Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Bedřich Engels
Francouzská armáda
Pařížský list „Constitutionnel“ přinesl nedávno stať, která měla dokázat, že v případě války by Francie mohla vyslat za hranice armádu v počtu 500 000 mužů.[82] Podle dopisu, který poslal pan Gaillardet z Paříže a který byl uveřejněn ve včerejším čísle listu „Courrier des États-Unis“[83], předal tuto stať i číselné údaje, o něž se opírá, našemu pařížskému kolegovi sám císař, bez vědomí kteréhokoli svého ministra. V této statí se nejprve konstatuje, že budou-li povoláni všichni dovolenci a další dovolené se nebudou dávat, bude mít francouzská armáda k 1. dubnu t. r. 568 000 mužů; budou-li povoláni všichni odvedenci ročníku 1858, zvýší se její početní síla o 64 000 mužů; a bude-li vypovězena válka, může vláda s naprostou jistotou počítat nejméně s 50 000 dobrovolníků jednak z řad starých vojáků, kterým už doba vojenské služby prošla, jednak z řad mladých dobrovolníků. Dohromady by to bylo 682 000 mužů, kteří se podle císařského statistika dělí takto:
Pěchota 390 978 Vozatajstvo 10 120 Jezdectvo 83 000 Garda 29 942 Dělostřelectvo 46 450 Ostatní 49 000 Ženisté 12 110 —————— Celkem 621 600 V tomto součtu je zřejmě chyba: chybí tam 60 000 mužů, které císařské pero v tom spěchu zapomnělo někam zařadit. Ale to nevadí. Dejme tomu, že číslice 682 000 mužů je správná. Kdyby vypukla válka, zůstalo by v náhradních jednotkách, které zároveň tvoří posádky ve vnitrozemí, 100 000 mužů. Ty by podporovalo 25 000 četníků a pro Alžírsko by stačilo 50 000 mužů. Odečteme-li těchto 175 000 mužů z uvedeného součtu, zbude 507 000 mužů. Tady se však zase Jeho Veličenstvu podařilo zašantročit 10 000 mužů a odečítá od 672 000 místo od 682 000, čímž snižuje početní stav polních sil, které má k dispozici, na 497 000 mužů. Tak podle této autority může mít Francie do 1. června 1859 pro válku na cizím území k dispozici armádu o 500 000 mužích, aniž provede nějaké změny v nynější vojenské organizaci.
A teď se podívejme, z čeho se francouzská armáda skládá doopravdy. Nynější organizace armády omezuje do jisté míry možnosti jejího zvětšování; prapory, eskadrony či baterie příslušných druhů vojsk nemohou pojmout víc než určitý počet mužů, koní a děl, neboť jinak by se porušil celý systém i taktické zvláštnosti toho kterého druhu vojsk. Tak například ve francouzských praporech, z nichž každý má osm rot, není možné zdvojnásobit početní stav rot, v nichž obvykle bývá 118 bojovníků, neboť by se musel úplně změnit základní i praporní výcvik; ke stejným důsledkům by vedlo, kdyby se ve francouzských bateriích měl zvýšit počet děl z šesti na osm nebo dvanáct; v obou případech by roty i baterie byly příliš těžkopádné, pokud by se nerozdělily na menší celky. Tak sama organizace armády do jisté míry omezuje počet vojáků, které armáda může pojmout; a jestliže už se tyto meze překročí, je nutné vytvořit nové útvary. Protože však takové formace nemohou ujít veřejné pozornosti, jakmile jich byl vytvořen určitý počet, a protože, jak prohlašuje „Constitutionnel“, není nových formací dosud zapotřebí, můžeme považovat organizační strukturu armády, jaká byla na konci války s Ruskem[84], za mez určující počet vojáků, které je armáda schopna pojmout i nyní.
Francouzský řadový pěší prapor se svou složitou organizací, skládající se z šesti řadových a dvou elitních rot, stěží může přesáhnout počet 1000 mužů. 100 řadových pluků po třech praporech by tedy mělo celkem 300 000 mužů. Třetí prapor sem zahrnujeme záměrně, neboť i když až do války s Ruskem figuroval jen jako prapor náhradní, byl pak zmobilizován a v každém pluku byly vytvořeny tři další náhradní roty, které určitě ještě existují. V těchto 300 náhradních rotách bude celkem asi 36 000 mužů. Dvacet praporů chasseurs a pied[a], které jsou určeny spíš k boji po jednotlivých rotách než v celých praporech, může mít větší počet mužů; v každém z nich je asi 1300 mužů, a tak jejich celkový počet činí zhruba 26 000; přitom však nemají skoro žádné náhradní oddíly, neboť dostávají mnoho vojáků z jiných pluků. Garda se skládá ze dvou pěších divizí a její pluky až do uzavření míru s Ruskem měly jen po dvou praporech, což také odpovídá tvrzení listu „Constitutionnel“, podle něhož bude gardová pěchota mít 18 praporů, to znamená 18 000 mužů. Uvedené sbory tvoří celou francouzskou pěchotu, mimo vojska určená pro službu v Africe. Ta mají 9 praporů zuávů, což je 9000 mužů, a kromě toho asi 500 mužů v náhradních oddílech; 3 trestní prapory (zefýrů) čili 3000 mužů a 9 praporů alžírských (domorodých) střelců, které v plném početním stavu budou mít 9000 mužů.[85] Celkovou sílu francouzské pěchoty je tedy možno shrnout takto:
Řadová pěchota, včetně náhradních jednotek — 336 000 mužů ve 300 praporech a 300 náhradních rotách.
Myslivci — 26 000 mužů ve 20 praporech.
Garda — 18 000 mužů v 18 praporech.
Zuávové — 9500 mužů v 9 praporech.
Zefýrové — 3000 mužů ve 3 praporech.
Domorodí alžírští střelci — 9000 mužů v 9 praporech.
Celkem 401 500 mužů v 359 praporech a 300 náhradních rotách.Z tohoto počtu patří 36 500 mužů k náhradním jednotkám, čili pro aktivní službu doma i za hranicemi zůstává 365 000 vojáků.
Francouzské jezdectvo se v roce 1856 odhadovalo na
12 pluků těžkého jezdectva — 72 eskadron a 12 náhradních eskadron, tj. 14 400 mužů v aktivní službě a 1800 mužův náhradních eskadronách;
20 pluků řadového jezdectva — 120 eskadron a 20 náhradních eskadron, tj. 24 600 mužů v aktivní službě a 3820 v náhradních eskadronách;
21 pluků lehkého jezdectva — 126 eskadron a 21 náhradních eskadron, tj. 27 100 mužů v aktivní službě a 4230 v náhradních eskadronách;
4 africké pluky — 16 eskadron a 4 náhradní eskadrony, tj. 3000 mužů v aktivní službě a 450 v náhradních eskadronách;
3 domorodé pluky — 12 eskadron, tj. 3600 mužů v aktivní službě.Dohromady to tedy představuje 346 bojových a 57 náhradních eskadron, tj. 72 700 mužů v aktivní službě a 10 300 mužův náhradních eskadronách.
K tomu je ještě třeba přičíst gardu: 30 bojových eskadron, tj. 6000 mužů v aktivní službě.
Celkový součet tedy činí 376 bojových a 57 náhradních eskadron, tj. 78 700 mužův aktivní službě a 10 300 mužů v náhradních jednotkách.
Nesmí se však zapomínat, že i když chov koní ve Francii od roku 1840 značně pokročil, přece jen se koně vypěstovaní v této zemi pramálo hodí pro jezdectvo. Jen s největším vypětím a náklady se podařilo, a to ještě nijak skvěle, vybavit v posledních letech jezdectvo převážně francouzskými koňmi. To ovšem platí jen pro armádu v mírovém stavu, kde počet koní sotva překročí 50 000; a přestože je možné dodat armádě koně z Alžírska, bylo nutné zakoupit mnoho koní v cizině, z nichž nemálo odprodalo předtím jezdectvo jiných zemí jako nepoužitelné. Teď se koně pro francouzské jezdectvo nakupují v Německu a rakouská vláda právě zakázala vyvážet koně přes své jihozápadní hranice. Při všech těchto těžkostech se nemusíme obávat, že by francouzské jezdectvo někdy přesáhlo výše uvedený počet nebo že by se — až na malou část, která má alžírské koně — někdy vyznamenalo v boji, ledaže by ukořistilo větší mňožství lepších koní, než jaké má nyní.
Dělostřelectvo i s dělostřelectvem gardovým má asi 50 000 mužů s 207 polními bateriemi neboli 1242 děly. Z toho přinejmenším 5000 mužů je v náhradních oddílech. Počet ženijního vojska nepřevyšuje 9000 nebo 10 000 mužů, ale my budeme jako „Constitutionnel“ počítat, že jich je 12 000. Vozatajstvo, pracovní roty, zdravotnický personál atd. — všichni nekombatanti — činí ve válečném počtu kolem 11 000 mužů. Francouzská armáda by tedy při své nynější organizaci mohla pojmout nanejvýš tento počet vojáků:
Aktivní Náhradní Celkem Pěchota 365 000 36 500 401 500 Pěchota 365 000 36 500 401 500 Dělostřelectvo 45 000 5 000 50 000 Ženijní vojsko 12 000 — 12 000 Nekombatanti — 11 000 11 000 ———————————————————— Celkem 500 700 62 800 563 500 Tento výsledek je v naprostém souladu s celkovým uspořádáním odvodů do francouzské armády. Každoročně se do jejích řad povolává 100 000 mladých mužů, ale dříve z nich bylo v době míru skutečně posláno ke svým plukům jen 60 000, a protože byli povinni sloužit sedm let, armáda nemohla překročit počet 400 000 nebo 420 000 mužů. Za Ludvíka Filipa ovšem byla skutečná doba služby zřídkakdy delší než čtyři až pět let, takže skutečná síla armády tehdy nepřesahovala 300 000 mužů; ostatní byli na dovolené. Od té doby však byl ke každému pěšímu pluku přidán další prapor, ke každému jezdeckému pluku další eskadrona a mimoto byla nově vytvořena celá garda[86], takže organizační struktura armády se rozrostla natolik, že může pojmout 600 000 mužů. A není pravděpodobné, že Francie bude někdy mít naráz víc vycvičených vojáků, leda v případě národní obranné války.
Jestliže tedy k výše uvedeným číslicím přidáme 49 000 Četníků, municipální gardy a všelijaké ty „rozmanité“ sbory, které uvádí „Constitutionnel“, aby dosáhl potřebného součtu, odpovídá celkový součet přibližně početní síle, kterou by podle tohoto listu měla armáda mít k 1. dubnu 1859. Jenže tady se to právě začíná rozcházet. V našem konečném součtu figurují náhradní oddíly rozčleněné na 300 rot a 57 eskadron, jež stěží stačí pro předběžný výcvik a organizací 46 800 pěšáků a jezdců, které mají nyní ve stavu. Dejme tornu, že tito vojáci budou náhle odvoláni, aby udělali místo novým odvedencům a nastoupili do pluků na místa těch, jimž už vypršela doba služby; kolik odvedenců by se pak mělo v těchto náhradních oddílech vycvičit? 100 000 mužů povolaných v roce 1859 a přinejmenším 20 000 nevycvičených dobrovolníků, to je dohromady 120 000 mužů, tedy o 70 000 víc, než mohou tyto náhradní části pojmout. Pak je ovšem nesporné, že mezi 1. dubnem a 1. červnem se budou muset tři náhradní roty každého pěšího pluku rozrůst na celý prapor a také pro každý jezdecký pluk budou muset být zřízeny dvě náhradní eskadrony místo jedné. Neboť jestliže teď, kdy celá armáda koná jen posádkovou službu, jsou náhradní oddíly pro odvedence pouhými přestupními stanicemi, z nichž se ještě nevycvičený nebo jen napůl vycvičený voják posílá co nejdřív ke svému pluku, aby tam prodělal výcvik, pak se nesmí zapomínat, že ve válce, kdy armáda je zasazena do boje, musí náhradní jednotka vojáka úplně vybavit a vycvičit, tak aby k pluku přišel už připraven pro bojovou službu. A proto když „Constitutionnel“ tvrdí, že Francie může zvýšit své bojové síly na 700 000 mužů bez zřizování nových formací, je na hony vzdálen od pravdy. K tomu, aby bylo možno zformovat 100 náhradních praporů ze 300 náhradních rot a 57 dalších náhradních eskadron, bylo by třeba odvolat z armády v poli nejméně 2000 důstojníků a 10 000 poddůstojníků právě tehdy, kdy je jich tam nejvíc zapotřebí.
Ale předpokládejme, že Francie shromáždí 700 000 mužů — a jsme daleci toho, abychom tvrdili, že by při vypuknutí války takové množství mladých mužů shromáždit nemohla — kolik z těchto 700 000 bude způsobilých k vojenské službě? Nanejvýš 580 000 a z těch, podle listu „Constitutionnel“, 50 000 bude muset bránit Alžírsko. Četníků a příslušníků rozmanitých sborů pro vnitřní službu nesmíme počítat 25 000, ale musíme se přidržovat původního propočtu listu „Constitutionnel“, tj. 49 000. Zbývá tedy 481 000 mužů. Ale náš císařský současník je si zřejmě příliš jist neotřesitelností své dynastie, když si myslí, že její obrana může být svěřena pouze 120 000 nevycvičených nováčků, 49 000 četníků a ostatní vojenské policii. Náhradní jednotky sotva postačí pro posádky důležitějších pevností kromě Paříže a Lyonu. Tato dvě města by Ludvík Napoleon nikdy nesvěřil nevycvičeným nováčkům; přestože si „Constitutionnel“ myslí, že 40 000 vojáků úplně stačí, aby je drželi v šachu, je jisté, že 100 000 mužů nebude pro tento účel nijak mnoho. Jestliže ale odečteme 100 000 mužů, kterých je zapotřebí pro velká města ve vnitrozemí a pro roajalistický jih Francie, zmenší se celá branná moc, jíž je možno použít v zahraničí, na 381 000 mužů. Z tohoto počtu by nejméně 181 000 muselo vytvořit pozorovací armádu na belgických, německých a švýcarských hranících a jen 200 000 mužů by zbývalo k útoku na Itálii. My ovšem tvrdíme, že 150 000 Rakušanů se ve svém silném postavení na Minciu a Adiži vyrovná přinejmenším 300 000 Francouzů a Sardiňanů, a jestliže skutečně dojde k válce, možná že to brzy dokáží.
Napsal B. Engels 31. ledna 1858
Otištěno jako úvodník
v „New-York Daily Tribune“,
čis. 5568 ze 24. února 1859Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — pěších myslivců. (Pozn. red.)
82 Jde o článek uveřejněný v listu „Constitutionnel“, čís. 30 z 30. ledna 1859.
83 „Le Courrier des États-Unis“ [„Věstník Spojených států amerických“] — francouzský deník, který vycházel od roku 1828 do roku 1938 v New Yorku. Vyjadřoval stanovisko francouzské vlády.
84 Jde o krymskou válku z let 1853—1856.
85 Zuávové — francouzské koloniální vojsko, které se od roku 1830 doplňovalo v Alžírsku z místních obyvatel a francouzských kolonistů a později výhradně z Francouzů. Místní obyvatelé byli zařazováni do zvláštních pluků alžírských střelců.
Zefýrové — neoficiální název pro africké pěší jednotky francouzské armády, složené z osob, jež se dopustily nějakého přečinu.86 Gardu vytvořil Napoleon III. roku 1854 po vzoru císařské gardy Napoleona I., rozpuštěné v roce 1815.