Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Vladimír Iljič Lenin

Jak to jen udělat?

Rabočaja gazeta je znepokojena politickým smyslem ofenzívy. Jeden z jejích spolupracovníků dokonce vytýká jinému, že svými obratně formulovanými větami nakonec vlastně přiznává, že ruská revoluční armáda dnes objektivně vzato prolévá krev za dobyvačné plány spojenecké buržoazie, a nikoli za mír bez anexí (Rabočaja gazeta, č. 93, s. 2, fejeton, sloupec l).

Právě tento „objektivně vzatý“ smysl ofenzívy musí nutně znepokojovat dělníky, jejichž část dosud jde za menševiky. A to se odráží i na stránkách listu Rabočaja gazeta. Protože list si nepřeje otevřenou roztržku s dělníky, snaží se najít nějak souvislost mezi „ofenzívou“ a revolučním bojem proletariátu za mír. Jenže prozíravá redakce má smůtu, protože nemůže zjistit žádnou jinou souvislost než zápornou.

Těžko si lze představit ubožejší a popletenější lidi, než je tato velectěná redakce, postrašená duchy, které přece sama spolu s esery vyvolala.

Na jedné straně Rabočaja gazeta oznamuje, že „na Západě se dnes význam ruské ofenzívy chápe úplně zkresleně. Anglické a francouzské buržoazní listy ji považují za upuštění od ‚utopických‘ plánů sovětu. Pod rouškou zdravice Kerenskému a útočící revoluční armádě se vydávají šovinistické rezoluce. A za víření válečných bubnů oslavujících ruskou ofenzívu sílí perzekvování stoupenců ruské demokracie, hlásících se ke stejnému programu míru jako ona.“

Velmi cenné přiznání! Zejména na stránkách vládních novin, které ještě včera považovaly naše předpovědi těchto nevyhnutelných následků ofenzívy za výsledek bolševické zlomyslnosti. Ukazuje se, že tu nejde o naši „zlomyslnost“, ale že politika, kterou důsledně prosazují vedoucí činitelé sovětu, má svou logiku a že tato logika vede k posilování protirevolučních sil v Rusku i mimo ně.

Právě tento nepříjemný fakt by Rabočaja gazeta chtěla nějak zaretušovat. Prostředky, které redakce navrhuje, jsou velmi jednoduché: „Je naléhavě nutné, aby ústřední výkonný výbor sovětu dělnických a vojenských zástupců spolu se sovětem rolnických zástupců vydaly naprosto jasné a kategorické prohlášení, že cíle války zůstávají pro ruskou demokracii stejné jako dřív“ atd. atd. Vidíte, jak energicky bojují menševici proti imperialistické válce: jsou odhodláni učinit další naléhavé a kategorické prohlášení. Kolik už jen bylo těchto „strašně naléhavých“, „strašně kategorických“ a „strašně zanícených“ prohlášení! A kolikrát se ještě budou muset honem honem opakovat tato strašně kategorická prohlášení, aby slova aspoň malinko zmírnila činy vlády, kterou vládní Rabočaja gazeta všemožně podporuje.

Ba ne, pánové, ani „nejkategoričtějšími“ slovy, prohlášeními a nótami nepotlačíte fakta, která sami uvádíte. Proti těmto faktům můžete postavit jedině činy, činy, které by ve skutečnosti znamenaly, že přestáváte podporovat politiku pokračování imperialistické války. Vláda Lvova - Tereščenka - Šingarjova - Kerenského - Cereteliho to udělat nemůže. Může jen svou zbabělou, ubohou politikou vůči Finsku a Ukrajině potvrdit, že je naprosto neschopna realizovat v praxi svá „strašně kategorická“ prohlášení o „míru bez anexí“ a o „právu“ na sebeurčení. A za těchto podmínek budou všechna tato slíbená prohlášení jen heslem sloužícím k ohromení mas. Ohromit masy halasnými prohlášeními, a ne „proletářsky bojovat za mír“ — to je program listu Rabočaja gazeta, to je jeho skutečná odpověď na sílící protirevoluční hnutí v souvislosti s ofenzívou.

Pravda, č. 95
13. července (30. června) 1917
  Podle textu Pravdy