Karel Marx
Ke kritice politické ekonomie


b) Oběh peněz

Skutečný oběh se projevuje především jako masa náhodně vedle sebe a po sobě probíhajících koupí a prodejů. Jak v koupi, tak v prodeji stoji proti sobě zboží a peníze vždy v témže vztahu, prodávající na straně zboží, kupující na straně peněz. Peníze jako oběživo se proto vždy jeví jako kupní prostředek, čímž se jejich rozdílná určení v protikladných fázích metamorfosy zboží stala nepozorovatelnými.

Peníze přecházejí do rukou prodávajícího v témže aktu, v němž přechází zboží do rukou kupujícího. Zboží a peníze probíhají tedy opačným směrem a tato výměna míst, při níž zboží přechází na jednu stranu a peníze na druhou se uskutečňuje současně v neurčitě velkém počtu bodů na celém povrchu buržoasní společnosti. Ale první krok, jimž zboží vstupuje do oběhu, je zároveň jeho posledním krokem.[a] Ať se zboží pohne se svého místa proto, že je jím přitahováno zlato (Z — P), nebo proto, že je samo přitahováno zlatem (P—Z), jedním tímto pohybem, jedinou změnou místa vypadává z oběhu do spotřeby. Oběh je nepřetržitý pohyb zboží, ale po každé jiných zboží, a každé zboží se pohne jen jednou, Každé zboží začíná druhou polovinu svého oběhu nikoli jako totéž zboží, nýbrž jako jiné zboží, jako zlato. Pohyb metamorfosovaného zboží je tedy pohybem zlata. Týž peníz čili týž kousek zlata, který si v aktu Z — P jednou vyměnil místo s nějakým zbožím, objevuje se opět jako výchozí bod P — Z a vyměňuje si takto po druhé místo s jiným zbožím. Jako přešel z rukou kupujícího B do rukou prodávajícího A, přechází teď z rukou A, který se stal kupujícím, do rukou C. Pohyb forem zboží, jeho přeměna v peníze a jeho zpětná přeměna z peněz, čili pohyb úplné metamorfosy zboží, se tedy jeví jako zevní pohyb téhož peníze, kterýsi dvakrát vyměňuje místo s dvěma různými zbožími. Jakkoli roztříštěné a náhodně se dějí vedle sebe koupě a prodeje, ve skutečném oběhu stojí proti kupujícímu vždy prodávající a peníze, které postupují na místo prodaného zboží, musely si již někdy, dříve než přišly do rukou kupujícího, vyměnit místo s nějakým jiným zbožím. Na druhé straně dříve nebo později opět přecházejí z rukou prodávajícího, který se stal kupujícím, do rukou nějakého nového prodávajícího, a v tomto častém opakování výměny míst vyjadřují sřetězení metamorfos zboží. Tytéž peníze, jeden peníz častěji, jeden méně často, se tedy pohybují s jednoho místa oběhu na druhé vždy opačným směrem než pohybující se zboží a opisují při tom delší nebo kratší oblouk oběhu. Tyto různé pohyby téhož peníze mohou následovat po sobě jen v čase, jako naopak mnohost a roztříštěnost koupi a prodejů se jeví v současné, prostorově vedle sebe probíhající, jednorázové výměně míst zboží a peněz.

Oběh zboží Z — P — Z se ve své jednoduché formě uskutečňuje v přechodu peněz z rukou kupujícího do rukou prodávajícího a z rukou prodávajícího, který se stal kupujícím, do rukou nového prodávajícího. Tím je skončena metamorfosa zboží, a tedy i pohyb peněz, pokud je jejím výrazem. Protože však musejí být stále vyráběny nové užitné hodnoty jakožto zboží, a tedy znovu vrhány do oběhu, opakuje a obnovuje se Z — P — Z u týchž majitelů zboží. Peníze, které vydali jako kupující, vracejí se do jejich rukou, jakmile se znovu objevují jako prodavači zboží. Ustavičné obnovování oběhu zboží se tak obráží nejen v tom, že se peníze ustavičně kutálejí z ruky do ruky po celém povrchu buržoasnĺ společnosti, nýbrž že současně opisují mnoho různých menších koloběhů, vycházejíce z nekonečně rozličných bodů a vracejíce se k týmž bodům, aby znovu opakovaly týž pohyb.

Poněvadž se změna formy zboží jeví jen jako pouhé přemístění peněz a kontinuita pohybu oběhu připadá zcela penězům, — protože zboží udělá vždy jen jeden krok ve směru opačném než peníze, peníze však vždy dělají druhý krok místo zboží a říkají B tam, kde zboží řeklo A — zdá se, že celý pohyb vychází od peněz, ačkoli zboží při prodeji vytahuje peníze s jejich místa, a tedy uvádí peníze do pohybu právě tak, jako peníze při koupi uvádějí do pohybu zboží. Protože dále peníze vystupují proti zboží vždy v témže vztahu jako kupní prostředek, ale jako takový uvádějí zboží do pohybu jen realisací jejich cen, jeví se celý pohyb oběhu tak, že si peníze vyměňují místo se zbožími tím, že realisují jejich ceny buď v jednotlivých aktech oběhu probíhajících současně vedle sebe, nebo postupně tak, že týž peníz reaIisuje po řadě ceny různých zboží. Zkoumáme-li na př. Z — P — Zʼ — P — Zˮ — P— Zˮʼ atd., bez ohledu na kvalitativní momenty, které se ve skutečném procesu oběhu stávají nepozorovatelnými, ukazuje se jen táž jednotvárná operace. Když P realisovaly cenu Z, realisují po řadě ceny Zʼ — Zˮ atd., a zboží Zʼ — Zˮ —Zˮʼ atd. vždy vstupují na místo, které opouštějí peníze. Proto se zdá, že peníze uvádějí zboží do pohybu tím, že realisují jejich ceny. V této funkci realisace cen peníze samy ustavičně obíhají, hned pouze měníce místo, hned probíhajíce obloukem oběhu, hned opisujíce malý kruh, v němž výchozí body spadají vjedno s bodem návratu. Jako oběživo mají svůj vlastní oběh. Pohyb forem zboží, konajících proces oběhu, jeví se proto jako vlastní pohyb peněz, pohyb zprostředkující směnu zboží o sobě nehybných. Pohyb procesu oběhu zboží se tedy zračí v pohybu peněz jakožto oběživa — v oběhu peněz.

Tak, jako majitelé zboží znázorňovali výrobky svých soukromých prací jako výrobky společenské práce tím, že přeměnili jednu věc, zlato, v bezprostřední bytí všeobecné pracovní doby a tím v peníze, tak nyní jejich vlastní všestranný pohyb, jímž zprostředkovávají výměnu látek svých prací, vystupuje proti nim jako zvláštní pohyb této věci, jako oběh zlata. Sám společenský pohyb je pro majitele zboží na jedné straně vnější nezbytností, na druhé straně pouze formálním zprostředkujícím procesem, který každému individuu umožňuje získat z oběhu za užitnou hodnotu, kterou do něho vrhl, jiné užitné hodnoty o témž objemu hodnoty. Užitná hodnota zboží začíná s jeho vypadnutím z oběhu, kdežto užitnou hodnotou peněz jako oběživa je sám jejich oběh. Pohyb zboží v oběhu je jen pomíjivý okamžik, kdežto funkcí peněz se stává nepřetržité obíhání v něm. Tato zvláštní funkce peněz v procesu oběhu jim dává jako oběživu novou určitost formy, kterou je nyní třeba blíže vyložit.

Především je zřejmé, že oběh peněz je nekonečně roztříštěný pohyb, protože se v něm obráží nekonečná roztříštěnost procesu oběhu na koupě a prodeje a libovolný rozpad doplňujících se fází metamorfosy zboží. V malých kolobězích peněz, při nichž výchozí bod spadá vjedno s bodem návratu, jeví se sice pohyb uhýbající se zpět, skutečný kruhový pohyb; ale je tu právě tolik výchozích bodů jako zboží, a už svým neurčitým počtem se tyto koloběhy vymykají jakékoli kontrole, měření a propočítání. Právě tak neurčitá je doba mezi vzdálením od výchozího bodu a návratem k němu. Také je lhostejné, bude-li takový koloběh v daném případě opsán nebo ne. Žádný ekonomický fakt není obecně známější než ten, že lze jednou rukou vydávat peníze, aniž se druhou rukou přijímají zpět. Peníze vycházejí z nekonečně různých bodů a vracejí se na nekonečně různých bodech zpět, ale to, zda se výchozí bod kryje s bodem návratu, je náhodné, protože v pohybu Z — P — Z zpětná přeměna kupujícího v prodávajícího není nezbytnou podmínkou. Tím méně však představuje oběh peněz pohyb, který by z jednoho středu vyzařovat do všech okrajových bodů a vracel by se ze všech těchto okrajových bodů k témuž středu. Tak zvaný kruhový běh peněz, jak se nám rýsuje v představě, se omezuje na to, že ve všech bodech je vidět jejich objevování a mizení, jejich neustálé přemisťování. Ve vyšší složité formě oběhu peněz, na př. v oběhu bankovek uvidíme, že podmínky vydávání peněz zahrnují i podmínky jejich návratu. Naproti tomu při jednoduchém oběhu peněz je náhodné, že týž kupující se opět stává prodávajícím. Kde se v něm jeví skutečné kruhové pohyby stálého charakteru, jsou to jen odrazy hlubších výrobních procesů. Na příklad továrník vezme v pátek peníze od svého bankéře, vyplatí je v sobotu svým dělníkům, dělníci největší část jich ihned vydají u hokynářů atd. a hokynáři je v pondělí přinášejí bankéři zpět.

Viděli jsme, že peníze současně realisují danou masu cen v koupích a prodejích, vyskytujících se pestře vedle sebe v prostoru, a vyměňují si jen jednou místo se zbožím. Na druhé straně však, pokud se v jejich pohybu jeví pohyb úplných metamorfos zboží a sřetězení těchto metamorfos, realisuje týž peníz ceny různých zboží a vykonává tak větší nebo menší počet oběhů. Vezmeme-li tedy proces oběhu určité země za určitý daný časový úsek, na př. za jeden den, bude masa zlata, nutná k realisaci cen a tudíž k oběhu zboží, určena dvojím momentem: jednak celkovou sumou těchto cen, jednak průměrným počtem oběhů týchž kousků zlata. Tento počet oběhů neboli rychlost oběhu peněz je sama opět určena jen průměrnou rychlostí (čili vyjadřuje ji), s níž zboží probíhají různými fázemi svých metamorfos, s níž tyto metamorfosy následují po sobě jako řetěz a s níž jsou zboží, která proběhla svými metamorfosami, v procesu oběhu nahrazována novými zbožími. Zatím co tedy při stanovení cen byla směnná hodnota všech zboží přeměněna ideálně v množství zlata o téže velikosti hodnoty a táž suma hodnoty existovala dvojitě v obou isolovaných oběžných aktech P — Z a Z — P, na jedné straně ve zboží, na druhé straně ve zlatě, není existence zlata jako oběživa určena jeho isolovaným vztahem k jednotlivým nehybným zbožím, nýbrž charakterem jeho pohybu v pohyblivém světě zboží; jeho funkcí představovat ve vlastní změně místa změnu forem zboží, tedy rychlostí své změny místa rychlost změny jejich forem. Jeho skutečná přítomnost v procesu oběhu, to jest skutečná masa zlata, jež obíhá, je tedy nyní určena touto jeho funkční existenci v procesu samém jako celku.

Předpokladem oběhu peněz je oběh zboží, při němž peníze uvádějí do pohybu zboží, která mají cenu, to jest jsou už ideálně postavena na roveň určitým kvantitám zlata. Při určování cen zboží samých je velikost hodnoty onoho množství zlata, které slouží jako jednotka míry, čili hodnota zlata, předpokládána jako daná. Za tohoto předpokladu je tedy množství zlata, nutné k oběhu, určeno především celkovou sumou cen zboží, které mají být realisovány. Ale tato celková suma je opět určena 1) stupněm cen, relativně vysokým nebo nízkým stupněm směnných hodnot zboží oceněných ve zlatě a 2) masou zboží, obíhajících při určitých cenách, tedy masou koupí a prodejů při daných cenách.[b] Jestliže kvarter pšenice stoji 60 šilinků, je zapotřebí dvakrát tolik zlata, aby jej uvedlo do oběhu čili realisovalo jeho cenu, než kdyby stál jen 30 šilinků. K oběhu 500 kvarterů po 60 šilincích je třeba dvakrát tolik zlata než k oběhu 250 kvarterů při téže ceně. A konečně k oběhu 10 kvarterú po 100 šilincích je zapotřebí jen poloviny zlata než k oběhu 40 kvarterů po 50 šilincích. Z toho vyplývá, že množství zlata, nutné k oběhu zboží, může klesnout, přestože ceny stoupají, ubývá-li masy obíhajícího zboží ve větším poměru, než vzrůstá celková suma cen; a naopak masa oběživa se může zvětšit, zmenšuje-li se masa obíhajících zboží, ale suma jejich cen stoupá ve větším poměru. Skvělá anglická podrobná zkoumání na příklad prokázala, že v Anglii v prvních stadiích zdražení obilí se masa obíhajících peněz zvětšuje, protože suma cen zmenšené masy obili je větší, než byla suma cen větší masy obilí, ale zároveň po nějaký čas nerušeně trvá oběh zbývající masy zboží za staré ceny. Naproti tomu v pozdějším stadiu zdražení obilí se masa obíhajících peněz zmenšuje buď proto, že se kromě obilí prodává méně zboží za staré ceny, nebo stejné množství zboží za nižší ceny.

Kvantita obíhajících peněz je však určena, jak jsme viděli, nejen celkovou sumou cen zboží, které mají být realisovány, nýbrž zároveň i rychlostí, se kterou peníze obíhají, čili za jaký časový úsek tuto realisaci provedou. Provede-li týž sovereign v jednom dnu 10 koupí, po každé koupí zboží v ceně jednoho sovereignu, tedy mění 10krát ruce, vykoná přesně tutéž práci jako 10 sovereignů, z nichž každý oběhne v jednom dnu jen jednou.[c] Rychlost oběhu zlata může tedy nahradit jeho kvantitu, čili existence zlata v procesu oběhu je určena nejen jeho bytím jakožto ekvivalentu vedle zboží, nýbrž také jeho bytím ve sféře pohybu metamorfosy zboží. Avšak rychlost oběhu peněz nahrazuje jejich kvantitu jen do určitého stupně, protože v každém daném okamžiku se uskutečňují prostorově od sebe oddělené, nekonečně roztříštěné koupě a prodeje.

Vzrůstá-li úhrn cen obíhajících zboží, ale v menším poměru než rychlost oběhu peněz, potom se masa oběživa zmenšuje. Zmenšuje-li se naopak rychlost oběhu ve větším poměru, než suma cen obíhající masy zboží, potom se bude masa oběživa zvětšovat. Vzrůstání kvantity oběživa při všeobecném poklesu cen, ubývání kvantity oběživa při všeobecném vzestupu cen je jedním z nejlépe konstatovaných úkazů v dějinách cen zboží. Ale příčiny, které působí vzestup hladiny cen a současně ještě vyšší stoupání rychlosti oběhu peněz, právě tak jako opačný pohyb, nepatří do oblasti zkoumání jednoduchého oběhu. Jako příklad lze uvést, že mimo jiné v obdobích převládajícího úvěru vzrůstá rychlost oběhu peněz rychleji, než stoupají ceny zboží, kdežto s ubývajícím úvěrem ceny zboží klesají pomaleji než rychlost oběhu. Povrchní a formální charakter jednoduchého oběhu peněz se projevuje právě v tom, že všechny momenty, určující množství oběživa, jako masa obíhajících zboží, ceny, vzestup nebo pokles cen, počet současných koupí a prodejů, rychlost oběhu peněz, závisí na procesu metamorfosy světa zboží, který je opět závislý na celkovém charakteru výrobního způsobu, počtu obyvatelstva, poměru mezi městem a vesnicí, rozvoji dopravních prostředků, na větší nebo menší dělbě práce, úvěru atd., zkrátka na okolnostech, které všechny leží mimo jednoduchý oběh peněz a pouze se v něm obrážejí.

Je-li dána rychlost oběhu, je masa oběživa jednoduše určena cenami zboží. Ceny tedy nejsou vysoké nebo nízké proto, že obíhá více nebo méně peněz, nýbrž obíhá více nebo méně peněz proto, že ceny jsou vysoké nebo nízké. To je jeden z nejdůležitějších ekonomických zákonů, jehož prokázání v podrobnostech dějinami cen zboží je snad jedinou zásluhou poricardovské anglické ekonomie. Jestliže zkušenost ukazuje, že hladina kovového oběhu čili masa obíhajícího zlata nebo stříbra v určité zemi je sice vystavena dočasným odlivům a přílivům a často velmi mocným odlivům a přílivům[d], vcelku však v delších časových obdobích zůstává stejná a odchylky od průměrné hladiny přecházejí jen v slabé výkyvy, pak se tento úkaz vysvětluje jednoduše z protikladné povahy okolností, které určují masu obíhajících peněz. Jejich současná modifikace paralysuje jejich účinek a ponechává vše při starém.

Zákon, že při dané rychlosti oběhu peněz a dané sumě cen zboží je kvantita oběživa určena, dá se vyjádřit také tak, že jsou-li směnné hodnoty zboží a průměrná rychlost jejich metamorfos dány, závisí kvantita obíhajícího zlata na jeho vlastní hodnotě. Stoupla-li by tudíž nebo klesla hodnota zlata, to jest pracovní doba nutná k jeho výrobě, pak by ceny zboží stouply nebo klesly nepřímo úměrně, a tomuto všeobecnému vzestupu nebo poklesu cen by při stejné rychlosti oběhu odpovídala větší nebo menší masa zlata, nutná k oběhu téže masy zboží. Táž změna by nastala, kdyby stará míra hodnot byla zatlačena hodnotnějším nebo méně hodnotným kovem. Tak Holandsko, když nahradilo z něžného ohledu k věřitelům státu a ze strachu před účinky kalifornských a australských objevů zlaté peníze stříbrnými, potřebovalo 14 až 15krát více stříbra než dříve zlata, aby byla uvedena do oběhu táž masa zboží.

Ze závislosti množství obíhajícího zlata na měnící se sumě cen zboží a na měnící se rychlosti oběhu vyplývá, že masa kovového oběživa musí být schopna smršťování a rozpínání, zkrátka že zlato podle potřeb procesu oběhu musí hned vstupovat do procesu jako oběživo, hned zas z něho vystupovat. Jak proces oběhu sám tyto podmínky uskutečňuje, uvidíme později.




__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a Totéž zboží může být několikrát koupeno opět prodáno. Pak neobíhá jako pouhé zboží, nýbrž ve funkci, která ještě neexistuje na základné jednoduchého oběhu, jednoduchého protikladu zboží a peněz.

b Masa peněz je lhostejná, „jen když jich je dost k udržení cen daných zbožími (pourvu qu'il y en ait assez pour maintenir les prix contractés par les denrées). Boisguillebert: „Le détail de la France“, str. 209. „Vyžaduje-li oběh zboží za 400 milionů liber šterlinků masu zlata za 40 milionů, a byla—li tato proporce 1/10 adekvátní úrovni, pak by se musela, kdyby hodnota obíhajícího zboží stoupla z přirozených příčin na 450 milionů, masa zlata zvětšit na 45 milionů, aby zůstala na této úrovni.“ W. Blake: „Observations on the effects produced by the expenditure of Government etc.“, Londýn 1823, str. 80, 81.

c „Ne množstvi kovu, nýbrž rychlost oběhu peněz způsobuje, že se zdá, že je po ruce málo nebo hodně peněz.“ (Galiani: „Della Moneta, str. 99.)

d Příklad mimořádného poklesu kovového oběhu pod jeho průměrnou hladinu skýtala Anglie v roce 1858, jak uvidíme z tohoto výňatku z časopisu „London Economist“[28]: „Z povahy jevu (totiž z roztříštěnosti jednoduchého oběhu) nelze získat zcela přesné údaje o množství hotových peněz, které obíhají na trhu a v rukou tříd, neprovozujících bankovní obchody. Ale snad činnost nebo nečinnost mincoven velkých obchodních národů je jedním z nejlepších ukazatelů změn v tomto množství. Razí se mnoho mincí, potřebuje-li se jich mnoho, a málo, jestliže se potřebuje málo... Ražba v anglické mincovně činila roku 1855: 9,245.000 liber št., roku 1856 6,476.000 liber št. roku 1857 5,293.858 liber št. Během roku 1858 neměla mincovna skoro co dělat.“ („Economist“, 10. července 1858.) Současně však leželo v bankovním sklepě asi 18 milionů liber šterlinků zlata.


28 Příklad mimořádného poklesu kovového oběhu pod jeho průměrnou hladinu skýtala Anglie v roce 1858, jak uvidíme z tohoto výňatku z časopisu „London Economist“: „Z povahy jevu (totiž z roztříštěnosti jednoduchého oběhu) nelze získat zcela přesné údaje o množství hotových peněz, které obíhají na trhu a v rukou tříd, neprovozujících bankovní obchody. Ale snad činnost nebo nečinnost mincoven velkých obchodních národů je jedním z nejlepších ukazatelů změn v tomto množství. Razí se mnoho mincí, potřebuje-li se jich mnoho, a málo, jestliže se potřebuje málo... Ražba v anglické mincovně činila roku 1855: 9,245.000 liber št., roku 1856 6,476.000 liber št. roku 1857 5,293.858 liber št. Během roku 1858 neměla mincovna skoro co dělat.“ („Economist“, 10. července 1858.) Současně však leželo v bankovním sklepě asi 18 milionů liber šterlinků zlata.