Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Incident s „Trentem“


Londýn 28. listopadu 1861

Zlatým hřebem mezi denními událostmi je konflikt anglického poštovního parníku "Trent" se severoamerickou válečnou lodí "San Jacinto" v úzkém průjezdu Starým Bahamským průlivem. Odpoledne 27. listopadu přivezl poštovní parník "La Plata" zprávu o tomto incidentu do Southamptonu, odkud ji elektrický telegraf bleskově rozeslal do všech částí Velké Británie. Ještě téhož večera se londýnská burza stala dějištěm podobných bouřlivých scén jako v době, kdy byla vyhlášena italská válka. Kursy státních papírů klesly o 3/4 až 1 procento. V Londýně kolovaly nejdivočejší pověsti. Říkalo se, že americkému vyslanci Adamsovi byly vráceny jeho listiny, že na všechny americké lodě na Temži bylo uvaleno embargo atd. Současně se na burze v Liverpoolu konala protestní schůze obchodníků, kteří vyzývali anglickou vládu, aby učinila opatření, jímž by se dostalo zadostiučinění uražené cti britské vlajky. Každý průměrný Angličan uléhal s přesvědčením, že usne v míru a probudí se ve válce.

Přesto je téměř naprosto jisté, že konflikt mezi "Trentem" a "San Jacintem" nevěští vůbec válku. Polooficiální tisk, jako "Times" a "Morning Post", chlácholí a hasí plamen vášní právnicky chladnými dedukcemi. Listy jako "Daily Telegraph", které jinak na sebemenší mot d'ordre[a] řvou za britského lva, jsou teď pravými vzory umírněnosti. Jen toryovský opoziční tisk, "Morning Herald" a "Standard"[223], bije na poplach. Tyto skutečnosti nutí každého znalce věci k závěru, že se vláda rozhodla nedělat z této "untoward event" (nepříjemné události) casus belli[b].

K tomu ještě přistupuje, že tato událost byla předvídána, i když ovšem ne se všemi podrobnostmi. 12. října pronikli pánové Slidell, vyslanec Konfederace ve Francii, a Mason, vyslanec Konfederace v Anglii, se svými tajemníky Eustisem a Mac-Farlandem na parníku "Theodora" blokádou u Charlestonu a odpluli do Havany, kde hledali příležitost, aby se pod anglickou vlajkou přepravili do Evropy. V Anglii se očekával jejich příjezd každý den. Severoamerické válečné lodě vyrazily z Liverpoolu, aby tyto pány i s jejich depešemi zadržely ještě na této straně Atlantského oceánu. Anglická vláda předložila svým oficiálním právním poradcům k posouzení otázku, jsou-li Severoameričané k takovémuto kroku oprávněni. Odpověď těchto právních poradců prý zněla kladně.

Z právnického hlediska se otázka točí v bludném kruhu. Severní Amerika přijala po založení Spojených států anglické námořní právo v celé jeho strohosti. Hlavní zásadou tohoto námořního práva je, že válčící strany mohou podrobit prohlídce všechny neutrální obchodní lodě.

"Toto právo," řekl lord Stowell v proslaveném rozsudku, "jediné skýtá jistotu, že na neutrálních lodích není převážen kontraband."

Největší americká autorita, Kent, prohlašuje v témž smyslu:

"Toto právo vyplývá pro válčící národ z práva sebezáchovy. Doktrína anglických admiralitních soudů o právu na inspekci a prohlídku lodi byla uznána soudními dvory naší země v největším rozsahu."

Anglo-americkou válku z let 1812—1814[224] nevyvolala, jak se někdy mylně vykládá, opozice proti právu k prohlídce. Amerika naopak vyhlásila válku proto, že Anglie si nezákonně osobovala dokonce právo k prohlídce amerických válečných lodí pod záminkou, že na nich chytá uprchlé anglické námořníky.

"San Jacinto" měl tedy právo prohledat "Trent" a zabavit kontraband, který by loď vezla. Že do kategorie kontrabandu spadají i depeše, které u sebe měli Mason, Slidell a spol., doznávají i "Times", "Morning Post" atd. Zbývá ještě otázka, zda sami pánové Mason, Slidell a spol. byli také kontraband a zda tedy směli být také zkonfiskováni! To je ožehavá otázka, a doktoři práva se v názoru na ni různí. Pratt, nejvýznamnější anglická autorita v otázce "kontrabandu", připomíná v oddílu "Quasi kontraband — depeše, cestující" zejména "předávání informací a rozkazů válčící vlády jejím zahraničním zmocněncům nebo přepravu vojenských cestujících".[225] Pánové Mason a Slidcll nebyli sice důstojníci, ale právě tak málo byli vyslanci, protože jejich vlády nebyly uznány ani Anglií, ani Francií. Co tedy jsou? Již Jefferson uvádí ve svých pamětech na ospravedlnění velmi širokého pojetí kontrabandu, které uplatňovala Anglie za anglo-francouzských válek,[226] že kontraband vylučuje přímo svou povahou jakoukoli konečnou definici a nutně ponechává velké pole působnosti libovůli. V každém případě je však jasné, že právní otázka se alespoň na anglické právní půdě scvrkává v dunsscotovskou kontroverzi[227], jejíž výbušnost nepřesáhne hranice diplomatické výměny nót.

Politickou stránku postupu Severoameričanů posuzují zcela správně "Times" těmito slovy:

"I sám pan Seward musí uznat, že hlasy těchto jižanských zmocněnců znějí v Londýně a Paříži tisíckrát výmluvněji z jejich zajetí, než kdyby se jim naslouchalo ve Svatojakubském paláci nebo v Tuileriích."

A není snad už Konfederace zastoupena v Londýně pány Yanceycm a Mannem?

Posuzujeme tuto poslední akci pana Sewarda jako jednu z charakteristických beztaktností sebevědomé slabosti, která předstírá sílu. Urychlí-li toto námořní dobrodružství Sewardův odchod z washingtonského kabinetu, nebudou mít Spojené státy žádný důvod, aby je zanesly do análů občanské války jako "untoward event".




Napsal K. Marx 28. listopadu 1861
Otištěno v "Die Presse",
čís. 331 z 2. prosince 1861
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — pokyn. (Pozn. red.)

b — důvod k válce. (Pozn. red.)


223 "The Morning Herald" ["Ranní věstník"] - anglický konzervativní deník, vycházel v Londýně v letech 1780 - l869.

"The Standard" ["Prapor"] anglický deník konzervativního zaměření, založený roku 1827 v Londýně.

224 Válka mezi Anglií a Spojenými státy americkými začala v roce 1812. Vyvolaly ji anglické vládnoucí třídy, které nechtěly uznat národní suverenitu USA a snažily se obnovit své vládnoucí postavení v Severní Americe. Angličané se nezákonně zmocňovali amerických lodí a námořníků a to bylo pro USA podnětem k tomu, že vyhlásily Anglii válku. V boji s Anglií bylo americké vojsko podporováno lidovými masami, které v anglických akcích viděly nebezpečí, že bude obnoven koloniální režim, a považovaly tento boj za druhou válku za nezávislost. Při vojenských akcích na souši v letech 1812- 1814 měli Američané neúspěchy. V srpnu 1814 se Angličané dočasně zmocnili Washingtonu. V té době však už byla Anglie vyčerpána válkami s Napoleonem a otřesena úspěšnými operacemi amerického válečného loďstva, které jí způsobily značné ztráty. Proto byla nakonec nucena uzavřít v prosinci 1814 gentskou mírovou smlouvu, jíž uznala předválečný stav. Válečné akce byly zastaveny v lednu 1815, když americká vojska v bitvě u New Orleansu způsobila anglické armádě rozhodující porážku.

225 Frederick Thomas Pratt, "Law of Contraband of War" ["Právo válečného kontrabandu"]. První vydání vyšlo v Londýně v roce 1856.

226 Jde o války Francie proti koalici evropských států v letech 1792 až 1815, kdy se mezi Anglií a Francií rozpoutal prudký boj o politickou a ekonomickou nadvládu v Evropě. Na kontinentální blokádu, kterou Napoleon vyhlásit v roce 1806 a jíž se evropským zemím zakazovalo obchodovat s Anglií, odpověděla Anglie zavedením kontroly nad námořním obchodem neutrálních zemí. Využila rozvoje podloudného obchodu k tomu, že se na otevřeném moři zmocňovala francouzských i jiných lodí.

227 Dunsscotovská kontroverze — metoda používaná při scholastických učených hádáních, která se vedla tak, že se proti sobě stavěly důvody "pro" a "proti" ("pro et contra"). Název dostal tento způsob podle středověkého skotského nominalistického filosofa Dunse Scota, který tohoto způsobu ve svých spisech nejčastěji používal.