Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

Zprávy o hospodářském rozvratu

Blížící se katastrofa je hlavní a nejdůležitější otázkou dneška. Musíme o ní shromažďovat co nejpřesnější údaje. Uvádíme neobyčejně poučné citáty z listu našich odpůrců, sjednocených narodniků a menševiků (Izvěstija petrogradskogo sověta, č. 70 z 19. května).

„Blíží se pohroma masové nezaměstnanosti. Sílí odpor spojených podnikatelů proti požadavkům dělníků. Podnikatelé se uchylují ke svérázné pasívní rezistenci a k maskovaným výlukám.“

A dále:

„...kapitalisté nedělají nic, aby pomohli státu překonat hospodářské obtíže...

....kapitalisté tvrdošíjně trvají na svých ziscích, a právě proto jsou skutečnými dezorganizátory a kontrarevolucionáři. Avšak revoluce nechce a nesmí kapitulovat. Jestliže jí kapitalisté nechtějí pomáhat dobrovolně, bude na ně muset vztáhnout ruku.“

Květnatěji už to snad ani říct nejde, viďte? Situace je tedy opravdu nanejvýš kritická. „Revoluce“ musí „vztáhnout ruku na kapitalisty“ — Jaká revoluce? Které třídy? Jak vztáhnout ruku?

Uvádíme odpovědi referentů na zasedání výkonného výboru 16. května:

„Mnozí referenti vylíčili chmurný obraz všeobecného hospodářského rozvratu v zemi... buržoazní tiskové orgány... zamlčují skutečné příčiny pohromy: válku a ziskuchtivost buržoazie.“

Ze zprávy menševika-ministerialisty Čerevanina:

„Hospodářský rozvrat, který prožíváme, je tak vážný, že jednotlivými polovičatými řešeními, řadou jednotlivých konkrétních opatření, se situace zachránit nedá. Potřebujeme celkový plán, potřebujeme, aby stát reguloval veškerý hospodářský život...

Ke konkrétnímu uskutečňování našeho plánu potřebujeme ustavit při vládě zvláštní hospodářskou radu.“

Hora porodila myš. Místo „revoluce, která vztahuje ruku na kapitalisty“, čistě byrokratický recept.

Z Avilovovy zprávy:

„Hlavní příčinou nynějšího hospodářského rozvratu je nedostatek důležitých průmyslových výrobků...

Při rostoucí drahotě hraničí situace dělníků nmohých kategorií s chronickým hladověním...

Podnikatelé, kteří shrabují obrovské zisky, nechtějí přistoupit na požadavky dělníků, pokud se současně nezvýší ceny jejich výrobků...

Jediným východiskem z této situace je stanovení pevných cen zboží. Jenže takové ceny lze v praxi stanovit jedině tehdy, bude-li veškeré rozdělování výrobků probíhat podle pokynů moci reprezentující celou společnost.

Při tomto nuceném rozdělování podle pevně stanovených cen se musí zavést také kontrola nad výrobou, protože jinak může výroba poklesnout, nebo se dokonce načas i zastavit...

Zároveň bude nutné zavést kontrolu státu nad zdroji, které poskytují průmyslu oběžné a základní prostředky, totiž nad úvěrovými ústavy.“

Soudruh Avilov jako by zapomněl na to, že „stát“ je mechanismus, který dělnická třída a kapitalisté táhnou na různé strany. Která třída je teď schopna vykonávat státní moc?

Z Bazarovovy zprávy:

„Pevné ceny se fakticky obcházejí; státní monopoly existují na papíře; regulace zásobování závodů uhlím a kovy nejenže neumožnila usměrňovat výrobu v zájmu státu, ale nedokázala ani skoncovat s anarchií na trhu, nedokázala odstranit bezohlednou spekulaci překupníků jako zprostředkovatelů.

V průtmyslu musí být nuceně vytvořeny státní trasty.

Teprve až zapůsobíme na správy podniků a kapitalisty, aby povinně sloužili státu, budeme moci realizovat účinná opatření k boji proti anarchii, kterou průmyslníci záměrně vnášejí do výroby.“

Stát kapitalistů (záměrně vnášejících anarchii do výroby) musí zapůsobit na kapitalisty, aby povinně sloužili státu — to je totéž jako zapomenout na třídní boj.

Ze zprávy G. V. Šuba:

„Přes neustálé žádosti, které v posledních dvou měsících předkládáme, se na celkové otázce, otázce organizace národního hospodářství a práce, nic nezměnilo. Proto se stále přešlapuje na místě. Situace je dnes taková: Podařilo se nám prosadit, i když až po velkých bojích, celou řadu opatření a zákonů, máme už zákon o obilním monopolu... Jenže všechno zůstává na papíře...

Dosáhli jsme zásadního souhlasu s převedením hospodářských strojů do majetku obcí. Realizace však není možná, protože stroje nejsou nebo skoro nejsou. Přitom závody na hospodářské stroje vyrábějí naprosto nedůležité věci pro armádu. Ale nestačí jenom regulovat veškerý hospodářský život země, musí se konečně rozbít a přebudovat celý výkonný aparát státní moci...“

To už je trochu blíž k věci, trochu blíž k podstatě! „Rozbit a přebudovat celý výkonný aparát státní moci“ — to je správné. Ale není snad jasné, že otázka aparátu státní moci tvoři jen nepatrnou část otázky třídy, v jejíchž rukou je moc?

Ze zprávy Kukoveckého:

„Finanční situace země je katastrofální. Spějeme rychle k finančnímu krachu...

Pouze finanční opatření nepomohou...

Musí se učinit opatření k nucenému rozdělení půjčky, a jestliže to nepřinese žádoucí výsledky, přistoupit k nucené půjčce.

Druhé opatření spočívá v povinném regulování průmyslu a ve stanovení pevných cen výrobků.“

„Donucování“ je dobrá věc, ale jde o to, která třída bude kterou nutit a kterou bude třeba donutit.

Z Gromanovy zprávy:

„Všechno, co se dnes děje ve všech zemích, lze charakterizovat jako proces rozpadu národohospodářského organismu. Všude mu čelí organizovaností. Stát všude přistoupil k organizování hospodářství a práce...

Ani vláda, ani země nemá dosud centrum, které by regulovalo hospodářský život země, nemá takříkajíc hospodářský mozek. Ten se musí vytvořit... Musí se vytvořit výkonný mocenský orgán. Musí být ustavena hospodářská rada...

Další byrokratická instituce — to je všechno, co Groman vymyslel! To je smutné!

Všichni uznávají, že nevídaná katastrofa je neodvratná. Ale nechápou to hlavní, ze vyvést zemi z této katastrofy může jen revoluční třída.



Pravda, č. 67
9. června (27. května) 1917
  Podle textu Pravdy