Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Vladimír Iljič Lenin
Všechnu moc sovětům!
„Vyžeň přírodu dveřmi a vrátí se oknem...“ Jak je vidět, vládnoucí strany eserů a menševiků musí tuto prostou pravdu znovu a znovu „zakoušet“ na vlastní kůži. Řekli si, že budou „revolučními demokraty“, dostali se do postavení revolučních demokratů, — a tak musí dělat závěry, které jsou pro každého revolučního demokrata závazné.
Demokracie je nadvláda většiny. Dokud nebyla vůle většiny ještě zcela vykrystalizovaná, dokud ji bylo možné aspoň s malou pravděpodobností prohlašovat za nevykrystalizovanou, byla vláda kontrarevolučních buržoů lidu prezentována jako vláda „demokratická“. Jenže tohle nešlo dělat dlouho. V průběhu několika měsíců, které uplynuly od 27. února, se vůle většiny dělníků a rolníků, převážné většiny obyvatelstva, vykrystalizovala nejen v nějakých obrysech. Tato vůle si našla výraz v masových organizacích — v sovětech dělnických, vojenských a rolnických zástupců.
Jak je tedy možné nesouhlasit s předáním veškeré moci ve státě těmto sovětům? To neznamená nic jiného než vzdávat se demokracie! To neznamená nic víc a nic míň než vnucovat lidu takovou vládu, jaká se zřejmě demokratickou cestou, tj. skutečně svobodnými, skutečně všelidovými volbami nemůže ani utvořit, ani udržet.
Je tu jeden, už na první pohled dosti zarážející fakt: právě na tuto zcela jednoduchou, zcela zřejmou a hmatatelnou pravdu zapomněli eseři a menševici! Jejich postavení je tak prekérní a tak jim popletlo a zamotalo hlavu, že nejsou schopni „znovu najít“ tuto ztracenou pravdu. Po volbách v Petrohradě a v Moskvě, po svolání celoruského rolnického sovětu a po sjezdu sovětů se vyhranily v celém Rusku třídy a strany tak výrazně, zřetelně a přesvědčivě, že lidé, kteří neztratili rozum anebo kteří se nedali úplně zmást, se v tom prostě nemohou mýlit.
Trpět kadetské ministry nebo kadetskou vládu či kadetskou politiku znamená provokovat demokracii a demokratismus. A to je zdroj politických krizí po 27. únoru, to je zdroj vratkosti a kolísavosti našeho vládního systému. Na každém kroku, každý den, ba každou hodinu se ve jménu nejautoritativnějších státních institucí a sjezdů apeluje na revolučnost lidu a na jeho demokratičnost, a přitom se jak celková politika vlády, tak zejména její zahraniční politika a zvláště její hospodářská politika od revolučnosti neustále odchyluje a porušuje demokratismus.
To nemůže projít jen tak.
Takové postavení nutně musí být vratké, ať už je důvod jakýkoli. A stavět si hlavu není zrovna ta nejmoudřejší politika. Věci přece jen spějí — třebaže v nárazech a ve zvratech — k tomu, že předání moci sovětům, které naše strana dávno doporučuje, bude uskutečněno.
Pravda, č. 99
18. (5.) července 1917Podle textu Pravdy