Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx



Nejnovější zpráva a její účinek v Londýně


Londýn 30. listopadu 1861

Od vyhlášení války Rusku jsem nezažil takový rozruch ve všech vrstvách anglické společnosti, jaký způsobila zpráva o incidentu s "Trentem", kterou přivezla 27. t. m. do Southamptonu "La Plata". Kolem druhé hodiny odpolední byla zveřejněna elektrickým telegrafem tato "nepříjemná událost" v čítárnách časopisů na všech britských burzách. Všechny obchodní obligace klesly, kdežto ceny ledku stouply. Konsolidační dluhopisy klesly o 3/4 % a Lloydova společnost požadovala u lodí plujících z New Yorku 5 guineí pojistného na válečné riziko. Pozdě večer kolovaly v Londýně nejdivočejší pověsti o tom, že americkému vyslanci byly bezodkladně vráceny jeho listiny, že byly vydány příkazy k okamžitému zajetí všech amerických lodí v přístavech Spojeného království a tak dále. Přívrženci secese mezi bavlnáři v Liverpoolu využili příležitosti a během deseti minut uspořádali v bavlnářské aukční síni na burze protestní schůzi za předsednictví pana Spence, autora jakéhosi pokoutního pamfletu napsaného v zájmu jižní Konfederace. Komodor Williams, zástupce admirality na palubě "Trentu", který připlul s "La Platou", byl ihned povolán do Londýna.

Následujícího dne, 28. listopadu, nasadil londýnský tisk celkem umírněný tón, podivně kontrastující s úžasným politickým a obchodním rozruchem předešlého večera. Palmerstonovské listy, "Times", "Morning Post", "Daily Telegraph", "Morning Advertiser" a "Sun"[232], dostaly příkazy, aby raději uklidňovaly, než podněcovaly k hněvu. "Daily News" se svými kritickými poznámkami o počínání "San Jacinta" zřejmě nemínil ani tak dotknout federální vlády, jako se spíš chtěl očistit od podezření, že trpí "yankeeovskými předsudky", zatímco "Morning Star"[233], orgán Johna Brighta, aniž vynesl nějaký soud o vhodnosti a moudrosti tohoto "činu", hájil jeho zákonnost. Jen dvě výjimky nezapadaly do všeobecného tónu londýnského tisku. Toryovští škrabáci z "Morning Heraldu" a "Standardu", což jsou ve skutečnosti jedny noviny pod různými jmény, naplno projevili své divoké zadostiučinění nad tím, že konečně chytili "republikány" do pasti a našli casus belli[a] jako stvořený. Podporoval je jen jediný další list, "Morning Chronicle"[234], který se po léta snažil prodloužit svou nejistou existcnci tím, že se střídavě prodával traviči Palmerstonovi a Tuileriím. Mírný tón vedoucích londýnských listů značně uklidnil rozrušení na burze. Ještě 28. listopadu se dostavil komodor Williams do admirality a vyložil, za jakých okolností došlo k incidentu ve Starém Bahamském průlivu. Jeho zpráva i písemná prohlášení důstojníků, kteří byli na palubě "Trentu", byla ihned postoupena právním poradcům koruny, jejichž názor byl pozdě večer oficiálně předložen lordu Palmerstonovi, hraběti Russellovi a jiným členům vlády.

29. listopadu bylo možno pozorovat, že vládní tisk poněkud změnil tón. Rozkřiklo se, že právní poradci koruny prohlásili počínání fregaty "San Jacinto" z formálních příčin za nezákonné a že kabinet, svolaný během dne k plenární poradě, se rozhodl poslat nejbližším parníkem lordu Lyonsovi instrukce, aby jednal v souhlase s názorem anglických právníků. Od té chvíle propukl rozruch v hlavních obchodních střediscích — na burze cenných papírů, v Lloydově společnosti, v Jeruzalémské kanceláři, na Baltické burze atd. — se zdvojenou silou a ještě dále jej podnítila zpráva, že lodní náklady ledku, s nimiž se počítalo pro Ameriku, byly předešlého dne pozastaveny a že 29. listopadu dostal cclní úřad všeobecné pokyny, podle nichž se vývoz tohoto zboží do všech zemí povoluje jen za určitých, přísně vymezených podmínek. Anglické státní papíry klesly o další 3/4 % a jednu chvíli vládla na všech burzovních trzích skutečná panika, protože se s některými cennými papíry naprosto nedalo obchodovat; přitom všechny cenné papíry vůbec zaznamenaly vážný pokles kursů. Odpoledne se burzovní trh díky různým pověstem poněkud zotavil, především k tomu však přispěla zpráva, podle níž pan Adams vyslovil názor, že washingtonský kabinet postup "San Jacinta" neschválí.

30. listopadu (dnes) vyjadřují všechny londýnské listy, až na jediný "Morning Star", tuto alternativu: buďto zadostiučinění od washingtonského kabinetu, anebo — válka.

Když jsem shrnul vývoj událostí od příjezdu "La Platy" po dnešní den, mohu se teď zabývat jednotlivými názory na ně. Zatčení jižanských zmocněnců na palubě anglického poštovního parníku bylo ovšem třeba posuzovat z dvojího hlediska — právního a politického.

Pokud jde o právní hledisko tohoto případu, namítaly toryovský tisk a "Morning Chronicle" především to, že Spojené státy nikdy neuznaly jižní secesionisty za válčící stranu, a proto si ani samy vůči nim nemohou osobovat válečná práva.

S tímto sofismatcm se hned vypořádal sám vládní tisk.

"My jsme tyto konfederované státy už uznali za válčící mocnost," napsaly "Times, "a až nadejde čas, uznáme jich vládu. Tím jsme na sebe vzali všechny povinnosti a nepříjemnosti neutrální mocnosti vůči dvěma válčícím stranám."

A tak ať už Spojené státy uznávají Konfederaci za válčící stranu nebo ne, mají právo požadovat od Anglie, aby se podrobila všem povinnostem a nepříjemnostem neutrální mocnosti v námořní válce.

Proto také všechen londýnský tisk, až na uvedené výjimky, uznává, že "San Jacinto" měl právo zastavit "Trent", vstoupit na něj a dát ho prohledat, aby se ukázalo, zda neveze zboží nebo osoby, které patří do kategorie "válečného kontrabandu". Narážky "Times", že anglické právo precedentu "bylo vytvořeno za okolností, které se od nynějších velmi liší", že "tehdy neexistovaly parníky a nebyly známy poštovní lodě dopravující dopisy, na nichž mají bezprostřední zájem národy celého světa", a že "my (Angličané) jsme bojovali o svou existenci a dělali jsme tehdy věci, které bychom nedovolili dělat jiným, nebyly míněny vážně". Palmerstonův soukromý moniteur, "Morning Post", prohlásil téhož dne, že poštovní parníky jsou prostě obchodní lodě a nespadají proto pod válečné a transportní lodě, které jsou z práva k prohlídce vyňaty. Právo k prohlídce tedy "San Jacintu" ve skutečnosti přiznal londýnský tisk stejně jako královské soudní úřady. Námitka, že "Trent" neplul z jednoho přístavu válčící mocnosti do jiného takového přístavu, ale naopak z jednoho neutrálního přístavu do druhého, padá rozhodnutím lorda Stowella, že právo k prohlídce je k tomu, aby se zjistilo, kam loď pluje.

Dále se vynořila otázka, zda "San Jacinto" tím, že vypálil přes příd "Trentu" kouli a hned po ní granát, který se roztrhl těsně u lodi, neporušil zvyklosti a zdvořilost předepsanou při výkonu práva k vstupu a k prohlídce lodi. Londýnský tisk všeobecně uznal, že za situace, kdy podrobnosti této události jsou dosud zjištěny pouze z prohlášení jedné strany, nemůže taková podružná otázka ovlivnit rozhodnutí, k němuž má dojít britská vláda.

Právo k prohlídce, které uplatnil "San Jacinto", se tedy uznává; a co vlastně hledal? Válečný kontraband, který podle předpokladu vezl "Trent". A co je válečný kontraband? Jsou depeše vlády válčící mocnosti válečný kontraband? Patří mezi válečný kontraband osoby, které tyto depeše doručují? A odpoví-li se na obě tyto otázky kladně, zůstávají tyto depeše a jejich doručovatelé válečným kontrabandem i tehdy, jestliže jsou objeveni na obchodní lodi, která pluje z jednoho neutrálního přístavu do druhého? Jak připouští londýnský tisk, jsou rozhodnutí nejvyšších právních autorit na obou stranách Atlantiku tak protikladná a mohou vypadat spravedlivě, ať jsou kladná nebo záporná, že se aspoň prima facie[b] pře vyřeší ve prospěch "San Jacinta".

V souhlase s tímto převládajícím míněním anglického tisku ponechali i angličtí právní poradci koruny podstatu otázky úplně stranou a zabývali se jen formální stránkou případu. Tvrdí, že mezinárodní právo nebylo porušeno v podstatě, ale pouze formálně. Došli k závěru, že se "San Jacinto" dopustil chyby, když zatkl jižanské zmocněnce na vlastní odpovědnost, místo aby eskortoval "Trent" do některého přístavu Unie a předložil otázku federálnímu kořistnímu soudu, neboť žádný ozbrojený křižník nemá právo vydávat se za soudce na moři. A tak všechno, co kladou "San Jacintu" za vinu angličtí právní poradci koruny — a mají v tomto závěru podle mého názoru pravdu — je to, že porušil procedurální postup. Daly by se snadno najít precedenty ukazující, že Anglie porušovala formality námořního práva podobným způsobem; nelze však nikdy připustit, aby porušování zákona nahradilo sám zákon.

Nyní bychom se mohli ptát, zda zadostiučinění požadované anglickou vládou, totiž propuštění jižanských zmocněnců, je opodstatněné na základě porušení práva, když sami Angličané přiznávají, že jde spíš o porušení formy než podstaty. K tomuto bodu poznamenává jeden právník z Templu[c] v dnešních "Times":

"Jestliže tento případ není pro nás tak jasně příznivý, že bychom rozhodnutí amerického soudu, odsuzující loď, mohli brát v pochybnost s tím, že zjevně odporuje mezinárodnírnu právu, pak neregulérní postup amerického kapitána, který dovolil ‚Trentu' pokračovat v cestě do Southamptonu, byl jasně výhodný pro britské majitele a britské cestující. Což můžeme v takovém případě vyvolat mezinárodní zápletku na podkladě procedurální chyby, která konec konců vyzněla v náš prospěch?"

Nicméně, bude-li americká vláda muset připustit, jak se mi zdá, že se kapitán Wilkes dopustit porušení mezinárodního práva, ať už z formálního nebo zásadního hlediska, měla by dbát o svou dobrou pověst i o vlastní zájem a neměla by se stavět příliš malicherně k podmínkám zadostiučinění, které má poskytnout postižené straně. Měla by si uvědomit, že zaplétá-li Spojené státy do války s Anglií, hraje do ruky secesionistům, že by taková válka spadla Ludvíku Bonapartovi v jeho nynějších potížích jako dar z nebe a Francie by ji tudíž celou svou oĺiciální vahou podporovala; a že konečně, vezmeme-li v úvahu jednak ozbrojené síly, které jsou nyní pod velením Britů na různých stanovištích v Severní Americe a v Západní Indii, jednak síly mexické expedice, měla by anglická vláda k dispozici moc, která by jí zaručovala námořní převahu.

Pokud jde o politickou stránku zatčení v Bahamském průlivu, hlasy nejen anglického, ale i evropského tisku jednomyslně žasnou nad podivným počínáním americké vlády, která vyvolává tak obrovské mezinárodní nebezpečí, aby se zmocnila pánů Masona, Slidella a spol., zatímco se pánové Yancey a Mann naparují v Londýně: "Times" mají bezpochyby pravdu, když píší:

"I sám pan Seward musí uznat, že hlasy těchto jižanských zmocněnců znějí v Londýně a v Paříži tisíckrát výmluvněji z jejich zajetí, než kdyby se jim naslouchalo ve Svatojakubském paláci a v Tuileriích."

Lid Spojených států, který si tak velkomyslně nechal omezit vlastní svobody, aby zachránil svou zem, bude jistě neméně ochoten naklonit si anglické veřejné mínění na svou stranu tím, že otevřeně přizná a pečlivě napraví mezinárodní chybu, neboť jejím ospravedlňováním by se mohly uvést ve skutek nejsmělcjší naděje rebelů.




Napsal K. Marx 30. listopadu 1861
Otištěno v "New-York Daily Tribune",
čís. 6462 z 19. prosince 1861
  Podle textu novin
Přeloženo z angličtiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a — důvod k válce. (Pozn. red.)

b — na první pohled. (Pozn. red.)

c — budova soudních dvorů v Londýně. (Pozn. red.)


232 "The Mornin Advertiser" ["Ranní oznamovatel"] — anglický deník, založený v Londýně roku 1794.
            "The Sun" ["Slunce"]— anglický buržoazně liberální deník, který vycházelv Londýně v letech 1798-1876.

233 "The Daily News" ["Denní zprávy"] — anglické liberální noviny, orgán průmyslové buržoazie; vycházely pod tímto názvem v Londýně v letech 1846-1930.
            "The Morning Star" ["Jitřenka"] — anglický deník, orgán freetraderů, vycházel v Londýně v letech 1856-1869.

234 "The Morning Chronicle" ["Ranní kronika"] — anglický buržoazní deník, který vycházel v Londýně v letech 1770-1862; orgán whigů, počátkem padesátých let orgán peelovců, později konzervativců.