Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx
Kapitál, I. díl

PŘEDMLUVA K PRVNÍMU VYDÁNI

DÍLO, jehož první díl předkládám veřejnosti, je pokračováním mého spisu „Zur Kritik der Politischen Oekonomie“ [ Ke kritice politické ekonomie], uveřejněného roku 1859. Dlouhou přestávku mezi počátkem a pokračováním zavinila dlouholetá nemoc, která mou práci stále znovu přerušovala.

Obsah onoho dřívějšího spisu je shrnut v první kapitole tohoto svazku. Stalo se tak nejen v zájmu souvislosti a úplnosti. Výklad sám je zlepšen. Mnoho bodů, které tam byly jen naznačeny, jsem zde dále rozvedl, pokud to jen předmět zkoumání dovoloval, a naopak, these tam obšírně rozvedené jsou zde jen stručně naznačeny. Oddíly týkající se historického vývoje theorie hodnoty a peněz zde ovšem úplně odpadají. Avšak čtenář spisu „Ke kritice politické ekonomie“ najde v poznámkách k první kapitole tohoto díla nové prameny k dějinám těchto theorií.

Každý začátek je těžký — to platí v každé vědě. Bude tedy nejobtížnější porozumět první kapitole, zejména oddílu, který obsahuje analysu zboží. Pokud jde speciálně o analysu substance hodnoty a velikosti hodnoty, učinil jsem ji populární, jak to jen bylo možné.[1] Hodnotová forma, jejíž hotovou podobou je peněžní forma, je velmi bezobsažná a jednoduchá. A přece se jí lidský duch po více než 2000 let marně snažil dopátrat, zatím co se mu alespoň přibližně podařila analysa mnohem obsažnějších a složitějších forem. Proč? Protože vyvinuté tělo lze snáze studovat než buňku těla. Kromě toho při analyse ekonomických forem nelze používat ani drobnohledu, ani chemických reagencií. To obojí tu musí nahradit síla abstrakce. Ale zbožní forma výrobku práce čili hodnotová forma zboží je formou ekonomické buňky buržoasní společnosti. Nezasvěcenci se zdá, že se její analysa jen piplá v drobnostech. Jde tu opravdu o drobnosti, ale o drobnosti takového rázu, o jaké jde v mikroanatomii.

S výjimkou oddílu o formě hodnoty nebude však možno si stěžovat, že tato kniha je těžko srozumitelná. Předpokládám ovšem čtenáře, kteří se chtějí naučit něčemu novému, tedy chtějí také samostatně přemýšlet.

Fysik buď pozoruje přírodní procesy tam, kde se projevují v nejzřetelnější formě a nejméně zkaleny rušivými vlivy, anebo dělá podle možnosti pokusy za podmínek zaručujících čistý průběh procesu. Předmětem mého zkoumání v tomto díle je kapitalistický výrobní způsob a odpovídající mu výrobní a směnné vztahy. Klasickou zemí kapitalismu je až dosud Anglie. To je důvod, proč Anglie slouží za hlavní ilustraci mého theoretického výkladu. Kdyby však snad německý čtenář začal farizejsky krčit rameny nad poměry anglických průmyslových a zemědělských dělníků nebo se při tom optimisticky konejšil tím, že v Německu nejsou poměry ani zdaleka tak špatné, musím mu důrazně připomenout: De te fabula narratur! [Mluví se tu o tobě!]

V podstatě tu nejde o vyšší nebo nižší stupeň vývoje společenských antagonismů, které vyvěrají z přirozených zákonů kapitalistické výroby. Jde tu o tyto zákony samý, o tyto tendence, působící a prosazující se s železnou nutností. Průmyslově vyvinutější země ukazuje méně vyvinuté zemi jen obraz její vlastní budoucnosti.

Ale nejen to. Kde u nás kapitalistická výroba úplně zdomácněla, na příklad v továrnách ve vlastním slova smyslu, jsou poměry mnohem horší než v Anglii, protože tu není protiváha v podobě továrních zákonů. Ve všech ostatních oblastech trpíme, stejně jako ostatní kontinentální země západní Evropy, nejen rozvojem kapitalistické výroby, nýbrž i nedostatkem jejího rozvoje. Vedle moderních běd nás trápí množství zděděných běd, vyvěrajících z toho, že u nás nadále živoří starobylé, přežilé způsoby výroby se svým doprovodem zastaralých společenských a politických poměrů. Trápí nás nejen živí, nýbrž i mrtví. Le mort saisit le vif! [Mrtvý popadá živého!]

Ve srovnání s anglickou sociální statistikou je sociální statistika Německa a ostatních kontinentálních zemí západní Evropy ubohá. Přesto poodhaluje závoj právě natolik, aby bylo možno pod ním vytušit Medusinu hlavu. Zhrozili bychom se vlastního postavení, kdyby naše vlády a parlamenty periodicky, jako se to děje v Anglii, zřizovaly komise pro vyšetření hospodářských poměrů, kdyby tyto komise byly k zjištění pravdy vybaveny stejnou pravomocí jako v Anglii, kdyby se podařilo nalézt k tomu účelu stejně povolané, nestranné a nesmlouvavé lidi, jako jsou angličtí tovární inspektoři, angličtí lékaři—autoři zpráv o „Public Health“ („veřejném zdraví“), členové komisí vyšetřujících vykořisťování žen a dětí, bytové poměry, výživu atd. Perseus potřeboval čapku činící jej neviditelným, aby mohl pronásledovat obludy. My si tuto čapku stahujeme hluboko přes oči a přes uši, abychom mohli existenci oblud popírat.

Nesmíme se oddávat ilusím. Jako americká válka za nezávislost v XVIII. století rozezněla zvon, bijící na poplach evropské buržoasii, tak vyburcovala americká občanská válka v XIX. století evropskou dělnickou třídu. V Anglii je převratný proces už přímo hmatatelný. Až dosáhne určitého stupně, musí se převalit na kontinent. Tam nabude brutálnějších nebo humánnějších forem, podle stupně vývoje dělnické třídy. Nezávisle na jakýchkoli vyšších motivech velí tedy nyní vládnoucím třídám jejich nejvlastnější zájem, aby odstranily všechny zákonně regulovatelné překážky, které brzdí rozvoj dělnické třídy. Proto jsem v tomto svazku věnoval mimo jiné tolik místa dějinám, obsahu a výsledkům anglického továrního zákonodárství. Každý národ se má a může učit od druhých. I když se společnost dopídí přirozeného zákona svého vývoje — a konečným cílem mého díla je odhalit ekonomický zákon pohybu moderní společnosti — nemůže ani přeskočit, ani oddekretovat přirozené fáze vývoje. Ale může zkrátit a zmírnit porodní bolesti.

Ještě několik slov, abych zabránil možným nedorozuměním. Postavy kapitalisty a pozemkového vlastníka tu nelíčím nikterak v růžovém světle. Ale o osoby tu jde jen potud, pokud jsou zosobněním ekonomických kategorií, nositeli určitých třídních vztahů a zájmů. S mého stanoviska, podle něhož vývoj ekonomické společenské formace je chápán jako přírodně historický proces, lze už tedy nejméně jednotlivce činit odpovědným za vztahy, jejichž produktem v sociálním smyslu zůstává, byť se nad ně subjektivně sebevíc povznesl.

V oblasti politické ekonomie naráží svobodné vědecké bádání nejen na téhož nepřítele jako ve všech jiných oblastech. Zvláštní povaha látky, kterou se politická ekonomie zabývá, volá do boje proti svobodnému vědeckému bádání nejzavilejší, nejmalichernější a nejodpornější vášně lidského nitra, furie soukromého zájmu. Anglikánská církev na př. odpustí spíš útok na 38 ze svých 39 článků víry než na 1/39 svého peněžního důchodu. Dnes je i atheismus culpa levis [lehký hřích] oproti kritice tradičních vlastnických poměrů. Ale i tu je nesporný pokrok. Odkazuji na př. na Modrou knihu, uveřejněnou v posledních týdnech: „Correspondence with Her Majesty‘s Missions Abroad, regarding Industrial Questions and Trades Unions“. Zahraniční zástupci anglické koruny tu suše vyslovují fakt, že v Německu, ve Francii, zkrátka ve všech kulturních státech evropského kontinentu, je změna existujících vztahů mezi kapitálem a prací stejně znatelná a stejně neodvratná jako v Anglii. Současně prohlásil za Atlantickým oceánem pan Wade, vicepresident Spojených států severoamerických, na veřejném shromáždění toto: Po odstranění otroctví přichází na pořad dne změna poměrů kapitálu a pozemkového vlastnictví! To jsou znamení doby, která nelze zakrýt ani purpurovými plášti, ani černými kutnami. Neznamenají ovšem, že zítra se stane zázrak. Ale ukazují, jak dokonce i panující třídy začínají nejasně tušit, že nynější společnost není pevný krystal, nýbrž organismus schopný přeměny a neustále procházející procesem změny.

Druhý díl tohoto spisu pojedná o procesu oběhu kapitálu (kniha II) a o celkovém kapitalistickém procesu (kniha III), závěrečný třetí díl (kniha IV) o dějinách ekonomických theorií.

Jakákoli připomínka vědecké kritiky mi bude vítána. Pokud jde o předsudky tzv. veřejného mínění, jemuž jsem nikdy nedělal ústupky, zůstávají mým heslem nadále slova velkého Florenťana:

Segui il tuo corso, e lascia dir le genti!
[Jdi svou cestou a nech lidi mluvit!]

Karel Marx
V Londýně dne 25. července 1867

__________________________________

Poznámky:

[1] Zdálo se to tím nutnější, protože i ta část spisu F. Lassalla proti Schulze-Delitzschovi, v níž podle svého tvrzení podává „duchovní kvintesenci“ mého výkladu o tomto předmětu, obsahuje vážná nedorozumění. Mimochodem; jestliže F. Lassalle všechny obecné theoretické poučky svých ekonomických prací, na př. o historickém charakteru kapitálu, o spojitosti mezi výrobními vztahy a výrobním způsobem atd. atd., skoro doslovně, i s terminologií, kterou jsem vytvořil, převzal z mých spisů, a to bez udání pramene, lze to jistě vysvětlit propagačními důvody. Nemluvím ovšem o jednotlivých podrobnostech jeho theorie a o její praktické aplikaci, s nimiž nemám nic společného.