Intervence v Mexiku

Karel Marx

Intervence v Mexiku

Londýn 8. listopadu 1861

Zamýšlená intervence Anglie, Francie a Španělska v Mexiku je podle mého názoru jeden z nejnestvůrnějších podniků v análech mezinárodních dějin. Je to úskok pravého palmerstonovského ražení, jenž nezasvěceného omráčí nesmyslností cíle a slabomyslností použitých prostředků, které se zdánlivě naprosto nesrovnávají se známými schopnostmi starého intrikána.

Je pravděpodobné, že pro Ludvíka Bonaparta je expedice do Mexika jedním z mnoha želízek, která je nucen stále držet v ohni, aby zabavil francouzskou veřejnost. Je jisté, že Španělsko, jemuž nedávné laciné úspěchy v Maroku a na San Domingu popletly jeho i tak nepříliš chytrou hlavu, sní o restauraci v Mexiku. Ale je nabíledni, že francouzský plán zdaleka ještě nedozrála že se jak Francie, tak i Španělsko všemožně zpěčovaly podniknout společnou expedici do Mexika pod anglickým vedením.

24. září oznámil Palmerstonův soukromý moniteur, londýnská "Morning Post", poprvé podrobnosti plánu na společnou intervenci podle podmínek dohody, kterou prý právě uzavřely Anglie, Francie a Španělsko. Sotva se toto tvrzení dostalo přes Kanál, označila je francouzská vláda na stránkách pařížské "Patrie" za lež. 27. září londýnské "Times", Palmerstonův národní orgán, prvně přerušily své mlčení o tomto plánu úvodníkem, v němž odporovaly "Patrii", aniž ji však jmenovaly. "Times" dokonce prohlásily, že hrabě Russell sdělil francouzské vládě rozhodnutí Anglie podniknout intervenci v Mexiku, načež pan de Thouvenel odpověděl, že císař Francouzů došel k podobnému závěru. Teď byla řada na Španělsku. Polooficiální madridský list potvrdil, že Španělsko má v úmyslu zasáhnout v Mexiku, ale zároveň zavrhoval myšlenku na společnou intervenci s Anglií. Tím ještě dementi nekončila. "Times" kategoricky ohlásily, že "americký president dal k expedici plný souhlas". Všechny americké listy, které se zmiňují o článku "Times", toto tvrzení už dávno popřely.

Je tedy jisté, a "Times" to dokonce výslovně připustily, že společná intervence je ve své nynější podobě anglické — tj. Palmerstonovo dílo. Španělsko bylo nuceno se připojit, protože je zastrašila svým tlakem Francie, a Francie se dala přemluvit za ústupky v oblasti evropské politiky. V tomto ohledu je pozoruhodná tato časová shoda: "Times" v témž čísle z 6. listopadu, kde oznamují, že v Paříži byla uzavřena dohoda o společné intervenci v Mexiku, současně uveřejňují úvodník, který se opovržlivě a krajně urážlivě vyjadřuje o protestu Švýcarska proti nedávnému vpádu francouzských ozbrojených sil na švýcarské území, do Dappeského údolí. Náhradou za to, že se připojil k expedici do Mexika, dostal Ludvík Bonaparte carte blanche pro své chystané výboje ve Švýcarsku a možná i v jiných částech evropského kontinentu. Jednání mezi Anglií a Francií o těchto otázkách trvalo celé září a říjen.

V Anglii si intervenci v Mexiku nepřeje nikdo kromě majitelů mexických dluhopisů, a ti se ovšem nikdy nemohli honosit sebemenším vlivem na mínění národa. Proto bylo těžké předložit Palmerstonův plán veřejnosti. Ještě nejlepší způsob byl zmást britského mamuta protikladnými tvrzeními, která pocházela z téže dílny, byla z téže látky, ale lišila se dávkami, v nichž byla tomuto živočichu podávána.

"Morning Post" ve svém čísle z 24. září oznámila, že nepůjde o "žádnou teritoriální válku o Mexiko", že jediná sporná otázka jsou peněžní pohledávky vůči mexické státní pokladně, že se "s Mexikem nedá jednat jako s organizovanou a ustavenou vládou" a že proto "hlavní mexické přístavy budou dočasně obsazeny a jejich příjmy z celních poplatků sekvestrovány".

"Times" z 27. září prohlásily naproti tomu, že "proti nepoctivosti, proti neuznávání dlužních závazků, proti legálnímu a nenapravidelnému olupování našich spoluobčanů tím, že nějaký stát zbankrotoval a nechce dostát svým závazkům, jsme díky dlouholeté vytrvalosti zoceleni" a že tedy důvodem k intervenci není, jak se domnívá "Post", "soukromé okrádání anglických majitelů mexických státních dluhopisů". Zatímco "Times" en passant poznamenávají, že "hlavní město México je dostatečně zdravé pro případ, že by snad bylo nutné proniknout tak daleko", doufají ovšem, že "pouhá přítomnost spojené eskadry v Mexickém zálivu a obsazení některých přístavů stačí přimět mexickou vládu k novému úsilí o udržení míru a donutit nespokojence, aby se přidrželi konstitučnějších forem opozice, než je loupež".

Jestliže tedy podle "Post" mělo k expedici dojít proto, že "v Mexiku neexistuje žádná vláda", byla podle "Times" expedice myšlena jen jako povzbuzení a podpora existující mexické vlády. To určitě! K tomu, aby se upevnila nějaká vláda, je opravdu nejoriginálnější prostředek vůbec obsadit její území a sekvestrovat její příjmy.

Jakmile "Times" a "Morning Post" daly tento pokyn, přenechaly Johna Bulla menším vládním orákulům, která ho čtyři neděle systematicky zpracovávala týmž rozporuplným způsobem, až nakonec veřejné mínění dostatečně přivyklo myšlence na společnou intervenci v Mexiku, ačkoli bylo stále úmyslně udržováno v nevědomosti o cíli a účelu této intervence. Konečně dospělo jednání s Francií k závěru. "Moniteur" oznámil, že dohoda mezi třemi intervenčními mocnostmi byla uzavřena 31. října, a "Journal des Débats"^[212], jehož jeden spolumajitel velí jedné lodi francouzské eskadry, zvěstoval světu, že se neuvažuje o žádném trvalém dobytí území, že se má obsadit Veracruz a jiné body na pobřeží, přičemž se mocnosti shodly, že budou postupovat na hlavní město, nevyhoví-li zákonné instituce v Mexiku požadavkům interventů, a že se kromě toho má v republice dosadit silná vláda.

"Times", které od svého prvního oznámení 27. září zdánlivě vůbec zapomněly, že Mexiko existuje, musely teď znovu vystoupit. Ten, kdo neví o jejich spojení s Palmerstonem a o tom, že Palmerstonův plán byl původně uveden na jejich stránkách, by nutně považoval dnešní úvodník "Times" za nejkousavější a nejnemilosrdnější satiru na celé toto dobrodružství. Na začátku zjišťuje, že "tato expedice je velmi pozoruhodná" (později ji nazývá "kuriózní"). "Tři státy se spojují, aby přinutily čtvrtý k dobrému chování ani ne tak válkou jako autoritativním zásahem ve prospěch pořádku."

Autoritativní zásah ve prospěch pořádku! To je v pravém slova smyslu hantýrka Svaté aliance a zní opravdu velmi pozoruhodně od Anglie, která se pyšní svou zásadou nevměšování! A proč jsou "způsob vedení války a vyhlášení války a všechny ostatní příkazy mezinárodního práva" vytlačeny "autoritativním zásahem ve prospěch pořádku"? Protože, praví "Times", "v Mexiku neexistuje žádná vláda". A jaký je hlásaný cíl expedice? "Předložit požadavky zákonným institucím v Mexiku."

Jediné stížnosti intervenčních mocností, jediné důvody, které by mohly jejich nepřátelské počínání sebeméně ospravedlňovat, lze snadno shrnout. Jsou to peněžní nároky majitelů dluhopisů a řada osobních urážek, které se prý dotkly anglických, francouzských a španělských poddaných. Tak také zněly důvody k intervenci, jak je původně uvedla "Morning Post" a jak je před časem oficiálně potvrdil lord John Russell v rozhovoru s některými představiteli majitelů mexických státních dluhopisů v Anglii. Dnešní "Times" prohlašují:

"Anglie, Francie a Španělsko se dohodly na expedici, aby přiměly Mexiko plnit jeho určené závazky a aby poskytly ochranu poddaným příslušných korun."

Avšak dále ve svém článku "Times" pojednou obracejí a rozhorlují se:

"Nepochybně se nám podaří dosáhnout přinejmenším uznáni našich peněžních pohledávek; ve skutečnosti by takovéto satisfakce mohla kdykoli dosáhnout jedna jediná britská fregata. Můžeme také věřit, že nejnestoudnější ze spáchaných urážek budou napraveny bezprostřednějším a podstatnějším zadostiučiněním; je však jasné, že kdyby se mělo dosáhnout jenom toho, nebyli bychom potřebovali sahat k tak krajním prostředkům, jaké se nyní navrhují."

"Times" tedy mnohomluvně přiznávají, že původně udávané důvody k expedici jsou jen povrchní záminky, že k dosažení nápravy nebyl vůbec nutný takový postup, k jakému se nyní přikročilo, a že ve skutečnosti "uznání peněžních pohledávek a ochrana evropských poddaných" nemají s nynější společnou intervencí v Mexiku vůbec nic společného. Jaký je tedy její skutečný cíl a účel?

Ještě než budeme sledovat další výklad "Times", zmíníme se en passant o některých dalších "kuriozitách", kterým se "Times" pečlivě vyhýbají. Především je skutečně "kuriózní" vidět Španělsko — právě Španělsko — jako křižáka táhnoucího do boje za posvátnost zahraničních dluhů! "Courrier du dimanche"^[213] z minulé neděle už vyzývá francouzskou vládu, aby využila příležitosti a přinutila Španělsko "splnit jeho věčně odkládané dávné závazky vůči francouzským majitelům dluhopisů".

Druhá a ještě větší "kuriozita" je to, že tentýž Palmerston, který se podle nedávného prohlášení lorda Johna Russella chystá vpadnout do Mexika, aby přiměl jeho vládu zaplatit anglickým majitelům dluhopisů, sám, dobrovolně a nehledě na mexickou vládu, obětoval smluvní práva Anglie a hypotekární záruku, kterou Mexiko poskytlo svým britským věřitelům.

Podle smlouvy uzavřené s Anglií roku 1826 se Mexiko zavázalo, že nedovolí zavést otroctví na žádném území, které tvořilo jeho tehdejší říši. Podle jiného článku téže smlouvy poskytlo Mexiko Anglii jako záruku na půjčky, které obdrželo od britských kapitalistů, hypotekární úpis na 45 000 000 akrů státních pozemků v Texasu. A právě Palmerston o deset či dvanáct let později zasáhl proti Mexiku ve prospěch Texasu. Ve smlouvě, kterou pak uzavřel s Texasem, obětoval nejen boj proti otroctví, ale i hypotéku na státní pozemky, a připravil tak anglické majitele dluhopisů o jejich záruku. Mexická vláda tehdy protestovala, ale ministr John C. Calhoun si mohl přesto dovolit o něco později takový žert, že oznámil svatojakubskému kabinetu, že jeho přání "být svědkem zrušení otroctví v Texasu by se nejlépe realizovalo, kdyby Texas anektovaly Spojené státy". Angličtí majitelé dluhopisů ztratili ve skutečnosti všechny nároky vůči Mexiku tím, že Palmerston dobrovolně obětoval hypotekární záruku, kterou jim zajišťovala smlouva z roku 1826.

Poněvadž však londýnské "Times" uznávají, že nynější intervence nemá nic společného ani s peněžními pohledávkami, ani urážkami, co tedy pro všechno na světě je její skutečný nebo předstíraný cíl?

"Autoritativní zásah ve prospěch pořádku." Protože Anglie, Francie a Španělsko zamýšlejí novou svatou alianci a utvořily ozbrojený areopag pro obnovení pořádku na celém světě, "musí být Mexiko," jak praví "Times", "zachráněno před anarchií a přivedeno na cestu samosprávy a míru". Útočníci tu "musí nastolit silnou a stabilní vládu" a tato vláda se má sestavit z "některé mexické strany".

Představuje si snad někdo, že Palmerston a jeho hlásná trouba, "Times", skutečně považují společnou intervenci za prostředek k dosažení údajného cíle, totiž ke skoncování s anarchií a nastolení silné a stabilní vlády v Mexiku? "Times" zdaleka nevyznávají tak chimérické krédo a ve svém prvním úvodníku z 27. září výslovně říkají:

"Jediný bod, kde snad může vzniknout rozpor mezi námi a našimi spojenci, se týká vlády republiky. Anglie si přeje, aby vláda byla ponechána v rukou liberální strany, která je nyní u moci, kdežto Francie a Španělsko jsou v podezření, že straní klerikálnímu panství, které bylo nedávno svrženo... Bylo by opravdu podivné, kdyby ze sebe Francie udělala ochránce kněží a banditů jak v Novém, tak ve Starém světě."

V dnešním úvodníku pokračují "Times" ve svých úvahách stejným způsobem a shrnují své rozpaky v této větě:

"Je těžké předpokládat, že se všechny intervenční mocnosti shodnou a dají naprostou přednost jedné z obou stran, na něž se Mexiko dělí, a je stejně těžké si představit, že by tak urputní nepřátelé přistoupili na schůdný kompromis."

Palmerston a "Times" jsou si tedy plně vědomi toho, že "v Mexiku existuje vláda", že "liberální strana", které Anglie naoko přeje, "je nyní u moci", že "klerikální panství je svrženo", že španělská intervence byla poslední zoufalou nadějí kněží a banditů, a konečně že mexická anarchie doznívá. Vědí tedy také, že společná intervence, která nemá jiný přiznaný cíl než zachránit Mexiko před anarchií, bude mít přesně opačný účinek, že totiž oslabí konstituční vládu, posílí s podporou francouzských a španělských bodáků klerikální stranu, znovu rozdmýchá uhasínající plamen občanské války, a místo aby s anarchií skoncovala, obnoví ji v plné síle.

Závěr, ke kterému docházejí samy "Times" z těchto premis, je skutečně "pozoruhodný" a "kuriózní". "Ačkoli", jak říkají, "by nás tyto úvahy mohly vést k tomu, abychom hleděli s jistými obavami vstříc výsledkům této expedice, nijak neodporují prospěšnosti expedice samé."

To, že expedice odporuje svému jedinému údajnému účelu, tedy nijak neodporuje prospěšnosti expedice samé. Tomuto prostředku nijak neodporuje to, že maří svůj vlastní přiznaný cíl.

Ale tu největší "kuriozitu", na niž upozornily "Times", jsem si dosud nechal in petto^[a]. Píší totiž: "Kdyby president Lincoln přijal pozvání, s nímž se v dohodě počítá, a podílel se na nadcházejících operacích, nabyla by celá záležitost ještě kurióznějšího charakteru."

Byla by to opravdu největší "kuriozita" vůbec, kdyby se Spojené státy, žijící s Mexikem v přátelství, měly přidružit k evropským hlasatelům pořádku a sankcionovat vměšování evropského ozbrojeného areopagu do vnitřních záležitostí amerických států tím, že by se podílely na jeho díle. První takový plán, přenést Svatou alianci na druhou stranu Atlantiku, navrhl v době restaurace francouzským a španělským Bourbonům Chateaubriand.^[210] Tento pokus překazil anglický ministr pan Canning a americký president pan Monroe. Za nynějšího neklidu ve Spojených státech se Palmerstonovi zdálo, že přišel vhodný okamžik, aby se ujal starého plánu v pozměněné podobě. Spojené státy nesmějí v nynější době připustit, aby do jejich války za Unii rušivě zasáhly nějaké zahraniční komplikace, a mohou tedy pouze protestovat. Ti, kdo jim v Evropě drží palce, doufají, že protestovat budou, aby tak před očima celého světa rozhodně odmítly jakoukoli spoluvinu na jedné z nejhanebnějších intrik.

Tato Palmerstonova vojenská expedice, vedená v koalici se dvěma jinými evropskými mocnostmi, začíná v době odročení parlamentu, bez schválení britského parlamentu a proti jeho vůli. První Palmerstonova válka bez souhlasu parlamentu byla afghánská válka, oslazovaná a ospravedlňovaná předložením zfalšovaných dokumentů.^[15] Druhou takovou válkou byla jeho perská válka z let 1857-1858.^[14] Obhajoval ji tehdy pod záminkou, že "zásada předběžného schválení sněmovnou se nevztahuje na války v Asii". Zřejmě se nevztahuje ani na války v Americe. Se ztrátou kontroly nad válkami v zahraničí ztratí parlament i všechnu kontrolu nad státní pokladnou a z parlamentní vlády se stane pouhá fraška.

Napsal K. Marx 8. listopadu 1861
Otištěno v "New-York Daily Tribune",
čís. 6440 z 23. listopadu 1861

Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny

__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — pro sebe, v zásobě. (Pozn. red.)

212 "Journal des Débats" Journal des Débat zkrácený název francouzského buržoazního deníku "Journal des Débats politiques et littéraires" ["Noviny pro politické a literární diskuse"], který byl založen v Paříži roku 1789. Po státním převratu z roku 1851 se stal list orgánem umírněné orleanistické opozice.

213 "Courrier du dimanche" ["Nedělní kurýr") francouzský buržoazní týdeník protibonapartistického zaměření; orgán umírněné orleanistické opozice. Vycházel v Paříži v letech 1858—1866.