Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Postoj politických stran
Z Lancashiru, 19. prosince. Jakkoli složitá se nám jeví současná situace Anglie, jestliže lpíme, jako to dělají Angličané, na nejbližším, na hmatatelné skutečnosti, na vnější praxi, tak je jednoduchá, zredukujeme-li tento vnějšek na jeho principiální obsah. V Anglii existuji jeti tři strany, které mají význam, a to aristokracie pozemkovélio vlastnictví, aristokracie peněz a radikální demokracie. První strana, strana toryů, je svou povahou a svým historickým vývojem čistě středověká, důsledně reakční strana, stará šlechta, je to rodná sestra „historické“ právní školy v Německu a opora křesťanského státu. Jádrem druhé strany, strany whigů, jsou obchodníci a továrníci, z nichž většina tvoří tak zvaný střední stav. Tento střední stav, k němuž patří všichni, kdo si říkají gentleman, tj. kdo mají slušný důchod, aniž jsou příliš bohatí, je však středním stavem jen ve srovnání s bohatými šlechtici a kapitalisty; postoj tohoto stavu k dělníkům je však aristokratický, a v zemi, jako je Anglie, která žije jen z průmyslu, a má tudíž velký počet dělníků, si to tu musí uvědomit mnohem dříve než na příklad v Německu, kde jsou za střední stav považováni řemeslníci a rolníci a kde vůbec neexistuje tak početná třída továrních dělníků. To donutí stranu whigů, aby se pustila obojetnou „zlatou střední cestou“, jakmile se dělnická třída začne uvědomovat. A to se děje teď. Den ze dne víc a více pronikají mezi dělníky radikálně demokratické zásady chartismu a dělnická třída v nich stále více poznává výraz svého společného vědomí. Zatím se však tato strana teprve tvoří a nemůže proto ještě vystupovat s plnou energií.
Je samozřejmé, že kromě těchto tří hlavních stran existují ještě všelijaké přechodné odstíny, a z těch v dané chvíli mají význam dva, ačkoli vůbec nemají principiální obsah. První skupinu tvoří střed mezi whigismem a toryismem, jak jej představují Peel a Russel, a tato strana má pro nejbližší budoucnost zajištěnu většinu v dolní sněmovně, tedy vládní moc. Druhou tvoří střed mezi whigismem a chartismem, „radikální“ odstín, představuje ji půl tuctu členů parlamentu a několik časopisů, zejména „Examiner“[149], a její principy, ač nevysloveny, jsou základem Národní ligy proti obilním zákonům[150]. První skupina bude určitě získávat na významu s dalším rozvojem chartismu, protože proti němu představuje jednotu whigovských a toryovských principů, o které právě chartismus tvrdí, že existuje. Druhá skupina musí právě proto úplně zaniknout. Vzájemný poměr těchto stran se nejlépe projevuje v jejich postoji k obilním zákonům. Toryové neustupují ani o píď. Šlechta ví, že její moc mimo konstituční sféru horní sněmovny je hlavně v jejím bohatství. Uvolnění dovozu obilí by ji donutilo, aby uzavřela s pachtýři nové smlouvy za nejvýhodnějších podmínek. Celé její bohatství je pozemkový majetek; hodnota pozemkového majetku je v neměnném poměru k pachtu, s ním stojí i padá. A teď právě je pachtovné tak vysoké, že i při nynějších clech přivádí pachtýře na mizinu; uvolnění dovozu obilí by snížilo pachtovné, a tím i hodnotu pozemkového vlastnictví o třetinu. To je pro aristokracii dostatečný důvod, aby trvala na svém poctivě nabytém právu, které ruinuje zemědělství a chudinu na vesnici odsuzuje k hladu. Whigové, vždy ochotni dát se zlatou střední cestou, navrhli pevné clo 8 šilinků na kvarter; toto clo je právě dost nízké, aby umožňovalo dovoz cizího obilí a připravovalo pachtýře o trh, a je zároveň dost vysoké, aby pachtýř neměl důvod žádat nové pachtovní podmínky a aby se v zemi kupoval chléb v průměru za stejně vysokou cenu, jaká je dnes. Moudrost zlaté střední cesty ruinuje tedy zemi daleko bezpečněji než zkostnatělost důsledné reakce. „Radikálové“ jsou v této věci doopravdy radikální a žádají volný dovoz obilí. Ale „Examiner“ si dodal odvahy k tomu teprve před týdnem a Liga proti obilním zákonům byla od začátku tak zaujata pouze bojem proti platným obilním zákonům a proti sliding scale[151], že až do poslední chvíle podporovala whigy. Avšak ponenáhlu se absolutní svoboda dovozu obilí a vůbec „svobodný obchod“ staly bojovým heslem radikálů, a tak whigové spolu s nimi dobromyslně volají po „svobodném obchodu“, čímž ovšem rozumějí „zlatá střední“ cla. Že chartisté nechtějí o obilních clech ani slyšet, je samozřejmé. A jak to dopadne? Že dovoz obilí musí být uvolněn, je stejně jisté, jako že toryové musí padnout, ať už pokojně, nebo násilím. Sporné je jen to, jak k této změně dojde. Je pravděpodobné, že při nejbližším zasedání parlamentu se Peel odřekne sliding scale a tím i toryismu vůbec. Šlechta povolí ve všem, co ji přímo nenutí snížit pachtovné, dál však neustoupí. V každém případě má Peel—Russelova koalice, parlamentní střed, největší naději na sestavení vlády a svými poiovičatými opatřeními bude co nejvíc oddalovat řešení obilní otázky. Jak dlouho, to však nezáleží na ní, nýbrž na lidu.
Napsal B. Engels 19. prosince 1842
Po prvé otištěno v čís. 358 „Rheinische
Zeitung“ z 24. prosince 1842Podle textu novin
Přeloženo z němčiny__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)149 „The Examiner“ [„Pozorovatel“] — anglický buržoasně liberální týdeník který vycházel v Londýně v letech 1808 až 1881.
150 Ligu proti obilním zákonům (Anti-Corn-Law-League) založili roku 1838 manchesterští továrníci Cobden a Bright. Tak zvané obilní zákony, usilující o omezení nebo zákaz dovozu obilí z ciziny, byly v Anglii zavedeny v zájmu velkých pozemkových vlastníků — landlordů. Ohánějíc se požadavkem úplné svobody obchodu, usilovala liga o zrušení obilních zákonů proto, aby dosáhla snížení dělnických mezd a oslabila ekonomické a politické posice pozemkové aristokracie. V boji proti vlastníkům půdy pokoušela se liga využít dělnických mas. Ale právě v téže době začali angličtí pokrokoví dělníci formovat samostatné politické hnutí dělnictva (chartismus).
Boj mezi průmyslovou buržoasií a pozemkovou aristokracií o obilní zákony skončil roku 1846 tím, že byl schválen zákon o jejich zrušení. Pak Liga zanikla.
151 Sliding scale (klouzavý tarif) — systém stanovení obilních cel používaný v Anglii a v jiných zemích, podle něhož byla cla nízká, když cena obilí na vnitřním trhu stoupala, a naopak, byla vyšší, když tato cena klesala.