Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

Kam přivedli revoluci eseři a menševici?

Přivedli ji tak daleko, že je podřízena imperialistům.

Ofenzíva znamená obnovení imperialistické války. Na vzájemném vztahu dvou obrovských svazů kapitalistů, které spolu válčí, se nic podstatného nezměnilo. Rusko mají i po revoluci z 27. února zcela v moci kapitalisté, kteří jsou svázáni spojenectvím a dřívějšími carskými tajnými smlouvami s anglickým a francouzským imperialistickým kapitálem. Také ekonomika a politika pokračující války jsou stejné jako dřív: stejný imperialistický bankovní kapitál ovládá hospodářský život, stejné tajné smlouvy, stejná zahraniční politika svazů jedné skupiny imperia]istů proti druhé skupině imperialistů.

Fráze menševiků a eserů nebyly a nejsou ničím jiným než frázemi, které ve skutečnosti jen líčí v růžových barvách obnovení imperialistické války, což ovšem nadšeně schvalují všichni kontrarevolucionáři, veškerá buržoazie i Plechanov, co „běží jako psík za buržoazním tiskem“, jak se vyjádřila menševická Rabočaja gazeta, která zase sama běží jako psík za celou bandou sociálšovinistů.

Nesmíme však zapomínat na specifické rysy, jež jsou typické pro toto nynější obnovení imperialistické války. Dochází k němu po třech měsících kolísání, kdy dělnické a rolnické masy tisíckrát odsoudily dobyvačnou válku (přičemž ve skutečnosti dále podporovaly vládu dobyvačné a lupičské buržoazie v Rusku). Masy kolísaly, jako by měly v úmyslu řídit se doma radou, kterou samy daly ostatním národům v provolání k národům celého světa ze 14. března: „Odmítněte být nástrojem výbojů a násilí v rukou bankéřů.“ Avšak u nás doma, v „revolučně demokratickém“ Rusku, zůstaly masy ve skutečnosti právě nástrojem výbojů a násilí „v rukou bankéřů“.

Tato situace je specifická tím, že ji vyvolala menševícká a eserská strana v době, kdy masy mají poměrně vclkou svobodu se organizovat. Právě tyto strany dnes získaly většinu: celoruský sjezd sovětů a celoruský rolnický sovět to naprosto jasně dokázaly.

Právě tyto strany jsou dnes odpovědné za politiku Ruska.

Právě tyto strany jsou odpovědné za obnovení imperialistické války, za další statisíce obětí přinášených vlastně proto, aby jedni kapitalisté „udolali“ jiné kapitalisty, aby se dále zhoršoval hospodářský rozvrat, který ofenzívu nutně provází.

Byla to dokonalá ukázka toho, jak maloburžoazní masy propadají sebeklamu a jak je buržoazie pomocí eserů a mcnšcviků vodí za nos. Obě tyto strany mají plno řečí o „revoluční demokracii“. Ve skutečnosti však právě ony vložily osud národa do rukou kontrarevoluční buržoazie, do rukou kadetů, právě ony se od revoluce odchýlily a pokračují v imperialistické válce, odchýlily se od demokracie a „ustoupily“ kadetům jak v otázce moci (vezměte napřiklad to, že orgány volené místním obyvatelstvem mají být „schvalovány“ shora), tak v otázce půdy (menševici i eseři se zřekli svého vlastního programu: podporovat revoluční akce rolnictva včetně konfiskace statkářských pozemků), jakož i v otázce národnostní (obhajování protidemokratického postoje kadetů vůči Ukrajině a Finsku).

Maloburžoazní masy musí nutně kolísat mezi buržoazií a proletariátem. Tak tomu bylo ve všech zemích, zejména v letech 1789—1871. Tak je tomu i v Rusku. Menševici a eseři přivedli masy do područí politiky kontrarevoluční buržoazie.

V tom je podstata situace. V tom je význam ofenzívy. V tom je celá její specifika: nikoli násilí, ale důvěra k eserům a menševikům svedla lid z cesty.

Nadlouho?

Nadlouho ne. Masy se poučí z vlastních zkušeností. Smutné zkušenosti nové (právě začínající) etapy války, dalšího hospodářského rozvratu prohloubeného ofenzívou, nutně povedou k politickému krachu stran eserů a menševiků. Úkolem proletářské strany je především pomáhat masám, aby si tyto zkušenosti uvědomily a správně je pochopily, aby se dobře připravily na tento velký krach, který masám ukáže, že jejich pravým vůdcem je organizovaný městský proletariát.



Pravda, č. 88
5. července (22.) června 1917
  Podle textu Pravdy