Karel Marx
*Obchodní krize v Anglii
Zatímco jsme se na této straně oceánu[a] kochali malou předehrou k oné velké symfonii bankrotu, která potom ohlušila svět, náš výstřední vrstevník, londýnské „Times“, rozehrávaly triumfální rétorické variace na téma „zdraví“ britského obchodu. Nyní ale nasazují jiný, smutnější tón. V jednom ze svých posledních čísel, z 26. listopadu, které k našim šťastným břehům včera přivezl parník „Evropa“, prohlašují, že „anglické obchodní kruhy jsou veskrze nezdravé“. A potom v nejvyšším stupni morálního rozhořčení volají:
„Největší zhoubou jsou demoralizující závody v osmi či deseti letech prosperity, než nastane konec. Jed se šíří tím, že se vyrojí bandy bezohledných spekulantů a vystavovatelů falešných směnek, a dávají se za příklad úspěšné britské podnikavosti, a tak se podkopává důvěra v pomalé obohacování čestným podnikáním. Každé takto vytvořené ohnisko korupce se šíří ve stále větších kruzích.“
Nebudeme nyní pátrat, zda angličtí žurnalisté, kteří deset let hlásali doktrínu, že éra obchodních otřesů jednou provždy skončila zavedením svobodného obchodu, mají nyní právo změnit se najednou z patolízalských chvalořečníků v římské cenzory moderního vydělávání peněz. Střízlivým komentářem ke „zdraví“ britského obchodu může být následující přehled, který byl předložen na nedávných schůzích věřitelů ve Skotsku.
John Monteith a spol., převaha pasív nad aktivy 430 000 liber št. D. a T. Macdonald 334 000 “ “ Godkey, Pattison a spol. 240 000 “ “ William Smith a spol. 104 000 “ “ T. Trehes, Robinson a spol. 75 000 “ “ ————————— Celkem 1 183 000 liber št. „Z uvedených údajů vysvítá,“ piše „The North British Mail“[287], „že podle údajů samotných bankrotářů ztratili věřitelé těchto pěti firem 1 183 000 liber št.“
Skutečnost, že se krize přes všechny výstrahy minulosti v pravidelných intervalech opakují, nedovoluje však hledat jejich konečné příčiny v bezohlednosti jednotlivců. Jestliže se spekulace jeví na sklonku daného obchodního období jako bezprostřední předzvěst krachu, nemělo by se zapomínat, že sama spekulace se zrodila v dřívějších fázích onoho období a je tedy sama výsledkem a projevem, a ne konečnou příčinou a podstatou. Političtí ekonomové, kteří se pokoušejí vysvětlit pravidelné křeče průmyslu a obchodu spekulací, se podobají dnes už zaniklé škole naturfilosofů, kteří za pravou příčinu všech nemocí považovali horečku.
Centrem evropské krize zůstávala dosud Anglie a v Anglii také, jak jsme předvídali[b], se změnil její charakter. Jestliže se první reakce Velké Británie na náš krach ve Spojených státech projevila peněžní panikou, kterou provázela všeobecná deprese na trhu zboží a později i potíže v průmyslu, stojí nyní v popředí průmyslová krize a peněžní potíže ustoupily do pozadí. Jestliže jednu chvíli bylo ohnisko požáru v Londýně, je nyní v Manchesteru. Nejvážnější otřes, jaký kdy anglický průmysl zažil, a jediný, který vyvolal velké společenské změny — průmyslová krize v letech 1838 až 1843 — byl na krátkou dobu v roce 1839 doprovázen zúžením peněžního trhu, přičemž po větší část tohoto období zůstávala úroková sazba nízká a dokonce klesla na 21/2 a 2 %. Připomínáme to ne proto, že považujeme relativní zlepšení situace londýnského peněžního trhu za příznak jeho konečného ozdravění, nýbrž jen proto, abychom připomněli, že v průmyslové zemi, jako je Anglie, výkyvy na peněžním trhu ani zdaleka neukazují sílu a rozsah obchodní krize. Porovnejte například londýnské a manchesterské listy ze stejného dne. Londýnské sledují jen odliv a příliv drahého kovu a rozveselí se, když Anglická banka novým nákupem zlata „posílila své postavení“. Manchesterské jsou plny chmur, neboť cítí, že tato síla byla vykoupena na jejich úkor, zvýšením úrokové sazby a poklesem cen jejich výrobků. Proto ani pan Tooke, autor „Dějin cen“[288], i když se dobře vyzná v jevech londýnského peněžního a koloniálního trhu, nedokázal nejen popsat, ale ani pochopit křeče v samém srdci anglické výroby.
Pokud jde o anglický peněžní trh, jeho průběh v týdnu, který skončil 27. listopadem, ukazuje na jedné straně trvalé střídání dnů, kdy došlo k bankrotům, se dny, kdy k bankrotům nedošlo, a na druhé straně ozdravění Anglické banky a krach provinčních bank v Northumberlandu a v Durhamu. Durhamská banka, která byla založena před 21 lety, měla 408 akcionářů a disponovala splaceným kapitálem 562 891 liber št., hlavní úřadovnu měla v Newcastlu a pobočky v Alnwicku, Berwicku, Hexhamu, Morpethu, v North Shields a South Shields, Sunderlandu a Durhamu. Její pasiva prý dosahují tří miliónů liber št. a jen týdenní mzdy placené jejím prostřednictvím činí 35 000 liber št. Prvním důsledkem krachu této banky ovšem bude, že budou uzavřeny velké kamenouhelné doly a železárny, které tato banka financuje. Mnoho tisíc dělníků tak přijde o práci.
Anglická banka prý zvýšila zásobu drahých kovů asi o 700 000 liber št. Tento příliv drahých kovů se zčásti vysvětluje zastavením odlivu do Skotska, zčásti dodávkami z naší země[c] a z Ruska a konečně dodáváním zlata z Austrálie. Na tomto pohybu není nic pozoruhodného, neboť je naprosto jasné, že zvýší-li Anglická banka úrokovou sazbu, omezí tím dovoz, zvýší vývoz, přitáhne zpět část britského kapitálu investovaného v cizích zemích, a tím zvrátí obchodní bilanci a dosáhne určitého přílivu zlata a stříbra do Anglie. Stejně jisté však je, že při sebenepatrnějším uvolnění diskontních podmínek začne zlato znovu unikat do zahraničí. Je jen otázka, jak dlouho bude banka s to tyto podmínky udržet.
Oficiální zprávy ministerstva obchodu za říjen, měsíc, v němž se minimální diskontní sazba postupně zvyšovala na 6, 7 a 8 %, jasně dokazují, že prvním důsledkem této operace nebylo zastavení průmyslové výroby, ale snaha vnutit anglické výrobky na cizí trhy a omezit dovoz cizích výrobků do Anglie.
Bez ohledu na americkou krizi se vývoz za říjen 1857 zvýšil proti říjnu 1856 o 318 838 liber št., přičemž značný pokles spotřeby všech druhů potravin a luxusních předmětů uvedený v týchž zprávách dokazuje, že zvýšeni vývozu průmyslových výrobků nebylo ani zdaleka výnosné, ani nebylo přirozeným důsledkem prosperity průmyslu. Vliv krize na anglický průmysl bude zřejmý z příštích zpráv ministerstva obchodu. Srovnání zpráv za jednotlivé měsíce, od ledna 1857 do října 1857, ukáže, že anglická výroba dosáhla maxima v květnu, kdy se vývoz zvýšil proti květnu 1856 o 2 648 904 liber št. V červnu, když došly první zprávy o povstání v Indii, klesla celková výroba pod úroveň z téhož měsíce roku 1856 a vývoz klesl oproti červnu 1856 o 30 247 liber št. V červenci se přes omezení indického trhu výroba nejen zvýšila na úroveň příslušného měsíce roku 1856, ale převýšila ji o neméně než 2 233 306 liber št. Je tedy jasné, že v tomto měsíci musely jiné trhy absorbovat nad svou normální spotřebu nejen tu část anglického vývozu, která šla obvykle do Indie, ale i mnohem více, než Anglie normálně vyráběla. Zdá se tedy, že v tomto měsíci byly zahraniční trhy natolik přesyceny, že zvýšený vývoz byl postupně snižován z přibližně 21/2 miliónu na 885 513 liber št. v srpnu, na 852 203 liber št. v září a na 318 838 liber št. v říjnu. Studium zpráv o anglickém obchodu je jediným spolehlivým klíčem k tajemství nynějšího otřesu v Anglii.
Napsal K. Marx 27. listopadu 1857
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5196 z 15. prosince 1857Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — tj. ve Spojených státech. (Pozn. red.)
c — tj. Spojených států. (Pozn. red.)
287 „The North British Daily Mail“ [„Severobritská denní pošta“] — anglický buržoazní list, který byl založen v Glasgowě roku 1847; orgán liberální buržoazie.
288 Marx má na mysli řadu prací anglického buržoazního ekonoma Thomase Tooka, které mají společný název „Dějiny cen“: „A Hístory of Prices, and of the State of Circulation, from 1793 to 1837“ („Dějiny cen a stavu oběhu od roku 1793 do roku 1837“], sv. I —II, Londýn 1838; „A History of Prices, and of the State of the Circulation in 1838 and 1839“ [„Dějiny cen a stavu oběhu vletech 1838 a 1839“], Londýn 1840; „A History of Prices, and of the State of the Circulation, from 1839 to 1847 inclusive“ [„Dějiny cen a stavu oběhu od roku 1838 do roku 1847 včetně“], Londýn 1848, a Thomas Tooke a William Newmarch, „A History of Prices and of the State of the Circulation during the Nine Years 1848—1856“ [„Dějiny cen a stavu oběhu během devíti let od roku 1848 do roku 1856“], sv, V—VI, Londýn 1857.