Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
„Faktické příměří“
List Novaja žizň[32] ze 7. května uveřejnil rozhovory s ministry „nové“ vlády. Ministerský předseda Lvov prohlásil: „Země musí říci rozhodné slovo a poslat svou armádu do boje.“
To je tedy podstata programu nové vlády. Ofenzíva, ofenzíva a zase ofenzíva!
A ministr Lvov při obhajobě tohoto imperialistického programu, k němuž se nyní přidali i Černovové a Cereteliové, s nejvyšším mravním rozhořčením vystoupil proti „faktickému příměří, jež nastalo na frontě“!
Jen ať se každý dělník v Rusku, ať se každý rolník jaksepatří zamyslí nad tímto programem ofenzívy, nad těmito výpady ministrů proti „faktickému příměří“.
Milióny lidí byly ve válce zabity nebo zmrzačeny. Válka způsobila lidstvu, zejména pracujícím masám, nesmírné útrapy. Kapitalisté na válce hanebně vydělávají. Vojáci jsou krajně unavení a vyčerpaní.
Co je tedy špatného na faktickém příměří? Co je špatného na tom, že krveprolévání na chvíli ustalo? Co je špatného na tom, že vojáci získali aspoň kratičký oddech?
Namítá se nám, že k příměří došlo jen na jedné frontě a že proto hrozí nebezpečí separátního míru. Jenže tato námitka zřejmě neobstojí. Neboť jestliže ani ruská vláda, ani dělníci a rolníci v Rusku nechtějí separátní mír s německými kapitalisty (víme, že proti takovému míru naše strana rovněž nejednou protestovala, a to nejen v článcích Pravdy, ale i v rezoluci naší konference vyjadřující názory celé strany[33]), jestliže nikdo v Rusku nechce separátní mír se separátními kapitalisty, jak, odkud a jakým zázrakem se může takový mír objevit?? Kdo ho může komu vnutit?
Tato námitka je zřejmě naprosto neopodstatněná, je to zjevný výmysl, pokus lidi zaslepit.
Dále. Proč faktické příměří na jedné frontě znamená „nebezpečí“ separátního míru na této frontě, ale neznamená nebezpečí, že se faktické příměří rozšíří na všechny fronty?
Faktické příměří je stav nestálý, přechodný. O tom není sporu. Přechodný k čemu? K separátnímu míru nemůže příměří vést, nesouhlasí-li s tím dvě vlády nebo dva národy. Proč by takové příměří nemohlo vést k faktickému příměří na všech frontách? S tím by přece jistě souhlasily všechny národy v rozporu se všemi vládami nebo s většinou z nich.
Sbratřování na jedné frontě může a musí vést k sbratřování na všech frontách. Faktické příměří na jedné frontě může a musí vést k faktickému příměří na všech frontách.
Národy by si oddechly od krveprolévání. Revoluční dělníci ve všech zemích by se ještě víc vzchopili, jejich vliv by vzrostl a víra v možnost a nevyhnutelnost dělnické revoluce ve vyspělých kapitalistických zemích by se upevnila.
Co je na tom špatného? Proč bychom tomu neměli podle svých sil napomáhat?
Někdo může namítnout, že faktické příměří na všech frontách by teď pomohlo německým kapitalistům, protože ti teď získali největší kořist. To není pravda, protože angličtí kapitalisté si nakradli víc (německé kolonie v Africe, německé ostrovy v Tichém oceáně, Mezopotámie, část Sýrie aj.) a na rozdíl od německých kapitalistů vůbec nic neztratili. To za prvé. A za druhé, kdyby němečtí kapitalisté byli ještě neústupnější než angličtí, upevnilo by to ještě víc narůstající revoluci v Německu. Revoluce v Německu zjevně narůstá. Ofenzíva ruských vojsk tomuto rozmachu revoluce zabrání. „Faktické příměří“ ho urychluje.
Za třetí, situace v Německu je vzhledem k šířícímu se hladu, krachu a hospodářskému rozvratu naprosto zoufalá a beznadějná, horší než v kterékoli jiné zemi, zejména po vstupu Ameriky do války. „Faktické příměří“ tuto základní příčinu oslabení Německa neodstraní, naopak spíš zlepší situaci v jiných zemích (volný dovoz) a zhorší situaci německých kapitalistů (dovážet nebude odkud a zatajovat lidu pravdu bude těžší).
Ruský lid si může vybrat ze dvou programů. První je program kapitalistů, kteří převzali Černovové a Cereteliové. Je to program ofenzivy a prodlužování imperialistické války, prodlužování krveprolití.
Druhý je program revolučních dělníků celého světa, který v Rusku obhajuje naše strana. Tento program zní: pokračovat ve sbratřování (nepřipustit však, aby Němci Rusy klamali), sbratřovat se výměnou provolání, rozšiřovat sbratřování i faktické příměří na všechny fronty, všemi prostředky podporovat toto rozšiřování, urychlovat tím rozmach dělnické revoluce ve všech zemích a dopřát aspoň kratičký oddech vojákům všech válčících zemí, urychlit přechod moci v Rusku do rukou sovětů dělnických, vojenských a rolnických zástupců a urychlit tak uzavřeni skutečně spravedlivého, skutečně všeobecného míru v zájmu pracujících, a nikoli v zájmu kapitalistů.
Naše vláda s Černovy a Ceretelii, s narodniky a menševiky je pro první program.
Většina ruského národa a všech národů Ruska (a nejen Ruska), tj. většina dělníků a chudých rolníků, bude nepochybně pro druhý program.
Jeho vítězství se blíží každým dnem.
Pravda č. 52
22. (9.) května 1917Podle textu Pravdy
__________________________________
Poznámky:
32 Novaja žizň — deník; vycházel v Petrohradě od 18. dubna (1. května) 1917 do července 1918. Podnět k založení listu dala skupina menševiků-internacionalistů a publicistů sdružených kolem časopisu Letopis.
Lenin se o nich vyjádřil, že jejich „převládající náladou je intelektuálský skepticismus, zastírající a prozrazující bezzásadovost“ (viz Spisy 25, Praha 1956, s. 278), a ironicky je nazývá „kvaziinternacionalisty“ a „takymarxisty“.
K Říjnové revoluci a nastolení sovětské moci zaujal list nepřátelské stanovisko. Od 1. června 1918 vycházel ve dvou mutacích — petrohradské a moskevské. Obě byly zastaveny v červenci 1918.
33 Jde o rezoluci VII. (dubnové) celoruské konference SDDSR(b) O válce, jejímž autorem byl Lenin (viz KSSS v rezolucích a usneseních sjezdů, konferencí a plenárních zasedání ÚV, díl I, Praha 1954, s. 290—292 a Sebrané spisy 31, zde).