<!DOCTYPE HTML PUBLIC "-//W3C//DTD HTML 3.2//EN">
<HTML>
<HEAD>
<TITLE>Lev Trocký: 1909 -- Proč marxisté odmítají individuální teror</TITLE>
<META NAME="DESCRIPTION" CONTENT="Two short articles by Leon Trotsky explaining why Marxists are opposed to individual and small-group terrorism">
<META NAME="AUTHOR" CONTENT="Leon Trotsky">
<META NAME="KEYWORDS" CONTENT="Marxism, Terrorism, Trotsky">
<META http-equiv=Content-Type content="text/html; charset=iso-8859-1">
<LINK href="../../css/works.css" type=text/css rel=STYLESHEET>
</head>
<body>

<h2>Lev Trocký 1909</h2>
<h1>Proč marxisté odmítají individuální terorismus</h1>

<p class="fst">
Naši třídní nepřátelé mají ve 
zvyku stěžovat si na náš terorismus. Co tím myslí, je poněkud nejasné. Rádi by 
označili veškeré aktivity proletariátu namířené proti zájmům třídního nepřítele 
jako terorismus. Stávka je v jejich očích hlavní metodou terorismu. Hrozba 
stávky, organizování stávkových hlídek, hospodářský bojkot tyranského šéfa, 
morální bojkot zrádce z našich řad &#8211; to vše a ještě mnohem více nazývají 
terorismem. Pokud je terorismus chápán tímto způsobem jako jakákoli akce 
vzbuzující strach v&nbsp;nepříteli nebo ho poškozující, pak samozřejmě není celý 
třídní boj ničím jiným než terorismem. A jedinou otázkou zůstává, zda mají 
buržoazní politici právo rozlévat své záplavy morálního rozhořčení nad 
proletářským terorismem, když jejich celý státní aparát se svými zákony, policií 
a armádou není nic jiného než aparát kapitalistického teroru!</p>
<p>Nicméně musí být řečeno, že 
když nám předhazují terorismus, pokouší se &#8211; i když ne vždy vědomě &#8211; dát tomuto 
slovu užší, méně nepřímý význam. Například ničení strojů dělníky je v&nbsp;tomto 
striktním smyslu slova terorismus. Zabití zaměstnavatele, vyhrožování podpálením 
továrny či zabitím jejího majitele, pokus o vraždu, s&nbsp;revolverem v&nbsp;ruce, 
vládního ministra &#8211; to vše jsou teroristické činy v&nbsp;plném a pravém smyslu slova. 
Nicméně kdo má představu o skutečné povaze mezinárodní sociální demokracie
<a href="#n1">(1)</a> by měl vědět, že vždy odmítala tento druh terorismu a to 
nejnesmiřitelnějším způsobem.</p>
<p>&nbsp;Proč? </p>
<p>'Terorizovat' hrozbou stávky 
či skutečně vést stávku je něco, co mohou provést jen průmysloví dělníci. 
Společenský význam stávky přímo závisí zaprvé na velikosti podniku či odvětví, 
které zasáhne, zadruhé na míře, do jaké jsou v ní zúčastnění pracující 
organizováni, disciplinováni a připraveni na akci. To platí jak o politické 
stávce, tak o hospodářské. Zůstává metodou boje, která plyne přímo z výrobní 
role proletariátu v moderní společnosti. </p>
<h4>Snižuje úlohu mas</h4>
<p>Aby se mohl rozvinout, 
potřebuje kapitalistický systém parlamentní nadstavbu. Avšak protože nemůže 
uvěznit moderní proletariát do politického ghetta, musí dříve či později umožnit 
účast pracujících v parlamentu. Ve volbách nachází svůj výraz masový charakter 
proletariátu a úroveň jeho politického vývoje &#8211; kvantity, které jsou, znovu, 
dané jeho společenskou úlohou, tj. především jeho úlohou ve výrobě. </p>
<p>Stejně jako ve stávce ve 
volbách metoda, cíl a výsledek boje vždy závisí na společenské úloze a síle 
proletariátu jako třídy. Pouze pracující mohou vést stávku. Řemeslníci ničení 
továrnami, rolníci jejichž vodu továrna otráví nebo lumpenproletariát při 
vyhledávání rozbíjení mohou rozbít stroje, podpálit továrnu či zavraždit jejího 
majitele. </p>
<p>Pouze uvědomělá a organizovaná 
dělnická třída může vyslat silné zastoupení do dvoran parlamentu, které bude 
dohlížet na proletářské zájmy. Nicméně k&nbsp;vraždě prominentního úředníka za sebou 
nepotřebujete organizované masy. Návod na výbušniny je přístupný všem a revolver 
se dá získat kdekoli. V&nbsp;prvním případě je to sociální boj, jehož metody a 
prostředky nezbytně plynou z&nbsp;povahy převládajícího společenského pořádku. 
V&nbsp;druhém čistě mechanická reakce shodná všude &#8211; v&nbsp;Číně stejně jako ve Francii &#8211; 
velmi nápadná navenek (vražda, výbuch atd.), ale naprosto neškodná pokud jde o 
společenský systém. </p>
<p>Stávka, dokonce i skromné 
velikosti, má společenské důsledky: posílení sebevědomí pracujících, růst 
odborů, a nikoli neobvykle dokonce vylepšení výrobních postupů. Vražda majitele 
továrny způsobí účinky pouze policejní povahy&nbsp; či změnu vlastníka 
postrádající jakýkoli společenský význam. Zda teroristický útok, dokonce i 
úspěšný, uvrhne vládnoucí třídu ve zmatek, závisí na konkrétních politických 
okolnostech. V&nbsp;každém případě může být zmatek jen přechodný. Kapitalistický stát 
se nezakládá na vládních ministrech a nemůže být odstraněn s nimi. Třídy, kterým 
slouží, vždy najdou nové lidi. Mechanismus zůstává neporušený a pokračuje v 
činnosti. </p>
<p>Avšak zmatek vnesený do&nbsp; 
řad pracujících mas teroristickým útokem je daleko hlubší. Pokud stačí 
k&nbsp;dosažení svého cíle ozbrojit se pistolí, proč se pak namáhat s&nbsp;třídním bojem? 
Pokud náprstek střelného prachu a hrstka olova stačí k&nbsp;prostřelení nepřítelova 
chřtánu, jaká je pak potřeba třídní organizace? Pokud stačí zastrašit vysoko 
postavené osobnosti hřměním výbuchů, kde je potřeba strany? K&nbsp;čemu mítinky, 
masovou agitaci a volby, pokud můžeme tak snadno zacílit na ministerskou lavici 
z&nbsp;parlamentní galerie? </p>
<p>V našich očích je individuální 
teror nepřípustný právě protože snižuje úlohu mas v jejich vlastním vědomí, 
smiřuje je s jejich bezmocností a obrací jejich oči a naděje směrem k velkému 
mstiteli a osvoboditeli, který jednoho přijde a vykoná své poslání. 
Anarchističtí hlasatelé &#8222;propagandy činu&#8220; mohou argumentovat jak chtějí o 
povznášejícím a stimulačním účinku teroristických útoků na masy. Teoretické 
úvahy a politická zkušenost dokazují opak. Čím &#8220;účinnější&#8221; teroristické útoky 
jsou, čím větší je jejich dopad, tím více snižují zájem mas na sebeorganizaci a 
sebevzdělávání. Avšak dým zmatku se rozptýlí, panika zmizí, objeví se následník 
zavražděného ministra, život se opět vrátí do vyježděných kolejí, kola 
kapitalistického vykořisťování se točí dál jako předtím. Pouze policejní represe 
je daleko krutější a tvrdší. A jako důsledek namísto roznícených nadějí a uměle 
vytvořeného vzrušení přijde rozčarování a apatie. </p>
<p>
Snahy reakce skoncovat se 
stávkami a masovým dělnickým hnutím obecně vždy, všude, skončily nezdarem. 
Kapitalistická společnost potřebuje aktivní, pohyblivý a inteligentní 
proletariát. Nemůže ho proto spoutávat na rukou i nohou na příliš dlouho. Na 
druhou stranu ukázala anarchistická &#8220;propaganda činem&#8221; pokaždé, že stát je 
daleko bohatší, pokud jde o fyzické ničení a mechanickou represi, než 
teroristické skupiny. </p>
<p>
Pokud je to tak, co revoluce? 
Je kvůli tomuto stavu věcí nemožná? Vůbec ne. Protože revoluce není prostým 
součtem mechanických prostředků. Revoluce může vyvstat jen z vyostření třídního 
boje a nalézt jistotu vítězství pouze ve společenské funkci proletariátu. Masová 
politická stávka, ozbrojené povstání, dobytí státní moci &#8211; to vše je určeno 
stupněm, do jakého se rozvinula výroba, uskupením třídních sil, společenskou 
vahou proletariátu, a konečně, sociálním složením armády, neboť ozbrojené síly 
jsou faktorem, který v&nbsp;době revoluce rozhoduje o osudu státní moci.</p>
<p>
Sociální demokracie je 
dostatečně realistická, aby se nepokoušela vyhnout revoluci, která se rozvíjí 
z&nbsp;existujících historických podmínek. Naopak, s&nbsp;plným vědomím o ní usiluje. Ale 
&#8211; v&nbsp;protikladu k&nbsp;anarchistům a v&nbsp;přímém boji s&nbsp;nimi &#8211; sociální demokracie odmítá 
veškeré metody a prostředky, které mají za cíl uměle zrychlit rozvoj společnosti 
a nahrazovat chemickými přípravky nedostatečnou revoluční sílu proletariátu.</p>
<p>
Než je terorismus pozdvižen na 
úroveň metody politického boje, objevuje se ve formě individuální pomsty. Tak 
tomu bylo v&nbsp;Rusku, klasické zemi terorismu. Bičování politického vězně pohnalo 
Věru Zasuličovou k&nbsp;vyjádření obecného pocitu pobouření zavražděním generála 
Trepova <a href="#n2">(2)</a>. Její příklad napodobován kruhy revoluční 
inteligence, které chyběla jakákoli masová podpora. Co začalo jako akt 
bezmyšlenkovité pomsty bylo v&nbsp;letech 1879-81 rozvinuto v&nbsp;celý systém. Vzplanutí 
anarchistických vražd v&nbsp;Západní Evropě a Severní Americe přišla vždy poté, co 
vláda spáchala nějaké zvěrstvo &#8211; střílení do stávkujících nebo popravy 
politických protivníků. Nejdůležitějším psychologickým zdrojem terorismu je vždy 
pocit odplaty při hledání východiska. </p>
<p>
Není zapotřebí donekonečna 
opakovat, že sociální demokracie nemá nic společného s koupenými a placenými 
moralisty, kteří v reakci na jakýkoli teroristický útok činí slavnostní 
prohlášení o &#8220;absolutní hodnotě&#8221; lidského života. Jsou to ti samí lidé, co při 
jiných příležitostech, jménem jiných absolutních hodnot &#8211; například národní cti 
či slávy monarchy &#8211; jsou připraveni poslat miliony lidí do pekla války. Dnes je 
jejich národním hrdinou ministr, který poskytuje svaté právo na soukromé 
vlastnictví; zítra, kdy se zoufalé ruce nezaměstnaných dělníků zatnou v&nbsp;pěst či 
sáhnou po zbrani, začnou se všemi druhy nesmyslů o nepřípustnosti násilí 
jakéhokoli druhu. </p>
<p>
Ať si eunuchové a farizejové 
morálky říkají co chtějí, touha po pomstě má své ospravedlnění. To, že nehledí 
s&nbsp;prázdnou lhostejností na to, co se děje v&nbsp;tomto nejlepším z&nbsp;možných světů, 
dává dělnické třídě nejvyšší morální kredit. Nikoli uhasit nesplněnou touhu 
proletariátu po pomstě, ale naopak ji znovu a znovu rozněcovat, prohloubit ji a 
namířit proti skutečným příčinám veškeré nespravedlnosti a lidské nízkosti &#8211; to 
je úkolem sociální demokracie. </p>
<p>
Pokud odmítáme teroristické 
útoky, pak jen proto, že nás individuální odplata neuspokojuje. Účet, který 
musíme s&nbsp;kapitalistickým systémem vyrovnat je příliš velký, než aby mohl být 
předložen nějakému funkcionáři nazývanému ministr. Naučit se vidět všechny 
zločiny proti lidskosti, všechnu potupu, které je lidské tělo i duch vystaveno, 
jako pokřivené výsledky a vyjádření stávajícího společenského systému, abychom 
namířili veškerou naši energii do kolektivního boje proti tomuto systému &#8211; to je 
směr, ve kterém může palčivá touha po odplatě najít své nejvyšší morální 
uspokojení.</p>
<h4>Poznámky:</h4>
<p>&nbsp;<sup><a name="n1"></a>1 </sup>
Trocký psal 
tento článek před velkým rozkolem sociálnědemokratické strany v&nbsp;Rusku na 
revoluční a reformistickou v&nbsp;srpnu 1917 a, ve shodě s&nbsp;dalšími revolucionáři této 
doby, jako byli Lenin a Luxemburgová, měl na mysli se &#8222;sociální demokracií&#8220; 
revoluční marxistické hnutí</p>
<p><sup><a name="n2"></a>2</sup> 24. 
ledna 1878 zastřelil V.S. petrohradského policejního šéfa generála Trepova, 
který rozkázal bití jednoho politického zajatce, protože si nesejmul čepici, 
když generál procházel kolem. V.S. byl porotou soudu, složenou z&nbsp;prostých lidí, 
osvobozen. Toto soudní řízení vzbudilo mnoho rozruchu.</p>

<h2>Úpadek individuálního terorismu</h2>
<p class="fst"><strong>1909</strong></p>
<p>Po celý 
měsíc byla pozornost každého, kdo je schopen číst či vůbec vnímat, upřena, jak v 
Rusku tak po celém světě, na Azefa. Jeho &#8220;případ&#8221; je znám všem z legálních novin 
a zápisů z diskusí v Dumě o interpelaci vznesené zástupci Dumy o Azefovi. </p>
<p>Nyní měl 
Azef čas stáhnout se do pozadí. Jeho jméno se v novinách objevuje stále méně 
často. Nicméně než navždy odsuneme Azefa na smetiště dějin, myslíme si, že je 
nezbytné, abychom si shrnuli hlavní politické poučení &#8211; nikoli co se týče 
machinací Azefa a jemu podobných jako takových, ale s ohledem na terorismus jako 
celek a k postoji, který k němu zaujímají hlavní politické strany v zemi. </p>
<p>Individuální 
teror jako metoda politické revoluce je náš ruský &#8220;národní&#8221; příspěvek. </p>
<p>Zabíjení 
&#8220;tyranů&#8221; je skoro tak staré jako samotná instituce &#8220;tyranie&#8221; a básníci všech 
zemí složili nemálo chvalozpěvů na počest osvoboditelských dýk. </p>
<p>Avšak 
systematický teror, beroucí si za úkol odstranění místokrále za místokrálem, 
ministra za ministrem, monarchy za monarchou &#8211; &#8220;Sašku za Saškou&#8221; (odkaz na dva 
cary, Alexandra II. a III.), jak familiárně formuloval v 80. letech 19. století 
jeden člen Narodnaja Volja (Vůle lidu) program teroru &#8211; tento druh teroru, 
přizpůsobující se byrokratické hierarchii absolutismu a vytvářející vlastní 
revoluční byrokracii, je výplodem unikátně tvořivých sil ruské inteligence.
</p>
<p>Samozřejmě 
pro to musí existovat hluboce zakořeněné důvody &#8211; a měli bychom je hledat zaprvé 
v povaze ruské autokracie a zadruhé v povaze ruské inteligence. </p>
<p>Předtím než 
mohla samotná myšlenka zničení absolutismu mechanickými prostředky získat 
popularitu, musel být státní aparát viděn jako čistě externí orgán násilí, který 
nemá žádné kořeny v samotné sociální organizaci. A přesně tak se ruská 
autokracie revoluční inteligenci jevila. </p>
<h3>Historická základna ruského terorismu</h3>
<p>Tato iluze 
má svůj historický podklad. Carismus se utvářel pod tlakem kulturně vyspělejších 
států západu. Aby držel krok v konkurenci, musel vysávat lidové masy do krve a 
přitom podkopával hospodářské zázemí pod nohami dokonce i těch 
nejprivilegovanějších tříd. A tyto třídy nebyly schopné pozvednout se na vysokou 
politickou úroveň dosaženou privilegovanými třídami na Západě. </p>
<p>K tomu se v 
19. století přidal mohutný tlak evropské burzy. Čím větší sumy půjčovala 
carskému režimu, tím méně přímo carismus závisel na hospodářských vztazích 
uvnitř země. </p>
<p>
Prostřednictvím evropského kapitálu se ozbrojil evropskou vojenskou technologií 
a tím vzrostl na &#8220;soběstačnou&#8221; (v relativním smyslu, samozřejmě) organizaci, 
která se povýšila nad všechny třídy ve společnosti. </p>
<p>V takové 
situaci přirozeně mohla vyvstat myšlenka na vyhození této cizí nadstavby do 
vzduchu dynamitem. </p>
<p>Inteligence 
se vyvinula pod přímým a bezprostředním tlakem Západu, jako její nepřítel, stát, 
daleko předběhla úroveň země v hospodářském rozvoji &#8211; stát technologicky, 
inteligence ideologicky. </p>
<p>Zatímco v 
starších buržoazních společnostech v Evropě se revoluční myšlenky vyvíjely více 
méně souběžně s vývojem širších revolučních sil, v Rusku získala inteligence 
přístup k hotovým kulturním a politickým myšlenkám Západu a zrevolucionalizovala 
své myšlení předtím, než hospodářský vývoj země zrodil skutečně revoluční třídy, 
od kterých mohla získat podporu. </p>
<h3>Překonán dějinami</h3>
<p class="fst">Za těchto 
podmínek nezbývalo inteligenci nic jiného, než znásobit své revoluční nadšení 
výbušnými silami nitroglycerinu. Tak vznikl klasický terorismus Narodaja volja.
</p>
<p>Teror 
sociálních revolucionářů byl celkem vzato výplodem stejných historických 
faktorů: &#8220;soběstačný&#8221; despotismus ruského státu na jedné straně a &#8220;soběstačná&#8221; 
ruská revoluční inteligence na straně druhé. </p>
<p>Avšak 
uplynuly dvě dekády bez jakéhokoli účinku a když se objevili teroristé druhé 
vlny, učinili tak jako epigoni, označení cejchem &quot;překonán dějinami.&quot; </p>
<p>Epocha 
kapitalistického &quot;Sturm und Drang&quot; 80. a 90. let 19. století zplodila a 
zkonsolidovala velký průmyslový proletariát, učinila tím vážné zásahy do 
hospodářské izolace venkova a spojilo ho blíže s továrnami a městy. </p>
<p>Za Narodnaja 
volja nestála ve skutečnosti žádná revoluční třída. Sociální revolucionáři 
jednoduše nechtěli vidět revoluční proletariát. Přinejmenším nebyli schopni 
ocenit jeho plný dějinný význam. </p>
<p>Samozřejmě 
by bylo snadné sebrat tucet náhodných citací z literatury&nbsp; sociálních 
revolucionářů, prohlašující, že nestaví teror místo masového boje, nýbrž vedle 
něho. Avšak tyto citace svědčí jen o boji ideologů teroru, který vedli proti 
marxistům &#8211; teoretikům masového boje. </p>
<p>Avšak to na 
věci nic nemění. Svou podstatou teroristická práce vyžaduje tak koncentrovanou 
energii pro &#8220;velký okamžik&#8221;, takové přecenění významu individuálního hrdinství a 
konečně takovou &#8220;hermetickou&#8221; konspiraci, že &#8211; pokud ne logicky, tak 
psychologicky &#8211; zcela vylučuje agitační a organizační práci v masách. </p>
<p>Pro 
teroristy na celém poli politiky existují jen dvě ústřední ohniska: vláda a 
Bojová organizace. &quot;Vláda je připravena se přechodně smířit s všemi ostatními 
proudy,&quot; Geršuni (zakladatel Bojové organizace eserů) napsal toto svým soudruhům 
v okamžiku, kdy čelil trestu smrti, &quot;ale rozhodla se zaměřit všechny své údery 
na rozbití sociálně revoluční strany.&quot; </p>
<p>&quot;Upřímně 
věřím,&quot; řekl Kalajev (další eserský terorista) píšící v obdobný okamžik, &quot;že se 
naše organizace, v čele s Bojovou organizací, vypořádá s autokracií.&quot; </p>
<p>Cokoli je 
mimo rámec teroru, je jen příprava na boj, přinejlepším pomocný prostředek. V 
oslepujících záblescích vybuchujících bomb, mizí obrysy politických stran a 
dělící čáry třídního boje beze stop. </p>
<p>A my slyšíme 
hlas největšího z romantiků a nejlepšího praktika nového terorismu Geršuniho, 
jak naléhá na své soudruhy, aby &#8220;zabránili rozkolu nejen s řadovými 
revolucionáři, ale dokonce i rozkolu s opozičními stranami obecně.&quot;</p>
<h3>Logika terorismu</h3>
<p>&quot;Nikoli 
místo mas, ale společně s nimi.&quot; Nicméně terorismus je příliš &#8220;absolutní&#8221; formou 
boje, než aby se spokojil s omezenou a podřízenou rolí ve straně. </p>
<p>Zplozen 
nepřítomností revoluční třídy, obrodil se později nedostatkem smělosti 
revolučních mas, může se terorismus udržet pouze využíváním slabosti a 
dezorganizace mas, zmenšováním jejich výdobytků a přeháněním jejich porážek.
</p>
<p>&quot;Vidí, že je 
pro lidové masy nemožné, vzhledem k charakteru moderní výzbroje, používat vidle 
a klacky &#8211; tyto letité zbraně lidu &#8211; k zničení Bastil moderní doby,&quot; pravil 
Ždanov, právní zástupce obžalovaného, o teroristech během procesu s Kalajevem.
</p>
<p>&quot;Po 9. lednu 
(masakr o 'krvavé neděli', který označil počátek revoluce v roce 1905), viděli 
velmi dobře, co je zapojeno; a odpověděli na kulomety a rychlopalné pušky 
revolvery a bombami; takové jsou barikády dvacátého století.&quot; </p>
<p>Revolvery 
individuálních hrdinů místo klacků a vidlí lidu, bomby místo barikád &#8211; to je 
skutečný recept terorismu. </p>
<p>A nezáleží 
na tom, do jak podřízené úlohy je teror vykázán &#8220;umělými&#8221; teoretiky strany, vždy 
ve skutečnosti zaujímá zvláštní čestné místo. A Bojová organizace, kterou 
oficiální stranická hierarchie staví pod Ústřední výbor, se nevyhnutelně ukáže 
být nad ním, nad stranou a celou její prací &#8211; dokud jí krutý osud nepřemístí na 
policejní oddělení. </p>
<p>A přesně to 
je důvod, proč kolaps Bojové organizace následkem policejní konspirace 
nevyhnutelně znamená politický kolaps strany. </p>
<p class="fst">&nbsp;</p>
<hr class="end" />
<p class="footer">
<a href="../index.htm">Trockistický archiv</a> |
<a href="../../index.htm">Marxistický internetový archiv &#268;eská &#269;ást</a></p>
<hr class="end" />

<p style="text-align: center"><EM>Naskenováno, p&#345;espáno a p&#345;evedeno do formátu HTML pro Trockistický 
internetový archiv Socialistickou organizací pracujících v roce 2002</EM></p>
</BODY>
</HTML>�