Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



*Povstání v Indii


Pošta dovezená parníkem „Arabia“ přináší důležitou zprávu o pádu Dillí. Tato událost, pokud můžeme soudit ze sporných údajů, které máme k dispozici, byla zřejmě výsledkem určitého shluku okolností: vypukly prudké nesváry mezi povstalci, změnil se poměr sil mezi bojujícími stranami a 5. září dorazil obléhací trén, na nějž se čekalo už od 8. června.

Po příchodu Nicholsonových posil jsme odhadovali, že armáda u Dillí má celkem 7521 mužů, a tento odhad se od té doby plně potvrdil. Když se k nim připojilo ještě 3000 kašmírských vojáků, které dal Angličanům k dispozici rádža Ranvír Sinh, dosáhl celkový počet britských jednotek, jak píše „Friend of India“[268], asi 11 000 mužů. Na druhé straně, jak tvrdí londýnský „Military Spectator“[269], početní stav povstaleckých vojsk se snížil asi na 17 000 mužů, z toho 5000 jezdců, kdežto „Friend of India“ odhaduje jejich počet asi na 13 000, z toho 1000 příslušníků nepravidelného jezdectva. Protože jezdectvo bylo úplně zbytečné, když byl proražen průlom a nastaly boje uvnitř města, a dalo se proto na útěk, jakmile do města pronikli Angličané, nelze odhadnout celkový počet sipáhíů na víc než 11 000 či 12 000 mužů, ať vezmeme za základ výpočty listu „Military Spectator“ nebo listu „Friend of‘ India“. Anglické jednotky se tak početně téměř vyrovnaly silám povstalců, ani ne tak proto, že by se samy byly zvětšily, jako proto, že protivníkovy síly se zmenšily; nepatrná početní přesila povstalců byla víc než vyrovnána morálním účinkem úspěšného bombardování a výhodou, která Angličanům plynula z toho, že útočili a mohli si zvolit bod, na nějž pak soustředili své hlavní síly, kdežto obránci byli nuceni rozptýlit své nedostatečné síly na všechny body ohroženého obvodu.

Úbytek sil na straně vzbouřenců byl způsoben daleko víc odchodem celých kontingentů pro vnitřní nesváry než těžkými ztrátami, které utrpěli za neustálých výpadů, jež podnikali po dobu asi desíti dnů. Nehledě k tomu, že sám téměř neskutečný Mughal a stejně tak i dillíští obchodníci byli už znechuceni vládou sipáhíů, kteří je odírali o každou uspořenou rupii, stačily náboženské spory mezi hindskými a muslimskými sipáhíi a různice mezi starou posádkou a novými posilami k tomu, aby jejich nepevná organizace byla podlomena a jejich porážka zaručena. Avšak přesto, že vojsko, s nímž měli Angličané co dělat, bylo jen o málo silnější než jejich vlastní, nemělo jednotné velení, bylo oslabeno a demoralizováno nesváry ve vlastních řadách, vydrželo po 84 hodinách bombardování ještě šest dní dělostřelecké palby a pouličních bojů uvnitř městských hradeb a pak klidně překročilo Jamunu po pontonovém mostě; je proto třeba přiznat, že za tak špatné situace si povstalci nakonec se svými hlavními silami počínali, jak nejlépe mohli.

Jak se zdá, bylo město dobyto takto: 8. září zřídili Angličané baterie značně vysunuté před původní poštavení svých jednotek na 700 yardů od hradeb. Ve dnech 8. až 11. září posunuli Britové svá těžká děla a moždíře ještě blíž k opevněním; vezme-li se v úvahu, že dillíská posádka podnikla 10. a 11. září dva výpady, stále se pokoušela zřídit nové baterie a udržovala rušivou palbu ze střeleckých okopů, byla palebná postavení vybudována a baterie umístěny s malými ztrátami. Dne 12. září ztratili Angličané asi 56 mrtvých a raněných. Ráno 13. září bylo vyhozeno do vzduchu nepřátelské pohotovostní skladiště střeliva na jedné baště a byl zasažen muniční vůz lehkého děla, které podélně ostřelovalo britské baterie z předměstí Talvara; britské baterie pak prostřílely u Kašmírské brány průlom pro zteč. Dne 14. září začala zteč města. Jednotky pronikly průlomem u Kašmírské brány bez většího odporu, zmocnily se velkých budov v blízkosti brány a postupovaly podél hradeb k Moríské baště a Kábulské bráně, kde povstalci kladli urputný odpor a britské ztráty byly proto značné. Angličané se připravovali obrátit děla na dobytých baštách proti městu a dopravit další děla a moždíře na místa, z nichž se dalo město ovládat. Dne 15. září ostřelovali Angličané Burnovu tvrz a Láhaurskou baštu z děl ukořistěných na Moríské a Kábulské baště, zároveň probili zeď arzenálu a začali ostřelovat palác. Za svítání 16. září byl vzat ztečí arzenál a 17. září pokračovaly moždíře v ostřelování paláce zpoza hrazení arzenálu.

U tohoto data oficiální zprávy o zteči města konči, prý proto, jak píše „Bombay Courrier“[270], že na hranicích Sindhu byla vyloupena paňdžábská a láhaurská pošta. V soukromém sdělení adresovaném bombajskému guvernérovi se tvrdí, že celé město Dillí bylo obsazeno v neděli 20. září a že hlavní síly vzbouřenců opustily město téhož dne ve tři hodiny ráno a unikly přes pontonový most směrem na Rohilkhand. Protože je Angličané nemohli pronásledovat, dokud neměli obsazen Selímgarh ležící u protějšího břehu řeky, je zřejmé, že povstalci, kteří si pomalu probojovávali cestu od nejzazšího severního cípu města až na konec jeho jihovýchodní části, drželi až do 20. září postavení potřebná ke krytí ústupu.

Pokud jde o pravděpodobné důsledky pádu Dillí, poznamenává list „Friend of India“, který je v této věci směrodatný, že

„Angličané by měli v této chvíli věnovat pozornost poměrům v Bengálsku, a ne situaci v Dillí. Dlouhé průtahy při dobývání města nás ve skutečnosti připravily o všechnu prestiž, neboť toho jsme mohli dosáhnout jedině rychlým úspěchem; a síla a početní stav povstalců se pokračujícím oblěhánlrn vyčerpá právě tak účinně, jako kdyby město bylo dobyto.“

Mezitím prý se povstání rozšiřuje na severovýchod od Kalkaty, přes střední Indii až na severozápad. Na ásárnskýeh hranicích se vzbouřily dva silné pluky púrbíjců[a] a otevřeně žádaly, aby se znovu ujal vlády rádža Parandhar Sinh, dinádžpurští a rangpurští vzbouřenci, vedení Kunvarem Sinhem, se dali na pochod přes Bándu a Nagode směrem na Džabalpur a donutily rádžu z Révá s pomocí jeho vlastních jednotek, aby se k nim připojil. V Džabalpuru samém opustil 52. bengálský domorodý pluk své ležení a vojáci vzali s sebou jednoho britského důstojníka jako rukojmí za své druhy ponechané v ležení. Gválijarští vzbouřenci překročili podle došlých zpráv Čambal a utábořili se někde mezi řekou a Dhólpurem. Zbývá však uvést ještě nejzávažnější zprávy. Džódhpurská legie přešla, jak se zdá, do služeb vzbouřeného rádži z Árvy, místa ležícího 90 mil jihozápadně od Bjávaru. Porazila silný oddíl, který proti ní vyslal rádža z Džódhpuru. Přitom byl zabit generál a také kapitán Monck Mason a byla ukořistěna tři děla. Generál G. St. P. Lawrence proti ní postoupil s částí nasírábádských vojsk a donutil ji k ústupu do města; jeho pozdější útoky na město byly však bezvýsledné. Když byly ze Sindhu staženy evropské jednotky, mělo to za následek rozsáhlé spiknutí a pokusy o vzpouru nejméně na pěti různých místech, mimo jiné v Haidarábádu, Karáčí a Šikárpuru. Příznaky vzpoury se objevují i v Paňdžábu, kde mezi Multánem a Láhaurem je už osm dní přerušeno spojení.

Na jiném místě najdou naši čtenáři tabulku s výčtem jednotek poslaných z Anglie od 18. června; data připlutí příslušných lodí jsme uvedli podle oňciáln.ích údajů a tedy pro britskou vládu příznivě.[271] Ze seznamu vyplývá, že kromě malých oddílů dělostřelectva a ženijního vojska, které byly vyslány po souši, bylo celkem dopraveno loďmi 30 899 mužů, z nichž připadá 24 884 na pěchotu, 3826 na jezdectvo a 2334 na dělostřelectvo. Dále je z tabulky zřejmé, že do konce října nelze očekávat značnější posily.

Jednotky vyslané do Indie
Údaje o jednotkách, které byly vyslány do Indie z Anglie od 18. června 1857:
Datum příjezdu
Celkem
Kalkata
Cejlon
Bombaj
Karáčí
Madrás
————————————————————————————————————————————————————
20. září
   214
   214
————————————————————————————————————————————————————
1. října
   300
   300
15. října
1 906
   124
1 782
17. října
   288
   124
20. října
4 235
3 845
   390
30. října
2 028
   479
1 549
———————————————————————————————————————————
Celkem v říjnu
8 757
5 036
3 721

 
1. listopadu
3 495
1 234
1 629
   632
5. listopadu
   879
   879
10. listopadu
2 700
   904
   340
   400
1 056
12. listopadu
1 633
1 633
15. listopadu
2 610
2 132
   478
19. listopadu
   234
   234
20. listopadu
1 216
   278
   938
24. listopadu
   406
   406
25. listopadu
1 276
1 276
30. listopadu
   666
   462
   204
———————————————————————————————————————————
Celkem v listopadu
15 115  
6 782
3 593
1 542
1 922
1 276
 
1. prosince
   354
   354
5. prosince
   459
   201
   258
10. prosince
1 758
   607
1 151
14. prosince
1 057
1 057
15. prosince
   948
   647
   301
20. prosince
   693
   185
   300
   208
25. prosince
   624
   624
———————————————————————————————————————————
Celkem v prosinci
5 893
   185
   607
2 559
2 284
   258
 
1. ledna
   340
   340
5. ledna
   220
   220
15. ledna
   140
   140
20. ledna
   220
   220
———————————————————————————————————————————
Celkem v lednu
   920
   340
   580
 
Od září do 20. ledna
30 899  
12 217  
7 921
4 441
4 206
2 114
 
Jednotky vyslané po souši
 
2. října - ženistů
   235
   117
   118
12. října - dělostřelců
   221
   221
14. října - ženistů
   224
   122
   122
———————————————————————————————————————————
Celkem v říjnu
   700
   460
   240

 
  Celkem        
31 599
Jednotky poslané kolem mysu Dobré naděje, které zčásti už přibyly
  4 000
  ———————      
  Úhrnem        
35 599


Napsal K. Marx 30. října 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5170 z 14. listopadu 1857
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — obyvatel Východu; zde jde o pluky z východního Bengálska. (Pozn. red.)


268The Friend of India“ [„Přítel Indie“] — anglický list založený v Šrírampuru (Bengálsko) roku 1818; v padesátých letech vycházel jednou týdně jako list liberálního zaměření.

269Military Spectator“ [„Vojenský pozorovatel“] — anglický vojenský týdeník, vycházel v letech 1857 až 1858 v Londýně.

270The Bombay Courier“ [„Bombajský kurýr“] — anglický vládní list, orgán Východoindické společnosti; byl založen roku 1790.

271 Tuto tabulku sestavil Marx a poslal ji do „New-York Daily Tribune“ zřejmě zároveň s článkem, redakce ji však otiskla odděleně na jiném místě čísla, na str. 6.