Karel Marx
Kapitál, II. dílKapitola devátá
Celkový obrat zálohovaného kapitálu. Cykly obratů
Viděli jsme, že se fixní a oběžné součásti produktivního kapitálu obracejí různým způsobem a v různých obdobích, i to, že různé součásti fixního kapitálu v témž podniku mají podle různé doby svého života, tedy i doby reprodukce, různá období obratu. (O skutečných nebo zdánlivých rozdílech v obratu různých součástí oběžného kapitálu v témž podniku viz bod 6 na konci této kapitoly.)
1. Celkový obrat zálohovaného kapitálu je průměrný obrat jeho různých součástí; způsob výpočtu níže. Pokud jde jen o různá časová období, není ovšem nic prostšího než vypočítat jejich průměr, ale:
2. není tu jen rozdíl kvantitativní, nýbrž i kvalitativní.
Oběžný kapitál, který vchází do výrobního procesu, přenáší na výrobek celou svou hodnotu, a musí tedy být ustavičně nahrazován in natura, prodejem výrobku, má-li výrobní proces probíhat nepřetržitě. Fixní kapitál, který vchází do výrobního procesu, přenáší na výrobek jen část své hodnoty (opotřebování) a přes své opotřebování funguje ve výrobním procesu dále; je ho tedy nutno nahrazovat in natura teprve po kratších nebo delších intervalech, rozhodně ne tak často jako oběžný kapitál. Tato nutnost nahrazování, lhůta reprodukce, je nejen kvantitativně různá pro různé součásti fixního kapitálu; ale, jak jsme viděli, jedna část mnohaletého fixního kapitálu, mající delší dobu života, může se nahrazovat a připojovat in natura ke starému fixnímu kapitálu po částech ročně nebo v kratších intervalech; pokud jde o fixní kapitál jiných vlastností, může být naopak nahrazen jen najednou, až vyprší lhůta jeho života.
Je proto nutné převést zvláštní obraty různých částí fixního kapitálu na stejnorodou formu obratu, tak aby se lišily pouze kvantitativně, trváním obratu.
Tato kvalitativní totožnost tu není, vycházíme-li z Pr...Pr — formy nepřetržitého výrobního procesu. Neboť určité prvky Pr se musí ustavičně nahrazovat in natura, jiné nikoli. Ale u formy P...P‘ tu tato totožnost obratu je. Vezměme na př. stroj v hodnotě 10.000 liber št., jehož délka života je 10 let, z níž se tedy přeměňuje zpětně v peníze ročně 1/10 = 1000 liber št. Těchto 1000 liber št. se tedy během jednoho roku přeměnilo z peněžního kapitálu v produktivní kapitál, potom ve zbožní kapitál a z toho zase v peněžní kapitál. Těchto 1000 liber št. se vrátilo ke své původní peněžní formě tak jako oběžný kapitál — zkoumáme-li jej v této formě — a přitom je úplně jedno, zda se peněžní kapitál 1000 liber št. na konci roku opět přemění v naturální formu nějakého stroje či ne. Při vypočítávání celkového obratu zálohovaného produktivního kapitálu fixujeme proto všechny jeho prvky v peněžní formě, takže návratem k peněžní formě obrat končí. Vycházíme z předpokladu, že hodnota se vždy zálohuje v penězích, i když jde o nepřetržitý výrobní proces, kde tato peněžní forma hodnoty představuje pouze počítací peníze. Takovýmto způsobem pak můžeme vypočíst průměr.
3. Z toho vyplývá, že i když se převážná část zálohovaného produktivního kapitálu skládá z fixního kapitálu, jehož doba reprodukce, tedy i doba obratu, zahrnuje cyklus mnoha let, může být přesto kapitálová hodnota, která se obrátí během roku, větší než celková hodnota zálohovaného kapitálu; je tomu tak proto, že oběžný kapitál vykonává za rok několik obratů.
Nechť je fixní kapitál = 80.000 liber št., doba jeho reprodukce = 10 rokům, takže se z něho ročně vrací 8000 liber št. ke své peněžní formě, čili fixní kapitál vykoná za rok 1/10 svého obratu. Oběžný kapitál nechť je = 20.000 liber št. a vykoná za rok pět obratů. Celkový kapitál je tedy = 100.000 liber št. Obrátivší se fixní kapitál = 8000 liber št; obrátivší se oběžný kapitál = 20.000 x 5 = 100.000 liber št. Kapitál, který se obrátil během roku, je tedy = 108.000 liber št., je o 8000 liber št. větší než zálohovaný kapitál. Obrátily se 1 + 2/25 kapitálu.
4. Obrat hodnoty zálohovaného kapitálu se tedy časově rozchází s jeho skutečnou reprodukcí čili s reálným obratem jeho součástí. Nechť se kapitál 4000 liber št. obrátí na př. pětkrát za rok. Obrátivší se kapitál je pak 4000 x 5 = 20.000 liber št. Ale na konci každého obratu je to zase jen původně zálohovaný kapitál 4000 liber št., který se vrací, aby byl znovu zálohován. Jeho velikost se nemění počtem období obratu, během nichž funguje vždy znovu jako kapitál. (K nadhodnotě se nepřihlíží.)
V příkladu uvedeném pod bodem 3 se podle našeho předpokladu kapitalistovi na konci roku vrátila: a) suma hodnoty ve výši 20.000 liber št., kterou vynakládá znovu na oběžné součásti kapitálu, a b) suma 8000 liber št., která se opotřebováním odpoutala od hodnoty zálohovaného fixního kapitálu; přitom zůstává ve výrobním procesu i nadále týž fixní kapitál, ale jeho hodnota se zmenšila z 80.000 liber št. na 72.000 liber št. Bylo by tedy třeba, aby výrobní proces pokračoval ještě devět let, a teprve pak by zálohovaný fixní kapitál dožil a přestal fungovat jako tvůrce výrobku a hodnoty, a musel by být nahrazen. Zálohovaná kapitálová hodnota musí tedy opsat určitý cyklus obratů, na př. v daném případě cyklus deseti ročních obratů — tento cyklus je určen dobou života, tedy dobou reprodukce čili dobou obratu používaného fixního kapitálu.
A tak tou měrou, jak s rozvojem kapitalistického výrobního způsobu vzrůstá rozsah hodnoty a délka života používaného fixního kapitálu, rozvíjí se i život průmyslu a průmyslového kapitálu v každém zvláštním odvětví, do něhož se kapitál vkládá, v mnohaletý život, řekněme průměrně v desetiletý život. Prodlužuje-li na jedné straně vývoj fixního kapitálu tento život, zkracují jej na druhé straně neustálé převraty ve výrobních prostředcích, které jsou rovněž s vývojem kapitalistického způsobu výroby stále častější. S tím souvisí i střídání výrobních prostředků a nezbytnost jejich ustavičného nahrazování, protože se morálně opotřebují dlouho předtím, než fysicky dožijí. Můžeme předpokládat, že v rozhodujících odvětvích velkého průmyslu je nyní tento životní cyklus průměrně deset let. Ale nezáleží zde na určitém číslu. Jedno však je jasné: tímto několikaletým cyklem vzájemně mezi sebou spjatých obratů, v nichž je kapitál svou fixní součástí upoután, je dán materiální základ periodických krisí, v jehož rámci podnikání [Geschäft] postupně prožívá období oslabení, středního oživení, překotného rozmachu a krise. Ačkoli jsou období, kdy se kapitál vkládá, velmi různá a navzájem se nekryjí, je krise vždy výchozím bodem velkých nových vkladů kapitálu. A proto — zkoumá-li se společnost jako celek — tvoří krise ve větším či menším stupni nový materiální základ pro příští cyklus obratů.[22a]
5. Pokud jde o způsob vypočítávání obratu, ať má slovo americký ekonom.
„V některých výrobních odvětvích se celý zálohovaný kapitál vrátí čili obrátí několikrát za rok; v některých jiných se část obrací vícekrát než jednou za rok, část ne tak často. Kapitalista musí svůj zisk vypočítávat podle průměrného období nutného k tomu, aby celý jeho kapitál prošel jeho rukama, čili aby se jednou obrátil. Dejme tomu, že někdo vložil v určitém podniku polovinu svého kapitálu do budov a strojů, které se obnovují jednou za deset let, čtvrtinu do nástrojů atd., které se obnovují za dva roky, a že poslední čtvrtina, vynaložená na mzdy a suroviny, se obrátí dvakrát za rok. Celý jeho kapitál nechť je 50.000 dolarů. Pak bude jeho roční vydání:
50.000 : 2 = 25.000 dolarů za 10 let = 2.500 dolarů za 1 rok 50.000 : 4 = 12.500 dolarů za 2 roky = 6.250 dolarů za 1 rok 50.000 : 4 = 12.500 dolarů za 1/2 roku = 25.000 dolarů za 1 rok _______________________________________________________________ za 1 rok = 33.750 dolarů Průměrná doba, za niž se celý jeho kapitál jednou obrátí, je tedy 16 měsíců... Vezměme jiný případ: čtvrtina celkového kapitálu 50.000 dolarů se obrátí za 10 let; druhá čtvrtina za 1 rok; zbývající polovina dvakrát za rok. Roční vydání pak bude:
12.500 : 10 = 1.250 dolarů 12.500 = 12.500 dolarů 25.000 x 2 = 50.000 dolarů _______________________________________ za 1 rok se obrátilo = 63.750 dolarů.“ (Scrope: „Political Economy“, vyd. Alonzo Potter, New York 1841, str. 142, 143.)
6. Skutečné a zdánlivé rozdílnosti v obratu různých částí kapitálu. — Týž Scrope praví na témž místě: „Kapitál, který vynakládá továrník, zemědělec nebo obchodník na mzdy, obíhá nejrychleji, neboť vyplácí-li se mzda týdně, obrátí se tento kapitál třeba i jednou za týden, díky tomu, že kapitalista má rovněž týdně příjmy z prodejů nebo zaplacených účtů. Kapitál vynaložený na suroviny nebo na zásoby hotového zboží neobíhá tak rychle; obrací se tak dvakrát či čtyřikrát do roka, podle toho, kolik času uplyne mezi nákupem surovin a prodejem zboží — za předpokladu, že se kupuje a prodává na stejné úvěrové lhůty. Kapitál, který vězí v nástrojích a strojích, obíhá ještě pomaleji, poněvadž se obrátí, t. j. spotřebuje se a obnoví se průměrně jen asi jednou za pět nebo deset let; a to přes to, že některé nástroje se úplně opotřebují už po krátké řadě operací. Pokud jde o kapitál vložený do budov a staveb, na př. továren, obchodů, skladů, stodol, silnic, zavodňovacích zařízení atd., zdá se, že skoro vůbec neobíhá. Ve skutečnosti se však úplně opotřebovávají — tím že přispívají k výrobě — i tyto investice stejně jako investice uvedené dříve a musí se reprodukovat, aby výrobce mohl dále provádět své operace. Rozdíl je jen v tom, že se spotřebovávají a reprodukují pomaleji než ostatní investice... Kapitál do nich vložený vykoná možná obrat teprve za 20—50 let“ [str. 141—142].
Scrope tu zaměňuje rozdíl mezi pohybem určitých částí oběžného kapitálu, který je pro individuálního kapitalistu podmiňován platebními lhůtami a úvěrovými poměry, s rozdílem mezi obraty, který vyvěrá z přirozené povahy kapitálu. Říká, že mzda se musí vyplácet týdně, týdenním příjmem z placených prodejů nebo účtů. Předně je tu třeba poznamenat, že i pokud jde o mzdu samu existují rozdíly podle toho, jak dlouhá je platební lhůta mzdy, t. j. jak dlouho je dělník nucen poskytovat kapitalistovi úvěr; zdaje je tedy mzda splatná týdně, měsíčně, čtvrtletně, pololetně atd. Platí tu dříve vyvozený zákon: „Nutná masa platidel (t.j. peněžního kapitálu, který je nutno zálohovat najednou) je nepřímo úměrná délce platebních období.“ (Kniha I, kap. III, 3b.)
Za druhé: Do týdenního výrobku nevchází jen celá nová hodnota přidaná týdenní prací při jeho výrobě, nýbrž také hodnota surovin a pomocných látek spotřebovaných za tuto dobu na výrobek. S výrobkem obíhá i tato hodnota v něm obsažená. Prodejem tohoto výrobku nabývá peněžní formy a musí být nyní znovu přeměněna v tytéž prvky výroby. To platí jak o pracovní síle, tak o surovinách a pomocných látkách. Ale viděli jsme už (kap. VI, II, 1), že nepřetržitost výroby vyžaduje zásobu výrobních prostředků, různou pro různá výrobní odvětví, a v témž výrobním odvětví opět různou pro různé součásti tohoto prvku oběžného kapitálu, na př. pro uhlí a bavlnu. A proto ačkoli se tyto materiály musí ustavičně nahrazovat in natura, není je nutno stále znovu kupovat. Jak často se koupě obnovuje, to závisí na velikosti nashromážděné zásoby, na tom, jak dlouho vydrží, než se vyčerpá. U pracovní síly k takovému vytváření zásoby nedochází. Zpětná přeměna části kapitálu vynaložené na práci v peníze probíhá souběžně se zpětnou přeměnou části vynaložené na pomocné látky a suroviny. Ale zpětná přeměna peněz, na jedné straně v pracovní sílu a na druhé straně v suroviny, děje se odděleně, protože nákupní a platební lhůty těchto dvou součástí jsou různé: jedna z nich, výrobní zásoba, se kupuje v delších lhůtách, druhá, pracovní síla, v kratších, na př. týdně. Mimo to musí kapitalista mít kromě výrobní zásoby i zásobu hotových zboží. Ponecháváme stranou nesnáze s prodejem atd. Tak na př. musí být určité množství zboží vyrobeno na objednávku. Zatím co se jeho poslední část vyrábí, čeká část už hotová na skladě až do doby, kdy může být vyřízena celá objednávka. Jiné rozdíly v obratu oběžného kapitálu vznikají, musí-li jedny jeho prvky setrvat v nějakém přípravném stadiu výrobního procesu (vysušování dřeva atd.) déle než druhé.
Úvěrnictví, kterého se tu Scrope dovolává, stejně jako obchodní kapitál, modifikuje obrat pro jednotlivého kapitalistu. Ve společenském měřítku jej modifikují jen potud, pokud urychlují nejen výrobu, ale i spotřebu.
__________________________________
Poznámky:
22a „Městská výroba je vázána na turnus dní, venkovská naproti tomu na turnus let.“ (Adam G. Müller: „Die Elemente der Staatskunst“, Berlín 1809, III, str. 178.) Je to naivní představa romantiky o průmyslu a zemědělství.