Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx a Bedřich Engels



Pan Forstman o státním úvěru


Kolín 13. července. V dohodovacím zasedání ze 7. t. m. rozptýlil pan Forstman všechny pochybnosti nesvědomité levice o pevnosti pruského státního úvěru tímto vítězoslavným argumentem:

"Prosím, rozhodněte sami, zda důvěra k pruským financím klesla na nulu, když 31/2% státní papíry se včera na burse zvýšily při diskontu 51/2% o 72% proti nominále!"

Je vidět, že pan Forstman je stejně slabý v bursovní spekulaci jako ve státním hospodářství. Kdyby byl předpoklad pana Forstmana, že cena státních papírů je vždy nepřímo úměrná ceně peněz, správný, měly by pruské 31/2procentní státní papíry ovšem podivuhodně příznivou notaci. Mohly by pak mít při diskontu 51/2% kurs nikoli 72, nýbrž pouze 637/11. Kdo však panu Forstmanovi řekl, že tato nepřímá závislost existuje nikoli v průměru 5-10 let, nýbrž v každé dané chvíli obchodní stagnace?

Na Čem závisí cena peněz? Na poměru poptávky k nabídce v každé dané chvíli, na tom, zda je právě nedostatek nebo nadbytek peněz. Na čem závisí, zda je nedostatek nebo nadbytek peněz? Na tom, jaká je právě situace v průmyslu, na tom, zda obchod celkově stagnuje nebo vzkvétá.

Na čem závisí cena státních papírů? Rovněž na tom, jaký je právě poměr poptávky a nabídky. Na čem však závisí tento poměr? Na velmi mnoha okolnostech, a zejména v Německu na velmi spletitých poměrech.

Ve Francii, v Anglii, ve Španělsku, vůbec ve všech zemích, jejichž státní papíry přicházejí na světový trh, má státní úvěr rozhodující význam. V Prusku a v menších německých státech, jejichž papíry se znamenají pouze na malých místních bursách, rozhoduje státní úvěr teprve na druhém místě. Zde neslouží většina státních papírů ke spekulaci, nýbrž k bezpečnému uložení kapitálu, k zajištění stálé renty. Jen poměrně velmi malá část jich přichází na bursy a do obchodu. Téměř celý státní dluh je v rukou malých rentiérů, vdov a sirotků, poručenských rad atd. Jestliže se snížením státního úvěru klesnou kursy, je to pro tuto kategorii státních věřitelů další důvod, aby své papíry neprodávala. Renta jim stačí právě tak na živobytí; prodají-li ji s velkou ztrátou, jsou na mizině. Nepatrné množství papírů, které obíhají na několika malých místních bursách, není ovšem tak vystaveno prudkým a náhlým výkyvům nabídky a poptávky, klesání a stoupání, jako obrovské masy francouzských, španělských atd. papírů, které jsou hlavně předmětem spekulace a které obíhají na všech velkých bursovních trzích světa ve velkých kvantech.

K případům, kdy nedostatek peněz donutí kapitalisty, aby prodávali své papíry za jakoukoli cenu, a tím stlačovali kursy, dochází proto v Prusku jen zřídkakdy, zatímco v Paříži, v Amsterodamu atd. se to stává denně a zejména po únorové revoluci to působilo na neslýchaně rychlý pokles francouzských státních papírů mnohem víc než snížení státního úvěru.

K tomu přistupuje ještě to, že v Prusku jsou zakázány fingované koupě (marchés à terme)[141], které tvoří v Paříži, Amsterodamu atd. největší část bursovních obchodů.

Tímto naprosto rozdílným komerčním významem pruských cenných papírů obíhajících na místním trhu a francouzských, anglických, španělských atd. papírů obíhajících na světovém trhu se dá vysvětlit, proč se na kursu pruských papírů neodráží každá sebemenší politická komplikace jejich státu v takové míře, jako je tomu u francouzských atd. cenných papírů, a proč státní úvěr nemá zdaleka takový rozhodující a bezprostřední vliv na kursy pruských státních papírů jako na papíry jiných států.

Tou měrou, jak jsou Prusko a malé německé státy vtahovány do výkyvů evropské politiky, jak vzrůstá moc buržoasie, ztrácejí i státní papíry, stejně jako pozemkový majetek, tento patriarchální, nezcizitelný charakter, jsou vtahovány do oběhu, stávají se obyčejným předmětem obchodu, měnícím často majitele, a snad si dokonce budou moci činit nárok na skromné místo na světovém trhu.

Z těchto faktů vyplývá:

Předně. Je nesporné, že v průměru, za určité delší období a při nezměněném státním úvěru kurs státních papírů všude stoupá úměrně s poklesem úrokové míry, a naopak.

Za druhé. Ve Francii, v Anglii atd. k tomu dochází dokonce v kratších obdobích, protože tu mají většinu státních papírů v rukou spekulanti a protože tu často dochází k nucenému prodeji z nedostatku peněz, a nucený prodej denně reguluje poměr mezi kursem a úrokovou mírou. Proto tu tento poměr často skutečně je dokonce v každé dané chvíli.

Za třetí. Naproti tomu v Prusku najdeme tento poměr pouze v průměru, za delší období, protože množství státních papírů na trhu je malé a bursovní obchod omezený; také proto, že prodej z nedostatku peněz, který je vlastním regulátorem tohoto poměru, se vyskytuje jen zřídka; konečně proto, že na těchto místních bursách jsou kursy cenných papírů určovány v první řadě místními vlivy, kdežto kurs peněz působením světového trhu.

Za čtvrté. Chce-li tedy pan Forstman usuzovat z poměru ceny peněz ke kursu státních papírů na pruský státní úvěr, prokazuje tím naprostou neznalost poměrů. Kurs 72 pro 31/2procentní státní papíry při diskontu 51/2% nesvědčí nijak pro pruský státní úvěr, ale nucená půjčka svědčí plně proti němu.




Napsáno 13. července 1848
Otištěno v „Neue Rheinische Zeitung“,
čís. 44 z 14. července 1848
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

141 Tj. obchody uzavírané k určitému termínu, při nichž zboží nebo cenné papíry nepřecházejí z ruky do ruky, nýbrž jde jen o spekulaci s rozdílem burzovního kursu a cen zboží.