Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

„Velký ústup“

Velký ústup buržoazie z vlády“ — těmito slovy charakterizoval v neděli referent výkonného výboru utvoření koaliční vlády, vstup bývalých socialistů do vládního kabinetu.

Jen první dvě slova v tomto výroku jsou pravdivá. „Velký ústup“ je skutečně charakteristický pro pochopení šestého května (utvoření koaliční vlády). Toho dne „velký ústup“ skutečně začal nebo přesněji řečeno se zvlášť markantně projevil. Až na to, že to nebyl velký ústup buržoazie z vlády, ale velký ústup menševických a narodnických vůdců od revoluce.

Význam probíhajícího sjezdu sovětů vojenských a dělnických zástupců je právě v tom, že to tak skvěle a názorně ukázal.

Šestého května se buržoazii poštěstilo. Její vláda už měla namále. Široké vrstvy lidu stály vědomě a jednoznačně, rozhodně a nesmiřitelně proti ní. Stačilo jediné slovo narodnických a menševických vůdců sovětu, aby se vláda bez odporu vzdala své moci, a Lvov to na zasedání v Mariinském paláci musel otevřeně přiznat.

Buržoazie použila obratného manévru, který ruské maloburžoazii a širokým vrstvám v Rusku vůbec připadá podivný, nad nímž jsou menševičtí a narodničtí vůdcové z řad inteligence bez sebe nadšením, protože správně zahrál na jejich louis-blancovskou strunu. Připomeňme, že Louis Bianc byl známý maloburžoazní socialista, který v roce 1848 vstoupil do vlády a stejně smutně se proslavil v roce 1871. Louis Bianc se pokládal za vůdce „pracující demokracie“ či „socialistické demokracie“ (právě s tímto posledním označením se zrovna tak často operovalo ve Francii v roce 1848 jako v publicistice eserů a menševiků v roce 1917), ve skutečnosti však byl ve vleku buržoazie, loutkou v jejích rukou.

Za necelých 70 let, která od té doby uplynula, buržoazie na Západě nesčetněkrát provedla tento manévr, který Rusku připadá jako něco nového. Jeho podstatou je dostat vůdce „socialistické demokracie“, „ustupující“ od socialismu a od revoluce do vleku buržoazní vlády, Čímž se stanou pro buržoazii přijatelní, ochránit tuto vládu před lidem pomocí skorosocialistických ministrů a zastřít kontrarevolučnost buržoazie honosnou, efektní reklamní tabulí „socialistického“ ministerialismu.

Tento buržoazní manévr, který byl mnohokrát vyzkoušen v anglosaských, skandinávských i mnoha románských zemích, je zvlášť dobře propracován ve Francii. Šestého května 1917 se v Rusku uskutečnil právě takový manévr.

„Naši“ skorosocialističtí ministři se dostali do přesně takové situace, že museli za buržoazii tahat kaštany z ohně vlastníma rukama, že buržoazie začala jejich prostřednictvím dělat to, co by nikdy nebyla dokázala bez nich.

Prostřednictvím Gučkova by se jí nikdy nepodařilo získat masy pro pokračování v imperialistické, dobyvačné válce, válce kvůli dělení kolonií a anexí. Prostřednictvím Kerenského (a Cereteliho, který se víc věnoval obraně Tereščenka než obraně poštovních a telegrafních zaměstnanců) to buržoazie dokázala, jak přiznal Miljukov i Maklakov, dokázala „to zařídit“, aby se právě v takové válce pokračovalo.

Prostřednictvím Šingarjova by se jí nikdy nepodařilo udržet statkářské vlastnictví půdy aspoň do svolání Ústavodárného shromáždění (dojde-li k ofenzívě, bude to znamenat „úplné ozdravení Ruska“, řekl Maklakov; takže i Ústavodárné shromáždění bude „ozdravené“). Prostřednictvím Černova se to podaří. Rolníkům namluvili — a ti poslechli, i když ne příliš nadšeně —‚ že pronajímat si od statkářů půdu po dohodě s jednotlivci je „zákonné“, zatímco zrušit ihned statkářské vlastnictví půdy a pronajímat si bývalou statkářskou půdu od lidu až do svolání Ústavodárného shromáždění je „anarchie“. Jedině prostřednictvím Černova se jí mohlo podařit tuto kontrarevoluční myšlenku statkářů prosadit.

Prostřednictvím Konovalova by se nepodařilo obhájit (a zvýšit: viz vládní list Rabočaja gazeta o uhlobaronech) horentní zisky z vojenských dodávek. Prostřednictvím Skobeleva nebo za jeho účasti lze tyto zisky obhájit jako údajné zachování dosavadního stavu, jako téměř „marxistické“ popírání možnosti „zavést“ socialismus.

Socialismus se zavést nedá, a proto horentně vysoké zisky kapitalistů pocházející ne z jejich čistě kapitalistického hospodaření, nýbrž z dodávek pro armádu, pro stát — tyto zisky se ještě před lidem utajit a držet pod pokličkou dají! To je ta skvělá struvistická úvaha, na které se shodli Tereščenko i Lvov s „marxistou“ Skobelevem.

Prostřednictvím Lvova, Miljukova, Tereščenka, Šingarjova a spol. by se nepodařilo ovlivnit shromáždění lidu a sověty. Prostřednictvím Cereteliho, Černova a spol. se ovlivňování ve stejném, buržoazním duchu daří, daří se jim uskutečňovat stejnou imperialistickou politiku buržoazie pomocí zvlášť efektních a zvlášť „věrohodně“ znějících frází včetně upírání elementárního demokratického práva volit místní orgány a nepřipustit, aby byly jmenovány nebo potvrzovány shora.

Cereteli, Černov a spol. toto právo popírají, čímž se ve skutečnosti proměnili z bývalých socialistů — aniž to sami pozorují — v bývalé demokraty.

„Velký ústup“, jen co je pravda!



Pravda, č. 76
21. (8.) června 1917
  Podle textu Pravdy