Karel Marx
Historie obchodu s opiem[414]
Zprávy o nové smlouvě,[415] kterou na Číně vymámili spojenečtí zmocněnci, vyvolaly, jak se zdá, stejné bláznivé naděje na nesmírné rozšíření obchodu, jaké se vznášely před zraky obchodníků v roce 1845, po skončení první čínské války. I když předpokládáme, že depeše z Petrohradu byly pravdivé, je tak jisté, že rozšíření počtu obchodních středisek povede zároveň k rozšíření obchodu s Čínou? Je nějaká pravděpodobnost, že válka z let 1857—1858 bude mít skvělejší výsledky než válka z let 1841—1842? Jisté je jen to, že smlouva z roku 1843, místo aby zvýšila americký a britský vývoz do Číny, přispěla jen k urychlení a prohloubení obchodní krize z roku 1847. Podobně může nynější smlouva vyvoláváním iluzí o nevyčerpatelném trhu a podněcováním podvodných spekulací pomoci připravit novou krizi právě ve chvíli, kdy se světový trh teprve pozvolna zotavuje z nedávného všeobecného otřesu. Kromě tohoto záporného výsledku podařilo se první opiovou válkou povzbudit obchod s opiem na úkor legálního obchodu. Stejný výsledek bude mít i tato druhá opiová válka, jestliže Anglii nedonutí nátlak celého civilizovaného světa, aby upustila od nuceného pěstování opia v Indii a od jeho násilného rozšiřování v Číně. Nebudeme se podrobně zabývat morální stránkou tohoto obchodu, kterou Montgomery Martin, sám Angličan, popisuje takto:
„Vždyf obchod s otroky byl učiněným dobrodiním ve srovnání s obchodem s opiem: neničili jsme Afričany fyzicky, protože jsme měli přímý zájem na tom, aby zůstali naživu; neponižovali jsme jejich lidskou důstojnost, nerozvraceli jejich mysl, neničili jejich ducha. Ale prodavač opia ubijí tělo, když už ubohé hříšníky rozvrátil, ponížil a zahubil po mravní stránce, každou hodinu si nenasytný moloch žádá nové oběti a britští vrahové tu soupeří s čínskými sebevrahy v obětech na jeho oltář.“[416]
Číňané nemohou kupovat zboží i omamný jed; za nynějších okolností se rozšiřování obchodu s Čínou omezuje na rozšiřování obchodu s opiem; růst obchodu s opiem je neslučitelný s rozvíjením legálního obchodu; tyto vývody byly už téměř všeobecně uznány před dvěma lety. Výbor Dolní sněmovny, ustavený v roce 1847, aby prozkoumal stav britských obchodních styků s Čínou, podat tuto zprávu:
„Konstatujeme s politováním, že obchod s touto zemi je už po jistou dobu ve velmi neuspokojivém stavu a že výsledky našich rozšířených styka zdaleka nesplnily oprávněné naděje, jež přirozeně vzbuzoval svobodný přístup na tak skvělý trh. Dospěli jsme k názoru, že potíže v obchodním styku nezpůsobuje to že by v Číně nebyla dostatečná poptávka po výrobcích britského průmyslu nebo že by vzrůstala konkurence jiných států; placení opia pohlcuje stříbro k veliké škodě celkového čínského obchodu, takže za všechno ostatní se už musí platit čajem a hedvábím.“
„Friend of China“ z 28. července 1849 zobecňuje tentýž poznatek a píše velmi kategoricky:
„Obchod s opiem neustále vzrůstá. Zvýšená spotřeba čaje a hedvábí ve Velké Británii a ve Spojených státech by měla za následek jedině další rozšíření obchodu s opiem; pro průmyslníky je situace beznadějná.“
Jeden z předních amerických obchodníků v Číně zredukoval v článku uveřejněném v Huntově časopise „Merchant‘s Magazine“[417] z ledna 1850 celý problém obchodu s Čínou na toto dilema:
„Které odvětví obchodu se má potlačit: obchod s opiem, nebo vývoz amerických či anglických výrobků?“
Číňané sami pohlíželi na tento problém úplně stejně. Montgomery Martin píše:
„Zeptal jsem se tao-tchaje[a] v Šanghaji, jak by se nejlépe dal zvýšit náš obchod s Čínou, a jeho okamžitá odpověď, kterou mi dal za přítomnosti konzula Jejího Veličenstva kapitána Balfoura, znělat ‚Přestaňte nám posílat tolik opia a pak budeme moci odebírat vaše výrobky‘.“
Historie celého obchodu za posledních osm let je dalším a velmi pádným dokladem tohoto názoru; než však přikročíme k rozboru zhoubného vlivu obchodu s opiem na legální obchod chtěli bychom podat stručný přehled o vzniku a růstu tohoto ohromujícího obchodu, který je jedinečným jevem v análech lidstva, ať už jej posuzujeme podle tragických konfliktů, jež tak říkajíc tvoří osu, kolem níž se točí, nebo podle jeho účinku na celkové vztahy mezi východním a západním světem.
Do roku 1767 nepřesahovalo množství opia vyváženého z Indie 200 beden, z nichž každá vážila asi 133 liber. Čínské zákony povolovaly dovážet opium jako lék, zaplatilo-li se za ně clo asi 3 dolary za bednu; do Nebeské říše je dováželi téměř výhradně Portugalci, kteří si je opatřovali v Turecku.
V roce 1773 plukovník Watson a místopředseda Wheeler — osoby, jež by měly zaujmout místo mezi Hermentiery, Palmery a ostatními světoznámými traviči — přivedli Východoindickou společnost na myšlenku pustit se do opiového obchodu s Čínou. Proto byl zřízen sklad opia na lodích kotvících v zátoce jihozápadně od Macaa. Tato spekulace ztroskotala. V roce 1781 poslala bengálská vláda do Číny ozbrojenou loď s nákladem opia a roku 1794 umístila společnost velkou loď s opiem ve Whampoa, kotvišti kantonského přístavu. Ukázalo se zřejmě, že Whampoa je vhodnějším skladištěm než Macao, protože za pouhé dva roky po tom, kdy došlo k této volbě, byla čínská vláda nucena vydat zákon, který čínským pašerákům opia hrozil, že dostanou výprask bambusovou holí a že je budou vodit po ulicích s kládou na krku. Asi v roce 1798 Východoindická společnost přestala opium přímo vyvážet, ale zato je začala vyrábět. V Indii byl zřízen opiový monopol, vlastním lodím společnosti bylo pokrytecky zakázáno obchodovat s tímto omamným jedem, jenže licence udělované soukromým lodím obchodujícím s Čínou obsahovaly doložku, jež stanovila pokuty lodím, které by dopravovaly opium od jiného výrobce než společnosti.
V roce 1800 už bylo do Číny dovezeno 2000 beden. Jestliže v osmnáctém století měl boj mezi Východoindickou společností a Nebeskou říší obvyklou podobu svárů mezi zahraničním obchodníkem a místní celnicí, nabyl od začátku devatenáctého století zcela zvláštních a mimořádných rysů: zatímco čínský císař, aby zamezil sebevražedně počínání svého lidu, okamžitě zakázal cizincům jed dovážet a domorodcům jej užívat, Východoindická společnost rychle přeměňovala pěstováni opia v Indii a jeho podloudný prodej do Činy v organickou součást svého finančního systému. Zatímco polobarbar zastává zásadu morálky, civilizovaný člověk proti ní staví zásadu mamonu. Že gigantická řiše, obývaná téměř třetinou lidstva, která nuzně živoří odolávajíc zubu času, říše izolovaná od světa násilným vyloučením ze styků mezi národy, a proto dospívající k sebeklamu o své nebeské dokonalosti — že takováto říše by nakonec měla podlehnout osudu v souboji na život a na smrt, v němž se představitel přežilého světa zřejmě řidí etickými pohnutkami, kdežto představitel silnější moderní společnosti bojuje za výsadu kupovat na nejlevnějších trzích a prodávat na nejdražších — to je opravdu tak tragická sloka, že podivnější by si žádný básník nikdy netroufal vymyslet.
Napsal K. Marx 31. srpna 1858
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5433 z 20. září 1858Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — vyššího úředníka. (Pozn. red.)
414 Název článku je uveden podle Marxova zápisníku z roku 1858.
415 Jde o nerovnoprávné smlouvy, které v červnu 1858 podepsaly v Tiencinu Anglie, Francie, Rusko a Spojené státy na jedné straně a Čína na straně druhé; uzavřením smluv byla ukončena druhá „opiová“ válka s Čínou, vedená v letech 1856—1858. Podle smluv byly pro obchod cizích států otevřeny další přístavy: na řece Jang-ʼc-ťiang, v Mandžusku a na ostrovech Tchajwan a Haman, a dále přístav Tiencin; cizím mocnostem bylo povoleno mít stálé diplomatické zástupce v Pekingu, cizincům bylo poskytnuto právo svobodného pohybu po celé zemi a plavby po vnitrozemských vodách, byla zaručena ochrana misionářů.
416 Martin, Robert Montgomery, „China; Political, Commercial and Social“ [„Čína z hlediska politiky, obchodu a sociálního složení“], sv. 2, Londýn 1847.
417 „The Merchantʼs Magazine“ — zkrácený název amerického časopisu „The Merchantʼs Magazine and Commercial Review“ [„Obchodníkův magazín a obchodní přehled“], který založil Freeman Hunt. Pod tímto názvem vycházel v New Yorku v letech 1839—1850.