Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Národohospodářské poznámky


Londýn 3. listopadu 1861

Obecně politické otázky jako by v této chvíli v Anglii neexistovaly. Všechen zájem země se soustřeďuje na francouzskou finanční, obchodní a zemědělskou krizi, na britskou průmyslovou krizi, nedostatek bavlny a americkou otázku.

Ve zdejších kompetentních kruzích se nikdo ani na okamžik nemýlil v tom, že kouzla se směnkami, která provádí Francouzská banka s některými velkými bankovními domy na obou stranách Kanálu, jsou jen velmi slabý palliativní prostředek. Mohlo se tím dosáhnout a dosáhlo se tím jen chvilkového zmírnění úniku zlata do Anglie. Nové a nové pokusy Francouzské banky zmobilizovat kovové rezervy v Petrohradě, Hamburku a Berlíně poškozují její úvěr, ale nenaplňují její pokladnu. Že se zvýšila úroková míra u pokladničních poukázek, aby se udržely v kursu, a že bylo nutné požádat Viktora Emanuela, aby odsunut splátky na novou italskou půjčku — to obojí se tu vykládá jako povážlivý příznak nezdravého stavu francouzských financí. K tomu ještě je známo, že v tomto okamžiku soupeří v Tuileriích dva finanční návrhy. Ryzí bonapartisté v čele s Persignym a Péreirem (z Crédit mobilier[4]) chtějí Francouzskou banku plně podřídit vládě, degradovat ji na pouhou kancelář ministerstva financí a použít takto změněné instituce jako továrny na asignáty.

Právě tato zásada byla, jak známo, původně základem organizace Crédit mobilier. Méně dobrodružná strana, zastupovaná Fouldem a jinými renegáty z doby Ludvíka Filipa, navrhuje novou národní půjčku, která by měla činit podle jedněch 400, podle jiných 700 miliónů franků. "Times" asi vyjadřují ve svém dnešním úvodníku názor City, když píší, že Francie je svou hospodářskou krizí zcela ochromena a že ztratila svůj vliv v Evropě. Avšak "Times" i City se mýlí. Jestliže se bonapartistické vládě podaří přežít zimu bez velkých vnitřních otřesů, zatroubí na jaře na válečnou polnici. Vnitřní potíže tím nebudou odstraněny, ale přehlušeny.

V jednom v předchozích článků (viz Krize v Anglii) jsem poukazoval na to, že horečná spekulace s bavlnou v Liverpoolu připomíná v posledních týdnech nejbláznivější doby železniční horečky z roku 1845. Zubní lékaři, chirurgové, advokáti, kuchařky, vdovy, dělníci, písaři i lordi, herci i duchovní, vojáci i krejčí, novináři i bytné, muži i ženy, všichni spekulovali s bavlnou. Kupovaly se docela malé partie od jednoho do čtyř žoků, prodávaly se a dále se překupovaly. Větší kvanta zůstávala po celé měsíce ležet v témž skladě, ačkoli třeba dvacetkrát změnila majitele. Kdo koupil bavlnu v 10 hodin, v 11 ji už zase prodal s přirážkou půl penny na libru. Tak prošla táž bavlna během deseti hodin často šesti různýma rukama. Tento týden však nastalo jakési uklidnění, a to z žádného rozumnějšího důvodu, než že libra bavlny (totiž střední druh orleánské bavlny) dosáhla ceny 1 šilinku, že 12 pencí je 1 šilink a je to tudíž zaokrouhlené číslo. Proto se každý předem rozhodl, že se zbaví svých zásob, jakmile se dosáhne tohoto maxima. Odtud náhlý růst nabídky a samozřejmě i reakce na ni. Jakmile si Angličané zvyknou na myšlenku, že libra bavlny může vystoupit nad jeden šilink, začne tanec svatého Víta znovu a ještě bláznivěji.

Poslední oficiální měsíční zpráva Board of Trade[a] o britském vývozu a dovozu chmurnou náladu nijak nerozptýlila. Tabulka vývozu zahrnuje devítiměsíční období od ledna do září 1861. Ve srovnání se stejným obdobím roku 1860 ukazuje pokles asi 8 miliónů liber šterlinků. Z toho připadá 5 671 730 liber šterlinků jen na vývoz do Spojených států, zatímco na zbytku se podílí Britská severní Amerika, Východní Indie, Austrálie, Turecko a Německo. Vzestup se ukazuje jen u Itálie. Tak např. vývoz britského bavlněného zboží na Sardinii, do Toskánska, Neapole a na Sicílii, který činil v roce 1860 756 892 liber št., vzrostl za rok 1861 na 1 204 287 liber št.; vývoz britské bavlněné příze vzrostl z 348 158 liber št. na 538 373 liber št.; vývoz železa ze 120 867 liber št. na 160 912 liber št. atd. Tato čísla mají svůj význam pro pochopení britských sympatií k italské svobodě.

Zatímco vývoz Velké Británie poklesl téměř o 8 miliónů liber šterlinků, její dovoz stoupl v ještě větší míře, a tato okolnost rozhodně neusnadňuje vyrovnání bilance. Dovoz roste hlavně pro zvýšený import pšenice. Zatímco v prvních osmi měsících roku 1860 činila hodnota dovezené pšenice jen 6 796  31 liber šterlinků, dosáhl dovoz za stejné období letošního roku 13 431 487 liber šterlinků.

Nejpozoruhodnějším jevem, který odhaluje tabulka dovozu, je rychlý přírůstek importu z Francie, který teď už dosáhl částky téměř 18 miliónů liber (ročně), zatímco anglický vývoz do Francie není o mnoho významnější než třeba vývoz do Holandska. Kontinentální politikové dosud přehlíželi tento zcela nový jev moderních dějin obchodu. Dokazuje, že hospodářská závislost Francie na Anglii je snad šestkrát větší než hospodářská závislost Anglie na Francii, když totiž přihlížíme nejen k číslům anglických tabulek dovozu a vývozu, ale srovnáme je též s francouzskými tabulkami dovozu vývozu. Pak se ukazuje, že Anglie se nyní stala pro Francii hlavním vozním trhem, zatímco Francie i nadále zůstala pro Anglii zcela podřadným vývozním trhem. Odtud pramení — přes všechen šovinismus a chvástavé řeči na téma Waterloo — ten hrozný strach před konfliktem s "proradným Albionem"[203].

Konečně pak vyplývá z posledních anglických tabulek vývozu a dovozu ještě jedna důležitá skutečnost. Zatímco anglický vývoz do Spojených států v prvních devíti měsících letošního roku proti stejnému období roku 1860 o víc než 25 procent poklesl, zvýšil jen newyorský přístav sám během prvních osmi měsíců svůj vývoz do Anglie o 6 miliónů liber šterlinků. Vývoz amerického zlata do Anglie během tohoto období téměř ustal, zatímco nyní už týdny plyne naopak zlato z Anglie do New Yorku. Skutečnost je taková, že právě neúroda v Anglii a Francii pomáhá krýt severoamerický schodek, zatímco Morrilův tarif[164] a úsporná opatření, která jsou průvodním jevem občanské války, zároveň podstatně snížily spotřebu anglických a francouzských výrobků v Severní Americe. Srovnejme nyní tato statistická fakta s jeremiádami "Timesů" o finančním krachu Severní Ameriky!




Napsal K. Marx 3. listopadu 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 308 z 9. listopadu 1861
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — ministerstva obchodu. (Pozn. red.)


203 Albion — nejstarší název pro britské ostrovy; označeni "proradný Albion" se začalo používat po francouzské buržoazní revoluci z konce 18. století; francouzští republikáni tak nazývali Anglii za to, že anglická vláda neustále intrikovala proti Francouzské republice a organizovala protifrancouzské koalice.