Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Obchodní krize v Anglii. - Chartistické hnutí.- Irsko[136]
Obchodní krize, která právě nyní zachvátila Anglii, je vskutku prudší než kterákoli předcházející. Ani roku 1837, ani roku 1842 nebyla deprese tak všeobecná jako teď. Všechna odvětví ohromného anglického průmyslu se zastavila uprostřed svého rozmachu; všude je stagnace; všude je vidět samé dělníky vyhozené na dlažbu. Taková situace samozřejmě vyvolává neobyčejný nepokoj mezi dělníky, které továrníci v období obchodní prosperity vykořisťovali a teď je najednou hromadně propouštějí a ponechávají jejich osudu. Také veřejných shromáždění nespokojených dělníků rychle přibývá. V „Northern Star“, orgánu chartistických dělníků, zabírají zprávy o těchto shromážděních za uplynulý týden přes sedm širokých sloupců; seznam shromáždění hlášených na příští týden zabírá ještě tři další sloupce. Týž časopis píše o brožuře, kterou vydal jakýsi dělník, pan John Noakes[137]; autor v ní otevřeně a přímo útočí na právo aristokracie vlastnit půdu.
„Půda Anglie,“ praví, „je majetkem lidu, jemuž ji naši aristokraté odňali násilím nebo lstí. Lid se musí domoci svého nezadatelného práva na svůj majetek; je třeba prohlásit pozemkovou rentu za národní vlastnictví a použít jí ve prospěch všech. Někdo mi snad namítne, že to jsou revoluční řeči. At‘ jsou revoluční nebo ne, na tom nesejde; nemůže-li se lid domoci toho, co mu patří, zákonnou cestou, nezbývá mu než toho dosáhnout cestou nezákonnou.“
Není divu, že za takovýchto okolností vyvíjejí chartisté neobyčejně horlivou činnost. Jejich vůdce, proslulý Feargus OʼConnor, právě oznámil, že se zanedlouho vydá na cestu do Skotska, kde uspořádá ve všech městech veřejné schůze a bude sbírat podpisy na petici žádající Lidovou chartu, kterou zašle příštímu zasedání parlamentu. Zároveň oznámil, že ještě před zahájením parlamentu bude chartistický tisk rozmnožen o deník „Democrat“.[138]
Jistě si vzpomínáte, že při posledních volbách byl hlavní redaktor listu „Northern Star“ pan Harney jmenován chartistickým kandidátem za Tiverton, obvod, který vysílá do parlamentu ministra zahraničních věcí lorda Palmerstona. Pan Harney zvítězil při hlasování aklamací, ale vzdal se kandidatury, když lord Palmerston žádal volbu lístky[139]. A tu došlo k příhodě, která svědčí o tom, jak se smýšlení obyvatel Tivertonu liší od smýšlení hrstky parlamentních voličů. V městské radě se uvolnilo místo; voliči do obecních rad, jichž je mnohem víc než parlamentních voličů, dosadili na volné místo pana Rowcliffa, téhož, který při volbách navrhoval pana Harneye. Ostatně v celé Anglii se chartisté připravují na obecní volby, které se budou konat v celé zemi počátkem listopadu.
Ale přejděme k nejprůmyslovějšímu obvodu Anglie, k Lancashiru, kraji, který trpí průmyslovou stagnací víc než kterýkoli druhý. Situace v Lancashiru je krajně znepokojující. Většina tamějších továren už úplně přestala pracovat a ty podniky, v nichž se ještě pracuje, zaměstnávají dělníky jen dva nebo nanejvýš tři dny v týdnu. Ale to ještě není všechno: továrníci v Ashtonu, velmi důležitém středisku bavlnářského průmyslu, oznámili dělníkům, že do týdne sníží mzdy o 10%. Tato novina vzbudila mezi dělníky silné znepokojení a roznesla se po celém kraji. Za několik dní se konala v Manchesteru schůze dělnických delegátů z celého hrabství; tato schůze se usnesla vyslat k zaměstnavatelům deputaci, která by je přiměla odvolat opatření, jímž hrozili, a kdyby tato deputace nepořídila, vyhlásit stávku všech dělníků zaměstnaných v lancashirském bavlnářském průmyslu. Tato stávka spolu se stávkou birminghamských hutníků a horníků, která už začala, by určitě nabyla týchž hrozivých rozměrů, kterými se vyznačovala poslední všeobecná stávka z roku 1842. Mohla by se dokonce stát pro vládu ještě nebezpečnější.
Mezitím se vyhladovělé Irsko zmítá ve strašlivých křečích. Robotárny jsou nabity žebráky, vlastníci přivedení na mizinu odmítají platit chudinskou daň a vyhladovělý lid se srocuje po tisících a drancuje stodoly a chlévy farmářů, ba i katolických kněží, které donedávna tak ctil.
Zdá se, že příští zimu nebudou Irové mřít hlady tak trpělivě jako loni. Příliv Irů do Anglie je den ze dne hrozivější. Počítá se, že ročně přichází do Anglie průměrně 50 000 Irů; letos je jich už přes 220 000. V září jich bylo 345 za den; v říjnu 511. Tím se vzájemná konkurence mezi dělníky ještě zostřuje a nebylo by vůbec divu, kdyby současná krize vyvolala takové nepokoje, že by to vládu přinutilo dát souhlas k nejdalekosáhlejším reformám.
Napsal B. Engels 23. října 1847
Otištěno v listu „La Réforme“
z 26. října 1847Podle textu novin
Přeloženo z francouzštiny__________________________________
Poznámky:
136 Název článku dal Institut marxismu-leninismu při ÚV KSSS.
137 John Noakes, „The Right of the Aristocracy to the Soil“ [„Právo aristokracie na půdu“], Londýn 1847.
138 K zamýšlenému vydávání chartistického deníku „Democrat“ nedošlo.
139 Hlasování lístky se mohl zúčastnit jen úzký okruh lidí, kteří měli volební právo (viz poznámku [8] zde).