Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Dělnická otázka


Londýn, v pátek 11. listopadu 1853

Znamenité možnosti a jak jich bylo využito“, takový je název jednoho z nejtragikomičtějších výlevů solidního a hlubokomyslného časopisu „Economist“.[358] „Znamenité možnosti“ dával samozřejmě svobodný obchod a jejich „využití“ či spíše „zneužití“ se ovšem týká dělnické třídy.

„Dělnická třída měla poprvé budoucnost ve vlastních rukou! Počet obyvatelstva ve Spojeném království se začal skutečně snižovat, neboť úbytek způsobený vystěhovalectvím byl vyšší než přirozený přírůstek. Jak využili dělníci své možnosti? Co učinili? Totéž, co dělávali dříve, kdykoli jim na čas vysvitlo slunce: ženili se a rozmnožovali, jak nejrychleji mohli. Při takovémto tempu přírůstku bude vystěhovalectví zanedlouho plně vyrovnáno a znamenitá možnost bude promrhána.“

Znamenitá možnost neženit a nerozmnožovat se, leda podle ortodoxní normy povolené Malthusem a jeho žáky! Jaká to znamenitá morálka! Ale až dosud, i podle „Economistu“, se počet obyvatelstva snižuje a vystěhovalectví ještě nebylo vyrovnáno. Příčinou nynější bídy není tedy přelidnění.

„Další užitek, který dělnická třída mohla čerpat ze vzácné příležitosti, jež se jí naskytla, měla přinést snaha hromadit úspory a stát se kapitalisty. Sotva by se však našel jediný případ, že se dělník pozvedl nebo začal pozvedat do řad kapitalistů. Nechali si tuto možnost ujít.“

Možnost stát se kapitalistou! Přitom „Economist“ říká dělníkům, že i když dostanou desetiprocentní přídavek ke svým dřívějším mzdám, přinesou si týdně všehovšudy 16 a půl šilinku místo 15 šilinků. Průměrná mzda ovšem nedosahuje 15 šilinků týdně. O to však nejde. Jak se stát kapitalistou s 15 šilinky týdně! To je problém, který stojí za studium. Dělníci mají chybný názor, že se musejí snažit zlepšit své příjmy, aby zlepšili své postavení. „Stávkovali,“ praví „Economist“, „aby si vydobyli víc, než by jim bylo prospěšné.“ S 15 šilinky týdně měli všechny možnosti stát se kapitalisty, ale s 16 a půl šilinku by už tuto možnost neměli. Na jedné straně se dělníci musí snažit, aby pracovních sil bylo málo a kapitálu mnoho, neboť jen tak mohou donutit kapitalisty ke zvyšování mezd. Když však dojde k tomu, že kapitálu je nadbytek a pracovních sil nedostatek, nesmějí rozhodně využít této své převahy, k jejímuž získání se měli přestat ženit a rozmnožovat. „Dopřávali si blahobytnější život.“ V době obilních zákonů, jak nám říká sám „Economist“, byli nedostatečně živeni, nedostatečně ošaceni a téměř umírali vysílením. Jestliže tedy vůbec měli žít, jak si mohli dovolit méně „blahobytný“ život než dříve? „Economist“ znovu a znovu uveřejňoval tabulky o dovozu, aby dokázal vzrůstající blahobyt lidu a zdravou obchodní situaci. Co se tehdy prohlašovalo za důkaz nesmírného dobrodiní svobodného obchodu, to se nyní odsuzuje jako doklad pošetilé hýřivosti dělnické třídy. Stále však nemůžeme porozumět, jak se může dovoz neustále zvyšovat, jestliže se snižuje počet obyvatelstva a klesá spotřeba; jak může dále stoupat vývoz, klesá-li dovoz, a jak se může průmysl a obchod rozšiřovat, když dovoz a vývoz klesá?

„Za třetí měli dělnici využít znamenité možnosti k tomu, aby získali co nejlepší vzdělání pro sebe a pro své děti, aby se tak přizpůsobili svým zlepšeným podmínkám a naučili se jich co nejlépe využívat. Naneštěstí však musíme konstatovat, že školy byly zřídkakdy tak špatně navštěvovány a školné tak špatně placeno.“

Je na tom něco divného? Oživení obchodu znamenalo zároveň rozšiřování továren, hojnější používání strojů, častější nahrazování dospělých dělníků ženami a dětmi, prodlužování pracovní doby. Čím víc matek a dětí pracovalo v továrnách, tím méně byly navštěvovány školy. A kromě toho, jakou příležitost k výchově byste poskytli rodičům a jejich dětem? Příležitost naučit se, jak udržovat růst populace v mezích předepsaných Malthusem, říká „Economist“. Vzdělání, říká pan Cobden, by lidem ukázalo, že špinavé, špatně větrané, přelidněné byty nejsou nejlepším prostředkem k zachování zdraví a síly. To byste pak asi mohli zachránit člověka před smrtí hladem, kdybyste mu vysvětlili, že přírodní zákony požadují, aby lidskému tělu byla neustále dodávána potrava. Vzdělání, praví „Daily News“, by naučilo dělnickou třídu, jak získávat výživné látky ze suchých kostí, jak péci zákusky ze škrobu a jak vařit polévku z odpadků.

Jestliže tedy shrneme, jaké znamenité možnosti dělnická třída promrhala, vidíme, že šlo o znamenitou možnost neženit se, o možnost žít méně blahobytně, nepožadovat vyšší mzdy, stát se kapitalisty s 15 šilinky týdně a naučit se, jak udržovat tělo s duší pohromadě horší potravou a jak nakazit duši Malthusovou morovou doktrínou.

Minulý pátek navštívil Ernest Jones město Preston a promluvil o dělnické otázce k továrním dělníkům postiženým výlukou. Ve stanovenou dobu se shromáždilo plných 15 000 osob („Preston Pilot“[359] odhaduje jejich počet na 12 000) pod širým nebem, a když přišel Jones, bylo mu připraveno nadšené uvítání. Uvádím několik výňatků zjeho projevu:

„Proč se dosud bojovalo? Proč se bojuje dnes? Proč se bude bojovat znovu? Protože na zdroj vašeho života vztáhl svou ruku kapitál, který chce vypít zlatý pohár do dna a vám ponechat jen splašky. Proč se u vás výluka z továrny rovná výluce ze života? Protože nemáte jinou továrnu, kam byste přešli, protože nemáte jinou možnost, jak si vydělat svůj chléb. Co dává kapitalistovi tuto úžasnou moc? To, že má v rukou všechny prostředky k zaměstnání... Pracovní prostředky jsou proto osou, kolem níž se otáčí budoucnost lidu... Jen masové hnutí dělníků všech oborů, celonárodní hnutí dělnické třídy může dosáhnout vítězství... Bude-li každý pracovní obor a každé místo bojovat zvlášť, pak ztroskotáte. Budete-li bojovat v celonárodním měřítku, pak jistě zvítězíte.“[360]

George Cowell velmi pochvalnými slovy navrhl a John Matthews doporučil, aby se Ernestu Jonesovi odhlasovalo poděkování za návštěvu Prestonu a za služby, které prokazuje věci dělníků.

Továrníci se všemožně snažili zabránit tomu, aby Ernest Jones navštívil město. Nebylo možné získat pro shromáždění žádný sál, a proto byly v Manchesteru natištěny letáky svolávající shromáždění pod širým nebem. Nějací lidé, kteří na tom měli osobní zájem usilovně šířili zprávy, že se Jones postaví proti stávce a bude se snažit vnést mezi dělníky rozkol; byly také rozesílány dopisy, v nichž se tvrdilo, že by při návštěvě Prestonu mohla být ohrožena Jonesova osobni bezpecnost.




Napsal K. Marx 11. listopadu 1853
Otištěno v „New-York Daily Tribune“,
čís. 3936 z 28. listopadu 1853
Podpis: K a r e l  M a r x
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání).

358 Článek, který tu Marx kritizuje, přinesl „Economist“ 5. listopadu 1853.

359Preston Pilot“ [„Prestonský kormidelník“] — anglický týdeník, vycházel v Prestonu v letech 1825—1888.

360 Marx cituje Jonesovu řeč na dělnickém shromáždění v Prestonu 4. listopadu 1853, o němž přinesl podrobnou zprávu „Peopleʼs Paper“ 12. listopadu 1853.

Marx měl patrně možnost seznámit se s textem Jonesova projevu, ještě než vyšlo uvedené číslo „Peopleʼs Paper“, protože ho použil v tomto článku napsaném 11. listopadu.