K. Marx: Luther jako rozhodčí mezi Straussem a Feuerbachem

Karel Marx

Luther jako rozhodčí mezi Straussem a Feuerbachem

Strauss a Feuerbach! Kdo z nich má pravdu v otázce pojmu zázraku, která byla nedávno rozvířena?^[8] Strauss, který se dívá na předmět ještě jako theolog, tedy předpojatě, nebo Feuerbach, který jej zkoumá jako netheolog, tedy svobodně? Strauss, který se dívá na věci tak, jak se jeví v očích spekulativní theologie, nebo Feuerbach, který je vidí tak, jak jsou? Strauss, který nedochází k žádnému konečnému soudu, co je to zázrak, a ještě předpokládá za zázrakem zvláštní moc ducha odlišnou od přání — jako by přání nebylo právě touto předpokládanou mocí ducha nebo člověka, jako by např. přání být svobodným nebylo prvním aktem svobody — nebo Feuerbach, který bez okolků říká: zázrak je realisace přirozeného neboli lidského přáni nadpřirozeným způsobem? Kdo z nich má pravdu? Nechť rozhodne Luther — výborná autorita, autorita, která nekonečně převyšuje všechny protestantské dogmatiky dohromady, protože náboženství je pro něho bezprostřední pravdou, abych tak řekl, přirozeností.

Luther říká na příklad — dalo by se totiž z něho citovat bezpočet podobných míst — o vzkříšeni mrtvého v evangeliu u Lukáše (kap. 7):

„Dila našeho Pána Ježíše Krista musíme ctiti jinak a výše než díla lidi, neboť jsou pro nás vypsána z té příčiny, abychom podle nich poznali, jaký jest to Pán, totiž takový Pán a Bůh, který může pomoci tam, kde nikdo jiný pomoci nemůže, že tedy nikdo nepadl tak vysoko a tak hluboko, aby mu nemohl pomoci, byť sebevětší byla jeho svízel." „A co že jesti našemu Pánu Bohu nemožné, abychom se na něho nemohli s důvěrou obrátiti? Vždyť z ničeho stvořil nebe i zemi a vše. Vždyť stále rok co rok pokrývá stromy višněmi, švestkami, jablky a hruškami a ničeho k tomu nepotřebuje. Nikdo z nás ncmůže, když v zimě leží sníh, přinésti zpod sněhu ni višničku. Avšak Bůh je bytost, která může učiniti vše, která může vzkřísiti, co mrtvé jest, a vyvolati k životu to, co není. Jedním slovem, nechť jakékoli stvoření padne jakkoli hluboko, našemu Pánu Bohu nepadlo tak hluboko, by je nemohl povznésti a utěšiti. Jeť zapotřebí, bychom toto dílo boží viděli a o něm věděli, že jemu není nic nemožného, a když se nám zle vede, vlili se jeho všemohoucnosti býti neohroženými. Nechť Turek přitrhne či jiné neštěstí, abychom věděli, že je zde pomocník a zachránce, který má pravici jež jest všemocná a může pomoci. A to je pravá, skutečná víra.“ „V Bohu jest nám býti odvážnými a nikoliv malomyslnými. Neboť co já ani jiní nemohou a nedokáží, to on může a dokáže. Nemohu-li já ani jiní již pomoci, může mi on pomoci a zachrániti mne i před smrtí, jak praví žalm 68: Onť jest Bůh silný nás, Bůh silný k hojnému spaseni, Hospodin Pán z smrti vyvodí. Naše srdce budiž tedy vždy plna odvahy a důvěry a spoléhejž na Boha. A to jsou srdce, která správně Bohu slouží a miluji jej, totiž ta srdce, Jež nejsou malonmyslná a bojácná.“ „V Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu buďmež odvážní. Neboť co my nemůžeme, on může, co my nemáme, on má. Nemůžeme-li si pomoci, může pomoci on a učiní tak velmi rád a ochotně, jak zde vidíte.“ (Lutherovy spisy. Lipsko 1732. [Sv. XVI.] Str. 442-445.)^[9]

V těchto několika slovech máte apologii celého Feuerbachova spisu^[10] — apologii definic prozřetelnosti, všemohoucnosti, stvoření, zázraku, víry, jak jsou v tomto spisu podány. Ó styďte se, vy křesťané, vy vznešení i obyčejní, učení i neučeni křesťané, styďte se, že Antikrist vám musel ukázat podstatu křesťanství v jeho pravé nezahalené podobě! A vám, spekulativním theologům a filosofům, vám radím: zbavte se pojmů a předsudků dosavadní spekulativní filosofie, chcete-li se dobrat věcí tak, jak jsou, tj. pravdy. A neexistuje pro vás jiná cesta k pravdě a svobodě než přes Feuer-bacha [tj. přes ohnivý potok]^[a]. Feuerbach je očistec přítomnosti.

Napsal K. Marx koncem ledna 1842
Po prvé otištěno ve sborníku
„Anekdota zur neuesten deutschen Philosophie
und Publicistik“, sv.II, 1843
Podpis: K e i n B e r l i n e r [Neberlíňan]

Podle textu sborníku
Přeloženo z němčiny

V úvodu k I. dílu anglické verze sebraných spisů K. Marxe a B. Engelse publikovaných v MIA se uvádí, že nejnovější zkoumání prokázalo, že tato stať údajně není dílem K. Marxe - viz "http://www.marxists.org/archive/marx/works/cw/volume01/preface" (Pozn. editora)

__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Slovní hříčka s Feuerbachovým jménem, které se skládá ze slov Feuer, tj. oheň, a Bach, tj. potok. (Pozn. red.)

8 Tím je míněna polemika proti Ludwigu Feuerbachovi, kterou uplatnil David Friedrich Strauss ve své knize „Die christliche Glaubenslehre in ihrer geschichtlichen Entwicklung und im Kampfe mit der modernen Wissenschaft“ [„Křesťanská věrouka ve svém dějinném vývoji a v boji s moderní vědou]; první svazek Straussovy knihy vyšel roku 1840, druhý svazek roku 1841. V souvislosti s touto polemikou bylo v časopise levých hegelovců „Deutsche Jahrbücher für Wissenschaft und Kunst“ [„Německé ročenky pro vědu a umění“] uveřejněno několik článků obsahujících kritiku náboženství. V článcích, které vyšly v čís. 105 z 1. listopadu 1841 a v čís. 7 a 8 z 10. a 11. ledna 1842 pod pseudonymem „Ein Berliner“ [Berlíňan“] a „Auch ein Berliner“ [„Také Berlíňan“] se činil pokus setřít rozdíl mezi Straussovou a Feuerbachovou posici. Karel Marx tím, že podepsal svůj článek „Kein Berliner“ [„Neberlíňan“], zdůraznil, že je jiného názoru než autoři oněch článků.

9 Martin Luther, „Sämtliche Deutsche Schrifften und Wercke“. 22 Theile [„Sebrané německé spisy“, 22 dílů], Lipsko 1729—1734.

10 Marx má na mysli knihu Ludwiga Feuerbacha „Das Wesen des Christenthums“ [„Podstata křesťanství“], která vyšla v Lipsku v červnu 1841 [viz též české vydání 1954].