Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Domnělé, nebo skutečné bláto?[126]
Soudruh R. Grimm ve svém článku o většině a menšině (Berner Tagwacht a Neues Leben) tvrdí, že "i u nás jsme si vymysleli" "bláto, domnělý střed ve straně".
Dokážeme, že právě stanovisko, které Grimm ve zmíněném článku zaujímá, je pro střed typické.
Grimm polemizuje proti většině takto:
"Zádná ze stran, které stojí na platformě Zimmerwaldu a Kienthalu, nevydala heslo odmítat výkon vojenské služby a neuložila zároveň svým členům, aby je plnili. Sám Liebknecht si oblékl vojenskou uniformu a narukoval. Italská strana se spokojila s odmítnutím válečných úvěrů a občanského míru. Menšina ve Francii udělala totéž."
Nevěříme vlastním očím. Pročítáme znovu tento významný odstavec v Grimmově článku a radíme čtenáři, aby se nad ním zamyslel.
Je to neuvěřitelné, ale je to tak! Aby dokázal, že střed jsme si vymysleli, hází představitel tohoto našeho středu Grimm levicové internacionalisty (Liebknechta) a pravicové zimmerwaldovce neboli střed do jednoho pytle!!!
Copak Grimm opravdu chce švýcarské dělníky oklamat a přesvědčit je, že Liebknecht a italská strana patří k témuž směru? Že mezi nimi není právě ten rozdíl, kterým se liší levice a střed?
Uvedeme naše argumenty;
Za prvé vyslechneme svědka, který nepatří ani ke středu, ani k levici. Německý sociálimperialista Ernst Heilmann napsal 12. 8. 1916 v časopisu Glocke na s. 772 toto: "Die Arbeitsgemeinschaft[a] neboli zimmerwaldská pravice, jejímž teoretikem je Kautsky a politickými vůdci Haase a Ledebour…" Může Grimm popírat, že Kautsky, Haase a Ledebour jsou typickými představiteli středu?
Za druhé. Je možné, aby Grimm nevěděl, že zimmerwaldská pravice neboli střed v dnešním socialismu se staví proti okamžitému rozchodu s MSB, mezinárodním socialistickým byrem v Haagu, byrem sociálpatriotů? Že levice je pro tento rozchod? Že zástupci skupiny Internacionála v Kienthalu — a právě k ní patří Liebknecht — bojovali proti svolání MSB a za rozchod s ním?
Za třetí. Zapomněl snad Grimm, že sociálpacifismus, který byl v kientalské rezoluci výslovně odsouzen, je právě teď ve Francii, Německu a Itálii platformou středu? Že celá italská strana, která neprotestovala ani proti četným sociálpacifistickým rezolucím a prohlášením své parlamentní skupiny, ani proti hanebnému projevu Turatiho ze 17. prosince, stojí na platformě sociálpacifismu? Že obě levicové skupiny v Německu, jak ISD (Internacionalističtí socialisté Německa), tak skupina Internacionála (neboli skupina Spartakus, k níž právě patří Liebknecht) sociálpacifismus středu výslovně odmítly? Přitom nesmíme zapomínat, že pro sociálpacifistické rezoluce hlasovali také nejhorší francouzští sociálimperialisté a sociálpatrioti se Sembatem, Renaudelem a Jouhauxem v čele a že se tím zvlášť názorně odhalil skutečný, objektivní význam sociálpacifismu.
Za čtvrté… ale dost už! Grimm zaujímá právě stanovisko středu, když švýcarské straně radí, aby "se spokojila" s odmítnutím válečných úvěrů a občanského míru, tak jako to udělala italská strana. Grimm kritizuje návrhy většiny právě z hlediska středu, protože se tato většina chce přiblížit hledisku Liebknechtovu.
Grimm hájí jasnost, přímost a čestnost. Dobrá! Nevyžadují snad tyto vynikající vlastnosti, aby se jasně, přímo a čestně rozlišovalo mezi hlediskem a taktikou Liebknechta a hlediskem a taktikou středu a aby se neházely do jednoho pytle?
Být na straně Liebknechta znamená (1) útočit na hlavního nepřítele ve své vlastní zemi; (2) odhalovat sociálpatrioty své vlastní země (a ne jen cizí, když dovolíte, soudruhu Grimme!), bojovat proti nim a nespolčovat se s nimi - když dovolíte, soudruhu Grimme! - proti levicovým radikálům; (3) otevřeně kritizovat a odhalovat slabiny nejen sociálpatriotů, ale i sociálpacifistů a "centristů" ve své vlastní zemi; (4) využívat parlamentní tribunu a vyzývat odtud proletariát k revolučnímu boji, k tomu, aby obrátil zbraně proti svému nepříteli; (5) rozšiřovat ilegální literaturu a organizovat ilegální schůze; (6) pořádat proletářské demonstrace, jako byla například demonstrace na Postupimském náměstí v Berlíně, na níž byl zatčen Liebknecht; (7) vyzývat dělníky ve válečném průmyslu ke stávce, jako to dělala ve svých ilegálních letácích skupina Internacionála; (8) otevřeně dokazovat, že dnešní strany, které se omezují na reformistickou činnost, se musí úplně "obrodit" a jednat tak jako Liebknecht; (9) bezvýhradně odmítat obranu vlasti v imperialistické válce; (10) bojovat proti jakýmkoli projevům reformismu a oportunismu v sociální demokracii; (11) stejně nekompromisně se stavět proti odborářským předákům, kteří jsou ve všech zemích, zejména v Německu, Anglii a ve Švýcarsku, předvojem sociálpatriotismu, oportunismu atd.
Je jasné, že z tohoto hlediska by bylo třeba kritizovat v návrhu většiny mnoho myšlenek. Ale o tom je možné mluvit jen ve zvláštním článku. Zde je však třeba zdůraznit, že většina v každém případě navrhuje jisté kroky v tomto směru, kdežto Grimm útočí na tuto většinu nikoli zleva, ale zprava, nikoli z hlediska Liebknechta, ale z hlediska středu.
Grimm ve svém článku ustavičně zaměňuje dvě zásadně odlišné otázky: za prvé otázku, kdy, v kterém okamžiku se má ta či ona revoluční akce uskutečnit. Je nesmysl chtít řešit tuto otázku předem, vždyť Grimmovy výtky většině, namířené tímto směrem, mají jenom dělníkům sypat písek do očí.
A za druhé otázku, jak přeměnit, přetvořit stranu, která teď není schopna vést soustavně, vytrvale a za jakýchkoli konkrétních podmínek skutečný revoluční boj, v takovou stranu, která by toho schopná byla.
To je nejdůležitější otázka! To je jádro celého sporu, celého boje směrů v otázce války i v otázce obrany země! A právě tuto otázku Grimm zamlčuje, zastírá a zamlžuje. A nejen to: z Grimmových vysvětlení vyplývá, že tuto otázku odmítá.
Všechno zůstává při starém — to je červená nit, která se vine celým Grimmovým článkem; v tom je ten nejhlubší důvod k tvrzení, že tento článek vyjadřuje názory středu. Všechno zůstává při starém: Jenom se odmítnou válečné úvěry a občanský mír! Každý chytrý buržoa musí uznat, že to je koneckonců přijatelné i pro buržoazii: nadvládu buržoazie to zatím neohrožuje a nebrání jí to vést válku (jako "menšina ve státě" "se podřizujeme" tato Grimmova slova mají obrovský politický význam, mnohem větší, než by se na první pohled zdálo!).
Není to snad mezinárodní skutečnost, že sama buržoazie a její vlády ve válčících zemích, především v Anglii a v Německu, pronásledují pouze Liebknechtovy přívržence, a představitele středu trpí?
Vpřed, doleva, i když je to spojeno s odchodem některých sociálpatriotických vůdců! — takový je stručný politický smysl návrhů většiny.
Zpátky od Zimmerwaldu, doprava, k sociálpacifismu, ke stanovisku středu, ke "smíru" se sociálpatriotickými vůdci, žádné masové akce, žádné revolucionování hnutí, žádnou obrodu strany! — takoyé je stanovisko Grimma.
Doufejme, že se nakonec i švýcarští levicoví radikálové na vlastní oči přesvědčí o Grimmově centristickém stanovisku.
Napsáno německy
koncem ledna 1917
Poprvé otištěno roku 1931
v publikaci Leninskij sbornik XVIIPřeloženo z němčiny
podle rukopisu
__________________________________
Poznámky:
(Písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — pracovní souručenství. Red.
126 Tento článek je odpovědí na stať R. Grimma Většina a menšina v otázce války, otištěný v 19.-23. čísle listu Berner Tagwacht z 23.-27. ledna 1917 a v 1. čísle časopisu Neues Leben za rok 1917.