Válečné vyhlídky

Bedřich Engels

Válečné vyhlídky

Podle posledních zpráv nastala ve válečných operacích na Krymu přestávka. Už žádné pokusy o zteč, děla téměř umlkla. Nebýt neustálých přestřelek mezi oběma liniemi polních opevnění, nebýt toho, že spojenci minami a podkopy posunovali svá postavení stále blíž k Malachovské mohyle, a nebýt občasných ruských výpadů, mohli bychom si myslet, že všechno nepřátelství bylo zastaveno. Je to však jen klid před bouří, a bouře už nyní pravděpodobně vypukla. V Sevastopolu už asi skončila bitva, daleko zuřivější než boj u Inkermanu, na Mamelonu nebo zteč z 18. června.

V srpnu se opravdu musí do jisté míry rozhodnout o výsledku tažení. Většina ruských posil, ne-li všechny, už jistě dorazila, zatím co řady spojenců určitě prořídly nemocemi. Maximum, kterého mohou spojenci dosáhnout, je to, že se udrží na chersonéské náhorní plošině. I anglický tisk se už vzdal představy, že se spojenci letos zmocní Jižní strany Sevastopolu. Zbývá jim jen naděje, že město kus po kuse úplně rozbijí; budou-li postupovat stejnou rychlostí jako dosud, bude obléhání Sevastopolu trvat stejně dlouho jako obléhání Tróje. A nemáme důvodu předpokládat, že splní svůj úkol rychlejším tempem, neboť nyní bylo téměř oficiálně oznámeno, že se bude tvrdošíjně pokračovat v dosavadním chybném systému. Krymský dopisovatel pařížského „Constitutionnelu“, muž, který má ve francouzské armádě vysoké postavení — je prý to velitel gardy generál Regnault de Saint-Jean dʼAngély — prohlásil, že všechny úvahy veřejnosti o tom, že spojenci zahájí polní tažení a případně obklíčí Severní stranu Sevastopolu, jsou zbytečné. Za dnešní situace by se to prý dalo provést jen tehdy, kdyby se zrušilo obléhání a kdyby se celá náhorní plošina přenechala Rusům. Proto bylo rozhodnuto co nejtvrději bombardovat postavení, která už byla napadena, a úplně je zničit. Tomu, co se říká v této zprávě, je možné plně věřit, protože máme všechny důvody předpokládat, že francouzský císař každou zprávu z tohoto pramene nejen schvaluje, nýbrž dokonce před otištěním reviduje. A Regnault patří k jeho zvláštním oblíbencům.

Snadno můžeme předvídat, jaké to všechno bude mít důsledky. Ruská armáda, která je nyní v Sevastopolu a kolem něho, se skládá z 3. a 4. sboru, dvou divizí 5. sboru a jedné divize 6. sboru, dále z námořní pěchoty, námořníků, místních jednotek, kozáků a jezdectva. Celkem má tato armáda 180 praporů, to jest 90 000 pěšáků a 30 000 vojáků dělostřelectva a jezdectva kromě asi 40 000 nemocných a raněných. Dokonce i francouzský „Moniteur“ odhaduje její bojovou sílu na 110 000 mužů. Na cestě do Sevastopolu nebo, už v jeho blízkosti jsou teď celý 2. sbor (50 praporů, 32 eskadron, 96 děl) a dvě divize granátníků s jednou divizí jezdectva (24 praporů, 32 eskadron, 72 děl). To představuje další bojovou sílu 55 000 pěšáků, 10 000 jezdců a kozáků a 5000 dělostřelců. Rusové tak vbrzku soustředí armádu, která bude mít přinejmenším 175 000 mužů, tedy mnohem víc, než kolik zbývá spojencům po nedávných ztrátách utrpěných v boji a způsobených nemocemi. Že Rusové s takovými silami alespoň udrží svá postavení, je to nejmenší, co od nich lze očekávat, zvláště když mohou neustále vystřídávat unavenou posádku čerstvými jednotkami.

Zato spojenci nemají naději, že dostanou takové posily. Mají nyní 21 pěších divizí (12 francouzských, 4 anglické, 3 turecké, 2 piemontské), to jest asi 190 praporů, tři jezdecké divize (francouzskou, anglickou a tureckou), to jest asi 60 eskadron, a příslušný počet děl. Ale protože jejich prapory, a zvláště jejich eskadrony utrpěly během tažení značné ztráty, nemá celá jejich armáda víc než 110 000 pěšáků, 7500 jezdců a 20 000—25 000^{^[a]} dělostřelců, vozatajců a vojáků pomocných služeb. Je zřejmé, že jestliže do příchodu ruských posil byly síly bojujících stran tak pěkně vyváženy, pak se po jejich příchodu poměr sil s určitostí obrátí proti spojencům. Všechny spojenecké posily, ať už ty, které došly, nebo ty, které jsou právě na cestě, jsou pouhé vyčleněné části náhradních jednotek a mají jen doplnit bojující prapory a eskadrony. Pokud lze věřit tvrzení tisku, nejsou nijak velké. Avšak k Marseille a k Toulonu už prý pochodují tři divize a soustřeďují se tam i parníky; v Anglii pak dostaly pluky určené pro Krym rozkaz, aby byly připraveny k okamžitému nalodění. Je to asi jedna divize pěchoty a jedna divize jezdectva. Tak bude moci během srpna a září dorazit na Krym postupně asi 33 000 pěšáků a možná 2500 jezdců a dělostřelců. Ale to bude do značné míry záležet na tom, jak rychle budou tyto jednotky vypraveny. Tak či onak budou spojenci opět početně slabší a může se stát, že opět uvíznou na náhorní plošině, kde strávili loňskou smutnou zimu. Netroufáme si říci, podaří-li se tentokrát Rusům vypudit je z této tvrze. Dokud však spojenci nedostanou opravdu obrovské posily, nemohou doufat v nic víc, než že se udrží tam, kde jsou. Válka se může změnit v řadu bezvýsledných krvavých srážck, kdy bude každá strana den co den vysílat stále nové jednotky, aby se v boji muže proti muži střetly s nepřítelem, ať už na hradbách města, na náspech zákopů nebo na srázných výšinách kolem Inkermanu a Balaklavy. Těžko si lze vymyslit jiné postavení nepřátelských armád, při němž by se prolilo tolik krve a dosáhlo tak bezvýznamných výsledků jako při takovýchto bojích.

Je tu však jedna možnost, že dojde k nějakému rozhodnutí. Budou-li moci Rusové vyslat kromě jednotek, které už poslali, dalších 50 000 mužů a zajistit tím své armádě nespornou převahu, pak mohou spojenci utrpět vážnou porážku a budou muset nalodit svá vojska a odjet. Máme-li posoudit tuto možnost, musíme se podívat, kolik vojska mají Rusové ve zbrani podél celých svých hranic.

Krymská armáda včetně posil, o kterých jsme se zmínili výše, má podle našeho odhadu asi 175 000 mužů. Na Kavkaze, kde působí vedle místních jednotek a kozáků i 16. a 18. divize, je asi 60 000 mužů. V Besarábii mají prý Rusové pod Liděrsovým velením asi 60 000 mužů. Můžeme předpokládat, že to jsou většinou jednotky složené z kombinovaných praporů a ze záloh, neboť je tam pouze jedna pěší divize 5. sboru a nikde nebylo oznámeno, že by tam byly odeslány jednotky 1. nebo 2. sboru. V Polsku a na Volyni zřejmě zůstaly dvě divize gardy, jedna divize granátníků, tři divize 1. armádního sboru a různé záložní jednotky, celkem asi 160 000 mužů. Většina záloh a část gardy je soustředěna v Pobaltí, a to takto: 50 000 mužů pod Siversovým velením v německých pobaltských provinciích, 30 000 mužů pod velením Bergovým ve Finsku a 50 000 mužů pod velením Ridigerovým jako záložní armáda v Petrohradu a jeho okolí. Celkem je to asi 585 000 mužů. Zbytek ruských ozbrojených sil, asi 65 000 mužů, je ve vnitrozemí. Rusko má tedy ve zbrani asi 650 000 mužů. Vezmeme-li v úvahu obrovské odvody, které Rusko provedlo, pak toto číslo není nijak přehnané.

Je jasné, že v této pokročilé roční době nehrozí na baltském pobřeží vážné nebezpečí vylodění. Je tedy možné provést odtud všeobecný přesun různých oddílů a uvolnit tím asi 30 000 mužů, které nahradí domobrana nebo jiné jednotky z vnitrozemí. Kdyby těchto 30 000 mužů bylo přesunuto do Polska, uvolnil by se tím v této zemi stejný počet vojáků, a jakmile Rakušané sníží stav své armády na hranicích na neškodných 70 000 až 80 000 mužů, k čemuž musí dojít co nejdřív, uvolní se z polské armády dalších 30 000 až 40 000 mužů. Tak mohou Rusové získat pro svou armádu takovou posilu, že spojenci ztratí jakoukoli možnost dobýt Krym vlastními silami. A tato posila může dojít na válčiště už v polovinč října. Je však otázka, zda je ruská vláda s to vyživovat po celou zimu tak velké vojsko, zvláště když je Azovské moře očištěno od ruských lodí. Nemáme dost údajů, abychom mohli na tuto otázku odpovědět. Je-li to však možné a sáhnou-li Rusové k tomuto opatření, pak budou spojenci nuceni opustit skály obklopující přístav Balaklavu i hradby Sevastopolu, hájené přímo nebo nepřímo dvěstěpadesátitisícovou armádou.

Až dosud ohrožovala spojení Ruska s Krymem z boku třistatisícová rakouská armáda. Zbavte Rusko této překážky, a spojenci brzy poznají, s jakou silou mají co činit. Nechali si ujít čas, kdy jim Rakousko nepřímo pomáhalo a kdy mohli dobýt Sevastopol. Nyní, kdy Rusku nehrozí z této strany nebezpečí a kdy má proti sobě jen spojence, je už příliš pozdě.

Napsal B. Engels kolem 20. července 1855
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 4459 ze 4. srpna 1855

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a V Marxově a Engelsově článku „Z parlamentu. — Z válčiště“ (viz zde) jsou uvedena jiná čísla. (Pozn. red.)