Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

Revoluce v rozkladu

Všechno zavinili bolševici,“ na tom se shodnou jak kadeti, kteří stojí v čele kontrarevoluce, tak „socialisté-revolucionáři“ a menševici, kteří nazývají sami sebe „revoluční demokracií“ zřejmě proto, že tento roztomilý blok se den co den odchyluje od demokratismu i od revolučnosti.

„Všechno zavinili bolševici“ — i to, že se stupňuje hospodářský rozvrat, proti němuž se nic nepodniká, to, že vázne zásobování, i to, že prozatímní vláda „neuspěla“, pokud jde o Ukrajinu a Finsko. Člověk by si skoro myslel, že se mezi ty skromné, mírné a opatrné Finy vloudil nějaký zlý bolševik a „zbuntoval“ celý národ!

Všeobecné útoky proti bolševikům plné zloby a vzteku, nestydatá pomlouvačná kampaň nestydatých pánů Zaslavských a anonymů z listů Reč a Rabočaja gazeta, to všechno znamená jen tolik, že představitelé revoluce v rozkladu si potřebují „vylít vztek“, protože jejich politika utrpěla řadu „neúspěchů“.

Kadeti jsou strana kontrarevoluční buržoazie. Přiznal to i blok eserů a menševiků, který je v Rusku u moci a který v rezoluci sjezdu sovětů prohlásil, že odpor majetných tříd sílí a vytváří základ kontrarevoluce. A přitom tento blok, který list Reč denně obviňuje z bezcharakternosti, zase tvoří blok s kadety, a to ten nejoriginálnější blok, který byl ještě utužen složením prozatímní vlády!

Takže v Rusku vládnou dva bloky — blok eserů s menševiky a blok tohoto bloku s kadety, kteří zase tvoří blok se všemi politickými stranami ještě pravicovějšími, než jsou oni sami. Z toho pak naprosto nutně vyplývá, že revoluce musí být v rozkladu. Protože všechny části tohoto vládnoucího „bloku bloků“ jsou v rozkladu.

Ani sami kadeti nevěří svému republikánství, natož aby mu věřili oktabristé a monarchisté dalších odstínů, kteří se dnes schovávají za kadety a hlasují pro ně. Kadeti nevěří „sociálblokovcům“, ale rádi posílají jejich ministry „chlácholit“ lidi, přitom se však rozčilují, zlobí a vztekají kvůli „náročnosti“ rolníků a zčásti i dělníků, kteří dali důvěru eserům a menševikům, jež jim naslibovali hory doly („uspokojit pracující a neublížit přitom kapitalistům“), a teď mají tu drzost, že očekávají a požadují skutečné splnění těchto slibů!

Členové socialistického bloku si navzájem taky nevěří: eseři nevěří menševikům a naopak. Až dosud se ani jedna „lepší polovina“ neodhodlala k veřejnému, oficiálnímu, poněkud jasnějšímu, otevřenějšímu a zásadnějšímu prohlášení o tom, jak, proč, za jakým účelem a do jaké míry se spojili stoupenci struvisticky okleštěného „marxismu“ se stoupenci „práva na půdu“. I s jednotou uvnitř jednotlivých „drahých poloviček“ to není valné: na sjezdu eserů „propadl“ Kerenskij 134 hlasy proti 136, takže z ústředního výboru vystoupila dokonce i bábuška a ústřední výbor vydal na vysvětlenou prohlášeni, že Kerenskij nebyl zvolen jedině proto, že je přetížen vládními povinnostmi (na rozdíl od Černova).[130] „Pravicově orientovaní“ eseři osočují v listu Volja naroda vlastní stranu a její sjezd, leví eseři se uchýlili do listu Zemlja i volja a dovolují si mluvit o tom, že masy nechtějí válku a že ji nadále pokládají za imperialistickou.

U menševiků se pravé křídlo vedené Potresovem, na kterého „pohlíží láskyplně“ sám list Jedinstvo (který ještě včera tvořil blok s celou stranou menševiků ve volbách v Petrohradě), přestěhovalo do listu Děň. Levé křídlo se přiklání k internacionalismu a zakládá vlastní list. Blok bank s Potresovy prostřednictvím listu Děň, blok všech menševiků až po Potresova a Martova prostřednictvím „jednotné“ menševické strany.

A to že není rozklad?

„Obranářství“ špatně zakrývá tuto revoluci v rozkladu, protože i teď, i po obnoveni imperialistické války, i po smutněm procitnutí z nadšeni nad ofenzivou, se vyhrotila „ofenzíva“ Potresovových stoupenců proti odpůrcům obranářství v jednom bloku a stoupenců Kerenského proti jeho odpůrcům v druhém.

„Revoluční demokracie“ už nevěří v revoluci, má strach z demokracie, ze všeho na světě se nejvíc bojí roztržky s anglickými a francouzskými kapitalisty a obává se nespokojenosti ruských kapitalistů. („Naše revoluce je buržoazni “ této Danem, Ceretelim a Skobelevem komicky zdeformované „pravdě“ uvěřil „sám“ ministr Černov.) Kadeti nenávidí revoluci i demokracii.

A to že není rozklad?

Všeobecné útoky proti bolševikům plné zloby a vzteku jsou společným nářkem kadetů, eserů a menševiků nad vlastním rozkladem.

Mají většinu. Jsou ti moci. Všichni tvoří navzájem blok. A vidí, že se jim nic nedaří! ! Jak potom nemít vztek na bolševiky?

Revoluce přinesla neobyčejně obtížné a nesmírně závažné otázky, jež mají světový význam, Nevypořádáme se s hospodářským rozvratem a nevyprostíme se ze strašlivých kleští imperialistické války, jestliže nebudou podniknuta co nejradikálnější revoluční opatření, předpokládající bezmezné hrdinství utlačovaných a vykořisťovaných mas, jestliže tyto masy nebudou důvěřovat proletariátu a podporovat tento svůj organizovaný předvoj.

Masy se zatím pokoušejí najít „snadnější“ východisko: prostřednictvím bloku kadetů s blokem eserů a menševiků.

Ale nenalézají ho.



Pravda, č. 91
8. července (25. června) 1917
  Podle textu Pravdy



__________________________________

Poznámky:

130 Jde o III. sjezd strany socialistů-revolucionářů, který se konal koncem května a začátkem června 1917 v Moskvě. V průběhu jednání se projevily zásadní neshody mezi pravým a levým křídlem eserské strany v některých otázkách, mimo jiné i v postoji k válce: leví eseři na rozdíl od prozatímní vlády odmítali politiku prodlužování války. Volby do ústředního výboru eserské strany se konaly 2. (15.) června. Při uveřejnění volebních výsledků bylo vydáno prohlášení, že mnoho delegátů hlasovalo proti kandidatuře A. F. Kerenského vzhledem k jeho pracovnímu vytížení na ministerstvech vojenství a námořnictví, a ne z politických důvodů.

J. Breško-Breškovská, která patřila k zakladatelům a nejstarším členům eserské strany, považovala fakt, že Kerenskij nebyl zvolen, za intriku a uveřejnila v tisku prohlášení, že na znamení protestu odmítá členství v ústředním výboru eserské strany.