Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx a Bedřich Engels



Otázka adresy


Kolín 7. června. Berlínské shromáždění se tedy usneslo, že zašle králi adresu, aby dalo vládě příležitost vyslovit své názory a zodpovědět se ze své dosavadní činnosti. Nemá to být děkovná adresa ve stylu starých zemských sněmů, dokonce ani ne projev úcty: Jeho Veličenstvo poskytuje tím podle přiznání jeho z nejvyšší milosti "odpovědných" ministrů pouze "nejvhodnější", "nejlepší" podnět k tomu, aby zásady většiny mohly být uvedeny v "soulad" se zásadami vlády.

I když je tedy králova osoba - odvoláváme se znovu na vlastní slova předsedy ministerské rady - v podstatě pouze směnným prostředkem, jakousi známkou hodnoty, která pouze zprostředkuje vlastní transakci, není přesto zdaleka bezvýznamná pro formu jednání. Předně se tak představitelé vůle lidu dostanou do přímého styku s korunou, z čehož se dá snadno vyvodit, že už samy debaty o adrese znamenají uznání teorie dohody[36], zřeknutí se svrchovanosti lidu. Za druhé, s hlavou státu, která si činí nároky na zvláštní úctu, nebude možno mluvit tak, jako jedná-li se přímo s ministry. Bude nutno vyjadřovat se s větší zdrženlivostí, mluvit spíš v náznacích než naplno, a pak přece stále ještě na rozhodnutí vlády závisí, bude-li pokládat i jen nesmělou výtku za slučitelnou se svou další existencí. O složitých otázkách, kde protiklady vystupují nejpříkřeji, nebude se pokud možno mluvit vůbec, nebo jen zcela povrchně. Dá se tu velmi snadno vzbudit strach z předčasné roztržky s korunou, která by mohla mít vzápětí závažné následky, a krýt to ujišťováním, že se nemají předbíhat pozdější důkladnější diskuse o jednotlivých otázkách.

A tak tedy upřímná úcta ať už k osobě mocnáře nebo k monarchistickému principu vůbec, dále obavy, aby se nezašlo příliš daleko, strach před anarchistickými tendencemi - to všechno bude v debatě o adrese skýtat vládě neocenitelné výhody a pan Camphausen mohl tedy právem nazvat tuto příležitost "nejvhodnější" a "nejlepší" k získání silné většiny.

Vyvstává otázka, jsou-li zástupci lidu ochotni zaujmout takovéto pokorné závislé postavení. Ústavodárné shromáždění si již hodně zadalo tím, že z vlastního popudu nepožádalo ministry, aby mu složili účty ze své dosavadní prozatímní činnosti; to mělo být jeho prvním úkolem. Vždyť shromáždění prý bylo tak brzy svoláno právě proto, aby podepřelo opatření vlády nepřímou vůlí lidu. Ovšem nyní, po svolání shromáždění, vzniká dojem, jako by bylo povoláno jen k tomu, "aby s korunou dohodlo ústavu, kterou, jak lze doufat, čeká dlouhý život".

Ale místo toho, aby shromáždění od počátku vystupovalo takto a dalo tím najevo své pravé poslání, dočkalo se toho ponížení, že je ministři musili přinutit přijmout zprávu o činnosti. Je s podivem, že ani jediný z poslanců nepostavil proti návrhu na vytvoření komise pro vypracování adresy požadavek, aby vláda předstoupila před sněmovnu bez jakékoli zvláštní "příležitosti", jedině proto, aby složila účty ze své dosavadní činnosti. To přece by byl býval jediný pádný důvod proti adrese; proti všem ostatním důvodům byli ministři zcela v právu.




Napsáno 7. června 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“
čís. 8 z 8. června 1848
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

36 Podle „teorie dohody“ („Vereinbarungstheorie“), kterou pruská buržoasie ústy Camphausenovými a Hansemannovými ospravedlňovala svou zradu, mělo se pruské Národní shromáždění, zůstávajíc „na půdě práva“, omezit na zavedení konstitučního zřízení v dohodě s korunou.