovovým krytím, aby bylo možno zaplatit francouzské státní dluhy, Nejvyšší kontrolor financí. Roku 1720 všechny jeho podniky zkrachovaly. — 108,651
Le Chapelier, Isaac René Gui (1754—1794), francouzský politik, který koketoval s Velkou revolucí, aby si zachoval své jmění. Uprchl do Anglie, při svém návratu byl odsouzen k smrti a sťat. — 782
Lemontey,Pierre Edouard (1762—1826), francouzský ekonom, odpůrce jakobínů, uprchl z Francie, když se jakobíni dostali k moci. — 389
Lessing, Gotthold Ephraim (1729—1781), německý osvícenec, dramatický básník a nejvýznamnější kritik své doby. V oblasti literatury předbojovník německého měšťáctva proti absolutismu. — 30Letheby, Henry (1816—1876), anglický chemik. — 274
Le Trosne, Guiliaume François (1728—1780), francouzský ekonom, vynikající fysiokrat, královský advokát. — 52, 56, 109, 119, 129 134, 137, 163, 176—178, 180, 182, 229
Levi, Leone (1821—1888) anglický statistik. — 773
Lichnowski, Felix Maria, kníže (1814—1848), slezský velkostatkář, spisovatel. Člen frankfurtského sněmu. — 624
Liebig, Justus v. (1803—1873), německý přírodozpytec, průkopník v oboru chemie. — 258, 353, 413, 535, 604
Linguet, Simon Nicolas Henri (1736—1794), francouzský spisovatel, polemisuje „proti měšťácko-liberálním ideálům svých osvícenských současníků, proti počínající vládě buržoasie‘‘ (Marx). — 251, 310, 360, 649, 778
Locke, John (1632—1704), anglický filosof, potíral Descartovo učení o vrozených idejích a odvozuje poznání ze zkušenosti. Metafysický sensualismus jehož je Locke zakladatelem, se stal východiskem jednak idealistické filosofie Berkeleyovy, jednak materialismu. Jako ekonom „zastupoval Locke novou buržoasii ve všech formách, průmyslníky proti dělnické třídě a chudině, velkoobchodníky proti staromódním lichvářům, finanční aristokracii proti státním dlužníkům a ve zvláštním spise dokonce dokazoval, že měšťácký rozum je totožný s normálním lidským rozumem“ (Marx). — 52, 108, 119, 142, 169, 417, 651
Lucretius Carus (Titus) (98—55 př. n. I), římský básník, známý svou poučnou básní ‚‚De rerum natura“, v níž přednáší epikurejskou filosofii v básnické formě. — 233
Ludvík Bonaparte (Napoleon III.) (1808—1873), francouzský císař 1851 až 1870. „Dobrodruh, karikatura starého Napoleona (Marx). — 298
Ludvík Filip (1773—1850), „občanský král“, 1830—1848 král francouzský, zastával zájmy vysokých financí. — 299
Ludvík XIV. (1638—1715), král francouzský 1643—1715. — 159
Ludvík XVI. (1754—1793), král francouzský 1774—1793. — 777
Lukian (asi 125—180), řecký satirický básník. — 651
Luther, Martin (1483—1546), vůdce německé reformace. Představitel protestantského tábora umírněné měšťácké reformy (měšťanstva, nižší šlechty a části knížat). Za německé selské války se spojil s kontrarevolučním katolickým táborem (s říšskou moci, duchovními knížaty a částí světských knížat, s bohatou šlechtou a městskými patriciji) proti revolučnímu táboru, představovaném Tomášem Münzerem (sedláci a městská chudina). — 153, 211, 334, 625, 794
Lykurgos (2. polovina IX. stol. př. n. l.), legendární zákonodárce ve Spartě, o němž se říká, že upravil rozdělení válečného břemene a účast ve vojenské službě podle stavu jmění. — 453M Macaulay, Thomas (1800—1859), liberální anglický dějepisec. — 294, 756, 762.
MacCulloch, John Ramsay (1789—1864), anglický ekonom, „vulgarisátor ricardovské ekonomie a zároveň nejžalostnější obraz jejího rozkladu“. ‚‚Apologet panujícího řádu. Jediná věc, která mu nahání — až směšný — strach, je klesající tendence zisku; je úplně spokojen s postavením dělnictva, vůbec se všemi rozpory buržoasního hospodářství, jejichž tíži nese dělnická třída. „Jeho poslední spisy o penězích, daních atd. jsou pouhé obhajovací řeči ve prospěch wighovského kabinetu, který právě vládne. Takovým způsobem to tento muž dotáhl k výnosným místům“ (Marx). — 162, 169, 172, 211, 295, 346, 436, 466, 470, 471, 550, 641, 643, 766
MacGregor, John (1797—1857), skotský statistik a historik. — 295
Maclaren, James, skotský ekonom — 115
MacLeod, Henry Dunning (1821—1902), skotský ekonom. — 78, 173
Malthus, Thomas Robert (1766—1834), anglický kněz a ekonom, „obratný plagiátor“. Celá jeho zásluha spočívá v tom, že „klade hlavní důraz na nerovnou směnu mezi kapitálem prací“. Dělá to „jednak proto, aby dokázal, že bída pracujících tříd je nutná… jednak, aby dokázal kapitalistům, že vypasený církevní a státní klerus je nepostradatelný“. Jeho theorie „o nutnosti stále rostoucí neproduktivní spotřeby… se pozoruhodně hodila k jeho účelu, k apologetice existujících anglických poměrů, landlordismu, ‚státu a církve‘, rentiérů, výběrčích daní, desátků, národního dluhu, bursovních spekulantů, drábů, kněžourků a lokajů“ (Marx). Doporučoval proletariátu omezování porodů jako lék na kapitalistickou bídu. — 181, 231, 338, 379, 536, 557 n., 587 596, 604, 611, 620, 621, 628, 629, 640, 643, 650 n. 668 n. 682, 743, 744
Mandeville, Bernhard de (1670—1735), anglický lékař a satirik. Vysmíval se měšťáckým pokrytcům, kteří předstírají zdrženlivost a mravnost. „Nekonečně odvážnější a poctivější než šosáčtí apologetové buržoasní společnosti“ (Marx). — 381, 648, 651
Martineau, Hariet (1802—1876), anglická spisovatelka, propagovala vulgárně ekonomické nauky Malthusovy a Benthamovy. — 669
Marxová-Avelingová, Eleanor (Tussy) (1856—1898), Marxova nejmladší dcera, žena Ed. Avelinga. Účastnila se aktivně anglického a mezinárodního dělnického hnuti. Zorganisovala odborovou organisaci londýnských plynárenských dělníků a hnutí dělnic. Přeložila mnoho socialistických spisů do angličtiny. — 39, 43, 47—48.
Marx Karel (1818—1883). — 20, 23, 28 nn., 31, 32, 35, 36—48, 51, 56—58, 93—95, 99, 105, 107, 112, 114, 115, 119 125 132, 141, 155, 156 161, 162, 171, 212, 333, 363, 383, 387, 448, 517, 546, 561, 566, 610, 648, 654, 663, 681, 731, 804, 806
Massie, Joseph (zem. 1784), anglický statistik a ekonom. „Ještě určitěji než Hume vysvětluje Massie úrok jako pouhou část zisku“ (Marx). — 544
Maudsley, Henry (1771—1831), anglický inženýr, podnikatel a vynálezce. — 411
Mainer, Georg Ludwig v. (1790—1872), právní historik, bavorský státní rada, podrobně dokázal, že soukromé vlastnictví půdy vzniklo teprve v průběhu dějin. „Jeho knihy jsou mimořádně důležité (Marx). Marx a Engels poukazují na jejich význam již v „Komunistickém manifestu“. — 89, 255
Maxmilian Habsburský (1832—1867), císař mexický 1864—1867. — 187
Mayer, Sigmund, vídeňský továrník. — 22
Mecklenburg, J. A., ruský řídící učitel. — 145
Meitzen, August (1822—1910), statistik ekonom, psal o zemědělství. — 255
Mendelssohn Moses (1729—1786), německý maloměšťácký filosof, „prototyp povrchnosti“ (Marx), — 30Menenius, Agrippa (zemř. 493 př. n. l.), římský konsul. Podle pověsti vznikl v Římě spor mezi privilegovanými patriciji a bezprávnými plebejci a plebejci opustili město. M. A. je prý přemluvil k návratu tím, že je bajkou o žaludku a údech a jejich vzájemné závislosti přesvědčil o vzájemné závislosti patricijů a plebejců. — 387.
Mercier de la Rivire, Paul Pierre (1720— 1794), francouzský ekonom, fysiokrat . „Tuší, že nadhodnota, alespoň v průmyslu… má něco společného s průmyslovými dělníky samými“ (Marx). — 127, 128, 148, 166, 169, 176, 180, 210
Merivale, Herman (1806—1874), anglický státník a ekonom theoretik kolonisace. — 668, 811
Meyer, Rudolf (1838—1899), vydavatel Rodbertusových prací feudální socialista, odpůrce Bismarckův, Engelsův známý. — 561
Mill, James (1773—1836), anglický historik, filosof a ekonom. „První, kdo vyložil Ricardovu theorii v systematické formě. Svými pokusy „oddisputovat“ rozpory v Ricardově theorii „zaplétá se sám do rozporů a jeho pokus o řešení představuje zároveň počínající rozklad theorie, kterou dogmaticky hájí“. — 232, 142, 173, 205, 217, 379, 466, 536, 598, 602, 604, 643, 789
Mill, John Stuart (1806—1873), syn předešlého, anglický filosof a ekonom, stoupenec svobodného obchodu, eklektik, epigon klasické ekonomie, v němž vrcholí rozklad ricardovské školy. Hledá kompromis mezi jejími naukami a socialistickými požadavky proletariátu. — 24, 142, 152, 397, 466, 536, 545, 546, 547, 622, 629, 632, 644
Mirabeau, Honoré (1749—1791), francouzský politik, syn následujícího Victora R. de Mirabeau. Přestože byl aristokratického původu, přidal se k buržoasii a stal se jejím vůdcem. Slavný řečník. Dal se nakonec koupit dvorem, který mu však nedůvěřoval. Prosazoval požadavek konstituční monarchie. — 507, 757, 772 n., 787, 798
Mirabeau, Victor R. de (1715—1789), francouzský ekonom, fysiokrat, „podivínsky patriarchální“. „Feudální nádech fysiokratického systému, který vlastně poměštáčťuje feudalismus činí z něho nadšeného přívržence a propagátora fysiokratů (Marx). Pro odlišení od svého syna (viz nahoře) je nazýván Mirabeau père (otec). — 651, 806.
Molinari, Gustave de (1819—1911), belgický ekonom, stál na straně liberální buržoasie. — 451, 630, 811
Mommsen, Theodor (1817—1903), německý historik a archeolog. — 186, 190
Montalembert, Charles René de (1810—1870), francouzský státník a spisovatel, fanatický průkopník ultramontánů a práva jesuitů na vyučování. — 499
Monteil, Amans Alexis (1769—1850), francouzský historik, zastánce myšlenek Velké francouzské revoluce. — 785
Montesquieu, Charles Louis de (1689—1755), francouzský politický spisovatel, praotec evropského liberalismu. Stoupenec tzv. kvantitativní theorie peněz. — 109, 142, 649, 796
Morton John Chalmers (1821—1888), anglický agronom. — 402, 584
Moore, Samuel, anglický soudce, přítel Marxův a Engelsův, překladatel I. dílu „Kapitálu“ do angličtiny. — 39
More (Morus) sir Thomas (1478—1535), anglický státník a utopista. — 651, 758, 759, 776
Müller, Adam (1779—1829) německý politik a ekonom. Ekonomický romantik, jehož „důmysl… je v tom, že vidí oblaky prachu na povrchu a tento rozvířený prach domýšlivě prohlašuje za něco tajuplného významného“ (Marx). — 143
Müller, Anton, z Gdanska (kolem 1579), vynálezce stavu na stuhy. — 456
Mun, John, syn Thomase Muna a vydavatel jeho díla. — 543
Mun, Thomas (1571—1641), anglický ekonom, merkantilista, Člen správní rady Východoindické obchodní společnosti, jeden z nejbohatších obchodníků své doby. — 543
Murphy, John Nicolaus, anglický spisovatel. — 745
Murray, Hugh (1779—1846) anglický geograf. — 366N Nasmyth, James (1808—1890), anglický inženýr, vynálezce bucharu. — 412, 464
Newman, Francis William (1805—1897), anglický spisovatel, kněz, profesor starých řeči. — 763, 769
Newman, Samuel P. (1796—1842), americký ekonom, profesor řečnictví 178, 226
Newmarch, William (1820—1882), bankovní ředitel, známý anglický ekonom, statistik, napsal dva svazky pokračování k Tookovým „Dějinám cen“. Stoupenec Ricardův, pravověrný zastánce svobodného obchodu. — 318Newnham, G. B., anglický advokát (citován jeho spis z roku 1815). — 635
Niebuhr, Berthold Georg (1776—1831), německý historický badatel a buržoasní politik, autor historického díla o vzniku římské říše, jež vzniklo na základě kritického studia pramenů. — 253
North, sir Dudley (1641—1691), anglický ekonom, následovník Pettyův. Sám jeden z nejvýznamnějších obchodníků s Levantou, zastával theoreticky zájmy průmyslového a obchodního kapitálu proti pozemkovému vlastnictví. Jako jeden z prvních razil požadavek svobodného obchodu. — 119,139,143,152, 417, 651O Olmsted, Frednic Law (1822—1903), americký praktický zemědělec. Procestoval Anglii a Spojené státy a psal o stavu zemědělství. — 216
Opdyke, George (1805—1880), americký ekonom, newyorský bankéř, později newyorský starosta, republikán. — 182
Orkneyová, Elizabeth Villier, lady (1657—1733), milenka krále Viléma Oranžského (Vilém III.). — 763
Ortes, Giammaria (1713—1799), benátský mnich, jeden z nejvýznamnějších italských ekonomů, odpůrce merkantilistů, předchůdce klasické ekonomie. — 650, 681
Overstone, Samuel Jones (1796—1833), anglický bankéř, stoupenec currency-principle, původce bankovního zákona z roku 1844, vycházejícího z této zásady. — 142, 162Owen, Robert (1771—1858), anglický utopický socialista; původně továrník, dospěl na základě praktických zkušeností ve svých továrnách ke svému komunistickému učení. Odmítal jakékoli používání násilí. Svůj plán budoucnosti vypracoval s odbornými znalostmi, získanými vlastní praxí. Protože se hlásil ke komunismu, vyloučila ho oficiální společnost ze svých řad. Jeho pokusy založit v Americe komunistické kolonie ztroskotaly, Tu „se obrátil přímo na dělnickou třídu a v jejím středu působil pak ještě třicet let. Všechna společenská hnutí, všechen skutečný pokrok, dosažený v Anglii v zájmu dělnictva, jsou spjaty s jeho jménem“ (Engels). — 94, 112, 322, 430, 533, 629 P Pagnini, Giovanni Francesco (1715 až 1789), italský ekonom, autor několika prací o vývoji cen. — 109
Palmerston, lord (Henry John Temple) (1784—1865), anglický státník. Za krymské války byl jako předseda vlády stoupencem reakční zahraniční politiky, která pracovala do rukou carismu; byl odhalen Marxem. „Utlačovatelé mohli vždy počítat s jeho (Palmerstonovou) pomocí; avšak utlačované zahrnoval přemírou své řečnické velkomyslnosti“ (Marx). — 485
Parry, Charles Henry (1779—1860), anglický lékař a spisovatel, autor knihy o vlivu obilních cel na různé třídy venkovského obyvatelstva. — 113, 634—635, 710
Pearson, Charles, anglický lékař. — 265
Pecqueur, Konstantin (1801—1887), francouzský ekonom a socialista, který navrhoval za účelem odstranění nerovnoměrného rozdělení výrobních prostředků zestátnění výrobních prostředků buržoasním státem. — 648, 802
Peel, sir Robert (1750—1830), anglický továrník. — 799
Peel, sir Robert (syn předchozího) (1788 —1850), anglický státník, tory. Po něm je pojmenován bankovní zákon z roku 1844. „Tento buržoasní synek, který to dotáhl na vůdce pozemkové aristokracie ... používal... neustále... svého vůdcovství k tomu, aby na ní vynucoval ústupky pro buržoasii (odstraněni obilních cel). Jeho nejproslulejší řeči jsou hromady na sebe nakupených otřepaných frází, mezi nimiž je obratně rozmístěno několik statistických dat“ (Marx). — 24, 161, 251, 813
Perikles (asi 490—429 př. n. l.), vůdce athénské demokracie v době jejího nejvyššího hospodářského a kulturního rozkvětu. Odstranil nejdůležitější výsady aristokracie ve prospěch čistě majetkového odstupňování vládnoucí třídy. Pod jeho vedením rozvíjel athénský stát velkou obchodní a kolonisátorskou činnost, Vedl peloponneskou válku proti Spartě. — 393
Peto, sir Samuel Morton (1809—1889), velký anglický stavební podnikatel. — 252
Petty, sir William (1623—1687), anglický ekonom a statistik. „Zakladatel novodobé politické ekonomie, jeden z nejgeniálnějších a nejoriginálnějších ekonomických badatelů“ (Marx). — 60, 68, 99, 110, 119, 140, 160, 164, 190, 293, 294, 338, 368, 374, 392, 458, 585, 651
Pindar (522 až asi 443 př. n. I.), řecký lyrik. — 169, 800Pinto, Isaac (1715—1782), bohatý holandský žid, poradce a finančník holandského státu. Autor několika ekonomických spisů. — 169
Pitt, William (1759—1806), jeden nejreakčnějších anglických státníků, předseda vlády v době francouzské revoluce. Organisoval intervenční válku proti francouzské revoluci a války proti Napoleonovi I., potlačil roku 1798 povstání Irů a provedl řadu reakčních opatřeni proti dělnickému hnutí. — 225, 780
Plato (asi 428 až asi 348 př. n. l.), řecký filosof, ideolog třídy otrokářů. Zakladatel objektivního idealismu. Podle jeho učení existují ideje věcí věčně a neměnně mimo prostor a čas. Kladl je jako skutečné jsoucno proti pomíjejícím smyslovým věcem. Ve svých dialozích rozvíjí prvky idealistické dialektiky. Politicky byl odpůrcem demokracie a ve své knize o státu načrtl reakční utopii spotřebního komunismu pro vládnoucí aristokratickou třídu „dozorců“ (t. j. vládců, filosofů a vojáků), jimž jsou podřízeni řemeslníci a rolnici. Obchod a směna odpadají. — 392, 393, 394
Postlethwayt, Malachy (asi 1707—1767), anglický ekonom. Vydavatel velkého obchodního lexikonu a autor mnoha spisů o britské obchodní politice. — 295
Potter, Edmund, anglický továrník. — 318, 605—609, 630
Price, Richard (1723—1791), anglický liberální theolog, podporoval americké hnutí za nezávislost. Přítel Franklinův. Psal o státních financích. — 295, 709 766, 767
Protagoras (asi 481—411 př. n, I.), řecký filosof, sofista. Středem jeho učení byl člověk („Člověk je mírou všech věcí“). Byl obžalován, že pochyboval o existenci bohŮ. — 268
Proudhon, Pierre Joseph, (1809—1865), francouzský maloměšťácký socialista, jeden z theoretických zakladatelů anarchismu. Proudhon „si přebásňuje ekonomické kategorie ve… věčné ideje, a tak se touto oklikou dostává znovu na stanovisko měšťácké ekonomie“. Jeho socialismus „je obrazem šosácké utopie“. „Ježto však nikdy nepochopil skutečně vědeckou dialektiku, dotáhl to jen k sofistice“ (Marx). Proudhonovy theorie, proti nimž Marx napsal svoji „Bídu filosofie“, měly ve Francii po dlouhou dobu veliký vliv. — 86, 99, 102, 450, 544, 566, 619
Pusey, Philip (1799—1855), anglický agronom, liberální poslanec. — 714Q Quesnay, François (1694—1774), francouzský lékař a ekonom, zakladatel fysiokratické nauky. Ve svém slavném tableau économique (ekonomické tabulce) zobrazil reprodukční proces nikoli jednotlivého kapitálu, nýbrž společenského kapitálu vcelku. Tento objev „v první třetině XVIII. století, v období dětství politické ekonomie... byl nesporně nejgeniálnější nápad, který politická ekonomie dosud byla dlužna“ (Marx). — 23, 126 n., 345, 585, 651 Quételet Lambert A. (1796—1874), belgický matematik, zakladatel moderní sociální statistiky. — 348 R RaffIes, sir Thomas Stamford (1781 až 1826), anglický koloniální úředník, guvernér na Javě. — 385,792
Ramazzini, Bernardini (1633 —1714), italský lékař, studovtl zvláště nemoci dělníků. — 390
Ramsay, sir George (1800—1871), anglický filosof a ekonom. Žije historicky v té době, kdy „politická ekonomie sama na základě své analysy prohlašuje, že kapitalistická forma výroby, a proto i kapitál nejsou absolutní, nýbrž jen ‚náhodnou‘ historickou podmínkou výroby. Ramsay však nešel ve své analyse dost hluboko, aby z toho vyvodil důsledky“ (Marx). — 181, 184, 341, 540, 598, 666
Ravenstone, Piercy (psal kolem roku 1825), anglický politický ekonom, který skutečně připouští historicky určitý charakter kapitálu a dokazuje, že zvyšování produktivity práce rozmnožuje kapitál, tj. cizí bohatství. — 458, 540
Read, George. — 270 Redgrave, Alexander, anglický tovární inspektor. — 288 n, 403, 423, 429, 445, 462, 477, 485 n., 527, 591
Regnault, Elias (1801 —1868), francouzský publicista a historik, šéf kabinetu ministerstva vnitra a později, po revoluci roku 1848, ministerstva financí. — 257
Reich, Eduard (1836—1915), německý lékař a populární přírodovědecký spisovatel. — 390
Ricardo, David (1772—1823), anglický ekonom, poslední velký představitel klasické ekonomie, Ricardo vychází z toho, že hodnota je určována pracovní dobou a „nutí vědu, aby si ujasnila… jak dalece věda, podávající pouze jevové formy procesu, jakož i tyto jevy samy odpovídají základu, na němž spočívá vnitřní souvislost, skutečná fysiologie buržoasní společnosti... To je tedy veliký Ricardův historický význam pro vědu“. S tím souvisí, že „Ricardo odhaluje, vyslovuje ekonomický protiklad tříd — jak jej ukazuje vnitřní protiklad, a tím je v ekonomii pochopen a odhalen historický boj a vývojový proces ve svých kořenech (Marx). Ricardo však nechápal historický charakter kapitalistické výroby, pokládal ji za věčnou. — 23, 27, 80, 94, 97n., 101, 142, 162, 185, 206, 223, 225, 247 248, 331, 414, 419, 420, 435, 459 n., 466, 536, 545, 550, 552, 557, 564, 593—594, 604, 621, 629, 632, 639, 648, 666, 799
Richardson, sir Benjamin Ward (1828 až 1896), anglický hygienik. — 274, 276
Roberts, sir George (1803—1860), anglický historik. — 760
Rodbertus-Jagetzow, Karl (1805—1875), německý ekonom. Katedrový socialista. Jeho theorie pozemkové renty obráží jeho vlastní sociální postaveni pomořanského statkáře. Rodbertus „tuší rozdíl nadhodnoty a jejích speciálních forem… ale správné vysvětlení mu uniká, protože mu jde předem o výklad zvláštního jevu, pozemkové renty, nikoli o objeveni všeobecného zákona“ (Marx). V theorií národního důchodu „opakuje Rodbertus v podstatě učení Adama Smitha včetně jeho základního omylu [rozkládání hodnoty na mzdu a nadhodnotu] (Lenin). — 561Rogers, James (1823—1890), anglický liberální ekonom, patři k hlavním stoupencům historické školy anglické politické ekonomie. Theoretik a národohospodářský politik strany svobodného obchodu. — 709, 715, 762, 789
Rogier, Charles Latour (1800—1885), belgický státník, umírněný liberál, zastánce konstituční monarchie. — 298
Roscher, Wilhelm (1817—1894), německý vulgární ekonom. U něho se vulgární ekonomie stává „profesorskou formou, která se do všeho poušti historicky a s moudrou umírněností všude shání to nejlepší, při čemž jí nesejde na rozporech, nýbrž jde jí o úplnost... Protože takové práce se objevují teprve tehdy, když kruh politické ekonomie jako vědy končí, jsou zároveň hrobem této vědy“ (Marx). — 110 178, 225, 235, 247, 283, 349, 391, 648.
Rossi, Pellegrino Luis (1787—1848), italský vulgární ekonom a státník. Plný „přemoudřelosti a rádoby důležitého žvanění“ (Marx). — 192, 603
Rouard du Card, Pie Marie, katolický duchovní. — 268
Rousseau, Jean Jacques (1712—1778), francouzský spisovatel, nejvýznamnější ideolog revolučního maloměšťáctva před Velkou francouzskou revolucí. Sám v zajetí myšlenek osvícenské doby, obraci se však zároveň proti jejímu racionalismu. Velebí přírodní stav původní rovnosti. Vývoj civilisace vede podle něho k nejvyššímu vystupňování nerovnosti v absolutní monarchii, právě tím k nové rovnosti společenské smlouvy (contrat social), která je u něho jen ideologickým výrazem pro vztahy kapitalistické zbožni výroby, jež jsou formálně smluvními vztahy. Odůvodňuje právo lidu na násilné vypuzení despotů. Jeho pedagogické a politické spisy měly na jeho současníky veliký vliv. Jakobíni, na př. Robespierre, viděli v něm svého theoretického předchůdce. — 786
Roux-Lavergne, Pierre Celestin (1802—1874), francouzský historik a politik. Z počátku stoupenec Buchezova novokatolicismu, vyvinul se nakonec v ultramontánního přívržence kněžourů. — 782
Roy, J., překladatel I. dílu ‚‚Kapitálu “ do francouzštiny. — 35
Rubens, Peter Paul (1577—1640), slavný nizozemský malíř. — 320
Ruge, Arnold (1802—1880), německý spisovatel, mladohegelovec, pronásledován jako demagog. S Marxem společně vydával „Deutsch—französische Jahrbücher (Německo- francouzské ročenky) (1844). Marx se s ním velmi brzy rozešel. Původně maloměšťácký revolucionář, skončil jako přívrženec Bismarckův. — 93, 171
Rumford, viz Thomson Benjamin.
Russel, lord John (1792—1878), anglický liberální státník. — 620, 763
Ryder, továrník v Boltonu. Vynálezce kovacího stroje. 416S Sadler, Michael Thomas (1780—1835), anglický sociální reformátor, člen dolní sněmovny, odpůrce Malthusův a svobodného obchodu. — 711, 744
Saint-Simon, Claude Henry Comte de (1760—1825), francouzský utopický socialista. „Jeden ze tří velkých utopistů (Saint—Simon, Fourrier, Owen) kteří vystupovali jako zastánci zájmů proletariátu… měl geniální dálku pohledu, která způsobila, že v jeho názorech jsou obsaženy v zárodku téměř všechny ne přísně ekonomické myšlenky pozdějších socialistů“ (Engels). — 629
Saunders, R. J., továrni inspektor. — 313, 324, 431
Say, Jean Baptiste (1767—1832), francouzský vulgární ekonom, Say, „tento ubožák“, „který se snaží zastřít svou fádní povrchnost tím, že polovičatosti a kotrmelce A. Smitha rozřeďuje v absolutně všeobecné fráze“, „dělal se Smithem obchody, jen aby měl alespoň zásluhu, že jeho myšlenkám dal jakýs takýs formální řád. Liší se od vulgárních ekonomů, kteří přicházejí po něm, tím, že „látku nenachází ještě úplně zpracovánu, tedy ještě více méně spolupracuje na řešeni ekonomických problémů se stanoviska ekonomie“ (Marx). — 98, 132, 172, 182, 212, 225, 389, 414, 469, 550, 566, 627, 639, 640
Scrope, George P. (1797—1876), anglický geolog a ekonom, stoupenec svobodného obchodu, obhájce továrních zákonů. — 630
Senior, William Nassau (1790—1864), anglický ekonom, ‚‚pouhý apologet současného řádu, a proto vulgární ekonom“, „ mluvčí vzdělaného měšťáctva“ (Marx). — 212—247, 283, 346, 433, 466, 513, 514, 523, 574, 578, 629, 641, 752, 771
Shaftesbury, hrabě viz Ashley.
Sextus Ernpiricus, římský filosof. — 393
Shakespeare, William (1564—1616), anglický básník, nejvýznamnějších dramatiků světové literatury. Psal svá díla v období rozvíjející se manufaktury, přechodu feudálního vlastnictví půdy do rukou buržoasie, počátků anglického obchodního vzestupu. Marx a Engels si Shakespeara velmi vážili. — 64, 101, 150, 309, 517, 784
Schorlemmer, Carl (1834-1892), chemik, důvěrný přítel Marxův a Engelsův. „Po Marxovi rozhodně nejvýznamnější osobnost evropské socialistické strany. Když jsem jej… poznal, byl již komunistou. Tehdy chudý soukromý asistent anglických profesorů, je nyní členem Royal Society (zdejší Akademie věd) a přední světovou autoritou ve svém oboru, chemii jednoduchých uhlohydrátů… Tohoto postavení si vydobyl v cizině v boji s lidmi, kteří jej vykořisťovali, pokud to šlo, jen a jen skutečně vědeckou prací… Přitom se nikde neostýchá vystupovat jako komunista“ (Engels). — 333
Schouw, Joakim (1787—1853), dánský botanik. — 544
Schulz, Wilhelm (1797—1860), německý publicista, radikální demokrat, který byl pronásledován hessenskou a würtemberskou reakcí a usídlil se v Curychu jako soukromý docent. — 398
Schulze-Delitzsch, Franz Herman, (1808—1883), buržoasní ekonom a družstevník, umírněný liberál. Zalekl se vystoupení proletariátu v revoluci 1848; svými družstvy chtěl zabránit, aby se řemeslníci nestali proletáři, a tak opatřit buržoasii sociální oporu proti proletariátu. V reakčním období po roce 1848 měl velký úspěch. Proti němu vystoupil v šedesátých letech Lassalle. — 15
Sidmouth, Henry Addingíon (1757—1844), britský reakční státník. — 457
Simon, sir John (1816—1904), známý anglický lékař, provedl jako člen Tajné státní rady mnoho průzkumů zdravotního stavu a postavení anglického dělnictva. — 426, 494 nn., 690, 691, 693, 699, 702, 718
Sismondi, Jean Charles Simonde de (1773—1842), švýcarský ekonom historik. Kritisuje klasickou ekonomii se stanoviska ekonomické romantiky. „Vyciťuje zejména základní rozpor: na jedné straně nespoutaný rozvoj produktivní síly a rozmnožení bohatství, které se zároveň skládá ze zboží, musí být postříbřen; na druhé straně jako základ — omezení masy výrobců na nezbytné životní prostředky“ (Marx). „Liší se od klasiků ve všech bodech tím, že poukazuje na rozpory kapitalismu. To je jedna stránka. Na druhé straně rozhodně nemůže (a také nechce) pokračovat v analyse klasiků a omezuje se proto na sentimentální kritiku kapitalismu se stanoviska maloměšťáka“ (Lenin). — 23, 174, 192, 253, 340, 565, 598, 609, 613, 614, 617 n., 627 669, 682, 803Skarbek, Frédéric (1728—1866), polský ekonom. — 352, 378
Smith, Adam (1723—1790), anglický ekonom a filosof. Dal klasické ekonomii její vyvinutou formu. Marx ho nazývá ekonomem manufakturního období. Velký význam měly jeho theorie o dělbě práce, o produktivní práci a nadhodnotě. Podle jeho nauky nezáleží pravé bohatství národů v penězích, jak tvrdili merkantilisté, nýbrž v užitečné práci, která tvoří směnné hodnoty. Podle S., vytváří nadhodnotu nejen zemědělská práce, jak tvrdí fysiokraté, nýbrž i práce průmyslová. „Rozpory u A. Smitha mají ten význam, že obsahuji problémy které A. Smith sice neřeší, ale odhaluje tím, že si sám odporuje.“ (Marx.) Hlavni chybou jeho theorie reprodukce, kterou odhalil Marx, je to, že přehlíží konstantní kapitál a redukuje hodnotu zboží na mzdu a nadhodnotu. — 63, 98, 141, 142, 185, 294, 375, 380 n., 389, 392, 414, 437, 489, 536, 550, 565, 567, 570 585, 589n., 600, 621, 622, 623, 627, 644, 648, 650, 651, 652, 656, 678,689, 753, 778, 801
Smith Edward (asi 1818—1874), anglický lékař, autor spisů o lékařství, poradce anglické vlády ve věci chudinského zákonodárství. — 421, 717
Smith, Godwin (1823—1910), anglický dějepisec a politik, Zastánce boje amerického Severu proti otrokářskému Jihu v americké občanské válce. — 789
Snigge, anglický právník a soudce za Jakuba I. — 761
Soetbeer, Georg Adolf (1814—1892), německý ekonom, finanční a měnový statistik. — 37
Sofokles (495—406 př. n. I.), slavný řecký básník tragedií, —. 150—151
Somers, Robert (1822—1891) anglický novinář a vydavatel novin zabýval se peněžními a bankovními otázkami. — 771, 772, 773
Sorge, F. A. (1828—1906), německý komunista, účastník badenského povstání z roku 1849. Jako emigrant ve Spojený státech hraje důležitou úlohu v německém a severoamerickém dělnickém hnuti. S Marxem a Engelsem byl ve stálém písemném styku a bojoval v severoamerických sekcích internacionály za linii Generální rady. Po přeložení Generální rady do New Yorku (1872) byl generálním tajemníkem Internacionály (do r. 1874). — 40
Spinoza Benedictus de (1632—1677), holandský filosof. Engels jej nazývá skvělým představitelem dialektiky v novější filosofii. Pantheista. Popíral osobni svobodu vůle. Jeden z prvních kritiků bible. — 30 331, 629
Stafford, William (1554—1612), anglický spisovatel, dvořan. — 784
Stapleton, konservativní člen anglického parlamentu. — 633
Steuart (Stewart), sir James D. (1712—1780), anglický ekonom. Jeho nauka je „racionálním výrazem merkantilismu(Marx). „Jeho zásluhou je, že při pojetí kapitálu poukazuje na to, jak probíhá proces oddělování výrobních podmínek, jako vlastnictví určitých tříd na jedné straně a pracovní síly na druhé straně. (Marx.) Vysvětluje zisk z přebytku ceny nad hodnotou. — 44, 140, 163, 167, 197, 358, 379, 458, 585, 650, 683, 757, 769, 785
Stewart, Dugald (1753—1828), skotský filosof a politický ekonom, vulgarisátor A. Smitha. —346, 371, 387, 516
Stolberg, Christian, hrabě z (1748 až 1821), německý básník. — 435
Storch, Heinrich (1766—1835), ruský ekonom, polemisuje proti A. Smithovi. — 193, 201, 377, 387, 388, 623, 682
Strahan, William (1715—1785), anglický tiskař a nakladatel díla Davida Huma, Adama Smitha a jiných stoupenců wighů. — 651
Strousberg, Bethel Henry (u Marxe Stroussberg) (1823 —1884), velkorysý německý finanční spekulant, zvláště v oboru stavby železnic. Skončil bankrotem. — 252
Strype, John (1643—1737), anglický církevní historik, vikář. — 776
Stuartovci, vládnoucí dynastie ve Skotsku 1603—1714. — 762
Stuart, J., anglický tovární inspektor. 311, 335
Sully, Maximilien de Béthune (1560—1641), francouzský státník a ekonom. — 651
Sutherland, vévodkyně ze Sutherlandu (1806—1868). — 769—770T Talbot, Charles, vévoda z Shrewsbury (1660—1718), anglický státník, tory. 763
Taylor Sedley, anglický spisovatel, píše o družstevnictví, obvinil Marxe z falšování citátů. — 46—48
Temple, sir William Bart (1628—1699), anglický státník a spisovatel. — 651
Thiers, Louis Adolfe (1797—1877), francouzský státník a historik, bezohledný zastánce třídních zájmů buržoasie, kat Pařížské komuny. „Mistr v drobném státním šejdířství, virtuos křivé přísahy a zrady“, „důsledný jen ve své nenasytné touze po bohatství a ve své nenávisti k lidem, kteří toto bohatství vytvářejí“ (Marx). — 471, 753
Thompson, sir Benjamin (count of Rumford) (1753 —1814), anglický spisovatel. Vstoupil po skončení anglo-americké války do služeb bavorského státu jako ministr vojenství. Známý zřizováním chudobinců. — 634
Thompson, William (asi 1785—1833), anglický ekonom, stoupenec Owenův, nejvýznamnější vědecký představitel owenovského komunismu. — 388
Thoraisse, Jacques de, kastelán na Besançonu u vévodů a hrabat burgundských. — 784
Thornton, William Thomas (1813—1880), anglický ekonom, přívrženec Johna Stuarta Milla. — 190, 290
Thukydides (471 nebo 460—399 př. n. l.), athénský dějepisec, nejvýznamnější řecký historik. — 393Thünen, Johann Heinrich von (1783—1850), německý ekonom, statkář v Meklenbursku, — 655
Titus (40—81), římský císař 79—81. — 423
Tooke, Thomas (1774—1858), anglický ekonom, autor významného díla „Dějiny cen od r. 1792 do r. 1856“. Odpůrce theorie, zvané currency principle. Marx ho nazývá „posledním anglickým ekonomem of any value“ [nějaké hodnoty]. — 318
Torrens, Robert (1780—1864), anglický důstojník a ekonom, stoupenec svobodného obchodu; patří k hlavním stoupencům tzv. currency principle. — 180 190, 203, 432
Townsend, Joseph (1739—1816), anglický kněz, „oslavuje chudobu jako nezbytnou podmínku bohatství“ (Marx). — 379, 650, 681
Tremenheere, Hugh Seymour (1804 a 1893), anglický spisovatel. — 193, 268, 284
Tucker, Josiah (1712—1799), anglický ekonom, předchůdce A. Smitha stoupenec svobodného obchodu, byl pro odpojení amerických kolonii od mateřské země. — 295, 651, 801
Tuckett, J. D. — 389, 761, 789
Tupper, Martin Farquhar (1810 až 1889), anglický spisovatel a básník, vzor plochosti. — 642, 643
Turgot, Anne R. (1727—1781), francouzský státník a ekonom, fysiokrat, nejvýznamněji žák Quesnayův. — „U Turgota nacházíme fysiokratickou nauku v nejvyvinutější podobě.“ (Marx.) — 187, 338, 563.U Ure, Andrew (1778—1857), anglický chemik a politický ekonom. Obhájce kapitálu a velkého průmyslu. — 44, 246, 283, 293, 322, 346, 375, 376, 377, 395, 396, 413, 431, 448, 449, 452, 460, 461, 465, 466, 587, 591 Urquhart, David (1805—1877), anglický diplomat a spisovatel, byl na straně Turecka proti caristické politice anglické vlády (lord Palmerston) v otázkách Východu. Jeho odhalení posloužila Marxovi a Engelsovi jako materiál k článkům o otázkách mezinárodní politiky. — 118, 391, 535, 771, 788, 789 V Valentin, Gabriel Gustav (1810—1883), německý fysiolog. — 513
Vanderlint, Jacob (zemř. 1740), anglický ekonom. Žádá lepši rozdělení majetku a zvýšení úrovně nižších středních tříd. Obhájce dělníků. — 140, 148, 163, 295, 297, 338, 356, 651
Vauban, Sebastian le Prestre de (1633—1707), průkopnický francouzský vojenský inženýr. Odpůrce colbertismu. — 159
Vaucanson, Jacques de (1709—1782), francouzský mechanik, vynálezce mechanického tkalcovského stavu. — 408
Verri, Pietro (1728—1797), italský ekonom, stoupenec svobodného obchodu, stojí mezi fysiokraty a A. Smithem. — 60, 108, 152, 355Vico, Giovanni Battista (1668—1744), italský filosof, antiracionalista, tvůrce filosofie dějin. — 398
Vilém III. (Oranžský) (1650—1702), anglický král 1689—1702. — 763
Vilém IV. (1765—1837), anglický král 1830—1837. — 311
Villiers, Charles Pelham (1802—1898), anglický liberální politik, president Poor Law Board. — 288
Vissering, Simon (1818—1888), holandský ekonom, patřil ke škole Bastiatově. — 533W Wade, John (1788—1875), anglický spisovatel. — 262, 293, 653
Wade, Benjamin Franklin (1800—1878), americký státník, vicepresident Spojených států severoamerických. — 20
Wakefield, Edward Gibbon (1796—1862), anglický ekonom a koloniální politik. — 289, 351, 565, 614, 711, 806—814
Wallace, Robert (1697—1771), anglický kněz, autor několika spisů o otázce populace. — 379, 650
Ward, John. — 287
Watson, John Forbes (1827—1892), skotský lékař a autor několika spisů o Indii. — 418
Watt, James (1736—1819), skotský inženýr, vynálezce parního stroje. — 401,403, 408, 411, 415, 519
Watts, John (1818—1887), anglický socialista, stoupenec Owenův. — 580
Wayland, Francis (1796—1865), americký vysokoškolský profesor, autor ekonomické příručky. — 182, 226
Wedgwood, Josiah (1730—1795), vynálezce moderního hrnčířství, zakladatel anglické tovární výroby kameninového zboží. — 287, 291
Welden, Howard de, anglický zplnomocněnec v Bruselu r. 1862. — 298
Wellington, Arthur Wellesley (1769—1852), anglický generál, ‚‚umíněný, houževnatý Angličan… všechny jeho činy jsou vzorné, ale ani jeden mistrný“ (Engels). — 142
West, sir Edward (1782—1828), anglický ekonom, jeden z prvnich theoretiků pozemkové renty. — 536, 557, 572, 573
Whitbread, Samuel (1758—1815), anglický politik, od r. 1790 liberální poslanec známý jako vůdce oposice a sociální a finanční reformátor. — 780
Whitney, Eli (1765—1825), americký vynálezce odzrňovacího stroje na bavlnu. — 410, 418Wilks, Mark (asi 1760—1831), anglický důstojník a diplomat, zastával vysoké vojenské funkce v Indii za lorda Cliva. — 385
Williams, sir W. Fenwick, baronet of Kars (1803—1882), anglický generál, hájil r. 1856 ve východoevropské válce horskou pevnost Kars proti carským vojskům. — 142
Wilson, James (1805 —1860), anglický ekonom, stoupenec svobodného obchodu, zakladatel časopisu „Economist“. — 247, 366
Wirth, Max (1822—1900), německý vulgární ekonom, umírněný zastánce ochranných cel, přívrženec Careyův. — 95
Witt, Johan de (1625—1672), holandský státník. Vůdce nizozemské buržoasie. — 651
Wolff, Christian (1679—1754), německý filosof a matematik, nejvýznamnější představitel osvícenské filosofie v Německu. — 642
Wolff, Wilhelm (1809—1864), německý komunista, syn slezského nádeníka, vystudoval za těžkých podmínek, léta byl ve vyšetřovací vazbě a na pevnosti. Od roku 1846 byl jedním z nejbližších spolupracovníků a přátel Marxe a Engelse. Skvělý agitátor a novinář, účastnil se revolučního hnutí 1848—1849 vždy v prvních řadách. Emigroval do Anglie, kde působil v Manchestru jako soukromý učitel. ‚‚Jeho ducha vytříbeného ve škole klasického starověku, jeho bohatý humor, jeho jasné chápání obtížných theoretických otázek, jeho energické klidné vystupování… jeho neotřesitelnou pevnost charakteru, jeho naprostou, žádných pochyb nepřipouštějící spolehlivost, jeho smysl pro povinnost, stejné pevný vůči příteli i nepříteli i vůči sobě samému“ vyzdvihuje Engels v úvodu souboru Wolffových článků „Slezská miliarda“. Wolffovi věnoval Marx I. díl ‚‚Kapitálu. — 13
Wright, Thomas (1711 —1786), anglický přírodozpytec. — 765
Wyatt John (1700—1766), anglický vynálezce spřádacího stroje. — 398X Xenofon (nar. r. 430, rok úmrtí nejistý), řecký vojevůdce a historik, žák Sokratův. — 394 Y Yarranton, Andrew (1616 až asi 1684) anglický technik a agronom manufakturního období. — 374 Young, Arthur (1741 —1820), anglický spisovatel a statistik; „nepopsatelný statistický žvanil“ (Marx). — 140, 295, 709, 718 Z Ziber, Nikolaj Ivanovič (1844—1888), ruský ekonom, jako jeden z prvních popularisoval Marxovy ekonomické poučky v Rusku. — 27, 28 POSTAVY Z MYTHOLOGIE A KRÁSNĚ LITERATURY
Antaus, obr z řecké mythologie který dotykem se zemí nabýval vždy nové síly. — 625
Busíris, podle řecké pověsti ukrutný král egyptský, kterého Isokrates líčí jako výkvět vší ctnosti, — 394
Čiperná (Quickly), Falstaffova přítelkyně ze Shakespearových her „Jindřich IV.“ a „Veselé ženy windsorské“. — 64
Daidalos, umělec z řecké pověsti, jemuž se připisuje vynález sekyry, nebozezu a vodováhy. Podle pověsti byl prvním, kdo zobrazoval lidské postavy s otevřenýma očima, nohama a rukama v pohybu. — 435
Dogberry, strážník ze Shakespearovy komedie „Mnoho povyku pro nic“. Přezdívka pro omezeného přehorlivého podúředníka. — 101 453 634
Don Quijote, „rytíř smutné postavy“, z románu „Don Quijote“ od Cervantesa. — 100
Falstaff, sir John, vtipný vychloubač a hýřil ze Shakespearových her „Jindřich IV.“ a „Veselé ženy windsorské“. — 64
Faust, hlavní postava Goethova stejnojmenného dramatu. — 104, 626
Fortunatus, postava z německé lidové pověsti z počátku XVI. století. Měl měšec s penězi, který se nikdy nevyprázdnil. — 683
Geryon, obr třemi těly z řecké báje. — 625
Gobseck, lakomec a lichvář z Balzacova románu „Gobseck“. — 621
Hefaistos, řecký bůh ohně a kovářského řemesla. — 435, 680
Herkules, řecký báječný hrdina, je symbolem síly a vytrvalosti. 452, 625
Jupiter, nejvyšší bůh, bůh hromu. — 391, 609
Kakus, netvor z řecké báje, chrlící oheň; syn Hefaistův. — 625
Kalb, otec Charlotty Kalbové první Schillerovy lásky. Sloužil za model k postavě ve hře „Úklady a láska“. Typ domýšlivého a hloupého dvořana XVIII. století. — 607Maritorna, služka z Cervantesova „Dona Quijota“ špinavá, ošklivá ženština. — 103
Mojžíš, židovský zákonodárce a prorok. — 400
Moloch, bůh Asyřanů, Féničanů a Amonitů uctívaný lidskými obětmi. 693
Odysseus, lstivý a obratný hrdina řeckého bájesloví, jedna z hlavních postav Homérových básní. — 273
Perseus, hrdina řeckého bájesloví, syn Jupiterův. — 19
Pluto, řecký bůh bohatství. — 150, 151
Polonius, postava ze Shakespearova „Hamleta“, povídavý dvorní maršálek. — 295
Pontius Pilous, římský prokurátor v Judei. — 622
Prométheus, hrdina řeckého bájesloví, který ukradl Diovi oheň a byl za to přikován ke skále, — 680
Robinson Crusoe, hrdina stejnojmenného románu od Daniela Defoe. — 94, 96, 311
Sancho Panza, panoš rytíře Dona Quijota z Cervantesova románu „Don Quijote“. — 675
Sangrado, lékař z románu „Gil Blas“ od Lesage. — 751
Seacoal, ponocný ze Shakespearovy komedie „Mnoho povyku pro nic“. — 101
Shylock, chamtivý a pomstychtivý lichvář ze Shakespearovy hry „Kupec benátský“. — 310
Sikes, BilI, lupič a vrah, postava z Dickensova románu „Oliver Twist“. — 470
Sisyfos, podle řecké báje musel v podsvětí valit do kopce balvan, který vždy padal zpátky. „Sisyfova práce“ znamená těžkou bezvýslednou práci, která se vždy znovu opakuje. — 451
Thor, germánský bůh hromu představován s ohromným kladivem. — 422