Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Bedřich Engels



Vojenská kritika newtonské přehlídky


Loňská přehlídka v Newtonu byla velkým úspěchem, o to větším, že se jí do cesty stavěly nesnáze všeho druhu. Byl to první pokus shromáždit lancashirské dobrovolníky do jednoho tělesa; železniční opatření nebyla ani zdaleka taková, jaká měla být; terén byl v příšerném stavu; počasí bylo velmi špatné. Přes to všechno byl průběh přehlídky neobyčejně dobrý a naši dobrovolníci se vrátili domů sice promočení, hladoví a žízniví, ale s hrdým vědomím, že překvapili všechny tím, jak klidně, pevně a po vojensku provedli svůj úkol.

Můžeme říci totéž o letošní přehlídce? Obáváme se, že ne. Železniční opatření byla skvělá; terén byl ve výtečném stavu; počasí bylo krásné; dobrovolníci měli za sebou další rok výcviku; a přece jsme si jisti, že se mnozí toho dne vrátili domů méně spokojeni svým výkonem a svým úspěchem, než byli loni. Čí to byla vina?

Když dorazila vojska do určeného terénu, byly praporky vytyčující postavení jednotlivých brigád na svých místech a vcelku byli okamžitě rozmístěni i směrníci praporů. Avšak mnohé prapory, zvláště ty, které přišly první, se dlouho pohybovaly sem a tam, zastavovaly se, znovu se dávaly do pohybu a opět se zastavovaly, než se dostaly na své místo. A tak sborům, které dorazily na místo půl hodiny až hodinu před začátkem přehlídky, nezbyl ani čas složit pušky do kozlů a dát vojákům rozchod aspoň na několik minut, aby se občerstvili. To jistě nezavinili velitelé praporů.

Po společném vzdání pocty začaly změny sestav. Jenže tu téměř žádných změn nebylo. První brigáda se rozvinula a provedla řadu střeleb — jednu dávku po rotách od středu ke křídlům, jednu salvu po praporech, tři dávky po řadách. Zatím se rozvinula druhá brigáda a po skončení střeleb vystřídala první linii. Bylo to provedeno tak, že obě linie vytvořily čtyřřady a čtveřice druhé linie prošly mezerami v první linii. Samy řády říkají o tomto pohybu, že je vhodný pouze pro přehlídkové účely a nemá se nikdy používat v bojové situaci (str. 113). Pak provedla druhá brigáda stejnou sérii střeleb, mezitím se třetí brigáda rozvíjela, aby utvořila druhou linii, a první brigáda v koloně ustoupila dozadu. Zpozorovali jsme, že první brigáda prováděla tento manévr velmi zdlouhavě a uvolnila místo teprve tehdy, když už byla druhá brigáda téměř hotova se střelbou. Pak postoupila vpřed třetí a po ní čtvrtá brigáda, obě postupně odstřílely, načež utvořila všechna vojska sevřenou kolonu a provedla slavnostní pochod.

Jak je vidět, byly tu místo změn sestav pouze dvě věci, na nichž mohli přítomní dobrovolníci ukázat svou zdatnost — střelba a slavnostní pochod. Protestujeme proti tomu, aby se střelba cvičnými náboji brala za měřítko hodnocení takových jednotek, jako byli dobrovolníci shromáždění v Newtonu. Byly tam pluky, které vystřílely obrovské množství cvičných nábojů a které tudíž dávno předtím dosáhly významných úspěchů v rázných, plných salvách. Byly tu jiné pluky, které jsou stejně dobré a možná i lepší v pořadovém výcviku roty a praporu a ve střelbě na terče, ale které předtím sotva kdy střílely cvičnými náboji. A byl tam značný počet malých venkovských sborů, spojených při této příležitosti v prapory, které nikdy neměly příležitost vystřelit salvu v praporu z toho prostého důvodu, že dosud nemohly prodělat ani praporní výcvik. Střelba salvami, pokud ji lze posuzovat jen podle zvuku a nikoli podle výsledků, je ze všech vojákových úkolů daleko nejsnadnější; jinak zdatný prapor se jí naučí ve velmi krátké době, a jestliže velká většina přítomných praporů střílela salvami skutečně velmi špatně, musíme říci, že jsme tím spíš potěšeni, poněvadž to ukazuje, že tyto prapory neztrácely čas nácvikem tohoto umění, kterému se kdykoli mohou naučit během týdne a z něhož se může velmi snadno stát hračičkaření a reklama.

Jediným kladným bodem programu bylo to, že všechny přítomné pěší jednotky dostaly nějaký úkol. Jinak to bylo skutečně velmi špatné. Nebyla tu žádná činnost v rozptýleném tvaru, změny sestav se takřka neobjevily a stanovené měřítko výkonnosti bylo nejen klamné, ale vůči většině přítomných sborů i zřejmě nespravedlivé. O čackém útoku jezdectva, kterým manévry končily, raději pomlčíme. Divákům připadal jako velkolepý vtip.

Při slavnostním pochodu jsme znovu zaznamenali trvalou slabinu dobrovolníků — naprosté zanedbávání vzdáleností. Jenom jediný pluk při pochodu jakžtakž dodržel správné vzdálenosti, a to nebyl ten, který se tak vyznamenal svými salvami. Domníváme se však, že správné udržování vzdáleností je za dnešního způsobu výcviku dobrovolníků jak obtížnější, tak i důležitější než rázné salvy. Vcelku slavnostní pochod ukázal, že tu nenastalo proti loňskému roku takové zlepšení, jaké jsme měli právo očekávat; musíme však říci, že v tomto ohledu udělaly menší venkovské sbory největší pokrok. To si zasluhuje veřejné uznání tím spíš, že tyto menší oddíly musejí bojovat s největšími potížemi, většinou nemají adjutanty, kteří by jim pomohli, a největší vojenskou autoritou je jim jejich výcvikový poddůstojník.

S politováním jsme u lancashirských dobrovolníků zaznamenali zvýšený počet šarlatových kabátů a medvědích čapek; svědčí to zřejmě o tom, že dobrovolníci baží po vnějším dojmu, což nemůže přinést hnutí žádný užitek. To však je otázka, která by nás zavedla příliš daleko od Newtonu, a proto se k ní vrátíme při nějaké jiné příležitosti.




Napsal B. Engels začátkem srpna 1861
Otištěno v "The Volunteer Journal,
for Lancashire and Cheshire",
čís. 49 z 10. srpna 1861
Podpis: F. E.
  Podle textu časopisu
Přeloženo z angličtiny