Marxistický internetový archiv - Česká sekce
Karel Marx
Nová smlouva mezi Francií a Anglií
Londýn 28. ledna 1860
Obchodní dohoda s Francií nebude předložena Dolní sněmovně dřív než 6. února. Avšak na základě toho, co se dostalo na přetřes během debat o adrese, co naznačují francouzské noviny a co říkají pověsti, které se šíří v Londýně a v Paříži, je už možné, přes slavnostní varování pana Gladstona, alespoň všeobecně zhodnotit toto "roztomilé zaměněné děcko"[20] . Smlouva byla se všemi náležitostmi podepsána v pondělí 23. ledna v Paříži; jejími kmotry z francouzské strany byli Rouher, ministr obchodu, a Baroche, ad interim[a] ministr zahraničních věcí, kdežto ze strany Anglie zastávali tuto funkci lord Cowley a pan Cobden. Že v této věci měl prsty bývalý saint-simonovec pan Michel Chevalier a že se v celé Francii pociťuje všeobecná lítost nad postojem Ludvíka Napoleona, který neprojevil dost taktu a neumožnil této znamenité osobnosti (totiž panu Chevalierovi), aby vepsala své jméno do smlouvy vedle podpisu svého "anglického confrère[b]", to je novinka, kterou tato "znamenitá osobnost" sama ráčila poslat do Londýna a uveřejnit v různých freetraderských orgánech. Co však časopisy nevědí, je to, že hlavní roli na francouzské straně hrál père[c] Enfantin, bývalý velekněz saint-simonismu. Není opravdu podivuhodné, jak se tito saint-simonovci, od otce Enfantina až po Isaaca Péreira a Michela Chevaliera, změnili v hlavní ekonomické pilíře druhého císařství? Ale vraťme se k "anglickému confrère" pana Chevaliera, k bývalému lancashirskému továrníkovi, který byl samozřejmě nemálo hrdý na to, že se mu dostalo cti připojit svůj vlastnoruční podpis na mezinárodní smlouvu. Když se vezme v úvahu to, že angličtí freetradeři, vedení panem Cobdenem, odjakživa hlučně odsuzují reciproční smlouvy a obchodní smlouvy vůbec, kromě smluv s barbary, jako nejhorší a nejúskočnější formu ochranářství; vezme-li se dále v úvahu, že tato smlouva, dokonce i z hlediska reciprocity, je zřejmě dohoda dost směšná; a jestliže se nakonec patřičně zváží politické cíle a záměry, které má smlouva zakrýt, pak bude veřejnost možná ochotna litovat pana Richarda Cobdena jako nevinnou oběť jedné z palmerstonovských machinací. Jenže každá mince má rub a líc. Pan Cobden, jak je všeobecně známo, dostal kdysi od vděčných továrníků asi 60 000 liber šterlinků za svou úspěšnou kampaň proti obilním zákonům[21]. Pan Cobden investoval většinu tohoto kapitálu do amerických akcií a v důsledku krize z roku 1857 přišel téměř o všechno. Naděje, které stále ještě choval, když se vydával na cestu do Spojených států, ho zklamaly. Pan Cobden se vrátil do Anglie zruinovaný. Ale k uspořádání národní subskripce bylo třeba nějaké národní záminky, nějaké transakce, která by se dala nafouknout a která by pana Cobdena znova vystavila na odiv jako strážného anděla Spojeného království, "zajišťujícího dostatek a blahobyt pro milióny chudých rodin". To anglo-francouzská smlouva dokázala a jak uvidíte z provinčních listů, nová subskripce na částku 40 000 liber št., která má velikému freetraderskému apoštolovi vynahradit jeho americké ztráty, už probíhá a setkává se s velkým "porozuměním". Kdyby byl takovou smlouvu předložil Dolní sněmovně například Disraeli, byl by bezpochyby povstal pan Cobden v čele freetraderů a navrhl by vótum nedůvěry kabinetu, který se pokouší strhnout zákonodárství zpátky do nejtemnějších omylů neosvícené minulosti.
Z následující tabulky je možné si udělat představu o množství ochranných cel, která vybírala Anglie v roce 1858 z francouzských výrobků:
Výrobek clo
v librách št.Košíky 2 061 Máslo 7 159 Porcelán a porcelánové zboží 1 671 Hodiny 3 928 Káva 4 311 Vejce 19 934 Výšivky 5 572 Umělé květiny 20 412 Ovoce 7 347 Krajky 1 858 Střevíce, boty a ostatní kožedělné výrobky 8 883 Rukavice 48 839 Hudební nástroje 4 659 Olej chemický 2 369 Papírové tapety 6 713 Slaměné pletivo na klobouky ap. 11 622 Hedvábí 215 455 Koňak a jiné lihoviny 824 960 Cukr 275 702 Čaj 14 358 Tabák 52 696 Hodinky kapesní 14 940 Víno 164 855 Většina takto vybíraných cel, jako clo z košíků, hodin, krajek, bot, rukavic, hedvábí atd., byla cla ochranná. Ostatní, jako clo na koňak atd., byla vyšší než anglická spotřební daň z lihovin britské výroby, a potud byla rovněž ochranná. Dokonce i obyčejná fiskální cla, jako clo na víno, může důsledný freetradcr považovat za cla ochranná, protože je téměř nemožné uvalit daň na cizí výrobek, aniž se tím chrání nějaký podobný, ne-li totožný výrobek na domácím trhu. Například fiskální clo na cizozemské víno se dá považovat za ochranné clo pro domácí pivo atd. Podle právě uzavřené smlouvy se všechna britská cla na francouzské průmyslové výrobky ihned zruší, kdežto cla na koňak, víno a jiné výrobky se přizpůsobí anglickým spotřebním daním nebo celním poplatkům, které se nyní platí z podobných produktů (například z vína) dovážených z britských kolonií. Na druhé straně budou změny ve francouzském celním sazebníku plně provedeny až v říjnu 1861, jak vyplývá z následujících údajů převzatých z francouzského vládního listu:
1. července 1860 — zrušení dovozních cel z bavlny a vlny. 1. července 1860 — uplatnění belgického celního tarifu na anglické uhlí a koks. 1. října 1860 — místo nynějších cel na železo se zavede clo 7 franků za 100 kg. 31. prosince 1860 — snížení cel z dovážených strojů. 1. června 1861 — zrušení zákazu dovážet konopné nitě a konopné výrobky a zavedení cel nepřesahujících 30 %. 1. října 1861 — zrušení všech ostatních dovozních zákazů, které se mají nahradit ochrannými cly ad valorem[d] na dobu pěti let a po uplynutí této doby nepřesáhnou 25%. Kromě snížení cla z anglického uhlí na stejnou sazbu, jaká se nyní platí z uhlí belgického, mají všechny zdánlivé francouzské ústupky zřejmě velmi dvojsmyslný charakter. Tak například cena tuny surového železa čís. 1 (waleského) je nyní 3 libry 10 šilinků, ale francouzské clo na železo bude činit zhruba ještě další 3 libry. Že 30% clo ad valorem na výrobky, které se dosud nesměly dovážet, je ve skutečnosti clo ochranné, to přiznává sám londýnský "Economist"[22] . A poněvadž snížení cel z anglických výrobků — ať už skutečné či zdánlivé — se odsunuje do budoucna, vystupuje tu anglická vláda fakticky v úloze pojišťovací společnosti, která na stanovenou dobu zaručuje Ludvíku Napoleonovi zachování jeho vlády. Pravé tajemství této obchodní smlouvy tkví tedy v tom, že "to vůbec není obchodní smlouva", ale pouhý podvod, který má zmást obchodnický smysl Johna Bulla a zakrýt chytře vymyšlený politický plán; toto tajemství mistrovsky rozebral pan Disraeli v debatách o adrese. Zde je podstata jeho odhalení:
"Před několika lety učinil francouzský císař prohlášení podobné dopisu, který nedávno poslal ministru vnitra, a v tomto prohlášení navrhl úplné zrušení systému ochranných cel a přijetí podobných opatření, jako jsou opatření obsažená v jeho posledním manifestu. Roku 1856 byl v tomto smyslu podán v Corps Législatif[e] návrh zákona, ale ještě před přijetím byl předložen 86 francouzským radám departementů; ty se, až na 6, všechny vyslovily pro návrh s tím, že do zavedení nového systému má uplynout ještě určitá doba. Poněvadž císař souhlasil s tímto návrhem, bylo v některých veřejných dokumentech vyjádřeno jeho rozhodnutí zavést tento systém a stanoveno, že vstoupí v platnost v červenci 1861. Proto všechno, co se Francie podle smlouvy zavazuje učinit v červenci 1861, bylo už ve Francii předem stanoveno zákonnou cestou."
Napsal K. Marx 28. ledna 1860
Otištěno v "New-York Daily Tribune",
čís. 5868 ze 14. února 1860Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — prozatímní; dočasně pověřený funkcí. (Pozn red.)
b — kolegy. (Pozn. red.)
c — otec. (Pozn. red.)
d — podle ceny. (Pozn. red.)
e — v Zákonodárném sboru. (Pozn. red.)
20 "Roztomilé zaměněné děcko" je v Shakespearově komedii "Sen noci svatojánské" chlapec z družiny královny víl Titánie, který je příčinou ostrých sporů mezi Titánií a jejím manželem králem elfů Oberonem. Marx tu myslí anglo-francouzskou obchodní smlouvu z roku 1860 (viz poznámku [9]), která byla zdrojem složitých politických intrik ve vztazích mezi oběma zeměmi.
21 Vedoucí úlohu v boji za zrušení obilních zákonů, které byly v Anglii zavedeny v roce 1815 v zájmu velkých pozemkových vlastníků — landlordů a které omezovaly nebo zakazovaly dovoz obilí ze zahraničí, hrála Liga proti obilním zákonům. Ligu založili roku 1838 manchesterští továrníci Cobden a Bright. Ohánějíc se požadavkem úplné svobody obchodu, usilovala Liga o zrušení obilních zákonů, aby dosáhla snížení dělnických mezd a oslabila hospodářské i politické pozice pozemkové aristokracie. Boj o obilní zákony skončil tím, že v červnu 1846 byl schválen zákon o jejich zrušení, který znamenal vítězství průmyslové buržoazie nad pozemkovou aristokracií.
22 The Economist" ["Ekonom"] - anglický týdeník pro ekonomické a politické otázky, který vychází v Londýně od roku 1843; orgán velké průmyslové buržoazie.