Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Osmnáctý brumaire Ludvíka BonapartePředmluva B. Engelse k třetímu německému vydání
Potřeba nového vydání „Osmnáctého brumairu“ třiatřicet let po tom, co vyšel po prvé, dokazuje, že toto malé dílo ani dnes nepozbylo nic ze své hodnoty.
A byla to vskutku geniální práce. Ihned po události, která překvapila celý politický svět jako blesk z čista jasna, kterou jedni proklínali s hlučnými projevy mravního rozhořčení, druzí přijímali jako spásné východisko z revoluce a jako trest za zmatení, které způsobila, nad níž všichni jen žasli, kterou však nikdo nechápal — ihned po této události vystoupil Marx s krátkým epigramatickým vylíčením, v kterém vyložil celý průběh francouzských dějin od únorových dnů v jejich vnitřní souvislosti a ukázal zázrak druhého prosince jako přirozený, nutný výsledek této souvislosti, aniž při tom vůbec potřeboval pojednávat o hrdinovi státního převratu jinak než s plně zaslouženým opovržením. A Marx nakreslil obraz tak mistrně, že každé nové pozdější odhalení přinášelo jen nové důkazy o tom, jak věrně zobrazuje skutečnost. Toto vrcholné pochopení živých, současných dějin, tento jasný průhled událostmi ve chvíli, kdy se odehrávají, nemá vskutku obdoby.
K tomu ovšem bylo zapotřebí takových podrobných znalostí francouzských dějin, jaké měl Marx. Francie je zemí, kde byly dějinné třídní boje více než kde jinde po každé probojovány až do rozhodnutí, kde tedy i střídající se politické formy, v nichž se tyto boje pohybují a v nichž se shrnují jejich výsledky, nabývají nejostřejších obrysů. Francie, která byla ve středověku centrem feudalismu a od dob renaissance vzornou zemí centralistické stavovské monarchie, rozmetala ve velké revoluci feudalismus a založila ryzí panství buržoasie v tak klasické podobě jako žádná jiná evropská země. A také boj vzmáhajícího se proletariátu proti panující buržoasii tu nabývá akutní, jinde neznámé formy. To byl důvod, proč Marx s obzvláštní zálibou studoval nejen minulé francouzské dějiny, nýbrž proč sledoval i soudobé dějiny do všech podrobností, sbíral materiál k pozdějšímu použití, a proč nebyl proto nikdy událostmi překvapen.
K tomu však přistupuje ještě jiná okolnost. Byl to právě Marx, který po prvé objevil velký zákon pohybu dějin, zákon, podle něhož všechny historické boje, ať již v oblasti politické náboženské, filosofické či vůbec ideologické, jsou ve skutečnosti jen více méně zřetelným výrazem bojů společenských tříd, zákon, podle něhož existence tříd a jejich vzájemné srážky jsou opět podmíněny stupněm vývoje jejich hospodářského postavení, způsobem výroby a jím podmíněné směny. Tento zákon, který má pro dějiny stejný význam jako zákon o přeměně energie pro přírodní vědy - dal i v tomto případě Marxovi do rukou klíč k pochopení dějin druhé francouzské republiky. Na této historii ověřoval zde, v této práci, svůj zákon - a dokonce po třiatřiceti letech musíme říci, že tato zkouška dopadla skvěle.
Bedřich Engels
Napsal B. Engels ke třetímu vydání díla K. Marxe „Osmnáctý brumaire Ludvíka Bonaparta“, které vyšlo v Hamburku roku 1885. Tištěno podle textu třetího vydání. Překlad z němčiny.