Karel Marx a Bedřich Engels



Anglo-francouzská válka proti Rusku[273]



I

Londýn 17. srpna. Anglo-francouzská válka proti Rusku bude nesporně zaznamenána v dějinách válek jako „nepochopitelná válka“. Velká slova spolu s nicotnými činy, ohromné přípravy a bezvýznamné výsledky, opatrnost hraničící s bojácností a hned zase šílená odvaha pramenící z neznalosti, neobyčejná průměrnost generálů provázená neobyčejnou chrabrostí vojáků, skoro záměrné porážky v patách za vítězstvími, jichž bylo dobyto z nedorozumění, armády ničené nedbalostí a znovu zachraňované podivnými náhodami — zkrátka celá sbírka rozporů a nedůsledností. A to vše platí téměř stejně o Rusech jako o jejich nepřátelích. Jestliže špatná správa civilních úředníků a lenivá neschopnost důstojníků zničila anglickou vzornou armádu, jestliže Francouzi podstupovali zbytečná nebezpečí a měli ohromné ztráty jen proto, že Ludvík Bonaparte chtěl řídit válku z Paříže, utrpěli Rusové podobné ztráty proto, že armáda byla špatně spravována a dostávala z Petrohradu hloupé, ale neodvolatelné rozkazy. Vojenský talent cara Mikuláše již od turecké války 1828—1829 co nejpečlivěji „tají“ i jeho nejponíženější pochlebníci. Mají-li Rusové Totlebena, který není Rus, mají na druhé straně Gorčakova a další, jejichž jména končí na -on a kteří si v neschopnosti nikterak nezadají se Saint-Arnaudem a Raglanem.

Zdálo by se, že alespoň nyní, kdy tolik hlav vymýšlí vhodné plány útoku a obrany, kdy s každým dnem vzrůstá masa vojska a materiálu, se musí zrodit nějaká mohutná myšlenka. Ale nic takového. Válka se vleče pomalu vpřed, ale s jejím dalším trváním se jen rozšiřuje prostor, na němž je vedena. Čím víc bude nových válčišť, tím méně se na nich bude dít. Máme jich nyní šest: Bílé moře, Baltské moře, Dunaj, Krym, Kavkaz a Arménii. Avšak k tomu, abychom popsali, co se na této nesmírné rozloze děje, stačí jeden novinový sloupec.

O Bílém moři Angličané a Francouzi moudře mlčí. Mohou zde sledovat jen dva vojenské cíle: znemožnit ruský pobřežní a jiný obchod v těchto vodách, a bude-li to možné, dobýt Archangelsk. o první se pokusili, ale jen částečně; spojenecké eskadry přišly jak loni, tak letos pří1i pozdě, a potom příliš brzy odpluly. O druhý cíl — dobytí Archangelska — se nikdy ani nepokusili. Místo aby plnila tento svůj vlastní úkol, bavila se eskadra blokující pobřeží tím, že podnikala nesmyslné útoky na ruské a laponské vesnice a ničila drobný majetek nuzných rybářů. Angličtí dopisovatelé ospravedlňují tuto hanebnou činnost rozmrzelostí a podrážděností eskadry, která cítí, že není schopna udělat něco vážného! Věru chabá obhajoba!

Na Dunaji se nic neděje. Delta řeky není očištěna ani od pirátů, kteří zde řádí. Klíč k bráně, která z této strany vede do Ruska, má Rakousko, a zdá se, že je rozhodnuto podržet si jej.

Na Kavkaze je naprostý klid. Hrozní Čerkesové, stejně jako všichni divocí a nezávislí horalé, jsou zřejmě plně uspokojeni tím, že ruské pohyblivé kolony ustoupily z jejich údolí, a netouží sestoupit do rovin, leda když chtějí loupit. Dovedou bojovat jen na své vlastní půdě a mimoto se zdá, že nejsou nijak nadšeni vyhlídkou na připojení k Turecku.

V Asii se Turecko představuje takové, jaké skutečně je; jeho armáda je tu věrným obrazem rozpadající se říše. Bylo nutno zavolat na pomoc franckého ďaura; Frankové[a] tu však nemohli udělat nic jiného, než vybudovat polní opevnění. Všechny jejich pokusy donutit vojsko k civilizovanému způsobu vedení války naprosto ztroskotaly. Rusové obklíčili Kars a zdá se, že jsou připraveni zahájit proti němu pravidelný útok. Město může sotva doufat ve vyproštění, ledaže by se snad Omer paša vylodil s 20 000 muži u Batumu a vpadl Rusům do boku. Je nepochopitelné a pro Rusy nijak lichotivé, že jednali tak váhavě a opatrně vůči tak neukázněnému nepříteli, když měli k dispozici 20 000—30 000 dobrých vojáků. Ať už budou mít na tomto válčišti jakékoli úspěchy, mohou dosáhnout nanejvýš toho, že dobudou Kars a Erzerum, neboť pochod na Cařihrad přes Malou Asii je naprosto vyloučen. Válka v Asii má tedy zatím spíše místní význam, a protože správný taktický nebo strategický soud je na dálku a podle našich nepřesných map sotva možný, nebudeme se jí blíže zabývat. Zbývají dvě hlavní válčiště — Krym a Baltské moře.


II

Londýn 18. srpna. Na Krymu se obléhání dál ospale vleče. Po celý červenec pracovali Francouzi a Angličané na svých nových přibližovacích zákopech směrem k Redanu a Malachovu, a ačkoli jsme ustavičně slyšeli, že se „úplně těsně“ přiblížili k ruským opevněním, dovídáme se nyní, že 4. srpna bylo čelo podkopu vzdáleno od ruského hlavního příkopu ještě 115 metrů, a možná i víc. Jistě se zadostučiněním konstatujeme, že vznětlivý Pélissier musel doznat, že jeho „systém ztečí“ ztroskotal a že jeho kolonám musí prorazit cestu pravidelné obléhací stavby. Nicméně je to zvláštní způsob vedení války, když 200 000 vojáků leží nečinně ve stanech, čeká, až budou dobudovány zákopy a umírá zatím na choleru a zimnici. Nelze-li překročit Černou, protože — jak tvrdí pařížské listy — ruské postavení na jejím druhém břehu je nedobytné, jistě by přinesla nějaký užitek alespoň námořní výprava do Jevpatorie a pokus donutit Rusy, aby na této straně vytáhli do otevřeného pole a prozradili tak, jaké jsou jejich skutečné síly a jaký je stav jejich pomocných prostředků. Za nynější situace je turecká a sardinská armáda a polovina francouzské a anglické armády odsouzena k úloze pasívního diváka. Značná jejich část by proto mohla být použita k diverzím. Ale jediné diverze, o nichž víme, se předvádějí v cirku Astley, v Surrey Gardens a v Cremorne Gardens, kde jsou Rusové každý večer na hlavu poráženi za bouřlivých ovací vlasteneckých cockneyů[b].

V této chvíli již Rusové jistě dostali všechny posily a pro nejbližší období dosáhli maxima svých sil. Angličané posílají ještě několik pluků, Francouzi už vyslali 10 000—15 000 mužů a další budou následovat; celkem prý dostanou spojenci na Krymu čerstvé posily 50 000—60 000 vojáků. Mimoto francouzská vláda zaregistrovala nebo zakoupila množství říčních parníků (podle různých údajů od 50 do 100), které mají být všechny použity k expedici na Černém moři. Zda jsou určeny pro Azovské moře nebo pro vjezd na Dněpr a Bug, kde by cílem útoku byly Očakov, Kinburn, Cherson a Nikolajev, není dosud známo. Již dříve jsme upozorňovali na to, že v polovině srpna dojde ke krvavým řežím, neboť v té době dostanou Rusové posily a znovu sc chopí iniciativy.[c] A opravdu, pod velením generála Liprandiho podnikli výpad proti Francouzům a Sardincům na řece Černé a byli s velkými ztrátami odraženi. Ztráty spojenců nebyly oznámeny a jsou tudíž jistě velmi značné. Abychom se mohli touto událostí podrobněji zabývat, museli bychom o ní vědět víc, než kolik poskytují telegra6cké zprávy.

V Baltském moři byl konečně „zasazen velký úder“. „A great blow has been struck!“ Viz anglický tisk: Bombardování Sveaborgu! Sveaborg zničen! Všechna zemní a jiná opevnění jsou v troskách! Sveaborg již vlastně neexistuje! Slavné vítězství spojenců! Nadšení loďstva nelze popsat! A nyní jaká je skutečnost. Spojenecké loďstvo — 6 řadových lodí, 4 nebo 5 velkých fregat (blockships) a asi 30 moždířových lodí a dělových člunů — vyplulo 7. srpna z Revelu do Sveaborgu. 8. srpna zaujalo postavení. Eskadry s malým ponorem propluly podél písčitých mělčin a skal západně od pevnosti, kudy větší lodi nemohou proplout, a jak se zdá, rozestavily se na vzdálenost co nejdelšího dostřelu od ostrovů, na nichž leží Sveaborg. Velké lodi zůstaly v pozadí, a pokud můžeme soudit, mimo prostor postřelovaný pevnostními děly. Dělové čluny a moždířové lodi pak zahájily palbu. O přímou střelbu se zřejmě nepokusily, nýbrž jen bombardovaly pod největším úhlem, jaký děla připouštěla. Bombardování trvalo 45 hodin. Způsobilo určitou škodu, kterou však nelze odhadnout bez podrobných zpráv obou stran. Arzenál a různé prachárny (zřejmě jen menší) byly zničeny. „Město“ Sveaborg (pokud víme, jen několik domů, v nichž žijí lidé zaměstnaní v loďstvu nebo v pevnostních objektech), lehlo popelem. Pevnost sama byla asi poškozena jen nepatrně, neboť loďstvo, jak ‘prohlašují oba admirálové, nemělo ani jednoho mrtvého, jen několik málo raněných a vůbec žádné materiální ztráty. To nejlépe dokazuje, že se drželo v bezpečné vzdálenosti, a je-li tomu tak, mohlo sice bombardovat, ale ne působit přímou střelbou, která jediná je s to zničit pevnostní objekty. Dundas ve své zprávě, která je mnohem solidnější a zdrženlivější než zpráva francouzského admirála (soudě alespoň podle jejího znění v „Moniteuru“, které bylo možná v Paříži přikrášleno), přiznává, že ze sedmi ostrovů, na nichž leží Sveaborg, byly způsobeny škody jen na třech, západně od hlavního vjezdu do Helsingforského zálivu. Zaútočit na tento hlavní vjezd se spojenci zřejmě ani nepokusili. Velké lodi zřejmě jen nečinně přihlížely a o akci, která je při takovém útoku rozhodující, o vylodění vojska, které by obsadilo a zničilo opevnění, se vůbec neuvažovalo. Byly tedy způsobeny škody jen na zásobách a skladech, tj. na věcech, které lze opět snadno nahradit. Jestliže si Rusové pospíší a vynaloží dostatečné prostředky, může být Sveaborg za tři týdny ve stejně dobrém stavu jako dříve. Z vojenského hlediska nijak neutrpěl; z celé historie zůstává tak jen akce, jejíž materiální výsledky sotva vyvažují náklady na ni vynaložené a jež byla podniknuta jednak proto, že baltské loďstvo muselo před svým návratem domů něco udělat, jednak proto, že Palmerston chtěl uzavřít zasedání parlamentu ohňostrojem. Pro tento účel se bohužel o 24 hodin opozdila. Takové je tedy to slavné zničení Sveaborgu spojeneckým loďstvem. K tomuto tématu se ještě jednou vrátíme, jakmile budeme mít podrobné zprávy.


__________________________________

Napsali K. Marx a B. Engels
17. a 18. srpna 1855
Otištěno v „Neue Oder-Zeitung“,
čís. 385 a 387 z 20. a 21. srpna 1855
a jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čís. 4483 z 1. září 1855
  Podle textu
v „Neue Oder-Zeitung“,
srovnaného s textem
v „New-York Daily Tribune“,
Přeloženo z němčiny


__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — název pro obyvatele západní Evropy, rozšířený na Blízkém východě. (Pozn. red.)

b — přezdívka pro Londýňany. (Pozn. red.)

c Viz zde. (Pozn. red.)


273 Zkrácená varianta druhé části tohoto článku byla otištěna jako úvodník v „New-York Daily Tribune“ 1. září 1855 pod názvem „Válka“ („The War“).