Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřch Engels
Vývoj socialismu od utopie k vĕdĕPředmluva k prvnímu německému vydání
Bedřich Engels, 1882Toto dílo vzniklo ze tří kapitol mé práce „Pana Eugena Dühringa převrat vědy“, Lipsko 1878. Sestavil jsem je pro svého přítele Paula Lafargua, který je pak přeložil do francouzštiny, a doplnil jsem několik dalších vývodů. Francouzský překlad, který jsem přehlédl, vyšel nejprve v „Revue socialiste“ a pak samostatně pod názvem „Socialisme utopique et socialisme scientifique“, Paříž 1880. Polský překlad, pořízený podle francouzského vydání, vyšel právě v Ženevě pod názvem „Socyjalizm utopijny a naukowy“, tiskárna Aurore, Zeneva 1882.
Překvapující úspěch Lafarguova překladu ve francouzsky mluvících zemích a zejména ve Francii samé mě nutně přivedl na myšlenku, zda by nebylo užitečné vydat tyto tři kapitoly jako brožuru také německy. Právě tehdy mi redakce curyšské-ho „Sozialdemokratu“ [4] sdělila, že v německé sociálně demokratické straně se všeobecně volá po nových propagačních brožurách, a ptala se mne, zda bych nechtěl pro tento účel určit ony tři kapitoly. Samozřejmě jsem s tím souhlasil a dal svou práci k dispozici.
Tato práce nebyla však původně vůbec napsána pro bezprostřední propagandu mezi lidem. Mohla se pro takový účel hodit práce především čistě vědecká? Jaké změny ve formě a obsahu byly nezbytné?
Pokud jde o formu, mohla vyvolat pochybnosti jen četní cizí slova. Ale už Lassalle nebyl ve svých projevech a propagačních publikacích nijak skoupý na cizí slova, a pokud vím, nikdo si na to nestěžoval. A od té doby čtou naši dělníci mnohem víc a mnohem pravidelněji noviny, a proto se také mnohem víc obeznámili s cizími slovy. Omezil jsem se na to, že jsem odstranil všechna zbytečná cizí slova. U těch, která byla nezbytná, jsem upustil od připojení tzv. vysvětlujících překladů. Nezbytná cizí slova, většinou obecně přijaté vědeckotechnické výrazy, by totiž nebyla nezbytná, kdyby se dala přeložit. Překlad tedy komolí smysl: místo aby vysvětloval, mate. Mnohem víc tu pomáhá ústní vysvětlení.
Naproti tomu obsah, dovoluji si tvrdit, nebude německým dělníkům působit velké obtíže. Obtížný je vůbec jen třetí oddíl, ale mnohem méně pro dělníky, jejichž všeobecné životní podmínky shrnuje, než pro „vzdělané“ buržoy. Když jsem připojoval četné vysvětlující dodatky, měl jsem tu opravdu na mysli ani ne tak dělníky, jako „vzdělané“ čtenáře, lidi, jako je pan poslanec von Eynern, pan tajný rada Heinrich von Sybel a jiní Treitschkové, puzení neodolatelným nutkáním stále znovu prokazovat černé na bílém svou strašnou nevědomost a z ní vyplývající kolosální nepochopení socialismu. Jestliže Don Quijote zvedá své kopí proti větrným mlýnům, odpovídá to plně jeho poslání a jeho roli; ale Sancho Panzovi rozhodně nic podobného dovolit nemůžeme.
Takoví čtenáři budou také udiveni, že se ve stručném nástinu vývoje socialismu setkají s Kantovou-Laplaceovou kosmogonií [5], s moderní přírodovědou a Darwinem [6], s klasickou německou filosofií a Hegelem. Ale vědecký socialismus je přece v podstatě německý produkt a mohl vzniknout jen u národa, jehož klasická filosofie udržela naživu tradici vědomé dialektiky: v Německu [7]. Materialistické pojetí dějin a jeho speciální aplikace na moderní třídní boj mezi proletariátem a buržoazií byly možné jen s pomocí dialektiky. A jestliže památku velikých německých filosofů i dialektiku, jejímiž byli nositeli, utopili školometi německé buržoazie v bažině jalového eklekticismu – do té míry, že jsme nuceni dovolávat se svědectví moderní přírodovědy na důkaz, že dialektika se osvědčuje ve skutečnosti – jsme my němečtí socialisté hrdí na to, že odvozujeme svůj původ nejen od Saint-Simona, Fouriera a Owena, ale také od Kanta, Fichta a Hegela.
Londýn 12. května 1891
__________________________________
Poznámky:
4. „Sozialdemokrat" – ústřední orgán německé sociálně demokratické strany, který vycházel v době platnosti výjimečného zákona proti socialistům od září 1879 do září 1888 v Curychu a od října 1888 do září 1890 v Londýně.
5. Kantova-Laplaceova kosmogonie – tím je míněna teorie vzniku sluneční soustavy, jak ji vyložil německý filosof Immanuel Kant ve svém anonymně vydaném díle „Allgemeine Naturgeschichte und Theorie des Himmels" z roku 1755, a nezávisle na něm francouzský fyzik a astronom Pierre Simon de Laplace ve svém díle „Exposition du système du monde", vydaném roku 1796. Podle Kantovy-Laplaceovy kosmogonické hypotézy v původně chaotickém pohybu částic rozžhavené mlhoviny, která obklopovala Slunce, došlo srážkami mezi částicemi k uspořádání jejich pohybů, k rotaci zploštělého oblaku koleni Slunce, z něhož se pak účinkem odstředivé síly oddělila řada prstenců, základů příštích – původně žhavých – planet.
6. Darwin – Charles Darwin, anglický přírodovědec, původce evoluční neboli descendenční (vývojové) teorie. Učinil řadu objevů v geologii, paleontologii a biologii. Svou evoluční teorií vyvrátil Darwin metafyzické představy o neměnnosti druhů a vědecky objasnil vznik a vývoj rostlinných i živočišných druhů. Za hlavní příčinu proměny organismů během generací pokládá Darwin přírodní výběr. Jeho hlavní dílo se nazývá „On the Origin of Species by Means of Natural Selection"; vyšlo roku 1859. Darwin byl Marxův a Engelsův současník.
7. „V Německu" je přepsání. Je třeba říci: „u Němců". Neboť jako byla při vzniku vědeckého socialismu z jedné strany nezbytná německá dialektika, právě tak byly z druhé strany nezbytné vyvinuté ekonomické a politické vztahy v Anglii a ve Francii. Stupeň ekonomického a politického vývoje v Německu, na začátku čtyřicátých let ještě mnohem zaostalejší než dnes, mohl vytvořit nanejvýš karikaturu socialismu (srovnej „Komunistický manifest", III, 1, c: „Německý aneb pravý socialismus"). Teprve když ekonomické a politické vztahy vytvořené v Anglii a ve Francii byly podrobeny německo-dialektické kritice, mohlo být dosaženo skutečného výsledku. Z tohoto hlediska není tedy vědecký socialismus produktem výhradně německým, nýbrž právě tak produktem mezinárodním. (Engelsova poznámka k třetímu německému vydání z roku 1883.)