Karel Marx



*Evropská krize


Podle zpráv došlých z Evropy dvěma parníky, které tento týden připluly, se dá soudit, že definitivní zhroucení spekulace a hry na burze, jež lidé na obou březích oceánu instinktivně očekávají, stejně jako se s hrůzou čeká nějaká neodvratná rána osudu, bude nepochybně odloženo na pozdější dobu. To však neznamená, že zhroucení lze odvrátit. Naopak, chronický charakter nynější finanční krize je jen předzvěstí jejího ještě prudšího a katastrofálnějšího konce. Čím déle krize potrvá, tím horší bude konečně účtování. Evropa je nyní jako člověk na pokraji úpadku, nucený pokračovat ve všem podnikání, jež ho zruinovalo, a současně činit nejrůznějí zoufalá opatření, aby oddálil nebo odvrátil poslední strašlivý pád. Jsou vydávány nové výzvy, aby se platily splátky na akcie společností, které existují většinou jen na papíře; velké částky hotových peněz se vkládají do spekulací, z nichž je nikdy nebude možno vyzvednout; zároveň však vysoká úroková sazba — v Anglické bance v současné době 7 % — je neúprosným zvěstovatelem neodvratného ortelu.

I kdyby finanční manipulace, které se nyní provádějí, na celé čáře vyšly, nemohou mít nesčetné burzovní spekulace na kontinentě dlouhé trváni. Jen v porýnském Prusku je 72 nových společností pro báňské podnikání s akciovým kapitálem ve výši 79 797 333 tolarů. A právě nyní má rakouská Crédit mobilier, nebo spíše francouzská Crédit mobilier v Rakousku, neobyčejně velké potíže, aby získala splátku na akcie na svou druhou výzvu, neboť splácení bylo ochromeno opatřeními, která učinila rakouská vláda pro obnovení výplat v hotovosti. Skutečnost, že kupní cena, která se má zaplatit do císařské pokladny za železnice a doly, se má podle smlouvy platit v kovu, znamená, že až do února 1858 bude ze zdrojů Crédit mobilier odplývat měsíčně přes milión dolarů. Na druhé straně jsou finanční potíže železničních podnikatelů ve Francii tak vážné, že Velká centrální dráha byla nucena propustit na úseku Mulhouse 500 zaměstnanců a 15 000 dělníků a Lyonsko-ženevská společnost byla nucena omezit nebo dočasně zastavit práci. Za prozrazení těchto faktů byl list „Indépendance belge“[84] ve Francii dvakrát konfiskován. Vzhledem k této nedůtklivosti francouzské vlády vůči každému odhalení skutečného stavu francouzského obchodu a průmyslu je zajímavé povšimnout si těchto slov, která vyklouzla z úst panu Petitovi, náměstku generálního prokurátora, při nedávném zahájení zasedání pařížských soudů:

„Obraťte se k statistikám; najdete tam některé zajímavé informace o nynějších tendencích obchodu. Počet konkursů každoročně roste. V roce 1851 jich bylo 2305, roku 1852 —2478, roku 1853 — 2671 a roku 1854 — 3691. Stejné zvýšení můžeme pozorovat jak u podvodných konkursů, tak u prostých úpadků. Počet podvodných konkursů vzrostl od roku 1851 o 66%, prostých úpadků o 100%. Pokud jde o podvody na druhu, kvalitě i množství prodaného zboží a používání falešných měr a vah, nabyly hrozivých rozměrů. Roku 1851 bylo projednáno 1711 takových případů, roku 1852 — 3763, roku 1853 — 7074 a roku 1854 — 7831.“

Britský tisk nás sice, přes tyto zjevy na kontinentě, ujišťuje, že nejhorší období krize už bylo překonáno, hledáme však marně přesvědčivé důkazy, že tomu tak je. Nenacházíme je ani ve zvýšení diskontní sazby Anglické banky na 7%, ani v poslední zprávě Francouzské banky, z níž vyplývá nejen to, že zpráva je falšovaná, ale i to, že přes nejpřísnější omezení půjček, zápůjček, eskontu směnek a výdaje bankovek nebyla banka s to zastavit odliv drahých kovů nebo obejít se bez ážia na zlato. Ale ať už je to jakkoli, je jisté, že francouzská vláda ani zdaleka nesdílí optimistické názory, které se snaží rozšiřovat jak ve Francii, tak i v zahraničí. V Paříži je známo, že císař se v posledních šesti týdnech nezastavil ani před největšími finančními obětmi, jen aby udržel rentu nad 66%, protože je nejen přesvědčen, ale přímo pověrčivě věří, že při poklesu renty pod 66% se rozezní umíráček císařství. Je očividné, že francouzské císařství se v tomto směru liší od římské říše, neboť římská říše se obávala, že bude zničena vpádem barbarů, kdežto francouzské císařství se bojí, že by mohlo zahynout, kdyby se dali na ústup burzovní spekulanti.[85]

Napsal K. Marx kolem 21. listopadu 1856
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 4878 z 6. prosince 1856
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:

84LʼIndépendance belge“ [„Belgická nezávislost“], buržoazní deník, založený v Bruselu roku 1831; orgán liberálů.

85 Redakce „New-York Daily Tribune“ přidala ještě tento odstavec: „My zde v Americe můžeme být jisti ještě jednou věci, že totiž, až se tato obrovská budova podvodů zhroutí, pohřbí pod svými troskami i nás. Vychloubáme se svým rozkvětem, ten však je vybudován na písku. Jsme jen kolonií a vazaly Evropy. Stačilo by, aby Napoleon sletěl z trůnu, a tato událost se hluboce projeví nejen v truhlicích burzovního spekulanta z Wall Stretu, ale ještě víc v dílně a u domácího krbu amerického pracujícího.“