Marxistický internetový archiv - Česká sekce

Karel Marx
Teorie o nadhodnotě II



[Kapitola dvanáctá]

Tabulky diferenciální renty s vysvětlením


[1. Změny v mase a míře renty]

K tomu, co jsme uvedli, je třeba dodat ještě toto:

Dejme tomu, že by byly objeveny produktivnější nebo lépe položené uhelné doly nebo kamenolomy, takže by poskytovaly při témž množství práce větší produkt než doly či lomy starší, a to tak velký produkt, že by byla uspokojena celá poptávka. Pak by cena uhlí, kamene nebo dřeva poklesla, protože by se snížila jejich hodnota, a v důsledku toho by se musely staré uhelné doly a kamenolomy uzavřít. Neposkytovaly by ani zisk, ani mzdu, ani rentu. Nové doly a lomy by však nicméně poskytovaly rentu jako dříve staré doly a lomy, i když menší (co do míry). Vždyť každé zvětšení produktivity práce zmenšuje kapitál vynaložený na mzdu v poměru ke konstantnímu kapitálu, zde ke kapitálu vynaloženému na pracovní nástroje. Je to správné? Je to správné i zde, kde změna produktivity práce nevyplývá ze změny v samém způsobu výroby, nýbrž z přirozené produktivity uhelného dolu či kamenolomu nebo z jejich polohy? Jediné, co tu můžeme říci, je to, že totéž množství kapitálu přináší v tomto případě víc tun uhlí nebo kamene, že tudíž v každé jednotlivé tuně je obsaženo méně práce, avšak ve všech tunách dohromady je obsaženo právě tolik, nebo dokonce víc práce, jestliže nové doly nebo lomy uspokojují kromě staré poptávky, kterou uspokojovaly staré doly a lomy, ještě i dodatečnou poptávku, a to dodatečnou poptávku, která je větší než rozdíl mezi produktivnosti starých a nových dolů a lomů. Avšak organické složení použitého kapitálu by se tím nezměnilo. V ceně jedné tuny, každé jednotlivé tuny, by sice bylo obsaženo méně renty, ale jen proto, že by v ní bylo vůbec obsaženo méně práce, a tudíž i méně mzdy a méně zisku. To by se však nedotklo poměru míry renty k zisku. Můžeme tedy ǁ567ǀ říci jen toto:

Zůstane-li poptávka stejná, je-li tedy třeba vyrobit totéž množství uhlí a kamene jako dřív, použije se nyní v nových, bohatších dolech a lomech k tomu, aby se vyrobila táž masa zboží, méně kapitálu než dříve ve starých dolech a lomech. Tím poklesne celková hodnota masy zboží, a tudíž i celková suma renty, zisku, mzdy a použitého konstantního kapitálu. Ale poměr mezi rentou a ziskem se nezmění, právě tak jako se nezmění poměr mezi ziskem a mzdou nebo mezi ziskem a vynaloženým kapitálem, protože v použitém kapitálu nenastala žádná organická změna. Změnila se jen velikost použitého kapitálu, ale jeho složení, a tudíž způsob výroby se nezměnily.

Je-li třeba uspokojit dodatečnou poptávku, avšak takovou dodatečnou poptávku, která se rovná rozdílu mezi produktivnosti nových starých dolů a lomů, použije se stejně velikého kapitálu jako dříve. Hodnota jednotlivé tuny klesne. Avšak celkové množství tun má tutéž hodnotu jako dříve. Vezmeme-li jednotlivou tunu, zmenšila se s hodnotou, která je v ní obsažena, i velikost těch částí hodnoty, které se přeměňují v zisk a rentu. Protože však velikost kapitálu, a tím i celková hodnota jeho produktu zůstaly beze změny a nedošlo ani k organické změilě v jeho složení, zůstala beze změny i absolutní masa renty a zisku.

Je-li dodatečná poptávka tak velká, že ji rozdíl v produktivitě nových a starých dolů a lomů při vynaložení stejného kapitálu nestačí uspokojit, je třeba v nových dolech a lomech použít dodatečného kapitálu. V tomto případě — jestliže se vzrůstem celkově vynaloženého kapitálu nenastane změna v dělbě práce, v používání strojů, jestliže tedy nenastane změna v organickém složení kapitálu vzroste masa renty a zisku, protože vzrostla hodnota celkového produktu, hodnota celkového počtu tun, ačkoli hodnota každé jednotlivé tuny klesla, a tudíž klesla i ta 4ást hodnoty jednotlivé tuny, která se přeměňuje v rentu a zisk.

Ve všech těchto případech nedochází k žádné změně v míře renty, protože se nijak nemění organické složení použitého kapitálu (ať se jakkoli změnila jeho velikost). Naproti tomu, kdyby změna vyplývala ze změny v organickém složení kapitálu, ze snížení kapitálu vynaloženého na mzdu ve srovnání s kapitálem vynaloženým na stroje atd. — tj., kdyby se změnil sám způsob výroby —‚ pak by míra renty poklesla, protože by se zmenšil rozdíl mezi hodnotou zboží a cenou nákladů. Ve třech případech, které jsme uvedli výše, se tento rozdíl nezmenšil. Klesá-li totiž hodnota, klesá tu právě tak i cena nákladů jednotlivého zboží, protože se na ně vynaložilo méně práce, zaplacené i nezaplacené.

Podle toho tedy, jestliže vzrůst produktivity práce — čili pokles hodnoty určitého množství vyrobeného zboží — vyplývá jedině ze změny produktivity přírodních prvků, z rozdílu v přirozeném stupni úrodnosti půdy, bohatství dolů, kamenolomů atd., může se masa renty zmenšit, protože se za změněných podmínek používá menšího množství kapitálu; může zůstat stejná, je-li dodatečná poptávka; může se zvětšit, je-Ii dodatečná poptávka větší než rozdíl mezi produktivitou přírodních faktorů využívaných dříve a nyní. Míra renty by se však mohla zvýšit jedině při změně organického složení použitého kapitálu.

Masa renty se tedy nemusí nevyhnutelně zmenšit, když se přestane obdělávat horší půda, nebo když se přestane pracovat v horším kamenolomu nebo uhelném dole. Míra renty nemůže dokonce nikdy klesnout, jestliže se horší pozemek opustí jen proto, že je od přírody méně úrodný.

Ricardo směšuje správné zjištění, že v tomto případě se může masa renty při určitém stavu poptávky zmenšit — to znamená, že závisí na tom, zda velikost použitého kapitálu klesá, zůstává stejná, nebo vzrůstá —‚ se zásadně nesprávným tvrzením, že míra renty musí klesnout, což je za daného předpokladu nemožné, protože se předpokládá, že nenastala žádná změna v organickém složení kapitálu, že tedy nenastala žádná změna, která by se dotkla poměru mezi hodnotou a cenou nákladů, jediného poměru, který určuje míru renty.

[2. Různě kombinace diferenciální a absolutní renty. Tabulky A, B, C, D, E]

Jak je tomu však v tomto případě s diferenciálními rentami?

Předpokládejme, že se těží ve třech kategoriích uhelných dolů, I, II, III, přičemž I nese absolutní rentu, II dvakrát tak velkou rentu jako I a III dvakrát tak velkou rentu jako II čili čtyřikrát tak velkou jako I. V tomto případě nese I absolutní rentu R, II rentu 2R a III rentu 4R. Dejme tomu, že se nyní otevře nová kategorie dolů, IV, produktivnější než I, II a III a tak rozsáhlá, že se do ní dá vložit stejně velký kapitál jako do I. V tomto případě — jestliže se dřívější poptávka nezměnila — bude se do IV vkládat tentýž kapitál, který se dříve vkládal do I. V důsledku toho by se I uzavřela. A musela by se stáhnout i část kapitálu vloženého do II. IV by stačila nahradit I a část II, ale III a IV by nestačily uspokojit celou poptávku, kdyby se dále netěžilo v části II. Pro znázornění předpokládejme, že IV je s to s týmž kapitálem, který byl vložen do I, dodat celou těžbu I a polovinu těžby II. Kdyby se tedy vložila do II polovina dřívějšího kapitálu, do III starý kapitál a do IV nový kapitál, celý trh by byl zásoben.

ǁ568ǀ K jakým změnám by nyní došlo a jak by se tyto změny projevily na celkové sumě renty, na rentách I, II, III a IV?

Absolutní renta dosahovaná ze IV by byla co do své masy i míry absolutně totožná s rentou dosahovanou dříve z I; ve skutečnosti by absolutní renta v I, II i III byla i dříve co do své masy i míry stejná, kdybychom byli stále předpokládali, že se v těchto různých kategoriích používalo stejně velkých kapitálů. Hodnota produktu IV by se přesně rovnala hodnotě dřívějšího produktu I, protože by byl produktem stejně velkého kapitálu se stejným organickým složením. Proto musí být stejný i rozdíl mezi hodnotou a cenou nákladů, proto musí být stejná i míra renty. Kromě toho musí být stejná i masa renty, protože — při dané míře renty — by se použilo kapitálů stejné velikosti. Avšak protože se [tržní] hodnota uhlí neurčuje [individuální] hodnotou uhlí těženého ve IV, poskytovalo by toto uhlí mimořádnou rentu čili určitý přebytek nad svou absolutní rentou — rentu, která by nevyplývala z rozdílu mezi hodnotou a cenou nákladů, nýbrž z rozdílu mezi tržní hodnotou a individuální hodnotou produktu kategorie IV.

Jestliže říkáme, že absolutní renta, čili rozdíl mezi hodnotou a cenou nákladů, je táž u I, II, III, IV za podmínky, že velikost kapitálu do nich vloženého, a tudíž i masa renty při dané míře renty je stejná, je tomu třeba rozumět takto: hodnota (individuální) uhlí I je vyšší než hodnota uhlí II, a hodnota uhlí II je vyšší než hodnota uhlí III, protože v jedné tuně uhlí z I je obsaženo víc práce než v jedné tuně uhlí z II, a v jedné tuně uhlí z II je obsaženo víc práce než v jedné tuně uhlí z III. Protože však je organické složení kapitálu ve všech třech případech stejné, neodráží se tato změna na individuální absolutní rentě, kterou nesou kategorie I, II a III. Je-li totiž hodnota tuny z I větší, je větší i její cena nákladů; je větší jen úměrně tomu, oč většího kapitálu se stejným organickým složením bylo použito k výrobě jedné tuny v I ve srovnání s II, a v jedné tuně II ve srovnání s III. Tento rozdíl mezi jejich hodnotami se tedy přesně rovná rozdílu mezi jejich cenami nákladů, tj. rozdílu mezi příslušnými kapitály vynaloženými na výrobu jedné tuny uhlí v I, II a III. Rozdíl mezi velikostmi hodnoty v těchto třech kategoriích se tedy nedotýká rozdílu mezi hodnotou a cenou nákladů v různých kategoriích. Je-li hodnota větší, je úměrně tomu větší i cena nákladů, protože hodnota je větší jen úměrně tomu, oč víc se vynaložilo kapitálu nebo práce; poměr mezi hodnotou a cenou nákladů tedy zůstává stejný, a stejná tedy zůstává i absolutní renta.

Podívejme se však dále, jak je tomu s diferenciální rentou.

Předně, v celé výrobě uhlí — v II, III a IV — se nyní používá méně kapitálu. Kapitál ve IV je totiž tak velký, jako byl kapitál v I. Kromě toho se stáhla polovina kapitálu používaného ve II. Masa renty z II se tedy rozhodně zmenší o polovinu. Pokud jde o vynaložený kapitál, ke změně došlo jen ve II, protože ve IV se vynakládá tolik kapitálu jako dříve v I. Dále jsme předpokládali, že v I, II a III byly vynaloženy stejně velké kapitály, například po 100 [librách št.] v každé kategorii, celkem 300 [liber št.]; nyní tedy zůstalo ve II, III a IV už jen 250 [liber št.], čili jedna šestina kapitálu byla z výroby uhlí stažena.

Dále však klesla tržní hodnota uhlí. Viděli jsme, že kategorie I nese rentu R, II — 2R a III — 4R. Předpokládáme-li, že hodnota produktu vyrobeného při vynaložení 100 [liber št.] v kategorii I se rovná 120 [librám št.], z čehož R se rovná 10 a zisk 10, pak se tržní hodnota II rovná 130 [librám št.] (10 zisk a 20 renta) a tržní hodnota III 150 [librám št] (10 zisk a 40 renta). Rovnal-li se produkt z I 60 tunám (tuna = 2 librám št.), rovnal se produkt z II 65 tunám, produkt z III 75 tunám a celková výroba se rovnala 60 + 65 + 75 tunám, tj. 200 tunám. Protože nyní 100 liber št. ve IV vyrábí tolik, kolik činil celý produkt I a polovina produktu II, tj. 60 + 321/2 tuny = 921/2 tuny, stálo by těchto 921/2 tuny při dřívější tržní hodnotě 185 liber št., a vynesly by 75 liber št. renty, protože zisk se rovná 10 [librám št.]; a tudíž, protože se absolutní renta rovná 10 [librám št.], rovnala by se renta z kategorie IV 71/2R.

Kategorie II, III, IV dávají stejně jako dříve 200 tun uhlí, protože 321/2 + 75 + 921/2 = 200 tunám.

Jak je tomu však nyní s tržní hodnotou a s diferenciálními rentami?

Chceme-li na tuto otázku odpovědět, musíme se podívat, jak velká je individuální absolutní renta z II. Předpokládáme, že absolutní rozdíl mezi hodnotou a cenou nákladů v této sféře výroby se rovná 10 librám št., tj. že se rovná rentě, kterou poskytoval nejhorší důl, ačkoli to není nutné, ledaže by I svou hodnotou absolutně určovala tržní hodnotu. ǁ569ǀ Kdyby tomu tak skutečně bylo, představovala by renta z I (kdyby se uhlí z I prodávalo za svou hodnotu) vůbec přebytek hodnoty v této sféře výroby nad jeho [uhlí z I] vlastní cenou nákladů a všeobecnou cenou nákladů zboží. Kategorie II prodává tedy své produkty za jejich hodnotu, jestliže prodává svých 65 tun za 120 liber št., tj. jednotlivou tunu za 111/13 libry št. To, že ji místo toho prodávala za 2 libry št., bylo podmíněno jen díky přebytku tržní hodnoty určené třídou I nad jeho [uhlí z II] individuální hodnotou, ne díky přebytku jeho [uhlí z II] hodnoty, nýbrž jeho tržní hodnoty nad jeho cenou nákladů.

Dále, II prodává, podle předpokladu, místo 65 tun jen 321/2 tuny, protože místo kapitálu 100 [liber št.] vkládá do dolu jen kapitál 50 [liber št.].

II tedy prodává nyní 321/2 tuny za 60 liber šterlinků. 10 liber št. z 50 liber št. [zálohovaného kapitálu] je 20 %. Ze 60 liber št. připadá 5 liber št. na zisk a 5 liber št. na rentu.

Máme tedy ve II: hodnota jedné tuny produktu se rovná 111/13 libry št.; počet tun se rovná 321/2; celková hodnota produktu se rovná 60 librám št.; renta se rovná 5 librám št. Renta klesla z 20 liber št. na 5 liber št. Kdyby byla vynaložena stejná masa kapitálu, byla by klesla jen na 10 liber št. Co do své míry tedy renta klesla jen o polovinu. To znamená, že klesla o celý rozdíl, o který převyšovala tržní hodnota určená kategorií I vlastní hodnotu [uhlí z II], čili klesla o přebytek nad rozdílem, který vyplýval z rozdílu mezi vlastní hodnotou uhlí z II a jeho cenou nákladů. Její [kategorie II] diferenciální renta se rovnala 10 librám št.; nyní se její renta rovná 10 librám št., tj. její absolutní rentě. V kategorii II tedy se snížením tržní hodnoty na hodnotu (uhlí II) odpadla diferenciální renta, a tím odpadla i touto diferenciální rentou zvětšená, zdvojnásobená míra renty. Snížila se z 20 na 10. A dále se renta snížila z 10 na 5, protože při této dané míře renty se kapitál vložený do II zmenšil na polovinu.

Protože tržní hodnota je nyní určena hodnotou uhlí II, rovnající se 111/13 libry št. za tunu, rovná se nyní tržní hodnota 75 tun, které vyrábí III, 1386/13 libry št., z čehož renta se rovná 286/13 libry št. Předtím se renta rovnala 40 librám št., klesla tudíž o 117/13 libry št. Předtím převyšovala absolutní rentu o 30 liber št., nyní jen o 186/13 libry št. (protože 186/13 + 10 = 286/13). Předtím se rovnala 4R, nyní se rovná jen 2R + 86/13 libry št. Protože se velikost kapitálu vloženého do III nezměnila, byl tento pokles renty způsoben výhradně poklesem míry diferenciální renty, tj. poklesem přebytku tržní hodnoty uhlí III nad jeho individuální hodnotou. Předtím se celá suma renty v kategorii III rovnala přebytku vyšší tržní hodnoty nad cenou nákladů, nyní se rovná už jen přebytku nižší tržní hodnoty nad cenou nákladů[64]; tento rozdíl se tedy blíží absolutní rentě kategorie III. Kategorie III vyrábí s kapitálem 100 [liber št.1 75 tun, jejichž [individuální] hodnota se rovná 120 librám št.; 1 tuna se tudíž rovná 13/5 libry št. Místo toho prodávala kategorie III při dřívější tržní ceně jednu tunu za 2 libry št., tj. o 2/5 libry za tunu dráže. To činilo při 75 tunách 2/5 x 75 = 30 liber št. a to byla ve skutečnosti diferenciální renta [v celkové sumě] renty kategorie III; renta kategorie III se totiž rovnala 40 librám št. (10 absolutní renta a 30 diferenciální renta). Nyní prodává III tunu ve shodě s novou tržní hodnotou už jen za 111/13 libry št. O kolik ji tedy prodává nad její [individuální] hodnotou? 13/5 = 139/65 a 111/13 = 155/65 [155/65 — 139/65 = 16/65]. Kategorie III tedy prodává tunu uhlí o 16/65 dráž [než je její individuání hodnota]. To činí při 75 tunách 186/13 libry št., a to je přesně diferenciální renta, která se tudíž vždy rovná počtu tun násobenému přebytkem tržní hodnoty tuny nad [individuální] hodnotou tuny. Nyní ještě zbývá vypočítat, jak dochází k poklesu renty o 117/13. Přebytek tržní hodnoty nad hodnotou [uhlí z] III klesl z 2/5 libry št. na tunu (když se prodávala za 2 libry št.) na 16/65 na tunu (když se prodává za 111/13 libry št.), tj. z = 2/5 = 26/65 na 16/65, tj. o 10/65. To činí při 75 tunách 750/65 = 150/13 = 117/13, a to je přesně suma, o kterou klesla renta v III.

ǁ570ǀ 921/2 tuny z IV stojí při ceně 111/13 libry št. za tunu celkem 17010/13 libry št. Zde se renta rovná 6010/13 libry št. a diferenciální renta 5010/13 libry št.

Kdyby se těchto 921/2 tuny prodalo za svou hodnotu, tj. za 120 liber št., stála by 1 tuna 111/37 libry št. Místo toho se prodává po 111/13 libry št. Ale 111/13 = 1407/481 a 111/37 = 1143/481. Přebytek tržní hodnoty uhlí z IV nad jeho hodnotou je 264/481 libry št. To činí při 921/2 tuny přesně 5010/13 libry št., diferenciální rentu kategorie IV.

Sestavme si nyní oba případy do tabulek A a B.

A

Kategorie
Kapitál
Absolutní
renta
Počet
tun
Tržní
hodnota tuny
Individuální
hodnota tuny
Tržní hodnota
celého produktu
Diferemciální
renta
£
£
 
£
£
£
£
I           
II           
III           
100
100
100
10
10
10
60
65
75
2
2
2
             2
             111/13
             13/5
120
130
150
  0
10
30
Celkem
300
30
200
   
400
40

Celkový počet tun = 200 liber št. Celková absolutní renta = 30 liber št. Celková diferenciální renta = 40 liber št. Celková renta = = 70 liber št.

B

Kategorie
Kapitál
Absolutní
renta
Počet
tun
Tržní
hodnota tuny
Individuální
hodnota tuny
Tržní hodnota
celého produktu
Diferemciální
renta
£
£
 
£
£
£
£
II           
III           
IV           
  50
100
100
  5
10
10
     321/2
 75
     921/2
111/13
111/13
111/13
             111/13
             13/5
             111/37
60  
 1386/13
  17010/13
  0    
186/13
  5010/13
Celkem
250
20
200
   
3693/13
693/13

Celkový kapitál = 250 liber št. Absolutní renta = 25 liber št. Diferenciální renta 693/13 libry št. Celková renta = 943/13 libry št. Celková hodnota 200 tun klesla ze 400 na 3693/13 libry št.

Tyto dvě tabulky dávají podnět k velmi důležitým úvahám.

Předně vidíme, že suma absolutní renty stoupá nebo klesá úměrně ke kapitálu vloženému do zemědělství[65], úměrně k celkovým masám kapitálu vloženým do kategorií I, II a III. Míra této absolutní renty vůbec nezávisí na velikosti vložených kapitálů, protože vůbec nezávisí na rozdílu v druzích půdy, ale naopak vyplývá z rozdílu mezi hodnotou a cenou nákladů, přičemž sám tento rozdíl je určen organickým složením zemědělského kapitálu, způsobem výroby, a ne půdou. V II B suma absolutní renty klesá z 10 na 5, protože kapitál klesl ze 100 na 50, protože polovina ǁ571ǀ kapitálu byla stažena.

Než přejdeme k dalším úvahám o těchto dvou tabulkách, sestavíme si ještě jiné. Viděli jsme, že v B klesla tržní hodnota na 111/13 libry št. za tunu. Ale při této hodnotě nemusí ještě produkt I A úplně zmizet z trhu a kategorie II B nemusí používat pouze poloviny dřívějšího kapitálu. Protože v kategorii I se při celkové hodnotě zboží 120 [tiber št.] renta rovná 10 [librám št.] čili 1/12 celkové hodnoty, platí tento poměr i pro hodnotu jednotlivé tuny, jež se rovná 2 librám št. Avšak 2/12 libry št. se rovnají 1/6 libry št. čili 31/3 šilinku (31/3 šilinku x 60 = 10 liber št.). Cena nákladů tuny v I je tedy [2 libry št. - 31/3 šilinku =] 1 libra št. 1612/13 šilinku. [Nová] tržní hodnota je 111/13 libry št. čili 1 libra št. 1612/13 šilinku. 1 libra št. 162/3 šilinku se však rovná 1 libře št. 16 šilinkům 8 pencím čili 1 libře št. l626/39 šilinku. V porovnání s tím je 1 libra št. 1612/13 šilinku čili 1 libra št. 1636/39 šilinku o 10/39 šilinku víc. To by byla renta na tunu při nové tržní hodnotě a z 60 tun by dávala celkovou rentu 155/13 šilinku. Renta by mi tedy nevynesla ani 1% z kapitálu 100 [liber št.]. Aby I A nevynášela vůbec žádnou rentu, musela by tržní hodnota klesnout na její cenu nákladů, tj. na 1 libru št. 162/3 šilinku čili na 15/6 libry št. (čili na 110/12 libry št.). V tomto případě by renta v kategorii I A zmizela. Avšak v této třídě by se mohlo těžit se ziskem 10 % stejně jako dříve. Nešlo by to teprve při dalším poklesu tržní hodnoty pod [cenu nákladů] 15/6 libry št.

Pokud však jde o II B, v tabulce B se předpokládá, že se [z výroby] stáhla polovina kapitálu. Protože však tržní hodnota 111/13 libry št. poskytuje ještě rentu 10 %‚ poskytuje ji na 100 liber št. i na 50 liber št. Předpokládá-li se tedy, že polovina kapitálu se stáhla, předpokládá se to jen proto, že za těchto podmínek II B stále ještě poskytuje absolutní rentu 10%. Kdyby totiž II B nadále vyráběla 65 tun místo 321/2 tuny, byl by trh přesycen, a tržní hodnota z kategorie IV, která ovládá trh, by klesla tak, že by bylo nutné zmenšit kapitál vložený do II B, aby poskytoval absolutní rentu. Je však jasné, že poskytuje-li celý kapitál 100 [liber št.] rentu 9 %‚ je celková suma renty větší než v případě, kdy kapitál 50 [liber št.] poskytuje rentu 10 %. Kdyby tedy podle stavu trhu bylo nutné vložit do kategorie II jen kapitál 50 [liber št.], aby byla uspokojena poptávka, musela by se renta snížit na 5 liber št. Ve skutečnosti by však klesla ještě níže, jestliže se předpokládá, že dodatečné 321/2 tuny už nemohou najít stálý odbyt, tj. byly by z trhu vytlačeny. Tržní hodnota by klesla tak hluboko, že by z II B zmizela nejen renta, ale postihlo by to i zisk. Pak by následovalo stažení kapitálu, aby se snížila nabídka, a kapitál by se stahoval, dokud by nedosáhl žádoucí velikosti, tj. 50 liber št., a pak by se tržní hodnota ustálila na 111/13 libry št., kdy by opět poskytovala v kategorii II B absolutní rentu, avšak jen pro polovinu kapitálu, který byl do ní vložen předtím. Také v tomto případě by měly rozhodující úlohu kategorie IV a III, které ovládají trh.

Avšak jestliže trh pojme při ceně 111/13 libry št. za tunu pouze 200 tun, pak tím ještě naprosto není řečeno, že nemůže pojmout o 321/2 tuny víc, když tržní hodnota klesne, tj. když se tlakem, který vyvine na trh těchto 321/2 dodatečných tun, tržní hodnota 2321/2 tuny sníží. Cena nákladů 1 tuny v II B je 19/13 libry št. čili 1 libra št. 1311/13 šilinku; tržní hodnota je však 111/13 libry št. čili 1 libra št. 1612/13 šilinku. Kdyby tržní hodnota klesla tak, že by kategorie I A už neposkytovala žádnou rentu, tj. kdyby klesla na cenu nákladů v I A, tj. na 1 libru št. 162/3 šilinku čili na 15/6 libry št. čili na 110/12 libry št., musela by už poptávka značně stoupnout, aby II B použila celého svého kapitálu; v I A by se totiž mohlo pokračovat v těžbě, jelikož poskytuje obvyklý zisk. Trh by už nemusel pojmout navíc o 321/2 tuny, nýbrž o 921/2 tuny, tj. místo 200 tun by musel absorbovat 2921/2 tuny, tj. téměř o polovinu víc. To už je velmi značný vzestup. To znamená, že má-li být vzestup nabídky mírný, musí tržní hodnota klesnout tak, aby I A byla vytlačena z trhu. To znamená, že tržní cena by musela klesnout pod cenu nákladů v kategorii I A, tj. pod 110/12 libry št., řekněme na 19/12 libry št. čili na 1 libru št. 15 šilinků. I potom by však byla stále ještě značně vyšší než cena nákladů v kategorii II B.

K tabulkám A a B připojíme tedy ještě tři tabulky C, D a E. V tabulce C předpokládáme, že poptávka vzrůstá, takže všechny kategorie uvedené v tabulkách A a B mohou pokračovat ve výrobě, ale při tržní hodnotě B, při níž I A ještě poskytuje rentu. V tabulce D předpokládáme, že poptávka je dost velká, aby třída I A už neposkytovala rentu, avšak stále ještě poskytovala obvyklý zisk. A v tabulce E předpokládáme, že cena klesne natolik, že třída I A je vytlačena z trhu, ǁ572ǀ zároveň však tento pokles ceny vede k tomu, že trh absorbuje dodatečných 321/2 tuny třídy II B.

Případ. který se předkládá v tabulkách A a B, je možný. Je možné, že I A při zmenšení renty z 10 liber št. na necelých 16 šilinků stáhne svou půdu z této sféry využití a pronajme ji pro jiný způsob využití, v níž může vynášet vyšší rentu. V tomto případě by však byla II B v důsledku toho, co jsme uvedli výše, přinucena stáhnout polovinu svého kapitálu, kdyby se trh utvořením nové tržní hodnoty nerozšířil.

C

Kategorie
Kapitál
Absolutní
renta
Počet
tun
Tržní
hodnota tuny
Individuální
hodnota tuny
Tržní hodnota
celého produktu
Renta
Diferemciální
renta
£
£
 
£
£
£
£
£
I           
II           
III           
IV           
100
100
100
100
  10/13
10         
10         
10         
60
65
75
921/2
111/13
111/13
111/13
111/13
2        
111/13  
13/5    
111/37  
  11010/13
120    
  13816/13
  17010/13
10/13
-593/13
0
+186/23
  506/13
Celkem
400
3010/13   
2921/2
   
540    
 
  693/13

D

Kategorie
Kapitál
Absolutní
renta
Tržní
hodnota tuny
Cena
nákladů
Počet
tun
Tržní hodnota
celého produktu
Diferemciální
renta
£
£
£
£
 
£
£
I           
II           
III           
IV           
100
100
100
100
   0
      91/6
10
10
111/13
111/13
111/13
111/13
15/6
[19/13]
[17/15]
[17/37]
60
65
75
    921/2
110    
1191/6
1371/2
1697/12
      0(-)    
-(skryta)
+171/2
+497/12
Celkem
400
   291/6
 
 
     2921/2
5361/4  
  671/12

E

Kategorie
Kapitál
Absolutní
renta
Tržní
hodnota tuny
Cena
nákladů
Počet
tun
Tržní hodnota
celého produktu
Diferemciální
renta
£
£
£
£
 
£
£
II           
III           
IV           
100
100
100
      33/4
10
10
13/4
13/4
13/4
19/13
[17/15]
[17/37]
65
75
    921/2
    1133/4    
1311/4
1617/8
      -(není tu)    
+111/4
+417/8
Celkem
300
   233/4
 
 
 2321/2
4067/8 
+531/8

ǁ573ǀ Dáme nyní tabulky A, B, C, D a E do jedné souhrnné tabulky, ale tak, jak se to mělo udělat hned na začátku. Kapitál, Celková hodnota, Celkový produkt, Tržní hodnota tuny, Individuální hodnota, Diferenciální hodnota,[66] Cena nákladú, Absolutní renta, Absolutní renta v tunách, Diferenciální renta, Diferenciální renta v tunách, Celková renta. A potom součty všech kategorií v každé tabulce.[67]

[Souhrnná tabulka]


[Kateg-
orie]
K
Kapitál
£
PT
Počet
tun
THCP
Tržní
hodnota
celkového
produktu
£
TH
Tržní
hodnota
tuny
IH
Individuální
hodnota
tuny
DH
Diferenciální
hodnota
tuny
CN
Cena
nákladů
na tunu
AR
Absolutní
renta
£
DR
Diferen-
ciální
renta
£
AR v t
Absolutní
renta
v tunách
DR v t
Diferen-
ciální
renta
v tunách
CR
Celková
suma
renty
£
CR v t
Celková
suma
renty
v tunách
A       I
        II
       III
100
100
100
60
65
75
120
130
150
2£ [=40 šil.]
2£ [=40 šil.]
2£ [=40 šil.]
2£ [=40 šil.]
111/13£ =1£ 1612/13 šil.
13/4£ =1£ 12 šil.
0
2/13£ =31/11 šil.
2/5£ =8 šil.
15/6£ =1£ 162/3 šil.
19/13£ =1£ 1311/13 šil.
17/15£ =1£ 91/3 šil.
10
10
10
  0
10
30
5
5
5
0
5
15  
10
20
40
  5
10
20
   Celkem

B     II
      III
      IV
300

  50
100
100
200

321/2
75    
921/2
400

60
1386/13
17010/13


111/13£ =1£ 1612/13 šil.
111/13£ =1£ 1612/13 šil.
111/13£ =1£ 1612/13 šil.


111/13£ =1£ 1612/13 šil.
13/5£ =1£ 12 šil.
111/37£ =1£ 535/37 šil.


0
16/65£ =412/13 šil.
264/481£ =10470/481 šil.


19/13£ =1£ 1311/13 šil.
17/15£ =1£ 931/3 šil.
17/37£ =1£ 329/37 šil.
30

  5
10
10
40

  0
186/13
5010/13
15

217/24
55/12
55/12
20

0
10
271/2
70

5
286/13
6010/13
35

217/24
155/12
3211/12
   Celkem

C     I
      II
     III
     IV
250

100
100
100
100
200

60
65 
75 
921/2
3693/13

11010/13
120
1386/13
17016/13


111/13£ =1£ 1612/13 šil.
111/13£ =1£ 1612/13 šil.
111/13£ =1£ 1612/13 šil.
111/13£ =1£ 1612/13 šil.


2£ = 40 šil.
111/13£ =1£ 1612/13 šil.
13/5£ =1£ 12 šil.
111/37£ =1£ 535/37 šil.


- 2/13£ = - 31/13 šil.
0
+16/65£ = +412/13 šil.
+264/481£ = +10470/481 šil.


15/6£ =1£ 162/3 šil.
19/13£ =1£ 1311/13 šil.
17/15£ =1£ 91/3 šil.
17/37£ =1£ 329/37 šil.
25

10/13£ =155/13 šil.
10
10
10
693/13

  0
0
186/13
5010/13
1313/24

    5/12
55/12
55/12
55/12
371/2

0
0
10
271/2
943/13

10/13£ =155/13 šil.
10
286/13
6010/13
511/24

    5/12
55/12
155/12
3211/12
   Celkem

D     I
      II
     III
     IV
400

100
100
100
100
2921/2

60
65 
75 
921/2
540

110    
1191/2
1371/2
1697/13


15/6£ =1£ 1612/13 šil.
15/6£ =1£ 1612/13 šil.
15/6£ =1£ 1612/13 šil.
15/6£ =1£ 1612/13 šil.


2£ = 40 šil.
111/13£ =1£ 1612/13 šil.
13/5£ =1£ 12 šil.
111/37£ =1£ 535/37 šil.


- 1/6£ = - 31/3 šil.
- 1/78£ = - 10/79 šil.
+7/32£ = +42/3 šil.
+119/220£ = +1080/111 šil.


15/6£ =1£ 162/3 šil.
19/13£ =1£ 1311/13 šil.
17/15£ =1£ 91/3 šil.
17/37£ =1£ 329/37 šil.
3010/13

0
91/6
10
10
693/13

0
0
171/2
497/12
162/3

0
5
55/11
55/11
371/2

0
0
96/11
271/22
100

0
91/6
271/2
597/12
541/6

0
5
15
321/2
   Celkem

E    II
     III
     IV
400

100
100
100
2921/2

65 
75 
921/2
5361/4

1133/4
1311/4
1617/8


13/4£ =1£ 15 šil.
13/4£ =1£ 15 šil.
13/4£ =1£ 15 šil.


111/13£ =1£ 1612/13 šil.
13/5£ =1£ 12 šil.
111/37£ =1£ 535/37 šil.


[- 5/52£] = - 112/33 šil.
[+ 3/20£] = + 3 šil.
[+73/148£] = +92/37 šil.


19/13£ =1£ 1311/13 šil.
17/15£ =1£ 91/3 šil.
17/37£ =1£ 329/37 šil.
291/6

33/4
10
10
671/12

0
111/4
417/8
1510/11

21/7
55/7
55/7
3613/22

0
63/7
2313/14
961/4

33/4
211/4
517/8
521/2

21/7
121/7
299/14
   Celkem
300
2321/2
4067/8
 
 
 
 
233/4
531/8
134/7
305/14
767/8
4313/14

ǁ575ǀ Vysvětlení k souhrnné tabulce.

Předpokládá se, že byl vynaložen kapitál 100 (konstantní a variabilní kapitál) a že práce uvedená do pohybu tímto kapitálem přináší nadpráci (nezaplacenou práci), která se rovná 1/5 celkového zálohovaného kapitálu, čili nadhodnotu rovnající se 100/5. Rovná-Ii se tedy zálohovaný kapitál 100 librám št., musela by se hodnota celkového produktu rovnat 120 librám št. Dále se předpokládá, že průměrný zisk se rovná 10%, takže 110 liber št. tvoří cenu nákladů celkového produktu, v uvedeném příkladě uhlí. 100 liber št. kapitálu se přemění při dané míře nadhodnoty čili nadpráce v hodnotu 120 liber št., bez ohledu na to, zda se těží v bohatých nebo chudých dolech; zkrátka různá produktivita práce — ať je důsledkem různých přírodních podmínek práce, nebo různých společenských podmínek práce, nebo různých technologických podmínek — nemění nic na tom, že hodnota zboží se rovná množství práce, které je v nich zpředmětněno.

Říká-li se tedy, že hodnota produktu vytvořeného kapitálem 100 [liber št.] se rovná 120 [librám št.], neznamená to nic jiného, než že v produktu je obsažena pracovní doba zpředmětněná ve 100 [librách št.] kapitálu plus šestina [celkové] pracovní doby, kterou kapitalista neplatí, ale přivlastňuje si ji. Celková hodnota produktu se rovná 120 librám št. bez ohledu na to, zda kapitál 100 [liber št.] vyrábí v jedné kategorii dolů 60 tun a v nějaké jiné 65 nebo 75 nebo 921/2 tuny. Je však jasné, že hodnota jednotlivé alikvotní části produktu, ať už se měří v tunách jako zde, nebo v kvarterech, loktech atd., je podle produktivity práce úplně rozdílná. Abychom zůstali u naší tabulky (totéž platí pro každou jinou masu zboží, která je výsledkem kapitalistické výroby): hodnota 1 tuny se rovná 2 librám št., jestliže se celkový produkt kapitálu rovná 60 tunám; 60 tun stojí tedy 120 liber št., čili představuje pracovní dobti, která se rovná pracovní době zpředmětněné ve 120 librách št. Rovná-li se celkový produkt 65 tunám, rovná se hodnota jednotlivé tuny 1 libře št. 1612/13 šilinku čili 111/13 libry št.; rovná-li se 75 tunám, rovná se hodnota jednotlivé tuny 19/15 libry št. čili 1 libře št. 12 šilinkům; konečně rovná—li se 921/2 tuny, rovná se hodnota 1 tuny 111/37 libry št. čili 1 libře št. 535/37 šilinku. Protože celková masa zboží či tun vyrobených kapitálem 100 [liber št.] má vždy tutéž hodnotu rovnající se 120 librám št., neboť vždy představuje totéž celkové množství práce obsažené ve 120 librách št., právě proto je hodnota každé jednotlivé tuny různá a závisí na tom, zda se táž hodnoti zračí v 60, 65, 75 nebo v 921/2 tuny, tj. závisí na různosti produktivity práce. Tato různost produktivity práce právě působí, že totéž množství práce se zračí jednou v menší, podruhé ve větší celkové mase zboží, a tudíž každá jednotlivá alikvotní část této celkové masy obsahuje jednou větší, podruhé menší absolutní množství vynaložené práce, tj. má podle toho jednou větší, podruhé menší hodnotu. Právě tato různá hodnota jednotlivých tun, podle toho, zda je kapitál 100 liber št. vložen do bohatších nebo do chudších dolů, tj. podle toho, jaká je produktivita práce, figuruje v tabulce jako individuální hodnota jednotlivé tuny.

Není proto nic nesprávnějšího než představa, že jestliže hodnota jednotlivého zboží při rostoucí produktivitě práce klesá, stoupá celková hodnota produktu vyrobeného určitým kapitálem — například kapitálem 100 liber št. —‚ protože se zvětšuje masa zboží, v níž se tato celková hodnota zračí. Hodnota jednotlivého zboží klesá přece jen proto, že celková hodnota — celkové množství vynaložené práce — se zračí ve větší mase užitných hodnot, produktů, takže tedy na jednotlivý produkt připadá menši alikvotní část celkové hodnoty (čili vynaložené práce), a to jen v té míře, v níž jednotlivý produkt pohlcuje menší množství práce, tj. v níž na něj připadá menší část celkové hodnoty.

Původně jsme zkoumali jednotlivé zboží jako výsledek a přímý produkt určitého množství práce. Nyní, kdy zboží vystupuje jako produkt kapitalistické výroby, mění se věc formálně takto:

Vyrobená masa užitných hodnot představuje určité množství pracovní doby rovnající se množství pracovní doby obsažené v kapitálu (konstantním a variabilním) spotřebovaném při její výrobě plus nezaplacené pracovní době, kterou si přivlastnil kapitalista. Rovná-li se pracovní doba obsažená v kapitálu v peněžním vyjádření 100 librám št., obsahuje-li těchto 100 liber št. kapitálu 40 liber št. kapitálu vynaloženého na mzdu a činí-li nadbytečná pracovní doba 50 % variabilního kapitálu, tj. je-li míra nadhodnoty 50 %, rovná se hodnota celkové masy zboží vyrobené kapitálem 100 liber št. 120 librám št. Aby zboží mohla obíhat, musí se jejich směnné hodnoty, jak jsme viděli v první části tohoto spisu,[68] předtím přeměnit v cenu, tj. musí být vyjádřeny v penězích. Tudíž, ǁ576ǀ není-li celkový produkt jen jediným nedělitelným předmětem (jako například dům), v němž se zračí celý kapitál, není-li jen jediným zbožím, jehož cena se pak — podle předpokladu — rovná 120 librám št., tj. celkové hodnotě vyjádřené v penězích, pak musí kapitalista, dříve než vrhne zboží na trh, nejprve vypočítat cenu jednotlivého zboží. Cena je tu peněžním vyjádřením hodnoty.

Podle různé produktivity práce rozdělí se nyní celková hodnota 120 liber št. na více nebo méně produktů a hodnota jednotlivého produktu se tedy podle toho bude — proporcionálně — rovnat větší nebo menší alikvotní části 120 liber št. Výpočet je velmi jednoduchý. Například, rovná-li se celkový produkt 60 tunám uhlí, rovná se 60 tun 120 librám št. a 1 tuna se rovná 120/60 libry št., tj, 2 librám št.; rovná-li se produkt 65 tunám, rovná se hodnota jednotlivé tuny 120/65 libry št., tj. 111/13 libry št., čili 1 libře št. 1612/13 šilinku (1 libře št. 16 šilinkům 11/13 pence); rovná-li se produkt 75 tunám, rovná se hodnota jednotlivé tuny 120/75 libry št., tj. 1 libře št. 12 šilinkům; rovná-li se 921/2 tuny, rovná se hodnota jedné tuny 111/37 libry št., tj. 1 libře št. 535/37 šilinku. Hodnota (cena) jednotlivého zboží se tedy rovná celkové hodnotě produktu dělené celkovým počtem výrobků, které se měří mírami, jež jim podle jejich užitných hodnot přísluší: tunami (jako v uvedeném případě), kvartery, lokty atd.

Rovná-li se tedy cena jednotlivého zboží celkové hodnotě masy zboží vyrobené kapitálem 100 liber št., dělené celkovým počtem jednotlivého zboží, rovná se celková hodnota ceně jednotlivého zboží násobené celkovým počtem jednotlivých zboží či ceně určité měrné jednotky zboží násobené celkovým počtem měrných jednotek obsaženým v celkové mase tohoto zboží. Dále, celková hodnota se skládá z hodnoty kapitálu zálohovaného na výrobu plus nadhodnoty; z pracovní doby obsažené v zálohovaném kapitálu plus nadbytečné pracovní doby přivlastněné kapitálem čili nezaplacené pracovní doby. Každá alikvotní část masy zboží obsahuje tedy nadhodnotu v témž poměru, v jakém obsahuje hodnotu. Podle toho, rozděluje-li se 120 liber št. na 60, 65, 75 nebo 921/2 tuny, rozděluje se na ně i 20 liber št. nadhodnoty. Rovná-li se počet tun 60, rovná-li se tedy hodnota jedné tuny 120/60, tj. 2 librám št. čili 40 šilinkům, je 1/6 z těchto 40 šilinků čili 2 liber št. tím podílem z nadhodnoty, který připadá na jednotlivou tunu, a rovná se 62/3 a šilinku; relativní poměr nadhodnoty v jedné tuně, která stojí 2 libry št., je stejný jako v 60 tunách, které stojí 120 liber šterlinků. Poměr nadhodnoty k hodnotě zůstává v ceně jednotlivého zboží stejný jako v celkové hodnotě celé masy zboží. V uvedeném případě každá jednotlivá tuna obsahuje z celkové nadhodnoty 20/60 = 2/6 = 1/3 libry št. čili 1/6 ze 40 šilinků, jak jsme ukázali výše. Nadhodnota jedné tuny násobená 60 se tedy také rovná celkové nadhodnotě, kterou kapitál vyrobil. Jestliže se část hodnoty, která připadá na jednotlivý produkt — alikvotní část celkové hodnoty — zmenší, protože se zvětšil počet [jednotlivých] produktů, tj. protože se zvýšila produktivita práce, zmenší se i ta část nadhodnoty, která připadá na jednotlivý produkt, ta alikvotní část celkové nadhodnoty, která je obsažena v každém jednotlivém produktu. To však nemá vliv na poměr nadhodnoty, nově vytvořené hodnoty, k zálohované a pouze reprodukované hodnotě. Ovšem, viděli jsme už,[69] že ačkoli produktivita práce neovlivňuje celkovou hodnotu produktu, přesto může zvětšit nadhodnotu, jestliže produkt vchází do spotřeby dělníka, jestliže se tedy zmenší normální mzda nebo, což je totéž, hodnota pracovní sily v důsledku poklesu ceny jednotlivých zboží nebo, což je totéž, daného množství zboží. Pokud větší produktivita práce vytváří relativní nadhodnotu, nezvětšuje celkovou hodnotu produktu, nýbrž tu část této celkové hodnoty, která představuje nadhodnotu, tj. nezaplacenou práci. Jestliže tedy při větší produktivitě práce připadá na jednotlivý produkt menší část hodnoty — protože celková masa zboží, v níž se hodnota zračí, se zvětšila — jestliže tedy cena jednotlivého produktu klesá, přesto, za právě uvedených podmínek, ta část této ceny, která představuje nadhodnotu, vzrůstá, tj. vzrůstá poměr nadhodnoty k reprodukované hodnotě ˂zde, protože se tu ještě nemluví o zisku, je vlastně třeba stále ještě mluvit především o poměru k variabilnímu kapitálu>. Ale je tomu tak jedině proto, že v celkové hodnotě produktu se v důsledku zvýšení produktivity práce zvýšila nadhodnota. Táž příčina — zvýšená produktivita práce —‚ která vede k tomu, že totéž množství práce se zračí ve větší mase produktů, a tudíž klesá hodnota alikvotní části této masy čili cena jednotlivého zboží, táž příčina zmenšuje hodnotu pracovní síly, a proto zvětšuje nadpráci čili nezaplacenou práci obsaženou v hodnotě celkového produktu, a tudíž i v ceně jednotlivého zboží. Ačkoli proto cena jednotlivého zboží klesá, ačkoli se celkové množství práce v něm obsažené, a proto i jeho hodnota zmenšuje, přesto se zvětšuje proporcionální součást této hodnoty, kterou tvoří nadhodnota; jinými slovy, v menším celkovém množství ǁ577ǀ práce, které vězí v jednotlivém zboží, je obsaženo větší množství nezaplacené práce než dříve, kdy byla práce méně produktivní a kdy tudíž byla cena jednotlivého zboží vyšší a celkové množství práce obsažcné v jednotlivém zboží větší. Ačkoli jedna tuna obsahuje v tomto případě méně práce, a je proto levnější, obsahuje víc nadpráce, a proto dává víc nadhodnoty.

Protože v konkurenci se všechno jeví v nesprávné, převrácené podobě, namlouvá si jednotlivý kapitalista: 1) že snížil svůj zisk z jednotlivého zboží, protože snížil jeho cenu, ale dosahuje většího zisku v důsledku zvětšení masy zboží (zde se to ještě plete se zvětšením masy zisku, které vyplývá ze zvětšení použitého kapitálu dokonce i při nižší míře zisku); 2) že sám stanoví cenu jednotlivého zboží a násobením určuje celkovou hodnotu produktu, kdežto původním procesem je dělení, a násobení nastupuje až v druhé řadě, přičemž toto dělení je jeho předpokladem. Vulgární ekonom nedělá ve skutečnosti nic jiného, než že tyto podivné představy kapitalisty, který je v zajetí konkurence, překládá do zdánlivě teoretičtější řeči a pokouší se svými konstrukcemi dokázat správnost těchto představ.

Nyní se však vraťme k naší tabulce.

Celková hodnota produktu čilí masy zboží vytvořené kapitálem 100 [liber št.] se rovná 120 librám št.; masa zboží může být velká nebo malá podle různého stupně produktivity práce. Cena nákladů tohoto celkového produktu, ať je jeho velikost jakákoli, se rovná 110 librám št., jestliže, jak předpokládáme, průměrný zisk je 10%. Přebytek hodnoty [nad cenou nákladů] celkového produktu, ať je jeho velikost jakákoli, se rovná 10 librám št., tj. 1/12 celkové hodnoty, tj. 1/10 zálohovaného kapitálu. Tento přebytek hodnoty nad cenou nákladů celkového produktu — těchto 10 liber št. — tvoří rentu. Je zřejmě zcela nezávislá na různé produktivitě práce, která je důsledkem různého stupně přirozené produktivity dolů, úrodnosti půdy — zkrátka toho prvku přírody, do něhož byl vložen kapitál 100 [liber št.] —‚ protože tento různý stupeň produktivity použité práce, který vyplývá z různého stupně produktivnosti přírodního činitele, nebrání tomu, aby celkový produkt měl hodnotu 120 liber št. a cenu nákladů 110 liber št., a tedy poskytoval přebytek hodnoty nad cenou nákladů ve výši 10 liber št. Konkurence kapitálů může způsobit Jen to, že cena nákladů zboží, která kapitalista vyrábí kapitálem 100 liber št. ve výrobě uhlí, v této zvláštní sféře výroby, se rovná 110 librám št. Tato konkurence však nemůže vést k tornu, že by kapitalista prodával svůj produkt za 110 liber št., ačkoli má hodnotu 120 liber št., k čemuž je donucován v ostatních odvětvích výroby. Vmísí se totiž do toho pozemkový vlastník a položí ruku na 10 liber št. Proto tuto rentu nazývám absolutní rentou. Proto tato renta zůstává v tabulce stále stejná, bez ohledu na to, jak se mění produktivnost uhelných dolů, a tudíž i produktivita práce. Při různých stupních produktivnosti dolů, a tudíž i produktivity práce se však nezračí ve stejném počtu tun. Neboť množství práce, obsažené v 10 librách št., se podle různé produktivity práce zračí ve větším nebo menším množství užitných hodnot, ve více nebo méně tunách. Zda se tato absolutní renta při různých stupních produktivnosti vždy zaplatí plně nebo jen zčásti, ukáže se při dalším rozboru tabulky.

Na trhu se však dále vyskytuje uhlí, které pochází z různě produktivních dolů, které jsem označil číslicemi I, II, III a IV, počínaje nejnižším stupněm produktivnosti. Tak například: v první kategorii je produktem kapitálu 100 liber št. 60 tun, ve druhé je produktem 65 tun atd. Stejně velký kapitál — 100 liber št., se stejným organickým složením a ve stejné sféře výroby — je tu tedy nestejně produktivní, protože stupeň produktivity práce je různý podle stupně produktivnosti dolu, druhu půdy, zkrátka podle přírodního činitele. Konkurence však vytváří jedinou tržní hodnotu pro tyto produkty, které mají různou individuální hodnotu. Sama tato tržní hodnota však nemůže být nikdy větší než individuální hodnota produktu nejméně produktivní třídy. Kdyby byla vyšší, dokazovalo by to jen to, že tržní cena převyšuje tržní hodnotu. Ale tržní hodnota musí vyjadřovat skutečnou hodnotu. Pokud jde o produkty jednotlivých tříd, je ovšem možné, že jejich [individuální] hodnota je vyšší nebo nižší než tržní hodnota. Je-li vyšší než tržní hodnota, je rozdíl mezi tržní hodnotou a jejich cenou nákladů menší než rozdíl mezi jejich individuální hodnotou a jejich cenou nákladů. Protože se však absolutní renta rovná rozdílu mezi jejich individuální ǁ578ǀ hodnotou a jejich cenou nákladů, nemůže v tomto případě tržní hodnota produktů vyrobených za těchto podmínek poskytovat celou absolutní rentu. Kdyby tržní hodnota klesla až na jejich cenu nákladů, neposkytovaly by tyto produkty vůbec žádnou rentu. Výrobci těchto produktů by nemohli platit žádnou rentu, protože [celková] renta je jen rozdíl mezi [tržní] hodnotou a cenou nákladů, a pro ně, individuálně, by tento rozdíl při dané tržní hodnotě odpadl. V tomto případě je rozdíl mezi jejich tržní hodnotou a individuální hodnotou záporný, tj. tržní hodnota se liší od jejich individuální hodnoty o zápornou veličinu. Rozdíl mezi tržní hodnotou a individuální hodnotou nazývám všeobecně diferenciální hodnotou. U zboží, u nichž platí uvedené podmínky, jsem dal před diferenciální hodnotu znaménko minus.

Je-li naproti tomu individuální hodnota produktů některé kategorie dolů (půdy) nižší než tržní hodnota, pak to znamená, že tržní hodnota je vyšší než jejich individuální hodnota. Hodnota vládnoucí ve výrobní sféře těchto produktů, čili tržní hodnota, poskytuje tedy přebytek nad jejich individuální hodnotou. Rovná-li se například tržní hodnota tuny 2 librám št., je diferenciální hodnota tuny, jejíž individuální hodnota se rovná 1 libře 12 šilinkům, 8 šilinků. A protože v té kategoríi, kde se individuální hodnota tuny rovná 1 libře št. 12 šilinkům, produkuje kapitál 100 liber št. 75 tun, rovná se celková diferenciální hodnota těchto 75 tun 8 šilinkům x 75, tj. 30 librám št. Tento přebytek tržní hodnoty celkového produktu této kategorie nad jeho individuální hodnotou, který vyplývá z relativně větší úrodnosti půdy nebo produktivnosti dolu, tvoří diferenciální rentu, protože cena nákladů zůstává pro kapitál stejná jako dříve. Tato diferenciální renta je větší nebo menší podle toho, je-li větší nebo menší přebytek tržní hodnoty nad individuální hodnotou, a sám tento přebytek je opět větší nebo menší podle relativně větší nebo menší produktivnosti té kategorie dolu nebo půdy, kde byl tento produkt vyroben, ve srovnání s tou méně produktivní kategorií, jejíž produkt má určující vliv na tržní hodnotu.

Konečně je ještě třeba poznamenat, že individuální cena nákladů produktů různých kategorií je různá. Například v kategorii, kde kapitál 100 liber št. dává 75 tun, rovnala by se cena nákladů jednotky zboží 1 libře 91/3 šilinku, protože celková hodnota se rovná 120 librám št. a celková cena nákladů 110 librám št.; a kdyby se tržní hodnota rovnala individuální hodnotě v této kategorii, tj. 1 libře št. 12 šilinkům, 75 tun prodaných za 120 liber št. by poskytlo rentu 10 liber št., přičemž 110 liber št. by představovalo jejich cenu nákladů.

Avšak individuální cena nákladů jednotlivé tuny je samozřejmě různá podle počtu tun, v kterých se zračí kapitál 100 liber št., čili podle individuální hodnoty jednotky produktu v různých kategoriích. Například vyrobí-li kapitál 100 liber št. 60 tun, rovná se hodnota tuny 2 librám št. a její cena nákladů se rovná 1 libře št. 162/3 šilinku, 55 tun by se rovnalo 110 librám št., čili ceně nákladů celkového produktu. Vyrobí-li naproti tomu kapitál 100 liber št. 75 tun, rovná se hodnota tuny 1 libře št. 12 šilinkům, její cena nákladů serovná 1 libře št. 91/3 šilinku, a z celkového produktu by 683/4 tuny stálo 110 liber št., tj. nahrazovalo by cenu nákladů. V témž poměru, v jakém se liší individuální hodnota, liší se i individuální cena nákladů, tj. cena nákladů jednotlivé tuny v různých kategoriích.

Ve všech pěti tabulkách se ukazuje, že absolutní renta se vždy rovná přebytku [individuální] hodnoty zboží nad jeho vlastní cenou nákladů; diferenciálni renta se naproti tomu rovná přebytku tržní hodnoty [zboží] nad jeho individuální hodnotou; celková renta, existuje-li kromě absolutní renty i diferenciální renta, se rovná přebytku tržní hodnoty nad individuální hodnotou plus přebytku individuální hodnoty nad cenou nákladů čili přebytku tržní hodnoty nad individuální cenou nákladů.

Protože zde jde jen o to, abych vyložil všeobecný zákon renty jako ilustraci své teorie o hodnotách a cenách nákladů, kdežto o pozemkové rentě hodlám detailně pojednat teprve tehdy ǁ579ǀ‚ až se budu ex professo zabývat rozborem pozemkového vlastnictví, vylouěil jsem všechny okolnosti, které věc komplikují: tudíž vliv polohy dolů nebo druhů půdy; různý stupeň produktivnosti dávek kapitálu používaných v témž dolu nebo na témž druhu půdy; vzájemný poměr rent, které dávají různá odvětví téže výrobní sféry, například různá odvětví zemědělství; vzájemný poměr rent, které dávají různá odvětví výroby, jež lze přeměnit z jednoho na druhé, například když se půda odejme zemědělství, aby se jí použilo ke stavbě domů atd. To všechno sem nepatří.

[3. Analýza tabulek]

Přejdeme nyní k rozboru tabulek. Ukazují, jak všeobecný zákon vysvětluje velkou rozmanitost kombinací, zatímco Ricardo, protože neznal všeobecný zákon renty, chápal i podstatu diferenciální renty jen jednostranně a snažil se proto násilnou abstrakcí zredukovat velkou rozmanitost jevů na jediný případ. Tabulky samy nemají ukazovat všechny možné kombinace, nýbrž jen nejdůležitější, zejména pro náš specifický účel.

[a.] K tabulce A [Poměr mezi individuální hodnotou v různých kategoriích a tržní hodnotou]

V tabulce A je tržní hodnota tuny uhlí určena individuální hodnotou tuny v kategorii I, kde je důl nejméně produktivní, kde je tedy nejnižší produktivita práce, a tudíž také nejmenší masa produktů, kterou přináší vložený kapitál 100 liber št., a kde je proto cena jednotky produktu (určená jeho hodnotou) nejvyšší.

Předpokládá se, že trh absorbuje 200 tun, ani více ani méně.

Tržní hodnota nemůže převyšovat hodnotu tuny z kategorie I, tj. hodnotu zboží vyrobeného za nejméně příznivých podmínek výroby. To, že kategorie II a III prodají tunu nad její individuální hodnotou, vysvětluje se tím, že jejich podmínky jsou příznivější než jiného zboží vyráběných v téže sféře (odvětví), a nenarušuje to tedy zákon hodnoty. Naproti tomu kdyby tržní hodnota byla vyšší než hodnota tuny v kategorii I, bylo by to možné jen proto, že produkt kategorie I by se prodávat bez jakéhokoli ohledu na tržní hodnotu nad svou hodnotou. Rozdíl mezi tržní hodnotou a [individuální] hodnotou se vůbec vyskytuje ne proto, že se produkty prodávají absolutně nad svou hodnotou, nýbrž jen proto, že hodnota, kterou má produkt celé sféry výroby, se může lišit od hodnoty jednotlivého produktu, tj. proto, že se pracovní doba nutná k výrobě celkového produktu — v daném případě 200 tun — může lišit od pracovní doby, během níž se vyrobí část těchto tun (v daném případě tun z kategorií II a III), zkrátka proto, že celkový produkt, který byl vytvořen, je produktem práce různých stupňů produktivity. Rozdíl mezi tržní hodnotou a individuální hodnotou produktu může proto souviset jen s různými stupni produktivity, při nichž určité množství práce vytváří různé části celkového produktu. Tento rozdíl nemůže nikdy znamenat, že hodnota se určuje nezávisle na množství práce, které se v této sféře vůbec používá. Kdyby tržní hodnota tuny převyšovala 2 libry št., bylo by to možné jen proto, že by kategorie I, nezávisle na svém vztahu ke kategoriím II a III, prodávala svůj produkt vůbec nad jeho hodnotou. V tomto případě by tržní cena v důsledku situace na trhu, tj. stavu poptávky a nabídky, převyšovala tržní hodnotu. Ale tržní hodnota, o kterou tu jde a které se tu podle předpokladu rovná tržní cena — nemůže převyšovat sama sebe.

V našem případě se tržní hodnota rovná hodnotě [produktu kategorie] I, která nadto dodává 3/10 celého produktu, který je na trhu, protože II a III dodávají jen tolik produktu, kolik je nutné k uspokojení celé poptávky, tj. k uspokojení dodatečné poptávky kromě té poptávky, kterou uspokojuje kategorie I. Kategorie II a III nemají tedy důvod, aby prodávaly svůj produkt pod 2 libry št., protože celý produkt se může prodat po 2 librách št. Nemohou prodávat svůj produkt ani ǁ580ǀ nad 2 libry št., protože kategorie I prodává tunu za 2 libry št.

Tento zákon, že tržní hodnota nemůže převyšovat individuální hodnotu produktu vyrobeného za nejhorších podmínek výroby, který však dodává část nutné nabídky, překrucuje Ricardo v tom smyslu, že tržní hodnota nemůže klesnout pod hodnotu tohoto produktu, že jí tedy musí být určována. Dále uvidíme, jak je to nesprávné.

Protože se v kategorii I tržní hodnota tuny a individuální hodnota tuny shoduje, představuje renta, kterou tato kategorie poskytuje, absolutní přebytek hodnoty produktu nad jeho cenou nákladů, absolutní rentu, rovnající se 10 librám št. Kategorie II poskytuje diferenciální rentu 10 liber št. a kategorie III diferenciální rentu 30 liber št., protože tržní hodnota [produktu kategorie] II, určená [produktem kategorie] I, poskytuje kategorii II přebytek 10 liber št. a kategorii III přebytek 30 liber št. nad individuální hodnotou jejich produktů, a proto i nad absolutní rentou 10 liber št., která představuje přebytek individuální hodnoty nad cenou nákladů. Kategorie II poskytuje tedy celkovou rentu 20 liber št. a kategorie III 40 liber št., protože tržní hodnota poskytuje přebytek 20, respektive 40 liber št. nad jejich cenou nákladů.

Předpokládáme, že se přechází od kategorie I, nejméně produktivní kategorie dolů, k produktivnější kategorii II a od ní pak k ještě produktivnější kategorii III. Kategorie II a III jsou sice produktivnější než I, ale uspokojují jen 7/10 celkové poptávky, a proto mohou svůj produkt prodávat, jak jsme právč vyložili, po 2 librách št., ačkoli jeho hodnota je jen 1 libra št. 16 šilinku, resp. 1 libra št. 12 šilinků. Je jasné, že dodává-li se určité množství produktu potřebné ke krytí poptávky, a přitom se odstupňuje produktivita práce, která uspokojuje různé části této poptávky, pak — a už se přitom postupuje tím nebo oním směrem — v obou případech bude tržní hodnota produktivnějších kategorií stoupat nad jejich individuální hodnotu; v jednom případě proto, že tržní hodnota je už určena méně produktivní kategorií, a jejich dodatečná nabídka není dost velká, aby dala nějaký podnět ke změně tržní hodnoty určené kategorií 1; ve druhém případě proto, že tržní hodnotu, kterou původně určovaly samy, tj. kterou určovaly kategorie III nebo II, určuje nyní kategorie I, která dodává dodatečnou nabídku, a to je možné jedině při vyšší hodnotě, která nyní určuje tržní hodnotu.

[b) Souvislost Ricardovy teorie renty s koncepcí klesající produktivnosti zemědělství.
Vztah změn v míře absolutní renty a změn míry zisku]

Ricardo by například v případě uvedeném v tabulce A řekl:

Vyjde se z kategorie III. Dodatečnou nabídku dodává nejdřív kategorie II. Konečně poslední dodatečnou nabídku, kterou trh potřebuje, dává kategorie I; a protože kategorie I může dát dodatečnou nabídku 60 tun jen za 120 liber št., po2 librách št. za tunu, ale trh tuto nabídku potřebuje, stoupne nyní tržní hodnota tuny, která původně činila I libru št. l2 šilinků a později 1 libru št. l612/13 šilinku, na 2 libry št. Avšak stejně správné je to i naopak: že vyjde-li se z kategorie I, která uspokojovala poptávku 60 tun po 2 librách št., ale kategorie II potom dodá dodatečnou nabídku, bude se produkt kategorie II prodávat za tržní hodnotu 2 libry št., ačkoli jeho individuální hodnota se rovná jen 1 libře št. 1612/13 šilinku, protože potřebných 125 tun lze, stejně jako dříve, dodat jedině tehdy, když kategorie I dodá svých 60 tun, jejichž hodnota je 2 libry št. za tunu. Stejně je tomu i v tom případě, když je nutná nová dodatečná nabídka 75 tun, avšak kategorie III dodá jen 75 tun, takže uspokojí jen dodatečnou poptávku, takže stejně jako dříve kategorie I musí dodat 60 tun po 2 librách št. Kdyby kategorie I kryla celou poptávku 200 tun, prodaly by se Za 400 liber št. Za tuto cenu se prodávají i nyní, protože kategorie II a III neprodávají své produkty za cenu, za kterou by mohly uspokojit dodatečnou poptávku 140 tun, ǁXII—581ǀ nýbrž za cenu, za kterou by ji mohla uspokojit kategorie I, která dodává jen 3/10 produktu. Celá masa požadovaného produktu, rovnající se 200 tunám, se tu prodává po 2 librách št. za tunu, protože 3/10 tohoto množství mohou být dodány jen po 2 librách št. za tunu, ať už se dodatečné části poptávky uspokojovaly v pořadí od kategorie III přes kategorii II ke kategorii I, nebo od kategorie I přes kategorii II ke kategorii III.

Ricardo říká: Vyjde-li se od produktů kategorií III a II, musí se jejich tržní hodnota zvýšit na hodnotu (podle Ricarda na cenu nákladů) produktu kategorie I, protože 3/10, které kategorie I dodává, jsou nutné pro uspokojení poptávky; jinými slovy jde zde o požadovanou masu produktů, a ne o individuální hodnotu zvláštních částí této masy. Avšak právě tak je správné, že vyjde-li se od kategorie I a kategorie II a III dodávají jen dodatečnou nabídku, budou 3/10, které dodává kategorie I, i nadále nutné, stejně jako dříve; určuje-li tedy kategorie I tržní hodnotu při sestupné linii, určuje ji z týchž důvodů i při vzestupné linii. Tabulka A nám tedy ukazuje nesprávnost Ricardova názoru, že diferenciální renta je podmíněna přechodem od produktivnějšího dolu nebo půdy k méně produktivním, tj. klesající produktivitou práce. Diferenciální renta je stejně slučitelná s opačným postupem, a tudíž s rostoucí produktivitou práce. Ať se postupuje jedním nebo druhým směrem, s podstatou a existencí diferenciální renty to nemá nic společného, je to historická otázka. Ve skutečnosti se vzestupná a sestupná linie budou křižovat, dodatečná poptávka bude uspokojována jednou přechodem k produktivnějšímu, jindy k méně produktivnímu druhu půdy, dolu, přírodnímu činiteli. Přitom se vždy předpokládá, že nabídka, kterou dodává přírodní činitel nové, odlišné kategorie — ať už je produktivnější nebo méně produktivní — se rovná jen dodatečné poptávkce, tj. nevyvolá žádnou změnu v poměru mezi poptávkou a nabídkou, a tudíž nevyvolá ani změnu v samé tržní hodnotě tehdy, lze-li ji uspokojit jen s většími náklady.

Tabulka A nám tedy od samého začátku odhaluje nesprávnost tohoto Ricardova základního předpokladu, který, jak je vidět na příkladu Andersona, nebyl nutný dokonce ani při nesprávném chápání absolutní renty.

Přechází-li se od III k II a od II k I — tj. v sestupné linii, při přechodu k přírodním činitelům se stále klesající produktivností — prodává zpočátku III, kde je vložen kapitál 100 liber št., své zboží za jeho hodnotu, za 120 liber št. To činí 1 libru št. 12 šilinků za tunu, protože III vyrábí 75 tun. Bude-li nutná dodatečná nabídka 65 tun, prodá II, kde je vložen kapitál 100 liber št., svůj produkt rovněž za jeho hodnotu, za 120 liber št. To dává 1 libru št. 1612/13 šilinku za tunu. A konečně, bude-li ještě nutná dodatečná nabídka 60 tun, kterou může dodat pouze kategorie I, prodá tato kategorie svůj produkt rovněž za jeho hodnotu, za 120 liber št., což činí 2 libry št. za tunu. Při tomto postupu by kategorie III, jakmile by se na trhu objevily produkty kategorie II, poskytovala diferenciální rentu 186/13 libry št., zatímco dříve poskytovala jen absolutní rentu 10 liber št. Kategorie II by poskytovala, jakmile by se na scéně objevily produkty kategorie I, diferenciální rentu 10 liber št. a diferenciální renta kategorie III by se zvýšila na 30 liber št.

Jestliže Ricardo nenachází při sestupu od kategorie III ke kategorii I u kategorie I už žádnou rentu, je tomu tak proto, že u kategorie III vycházel z toho, že žádná absolutní renta neexistuje.

Mezi vzestupnou a sestupnou linií je ovšem určitý rozdíl. Postupuje-li se od I k III, takže II a III dodávají jen dodatečnou nabídku, rovná se tržní hodnota i nadále individuální hodnotě produktu kategorie I, tj. 2 librám št. A je-li průměrný zisk, jak se zde předpokládá, 10 %, lze mít za to, že do jeho výpočtu vešla cena uhlí ([nebo] cena pšenice; místo tuny uhlí lze všude dosadit kvarter pšenice atd.), protože uhlí vchází jednak jako životní prostředek do spotřeby dělníků, jednak jako pomocná látka ve značné míře do konstantního kapitálu. Právě tak lze tedy předpokládat, že míra nadhodnoty by byla vyšší, a spolu s ní by byla větší i sama nadhodnota, a tudíž i míra zisku by byla vyšší než 10 %, kdyby kategorie I byla produktivnější čili kdyby hodnota tuny byla nižší než 2 libry št. Ale takto to také bylo, když se vycházelo od kategorie III. [Tržní] hodnota tuny uhlí se tehdy rovnala jen 1 libře št. 12 šilinkům; ǁ582ǀ jakmile se na trhu objevil produkt kategorie II, stoupla na 1 libru št. 1612/13 šilinku, a konečně, když se objevil produkt kategorie I, stoupla na 2 libry št. Lze tedy tvrdit — za předpokladu, že všechny ostatní okolnosti: délka nadpráce, další podmínky výroby atd. jsou stálé a nemění se — že když se pracovalo jen v kategorii III, míra zisku byla vyšší (míra nadhodnoty byla vyšší, protože jeden z prvků mzdy byl lacinější; už v důsledku vyšší míry nadhodnoty byla vyšší masa nadhodnoty, a tudíž i míra zisku; avšak kromě toho, když se takto změnila nadhodnota, míra zisku byla vyšší i proto, že jeden z prvků nákladů na konstantní kapitál byl nižší), že se snížila, když se objevil produkt kategorie II, konečně klesla na 10 %, na nejnižší stupeň, když se objevil produkt kategorie I. V tomto případě by se tedy mělo předpokládat, že míra zisku se rovnala (bez ohledu na naše výchozí údaje) například 12 %, když se obdělávala pouze kategorie III, že klesla na 11 %‚ když se na scéně objevila II, a že nakonec klesla na 10%, když se objevila I. V tomto případě by se absolutní renta u III rovnala 8 librám št., protože by cena nákladů byla 112 liber št., stoupla by na 9 liber št., jakmile by se na scéně objevila II, protože cena nákladů by se nyní rovnala 111 librám št., a konečně by se zvýšila na 10 liber št., protože by cena nákladů klesla na 110 liber št. Zde by tedy došlo ke změně v samé míře absolutní renty, a to v obráceném poměru ke změně míry zisku. Míra renty by progresívně stoupala, protože míra zisku by progresívně klesala. Míra zisku by však klesala v důsledku klesající produktivity práce v dolech, v zemědělství atd. a tomu odpovídajícího rostoucího zdražování životních prostředků a pomocných látek.

[c)] Rozbor vlivu změny v hodnotě životních prostředků a surovin (a tudíž i v hodnotě strojů)
na organické složení kapitálu

V uvedeném případě míra renty stoupala, protože míra zisku klesala. Klesala však proto, že nastala změna v organickém složení kapitálu? Bylo-li průměrné složení kapitálu 80 c + 20 v, zůstalo toto složení nezměněno? Předpokládá se, že normální pracovní den se nemění. V opačném případě může být vliv zdražení životnich prostředků paralyzován. Je tu třeba rozlišovat dvojí. Za prvé zdražení životních prostředků vedoucí k zmenšení nadpráce a nadhodnoty. Za druhé zdražení konstantního kapitálu: tak se může zvýšit hodnota pomocné látky, například uhlí; nebo, jde-li o pšenici, může se zvýšit hodnota jiného prvku konstantního kapitálu, semene, anebo se v důsledku zdražení pšenice může zvýšit cena nákladů nějaké jiné suroviny (materiálu). A konečně, jestliže produktem, který zdražil, bylo železo, měď atd., zvýšila se hodnota surovin některých odvětví průmyslu a surovin, z nichž se vyrábí zařízení (včetně sudů atd.) pro všechna odvětví průmyslu.

Na jedné straně se předpokládá, že nedošlo k žádné změně v organickém složení kapitálu; to znamená, že nedošlo k žádné změně ve způsobu výroby, kterou by se proti mase použitého konstantního kapitálu zmenšila nebo zvětšila masa živé práce, jež musí být vynaložena. I nadále je zapotřebí téhož počtu dělníků (nezmění-li se hranice normálního pracovního dne) na zpracování téže masy surovin s pomocí téhož množství strojů atd., anebo tam, kde nejsou suroviny na to, aby se uvedlo do pohybu totéž množství strojů, nástrojů atd. K tomuto prvnímu hledisku, které je třeba mít na zřeteli při organickém složení kapitálu, přistupuje ještě druhé hledisko, tj. změna v hodnotě prvků kapitálu, ačkoli jako užitné hodnoty se používají v týchž množstvích jako dříve. Tu je opět třeba rozlišovat tyto případy:

Za prvé: změna hodnoty se dotýká obou prvků — variabilního i konstantního kapitálu — ve stejné míře. Ale tak tomu v praxi nikdy nebývá. Zvýšení hodnoty určitých zemědělských produktů, jako pšenice atd., zdražuje mzdu (nutnou) i suroviny (například semena). Zdražení uhlí zvyšuje nutnou mzdu i hodnotu pomocných látek ve většině odvětví výroby. Nicméně v prvním případě dojde ke zvýšení mzdy ve všech odvětvích výroby a k zdražení surovin jen v některých. U uhlí je poměr, v němž vchází do mzdy, menší než poměr, v němž vchází do výroby. U celkového kapitálu by se tedy změna hodnoty uhlí a pšenice stěží mohla dotknout obou prvků kapitálu ve stejné míře. Avšak připusťme takový případ.

Dejme tomu, že hodnota produktu vyrobeného kapitálem 80c + 20v se rovná 120. U celkového kapitálu se hodnota produktu a jeho cena nákladů shodují. Rozdíl mezi hodnotou a cenou nákladů se u celkového kapitálu vyrovnává. Dejme tomu, že zvýšení hodnoty takového předmětu, jako je uhlí, který podle předpokladu vchází proporcionálně ve stejné míře do obou součástí kapitálu, způsobí u obou prvků zvýšení nákladů o 1/10. V tomto případě by bylo možné za 80c koupit už jen tolik zboží jako dříve [zhruba] za 70c a s 20v by bylo možné zaplatit jen tolik dělníků jako dříve [zhruba] s 18v. Čili, aby výroba mohla pokračovat v dřívějším měřítku, je nyní třeba vydat [zhruba] 90c a 22v. Hodnota produktu je stejně jako dříve 120, avšak výdaje teď činí 112 (90 konstantní kapitál a 22 variabilní kapitál). Zisk se tedy rovná 8 a to činí ze 112 jednu čtrnáctimi, tj. 71/7 %. Hodnota produktu, na jehož výrobu byl vynaložen kapitál 100, se tedy nyní rovná 1071/7.

V jakém poměru vchází nyní c a v do tohoto nového kapitálu? Dříve se mělo v : c jako 20 : 80, tj. jako 1:4; nyní se má jako 22 : 90 čili jako 11 : 45. 1/4 = 45/180; 11/45 = 44/180. To znamená, že variabilní kapitál se ǁ583ǀ proti konstantnímu zmenšil o 1/180. Abychom tedy dosáhli, v souladu s předpokladem, že zdražení uhlí atd. působí proporcionálně ve stejné míře na obě části kapitálu, musíme dosadit 88c + 22v. Hodnota produktu se totiž rovná 120; z toho se jako výdaje odečte 88 + 22 = 110. Zbývá 10 zisku. 22 : 88 = 20 : 80. Poměr mezi c a v by zůstal týž jako u starého kapitálu. Poměr v : c by byl stejně jako dříve 1:4. Avšak zisk 10 ze 110 se rovná 1/11, tj. 91/11 %. Má-li tedy výroba pokračovat ve stejném měřítku, je nutné vložit tam, kde se dříve používalo kapitálu 100, kapitál 110 a hodnota produktu se bude stejně jako dříve rovnat 120[70]. Jenže pro kapitál 100 bychom dostali organické složení 80c + 20v při hodnotě produktu 1091/11.

[Za druhé:] Kdyby se hodnota 80c v uvedeném případě nezměnila a změnila se jen hodnota v, takže místo 20v bychom měli 22v, pak by se dřívější poměr 20 : 80 čili 10 : 40 nyní změnil na 22 : 80 čili 11 : 40. Kdyby došlo k této změně, činil by kapitál 80c + 22v a hodnota produktu by se rovnala 120; tudíž výdaje 102 a zisk 18, tj. 1733/51%. Avšak 22:18 má se k sobě jako 2129/51: 1733/51. Jestliže 22v tvoří kapitál, který je nutné vynaložit na mzdu, aby se uvedl do pohybu konstantní kapitál v hodnotě 80, pak je nutné vynaložit 2129/51 na to, aby se uvedl do pohybu konstantní kapitál v hodnotě 7822/51. Při tomto poměru by mohlo z kapitálu 100 připadnout na stroje a suroviny jen 7822/51 a na mzdu by muselo připadnout 2129/51, zatímco dříve připadalo 80 na suroviny atd. a pouze 20 na mzdu. Hodnota produktu se nyní rovná 11733/51 a složení kapitálu: 7822/51c + 2129/51v. Avšak 2129/51 + 1733/51= 3911/51. Celková přidaná práce se při dřívějším složení rovnala 40; nyní se rovná 3911/51, čili je o 40/51 menší. K této změně nedošlo proto, že se změnila hodnota konstantního kapitálu, nýbrž proto, že je třeba zpracovat menší konstantní kapitál, tj. proto, že kapitálem 100 se může uvést do pohybu o něco méně práce než dříve, i když dráže zaplacené.

Jestliže tedy změna v některém prvku nákladů — v tomto případě jde o zdražení, o zvýšení hodnoty — vyvolá změnu jen ve mzdě (nutné), nastane toto: za prvé, míra nadhodnoty klesne; za druhé, při daném kapitálu lze použít méně konstantního kapitálu, méně surovin a strojů. Absolutní masa této části kapitálu se v poměru k variabilnímu kapitálu zmenšuje, což musí za jinak stejných okolností vždy vyvolat zvýšení míry zisku (zůstane-li hodnota konstantního kapitálu nezměněna). Masa konstantního kapitálu se zmenší, ačkoli jeho hodnota zůstane stejná. Avšak míra nadhodnoty a sama nadhodnota se snižuje, protože při klesající míře nadhodnoty nestoupá počet zaměstnaných dělníků. Míra nadhodnoty — nadpráce — klesá víc než míra poměru mezi variabilním a konstantním kapitálem. Aby se uvedla do pohybu stejná masa konstantního kapitálu, musí se totiž zaměstnat stejný počet dělníků jako dříve, tj. musí se použít téhož absolutního množství práce. Jenže z tohoto absolutního množství práce připadá víc na nutnou práci a méně na nadpráci. Totéž množství práce se tedy musí dráž zaplatit. Týž kapitál — například 100 — může tedy vynaložit méně na konstantní kapitál, protože musí vynaložit víc na variabilní kapitál, aby uvedl do pohybu menší konstantní kapitál. Pokles míry nadhodnoty tu nesouvisí se zvětšením absolutního množství práce, jehož určitý kapitál používá, čili se zvětšením počtu dělníků, jež zaměstnává. Sama nadhodnota tu tedy nemůže vzrůstat, když míra nadhodnoty klesá.

Zůstane-li tedy organické složení kapitálu nezměněno — pokud jeho součásti zkoumáme v materiální podobě, jako užitné hodnoty — není-li tedy změna tohoto složení způsobena změnou ve zpúsobu výroby uvnitř té sféry výroby, do které je kapitál vložen, nýbrž jen zvýšením hodnoty pracovní síly, a tudíž zvýšením nutné mzdy, což se rovná zmenšení nadpráce, čili snížení míry nadhodnoty, které v daném případě nemůže být ani úplně, ani zčásti paralyzováno zvětšením počtu dělníků zaměstnaných kapitálem dané velikosti — například 100 —, vyplývá pokles míry zisku prostě z poklesu samé nadhodnoty. Stejná příčina pak způsobuje změnu v organickém složení kapitálu. Tato změna vyplývá — při nezměněném způsobu výroby a při nezměněném poměru mezi použitými masami bezprostřední a akumulované práce — jen z toho, že se změnila hodnota (proporcionální hodnota) použitých mas bezprostřední a akumulované práce. Týž kapitál používá ǁ584ǀ méně bezprostřední práce v témž poměru, v němž používá méně konstantního kapitálu, avšak za toto menší množství práce platí víc. Může tedy používat jen méně konstantního kapitálu, protože menší množství práce, které uvádí do pohybu tento menší konstantní kapitál, absorbuje větší část celkového kapitálu. Aby uvedl do pohybu 78 jednotek konstantního kapitálu, musí nyní kapitalista vynaložit na variabilní kapitál například 22 jednotek, zatímco dříve stačilo 20v, aby uvedlo do pohybu 80c.

To je tedy případ, kdy se zdražení produktu podřízeného pozemkovému vlastnictví dotýká jen mzdy. Při zlevnění tohoto produktu by nastal opačný případ.

Vezměme však výše předpokládaný případ. Dejme tomu, že zdražení zemědělského produktu postihuje konstantní i variabilní kapitál proporcionálně ve stejné míře. Zde tedy podle předpokladu nenastává žádná změna v organickém složení kapitálu. Za prvé, není tu změna ve způsobu výroby. Totéž absolutní množství bezprostřední práce uvádí do pohybu stejné množství akumulované práce jako dříve. Poměr mezi těmito masami práce zůstává stejný jako dříve. Za druhé, není tu změna v hodnotovém poměru mezi akumulovanou a bezprostřední prací. Jestliže hodnota jedné z nich stoupá anebo klesá, mění sev témž poměru i hodnota druhé, takže poměr mezi nimi zůstává nezměněný. Předtím jsme však měli 80c + 20v, hodnota produktu se rovnala 120. Nyní máme 88c + 22v, hodnota produktu se rovná [rovněž] 120. To dává 10 na 110 čili 91/11 % zisku. Pro kapitál 80c + 20v činí tedy hodnota produktu 1091/11.

Dříve jsme měli:

Konstantní
kapitál
Variabilní kapitál
Nadhodnota
Míra zisku
Míra
nadhodnoty
        ——————————————————————————————————————————————————————
80
20
20
20 %
100 %

Nyní máme:

Konstantní
kapitál
Variabilní kapitál
Nadhodnota
Míra zisku
Míra
nadhodnoty
            —————————————————————————————————————————————————————
80
20
91/11
91/11 %
455/11 %

80c tu představuje menší množství surovin atd., 20v v témž poměru méně absolutní práce. Suroviny atd. se zdražily; množství surovin atd. koupených za 80 se proto zmenšilo, vyžaduje tudíž, protože způsob výroby zůstal beze změny, méně bezprostřední práce. Avšak toto menší množství bezprostřední práce stojí tolik, kolik předtím stálo větší množství bezprostřední práce, a zdražilo se přesně v téže míře — a tudíž se i zmenšilo v téže míře — jako suroviny atd. Kdyby se tedy nadhodnota nezměnila, klesla by míra zisku v téže míře, v níž se zdražily suroviny atd., v níž se změnil poměr hodnoty variabilního kapitálu k hodnotě konstantního kapitálu. Míra nadhodnoty však nezůstala stejná jako dříve, nýbrž změnila se v témž poměru, v jakém vzrostla hodnota variabilního kapitálu.

Vezměme [konkrétní] příklad.

Hodnota libry bavlny stoupla z 1 šilinku na 2 šilinky. Za 80 liber št. (předpokládejme zde, že stroje atd. se rovnají nule) se dříve mohlo koupit 1600 liber bavlny. Nyní se za 80 liber št. může koupit už jen 800 liber bavlny. Na upředení 1600 liber bavlny se dříve muselo vydat na mzdu 20 liber št., což odpovídá, řekněme, 20 dělníkům. Na upředení 800 liber je třeba jen 10 dělníků, protože způsob výroby zůstal nezměněn. Těchto 10 dělníků by dříve stálo 10 liber št., nyní stojí 20 liber t., právě tak jako 800 liber bavlny by předtím stálo 40 liber št. a nyní stojí 80 liber št. Dejme tomu, že zisk byl dříve 20%. Předpokládáme tedy toto:

 
Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
I  

II  
80 liber št. = 1600 liber bavlny

80 liber št. = 800 liber bavlny
20 liber št. = 20 dělníků

20 liber št. = 10 dělníků
20 liber št.

10 liber št.
100 %

80%
20 %

10 %
1600 liber příze

800 liber příze
1 šil. 6 pencí

2 šil. 9 pencí

Rovná-li se totiž nadhodnota, kterou vytvoří 20 dělníků, 20 librám št., pak nadhodnota, kterou vytvoří 10 dělníků, se rovná 10 librám št.; aby byla vyrobena, musí se však stejně jako dříve zaplatit 20 liber št., zatímco za dřívějších podmínek se platilo jen 10 liber št. Hodnota produktu, ǁ585ǀ libry příze, se zde musí v každém případě zvýšit, protože produkt obsahuje víc práce, akumulované práce (v bavlně, která vchází do libry příze) i bezprostřední práce.

Kdyby se zvýšila jen hodnota bavlny a mzda zůstala stejná, bylo by k upředení 800 liber bavlny zapotřebí stejně jako dříve jen 10 dělníků. Avšak těchto 10 dělníků by stálo také jen 10 liber št. Tudíž nadhodnota 10 liber št. by stejně jako dříve představovala míru nadhodnoty 100%. K upředení 800 liber bavlny je třeba 10 dělníků, na něž se vydává kapitál 10 liber št. Celkový vynaložený kapitál se tedy rovná 90 librám št. Přitom se stále předpokládá, že na 80 liber bavlny připadá 1 dělník. Tudíž na 800 liber připadá 10 dělníků a na 1600 liber 20 dělníků. Kolik liber bavlny by tedy nyní mohl upříst celkový kapitál 100 liber št.? Za 888/9 libry št. by se mohla nakoupit bavlna a 111/9 libry št. by se mohlo vydat na mzdu.

Poměr by pak byl:

 
Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
III  
888/9, libry št. = 8888/9 libry bavlny
111/9 libry št. = 111/9 dělníka
111/9 libry št.
100 %
111/9 %
8888/9 libry příze
2 šil. 6 pencí

V tomto případě nedochází ke změně v hodnotě variabilního kapitálu a míra nadhodnoty zůstává tedy nezměněna.

V případě I má se variabilní kapitál ke konstantnímu jako 20 : 80 = 1:4. V případě III má se ke konstantnímu kapitálu jako 111/9 : 888/9 = 1 : 8, poklesl tedy relativně o polovinu, protože hodnota konstantního kapitálu se zdvojnásobila. Týž počet dělníků upřede totéž množství bavlny, avšak kapitál 100 liber št. může nyní zaměstnat už jen 111/9 dělníka, zatímco za zbývající 888/9 libry št. lze koupit jen 8888/9 libry bavlny místo 1600 liber bavlny jako v případě I. Míra nadhodnoty zůstala táž. Přesto však v důsledku změny v hodnotě konstantního kapitálu nelze už s kapitálem 100 liber št. zaměstnat dřívější počet dělníků; poměr mezi variabilníma konstantním kapitálem se změnil. V důsledku toho klesne masa nadhodnoty a tím i zisk, protože tato nadhodnota se počítá stejně jako dříve na týž výdaj kapitálu. V prvním případě představoval variabilní kapitál (rovnající se 20 librám št.) 1/4 konstantního (20:80) a 1/5 celkového kapitálu. Nyní představuje už jen 1/8 konstantního kapitálu (111/9 : 888/9) a 1/9 (111/4 libry št.) ze 100 liber št., z celkového kapitálu. Avšak 100 % ze 100/5 čili z 20 se rovná 20, a 100 % ze 100/9 čili z 111/9 libry št. je jen 111/9 libry št. Při nezměněné mzdě čili nezměněné hodnotě variabilního kapitálu se tu absolutní velikost variabilního kapitálu zmenšuje, protože se zvýšila hodnota konstantního kapitálu. Proto klesá procentní podíl variabilního kapitálu a s ním i sama nadhodnota, její absolutní velikost, a tudíž i míra zisku.

Změna [v daném případě zvýšení] hodnoty konstantního kapitálu při nezměněné hodnotě variabilního kapitálu a nezměněném způsobu výroby (tudíž při témž poměru mezi použitými masami práce, surovin strojů) vyvolává tutéž změnu ve složení kapitálu, jako kdyby se hodnota konstantního kapitálu nezměnila, ale použila se větší masa [konstantního] kapitálu nezměněné hodnoty (a tudíž i větší suma hodnoty tohoto kapitálu) ve srovnání s kapitálem vynaloženým na práci. Nutným důsledkem toho je pokles zisku. (Jestliže hodnota konstantního kapitálu klesne, bude tomu naopak.)

Naproti tomu změna v hodnotě variabilního kapitálu (v daném případě vzestup) zvětšuje variabilní kapitál v poměru ke konstantnímu, tedy i procentní podíl variabilního kapitálu čili proporcionální podíl, který tvoří v celkovém kapitálu. Přesto tu míra zisku nestoupá, ale klesá. Je tomu tak proto, že způsob výroby zůstal beze změny. Používá se stejně jako dříve stejné masy živé práce, aby se totéž množství suroviny, strojů atd. přeměnilo v produkt. Zde, stejně jako ve výše uvedeném případě, se může s týmž kapitálem, se 100 [librami št.], ǁ586ǀ uvést do pohybu jen menší celková masa bezprostřední a akumulované práce, ale tato menší masa práce stojí víc. Nutná mzda stoupla. Větší část tohoto menšího množství práce nahrazuje nutnou práci, a tudíž menší část představuje nadpráci. Míra nadhodnoty klesla a zároveň s tím se zmenšil počet dělníků čili celkové množství práce ovládané týmž kapitálem. Variabilní kapitál se v poměru ke konstantnímu kapitálu, a proto i v poměru k celkovému kapitálu, zvětšil, ačkoli masa vynaložené práce se v poměru k mase konstantního kapitálu zmenšila. Proto nadhodnota klesá a s ní i míra zisku. Předtím klesla míra zisku proto, že při nezměněné míře nadhodnoty se zmenšil variabilní kapitál v poměru ke konstantnímu a tím i k celkovému kapitálu; jinými slovy, nadhodnota klesla proto, že při nezměněné míře nadhodnoty se zmenšil počet dělníků, klesl její násobitel. Tentokrát klesá míra zisku proto, že vzrůstá variabilní kapitál v poměru ke konstantnímu kapitálu, a tudíž i v poměru k celkovému kapitálu; ale tento vzrůst variabilního kapitálu je doprovázen zmenšováním masy použité práce (práce použité týmž kapitálem); jinými slovy, nadhodnota zde klesá proto, že pokles její míry je spojen se zmenšením množství použité práce. Zaplacená práce se v poměru ke konstantnímu kapitálu zvětšila, avšak celkové množství použité práce se zmenšilo.

Tyto změny v hodnotě působí tedy vždy na samu nadhodnotu, jejíž absolutní masa se v obou případech zmenšuje, protože se zmenšuje jeden z jejích dvou faktorů nebo se zmenšují oba tyto faktory zároveň; v jednom případě se zmenšuje proto, že se při stejné míře nadhodnoty zmenšuje počet dělníků, v druhém případě se zmenšuje proto, že se zmenšuje jak míra nadhodnoty, tak počet dělníků zaměstnaných na 100 jednotek kapitálu.

Konečně přicházíme k případu II, kde změna v hodnotě zemědělského produktu působí proporcionálně ve stejné míře na obě části kapitálu a kde tedy tato změna hodnoty není doprovázena změnou v organickém složení kapitálu.

Hodnoty libry příze se v tomto případě (viz zde) zvyšuje z 1 šilinku 6 pencí na 2 šilinky 9 pencí, protože nyní je produktem většího množství pracovní doby než dříve. Obsahuje sice právě tolik bezprostřední práce jako předtím (i když více zaplacené a méně nezaplacené), ale více akumulované práce. Změna v hodnotě bavlny z 1 šilinku na 2 šilinky vede k tomu, že do hodnoty libry příze vcházejí nyní místo 1 šilinku 2 šilinky.

Příklad II (viz zde) není však sestaven správně. Měli jsme:

 
Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
I  
80 liber št. = 1600 liber bavlny
20 liber št. = 20 dělníků
20 liber št.
100 %
20 %
1600 liber příze
1 šil. 6 pencí

Práce 20 dělníků se zračí ve 40 librách št. Polovina z toho je nezaplacená práce, tudíž nadhodnota je 20 liber št. Podle tohoto poměru vytvoří 10 dělníků [hodnotu] 20 liber št., z níž 10 liber št. bude tvořit mzdu a 10 liber št. nadhodnotu.

Kdyby se tedy hodnota pracovní síly zvýšila v témž poměru jako hodnota suroviny, tj. kdyby se zdvojnásobila, rovnala by se 20 librám št. pro 10 dělníků, podobně jako se předtím rovnala 20 librám št. pro 20 dělníků. V tomto případě by neexistovala žádná nadpráce. Jestliže se totiž hodnota, kterou vytvoří 20 dělníků, rovná v peněžním vyjádření 40 librám št., rovná se hodnota, kterou vytvoří 10 dělníků, v peněžním vyjádření 20 librám št. [tj. v případě II hodnotě celého variabilního kapitálu]. To není možné. V takovém případě by zmizela základna kapitalistické výroby.

Protože však změna v hodnotě konstantního a variabilního kapitálu má být stejná (proporcionálně), musíme tento případ sestavit jinak. Tedy dejme tomu, že hodnota bavlny se zvýší o 1/3; za 80 liber št. lze nyní koupit 1200 liber bavlny, zatímco dříve za ně bylo možno koupit 1600 liber bavlny. Dříve se 1 libra št. rovnala 20 librám bavlny čili 1 libra bavlny se rovnala 1/20 libry št., tj. 1 šilinku. Nyní se 1 libra št. rovná 15 librám bavlny, čili 1 libra se rovná 1/15 libry št., tj. 11/3 šilinku čili 1 šilinku 4 pencím. Dříve stál 1 dělník 1 libru št., nyní stojí 11/3 libry št. čili 1 libru 62/3 šilinku, tj. 1 libru št. 6 šilinků 8 pencí. U 15 dělníků to je 20 liber št. (15 liber št. + 15/3 libry št.). ǁ587ǀ Protože 20 dělníků vyrobí hodnotu 40 liber št., vyrobí 15 dělníků hodnotu 30 liber št. Z této hodnoty tvoří nyní 20 liber št. jejich mzdu a 10 liber št. se rovná nadhodnotě neboli nezaplacené práci.

Máme tedy:

 
Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
IV 
80 liber št. = 1200 liber bavlny
20 liber št. = 15 dělníků
10 liber št.
50 %
10 %
1200 liber příze
1 šil. 10 pencí

V tomto 1 šilinku 10 pencích je obsažen 1 šilink 4 pence za bavlnu a 6 pencí za práci.

Produkt se zdražil, protože bavlna je o 1/3 dražší. Avšak produkt se nezdražil o 1/3. Dříve, v případě I, se rovnat 18 pencím; kdyby se tedy zdražil o 1/3 stál by nyní 18 + 6 = 24 pencí, stojí však jen 22 pencí. Dříve bylo v 1600 librách příze obsaženo za 40 liber št. práce, tj. v 1 libře příze bylo obsaženo za 1/40 libry št. čili za 20/40 šilinku čili za 1/2 šilinku, tj. za 6 pencí práce. Nyní je v 1200 librách příze obsaženo za 30 liber št. práce, tj. v 1 libře příze za 1/40 libry št. čili za 1/2 šilinku, tj. za 6 pencí. Ačkoli práce se zdražila stejnou měrou jako surovina, zůstalo množství bezprostřední práce, které je obsaženo v 1 libře příze, stejné, i když je nyní v tomto množství více zaplacené a méně nezaplacené práce. Proto tato změna v hodnotě mzdy nemění nic na hodnotě libry příze, produktu. Na práci tu připadá stejně jako dříve jen 6 pencí, zatímco na bavlnu připadá nyní 1 šilink 4 pence místo 1 šilinku, jak tomu bylo dříve. Prodává-li se tedy zboží za svou hodnotu, změna v hodnotě mzdy nemůže vůbec vyvolat změnu v ceně produktu. Jenže dříve připadaly ze 6 pencí 3 pence na mzdu a 3 pence na nadhodnotu. Nyní připadají ze 6 pencí 4 pence na mzdu a 2 pence na nadhodnotu. Skutečně, 3 pence mzdy na 1 libru příze činí u 1600 liber příze 3 x 1600 pencí, tj. 20 liber št., a 4 pence na 1 libru příze činí u 1200 liber příze 4 x 1200 pencí, tj. 20 liber št. Avšak 3 pence za 15 pencí (1 šilink bavlna plus 3 pence mzdy) dávají v prvním případě 1/5 zisku, tj. 20 %. Naproti tomu 2 pence z 20 pencí (16 pencí bavlna plus 4 pence mzdy) dávají 1/10 čili 10 % zisku.

Kdyby v uvedeném příkladě cena bavlny zůstala stejná, měli bychom: Protože způsob výroby zůstává ve všech příkladech stejný, spřede 1 dělník 80 liber bavlny a 1 libra bavlny se bude opět rovnat 1 šilinku.

Nyní se kapitál rozpadá takto:

Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
731/3 libry št. = 14662/3 liber bavlny
262/3 libry št. (20 dělníků)
131/3 libry št.
50 %
131/3 %
14662/3 libry [příze]
16/11 šilinku

Tento výpočet není možný, protože spřede-li 1 dělník 80 liber [bavlny], spřede 20 dělníků 1600 liber, a ne 14662/3 libry, neboť se předpokládá, že způsob výroby zůstal stejný. Rozdílná odměna, kterou dělník dostane, nemůže na tomto faktu nic změnit. Příklad musí být tedy sestaven jinak.

 
Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
II  
75 liber št. = 1500 liber bavlny
25 liber št. (183/4 dělníků)
121/2 libry št.
50%
121/2 %
1500 liber příze
1 šil. 6 pencí

Z těchto 6 pencí připadají na mzdu 4 pence a na zisk 2 pence. 2 pence z 16 pencí [1 šilink bavlna plus 1 pence mzda][a] dávají 1/8, tj. 121/2 %.

A konečně kdyby zůstala hodnota variabilního kapitálu beze změny (1 dělník = 1 libře št.), zatímco by se hodnota konstantního kapitálu změnila, takže 1 libra bavlny by nestála 1 šilink, ale 1 šilink 4 pence čili 16 pencí, měli bychom:

 
Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
III 
844/19 libry št. = 12633/19 libry bavlny
1515/19 libry št. (=1515/19 dělníků)
1515/19 libry št.
5100%
1515/19 %
12633/19 libry příze
1 šil. 10 pencí

ǁ588ǀ Zisk by se rovnal 3 pencím. To je z 19 pencí přesně 1515/19 %.

Sestavme si nyní všechny čtyři případy vedle sebe, počínaje I, kde ještě nenastala změna hodnoty.

 
Konstantní
kapitál
Variabilní
kapitál
Nadhodnota
Míra
nadhodnoty
Míra
zisku
Produkt
Cena libry
příze
Zisk
I  
80 liber št. = 1600 liber bavlny
20 liber št. = 20 dělníků
20 liber št.
100 %
20 %
1600 liber příze
1 šil. 6 pencí
3 pence
II  
75 liber št. = 1500 liber bavlny
25 liber št. (183/4 dělníků)
121/2 libry št.
50%
121/2 %
1500 liber příze
1 šil. 6 pencí
2 pence
III 
844/19 libry št. = 12633/19 libry bavlny
1515/19 libry št. (=1515/19 dělníků)
1515/19 libry št.
100%
1515/19 %
12633/19 libry příze
1 šil. 10 pencí
3 pence
IV 
80 liber št. = 1200 liber bavlny
20 liber št. = 15 dělníků
10 liber št.
50 %
10 %
1200 liber příze
1 šil. 10 pencí
2 pence

Cena produktu se mění ve III a IV, protože se změnila hodnota konstantního kapitálu. Naproti tomu změna v hodnotě variabilního kapitálu nevede k žádné změně v ceně [produktu], protože absolutní množství bezprostřední práce se nemění, ale jen se různě rozděluje na nutnou práci a nadpráci.

Jak je tomu nyní v případě IV, kde se změna v hodnotě dotkla proporcionálně ve stejné míře konstantního i variabilního kapitálu kde hodnota obou vzrostla o 1/3?

Kdyby se zvýšila jen mzda (případ II), klesl by zisk z 20 % na 121/2, tj. o 71/2%. Kdyby se zvýšil jen konstantní kapitál (případ III), klesl by zisk z 20 % na 1515/19, tj. o 44/19 %. Protože v případě IV se zvyšují stejnou měrou mzda i hodnota konstantního kapitálu, klesá zisk z 20 % na 10 %‘ tj. o 10 %. Ale proč neklesá o 71/2 + 44/10, tj. o 1127/38, což je suma rozdílů II a III? Je ještě třeba vysvětlit si těchto 127/38; podle toho neměl zisk klesnout (v případě IV) na 10 % nýbrž na 811/38 %. Masa zisku je určena sumou nadhodnoty a tato suma je při dané míře nadpráce určena počtem dělníků. V případě I máme 20 dělníků a polovina jejich pracovní doby není zaplacena. V případě II představuje nezaplacenou práci jen 1/3 celkové práce, odtud pokles míry nadhodnoty; kromě toho se používá o 11/4 dělníků méně, je tu tedy i pokles počtu dělníků čili zmenšení celkové práce. V případě III je míra nadhodnoty opět stejná jako v případě I, polovina pracovního dne není zaplacena, avšak v důsledku zvýšení hodnoty konstantního kapitálu se počet dělníků zmenšuje z 20 na 1515/19, čili o 44/19. V případě IV se počet dělníků zmenšuje (po tom, co i míra nadhodnoty opět poklesla tak hluboko jako v případě II, tj. na 1/3pracovního dne) o 5 dělníků, tj. z 20 na 15. Ve srovnání s případem I se počet dělníků v případě IV zmenšuje o 5, ve srovnání s případem II se snižuje o 33/4 a ve srovnání s případem III o 15/19; avšak ve srovnání s případem I se nesnižuje o 11/4 + 44/19, tj. o 535/76. Jinak by se počet zaměstnaných dělníků v případě IV rovnal 1441/76.

Z toho vyplývá: změny v hodnotě zboží, která vcházejí do konstantního nebo variabilního kapitálu, nevyvolávají — při nezměněném způsobu výroby čili při nezměněném hmotném složení kapitálu (tj. při nezměněném poměru mezi použitou bezprostřední a akumulovanou prací) — žádnou změnu v organickém složení kapitálu, jestliže se proporcionálně ve stejné míře dotýkají variabilního i konstantního kapitálu, jako je tomu v případě IV (kde se například bavlna zdražuje ve stejné míře jako pšenice, kterou spotřebovávají dělníci). Míra zisku zde klesá (při rostoucí hodnotě konstantního a variabilního kapitálu) za prvé proto, že v důsledku zvýšení mzdy klesá míra nadhodnoty, a za druhé proto, že se snižuje počet dělníků.

Změna hodnoty — dotkne-li se jen konstantního nebo jen variabilního kapitálu — působí jako změna v organickém složení kapitálu a vyvolává stejnou změnu v hodnotovém poměru součástí kapitálu, ačkoli způsob výroby se nemění. Dotkne-li se změna hodnoty jen variabilního kapitálu, zvětší se variabilní kapitál v poměru ke konstantnímu kapitálu ǁ589ǀ i k celkovému kapitálu. Přitom se však v tomto případě zmenší nejen míra nadhodnoty, ale i počet zaměstnaných dělníků. Proto se v tomto případě (případě II) použije i méně konstantního kapitálu (jehož hodnota zůstane nezměněna).

Dotkne-li se změna hodnoty jen konstantního kapitálu, variabilní kapitál se zmenší v poměru ke konstantnímu kapitálu i k celkovému kapitálu. Ačkoli míra nadhodnoty zůstává nezměněna, masa nadhodnoty se zmenší, protože klesne počet zaměstnaných dělníků (případ III).

Konečně se může stát, že změna hodnoty se dotkne jak konstantního tak i variabilního kapitálu, ale v nestejné proporci. Tento případ stačí subsumovat pod případy uvedené výše. Například dejme tomu, že změna hodnoty se projeví u konstantního a variabilního kapitálu tak, že hodnota prvního se zvýší o 10 % a hodnota druhého o 5 %. Pak by nastal, pokud se zvýší oba o 5 % (jeden o 5 + 5, druhý o 5) případ IV. Pokud by se však konstantní kapitál kromě toho změnil o dalších 5 %, nastal by případ III.

Ve výše uvedených případech jsme předpokládali jen vzestup hodnoty. Při poklesu dochází k opačným účinkům. Například při přechodu od případu IV k případu I bylo by třeba zkoumat případ, kdy pokles hodnoty působí proporcionálně ve stejné míře na obě souěásti kapitálu. Pro ilustraci účinků, které vyvolá pokles hodnoty jen jedné součásti kapitálu, bylo by třeba příslušně pozměnit případy II a III. ǀ589ǁ

*

ǁ600ǀ K tomu, co jsem o vlivu změny hodnoty [surovin a životních prostředků] na organické složení kapitálu uvedl výše, poznamenávám ještě toto: u kapitálů v různých odvětvích výroby, je-li jinak jejich hmotné složení stejné, může tedy vyšší hodnota použitých strojů nebo materiálů způsobit rozdíl [v jejich organickém složení]. Kdyby například bavlnářský, hedvábnický, lnářský a vlnařský průmysl měly úplně stejné hmotné složení [kapitálu], pak by už sám rozdíl v hodnotě používaných materiálů způsobil, že by příslušné kapitály měly různé organické složení. ǀ600ǁ

[d) Změny celkové renty v závislosti na změně tržní hodnoty]

ǁ589ǀ Vraťme se k tabulce A. Jak jsme viděli, předpoklad, že míra zisku 10 % vznikla v důsledku poklesu zisku (protože zpočátku, když se obdělávala jen půda kategorie III, byla míra zisku vyšší, později, když se začala obdělávat půda kategorie II, klesla níž, než když se obdělávala jen půda kategorie III, avšak stále ještě převyšovala 10 %)‚ je možná správný, zejména v tom případě, jestliže tu skutečně byla sestupná linie; tento předpoklad však vůbec nevyplývá z rozdílu rent, z pouhé existence diferenciálních rent. Při vzestupné linii tento rozdíl rent naopak předpokládá, že míra zisku se po celou dobu nemění.

Tabulka B. Zde, jak již bylo vyloženo výše, konkurence kategorií III a IV nutí kategorii II, aby stáhla polovinu svého kapitálu. Při sestupně linii by se to jevilo naopak tak, že je třeba dodatečná nabídka jen 321/2 tuny, a že je tudíž třeba do kategorie II vložit jen kapitál 50 liber št.

Nejzajímavější na této tabulce je však toto: dříve se vkládalo 300 liber št. kapitálu, ale teď jen 250 liber št., tj. o 1/6 méně. Množství produktů však zůstalo stejné — 200 tun. Produktivita práce se tedy zvýšila a hodnota jednotlivého zboží se snížila. Právě tak se snížila i celková hodnota zboží — ze 400 liber št. na 3693/13 liber št. Tržní hodnota tuny se ve srovnání s A snížila z 2 liber št. na 1 libru št. 1612/13 šilinku, protože novou tržní hodnotu určuje individuální hodnota produktu kategorie II, a ne vyšší individuální hodnota produktu kategorie I, jak tomu bylo dříve. Přes všechny tyto okolnosti — zmenšení vloženého kapitálu, zmenšení celkové hodnoty produktu při nezměněné mase výroby, pokles tržní hodnoty, využívání úrodnějších kategorií — se renta kategorie B ve srovnání s A absolutně zvýšila o 243/13 libry št. (943/13 proti 70). Podíváme-li se, jak se na zvýšení celkové renty podílejí jednotlivé kategorie, zjistíme, že v kategorii II zůstala absolutní renta co do své míry stejná, protože 5 liber št. z 50 liber št. je 10 %, avšak její masa se zmenšila o polovinu, z 10 liber št. na 5 liber št., protože kapitál vložený do II B se zmenšil o polovinu, ze 100 liber št. na 50 liber št. Místo zvětšení sumy renty došlo v kategorii II B k jejímu zmenšeni o 5 liber št. Dále, v kategorii II B úplně odpadla diferenciální renta, protože tržní hodnota se nyní rovná individuální hodnotě produktu kategorie II. Z toho vyplývá dlší zmenšení celkové sumy renty o 10 liber št. Celkové zmenšení renty u kategorie II se tedy rovná 15 librám št.

V kategorii III je suma absolutní renty stejná, ale v důsledku snížení tržní hodnoty produktu zmenšila se i jeho diferenciální hodnota, a tím i diferenciální renta. Činila 30 liber št. Nyní činí už jen 186/13 libry št., tj. o 117/13 libry št. méně. V kategoriích II a III dohromady klesla tedy renta o 267/13 libry št. Zbývá nám tedy vysvětlit vzestup celkové sumy renty nikoli o 243/13 št., jak se to zdá na první pohled, nýbrž o 5010/13 libry št. Dále však v B ve srovnání s A absolutní renta I A odpadla zároveň se samou kategorií I. To znamená další snížení celkové sumy renty o 10 liber št. A tak je summa summarum zapotřebí vypořádat se s 6010/13 libry št. To je však celková suma renty nové kategorie IV B. Vzestup celkové sumy renty v B lze tedy vysvětlit rentou kategorie IV B. Absolutní renta kategorie IV B, stejně jako všech ostatních kategorií, se rovná 10 librám št. Diferenciální renta 5010/13 libry št. vyplývá však ǁ590ǀ z toho, že diferenciální hodnota produktu kategorie IV činí 10470/481 šilinku na tunu a je ji třeba násobit 921/2, protože to je počet tun této kategorie. Úrodnost kategorií II a III zůstala nezměněna; nejméně úrodná kategorie je úplně odstraněna, a přesto celková suma renty stoupá, protože diferenciální renta samé kategorie IV je v důsledku relativně větší produktivnosti této kategorie větší, než byla celková diferenciální renta A. Diferenciální renta nezávisí na absolutní produktivnosti obdělávaných kategorií, protože 1/2 II, III, IV [B] jsou úrodnější než I, II, III [A], a přesto je diferenciální renta z 1/2 II, III, IV [B] větší, než byla v I, II, III [A]. Je tomu tak proto, ženejvětší část dodávaného produktu — 921/2 tuny — dodává taková kategorie, u níž je diferenciální hodnota větší, než byla v kterékoli kategorii I, II, III v tabulce A. Je-li diferenciální hodnota některé kategorie dána, závisí ovšem absolutní suma její diferenciální renty na množství produktů této kategorie. Ale samo toto množství se už bere v úvahu při výpočtu a zkoumání tvorby diferenciální hodnoty. Protože kategorie IV vyrábí s kapitálem 100 liber št. 921/2 tuny — o nic víc ani méně — činí její diferenciální hodnota v tabulce B, kde se tržní hodnota rovná 1 libře št. 1612/13 šilinku za tunu, 10470/481 šilinku za tunu.

Celá suma renty v tabulce A činí 70 liber št. z kapitálu 300 liber št., tj. 231/3 %. Naproti tomu v tabulce B, vynecháme-li 3/13, činí 94 z 250, tj. 373/5%.

Tabulka C. Zde se předpokládá, že poté, co přistoupila kategorie IV a tržní hodnotu začala určovat kategorie II, poptávka nezůstane stejná jako v tabulce B, nýbrž s poklesem ceny vzroste, takže trh absorbuje celé dodatečné množství 921/2 tuny dodávané kategorií IV. Při ceně 2 libry št. za tunu by trh pohltil jen 200 tun; při ceně 111/13 libry št. poptávka vzroste na 2921/2 tuny. Bylo by nesprávné předpokládat, že hranice trhu zůstanou při ceně 111/13 libry št. za tunu nutně tytéž jako při ceně 2 liber št. za tunu. Naopak, s poklesem ceny se trh do určité míry rozšíří — dokonce i u tak všeobecného životního prostředku, jakým je pšenice.

To je jediná věc, kterou chceme u tabulky C především zdůraznit.

Tabulka D. Zde se předpokládá, že trh absorbuje 2921/2 tuny jedině tehdy, jestliže tržní hodnota klesne na 15/6 libry št., což je cena nákladů tuny v kategorii I, která tudíž nenese žádnou rentu, ale jen obvyklý zisk 10 %. To je případ, který Ricardo pokládá za normální a u kterého se tedy musíme zdržet déle.

Zde se, stejně jako v dosavadních tabulkách, zpočátku předpokládá vzestupná linie; později rozebereme týž proces při sestupné linii.

Kdyby kategorie II, III a IV dodávaly jen dodatečnou nabídku 140 tun, tj. dodatečnou nabídku, kterou trh absorbuje při ceně 2 liber št. za tunu, kategorie I by i nadále určovala tržní hodnotu.

Ale tak tomu není. Na trhu je ještě přebytek 921/2 tuny, vyrobený kategorií IV. Kdyby to byla přebytečná výroba, která absolutně převyšuje potřeby trhu, byla by kategorie I z trhu úplně vyřazena a kategorie II by musela polovinu svého kapitálu stáhnout jako v tabulce B. Pak by tržní hodnotu určovala kategorie II jako v tabulce B. Jenže předpokládáme, že klesne-li tržní hodnota níže, bude trh moci pohltit těchto 921/2 tuny. Jak bude tedy tento proces probíhat? Kategorie IV, III a 1/2 II absolutně ovládají trh. To znamená, že kdyby trh mohl pohltit absolutně jen 200 tun, vyřadily by tyto kategorie kategorii I z trhu.

Vezměme si však nejdříve faktický stav. Na trhu je 2921/2 tuny, zatímco dříve na něm bylo jen 200 tun. Kategorie II by prodávala svůj produkt za jeho individuální hodnotu, za 111/13 libry št., aby si zjednala místo na trhu a vytlačila z něho kategorii I, jejíž produkty mají individuální hodnotu 2 libry št. Protože však ani při této tržní hodnotě není místa pro 2921/2 tuny, vyvíjí kategorie IV a III tlak na kategorii II, dokud tržní cena neklesne na 15/6 libry št.; při této ceně najdou kategorie IV, III, II a I pro svoje produkty odbyt na trhu, který při této ǁ591ǀ tržní ceně pohltí celý produkt. Tímto poklesem ceny se nabídka s poptávkou vyrovnává. Jakmile dodatečná nabídka překročí hranice trhu, které má trh při staré tržní hodnotě, snaží se ovšem každá kategorie uplatnit na trhu celý svůj produkt tím, že vytlačuje produkt jiných kategorií. To se může stát jedině snížením ceny, a to snížením ceny na takovou úroveň, při níž všechny kategorie najdou odbyt. Je-li toto snížení ceny tak velké, že kategorie I, II atd. musejí prodávat zboží pod výrobními náklady[71], pak ovšem musejí svůj kapitál z výroby stáhnout. Ukáže-li se však, že k tomu, aby produkt byl přijatelný pro trh, nemusejí ceny klesnout tolik, může celý kapitál i nadále pracovat v dané sféře výroby při této nové tržní hodnotě.

Dále je však zřejmé, že za těchto okolností neurčují tržní hodnotu horší půdy I a II, nýbrž lepší půdy III a IV, a že tudíž renta z lepších druhů půdy určuje také rentu z horších půd, jak to u tohoto případu správně pochopil Storch.

Kategorie IV prodává za cenu, při níž může protlačit na trh celý svůj produkt a paralyzovat všechen tlak jiných kategorií. Tato cena je 15/6 libry št. Kdyby kategorie IV prodávala dráž, hranice trhu by se zúžily a proces vzájemného vytlačování by začal znovu.

Kategorie I určuje tržní hodnotu jedině za předpokladu, že dodatečná nabídka kategorie II atd. představuje jen takovou dodatečnou nabídku, kterou trh pohltí za tržní hodnotu produktu kategorie I. Je-li dodatečná nabídka větší, kategorie I je úplně pasívní a svým místem na trhu vyvolává jen reakci kategorií II, III a IV, dokud se cena nesníží natolik, že na trhu bude dost místa pro celý produkt. Tu se ukáže, že při této tržní hodnotě, kterou fakticky určuje kategorie IV, platí tato kategorie kromě absolutní renty ještě diferenciální rentu 497/12 libry št., že kategorie III platí kromě absolutní renty ještě diferenciální rentu 171/2 libry št., a že kategorie II naproti tomu neplatí žádnou diferenciální rentu, ale jen část absolutní renty, 91/6 libry št. místo 10 liber št., neplatí tedy celou sumu absolutní renty. Proč? Protože nová tržní hodnota 15/6 libry št. sice převyšuje cenu nákladů [produktu kategorie II], ale je nižší než jeho individuální hodnota. Kdyby se rovnala jeho individuální hodnotě, platila by kategorie II absolutní rentu 10 liber št., která se rovná rozdílu mezi individuální hodnotou a cenou nákladů. Protože však nová tržní hodnota je nižší než individuální hodnota produktu kategorie II — faktická renta, kterou platí, se rovná rozdílu mezi tržní hodnotou a cenou nákladů, avšak tento rozdíl je menší než rozdíl mezi jeho individuální hodnotou a jeho cenou nákladů —‚ platí kategorie II jen část své absolutní renty, 91/6 libry št. místo 10 liber št.

˂Faktická renta se rovná rozdílu mezi tržní hodnotou a cenou nákladů.˃

Absolutní renta se rovná rozdílu mezi individuální hodnotou a cenou nákladů.

Difenciální renta se rovná rozdílu mezi tržní hodnotou a individuální hodnotou.

Faktická čili celková renta se rovná absolutní rentě plus diferenciální rentě; jinými slovy rovná se přebytku tržní hodnoty nad individuální hodnotou plus přebytku individuální hodnoty nad cenou nákladů, tj. rovná se rozdílu mezi tržní hodnotou a cenou nákladů.

Rovná-li se tedy tržní hodnota individuální hodnotě, rovná se diferenciální renta nule a celková renta se rovná rozdílu mezi individuální hodnotou a cenou nákladů.

Je-li tržní hodnota větší než individuální hodnota, rovná se diferenciální renta přebytku tržní hodnoty nad individuální hodnotou, a celková renta se rovná této diferenciální rentě plus absolutní rentě.

Je-li tržní hodnota menší než individuální hodnota, ale větší než cena nákladů, je diferenciální renta zápornou veličinou; celková renta se tedy rovná absolutní rentě plus této záporné diferenciální rentě, tj. minus přebytku individuální hodnoty nad tržní hodnotou.

Rovná-li se tržní hodnota ceně nákladů, renta se vůbec rovná nule.

Abychom to všechno mohli sestavit do rovnic, označme absolutní rentu AR, diferenciální rentu DR, celkovou rentu CR, tržní hodnotu TH, individuální hodnotu IH a cenu nákladů CN. Dostaneme pak tyto rovnice:

ǁ592ǀ 1. AR = IH — CN = + y

2. DR = TH — IH = x

3. CR = AR + DR = TH — IH + IH — CN= y + x = TH — CN

Je-li TH > než IH pak TH - IH = + x. Tudíž: DR je kladnou veličinou a CR = y + x.

Pak TH - CN = y + x. Čili TH — y — x = CN. Čili TH = y + x + CN.

Je-li TH < než IH, pak TH - IH = — x. Tudíž DR je zápornou veličinou a CR = y — x.

Pak TH — CN = y — x. Čili TH + x = IH. Čili TH + x — y = CN. Čili TH = y — x + CN.

Je-li TH = IH, pak DR = 0, x = 0, protože TH — IH = 0.

Tudíž v tomto případě CR = AR + DR = AR + 0 = TH — IH + IH — CN = O + IH — CN = IH — CN; = TH - CN = + y.

Je-li TH = CN, pak CR čili TH — CN = 0.

Za předpokládaných okolností neplatí kategorie I rentu. Proč? Protože absolutní renta se rovná rozdílu mezi individuální hodnotou a cenou nákladů. Diferenciální renta se však rovná rozdílu mezi tržní hodnotou a individuální hodnotou. Zde se však tržní hodnota rovná ceně nákladů produktu kategorie I. Individuální hodnota v kategorii I se rovná 2 librám št. za tunu, tržní hodnota se rovná 15/6 libry št. Diferenciální renta v kategorii I se tedy rovná 15/6 libry št. minus 2 libry št., rovná se tudíž -1/6 libry št. Absolutní renta v kategorii I se však rovná 2 librám št. minus 15/6 libry št., tj. rozdílu mezi její individuální hodnotou a její cenou nákladů, tj. + 1/6 libry št. Protože faktická renta kategorie I se tedy rovná absolutní rentě (+1/6 libry št.) plus diferenciální rentě (-1/6 libry št.), rovná se + 1/6 libry št. -1/6 libry št., tj. nule. Kategorie I neplatí tedy ani diferenciální rentu, ani absolutní rentu, ale jen cenu nákladů. Hodnota jejího produktu se rovná 2 librám št.; prodává se však za 15/6 libry št., tj. 1/12 čili o 81/3 % pod svou hodnotou. Kategorie I nemůže prodávat dráže, protože neurčuje trh, ale trh určují v její neprospěch kategorie IV, III, II. Kategorie I může jen dodávat dodatečnou nabídku za cenu 15/6 libry št.

Tento fakt, že kategorie I neplatí rentu, vyplývá z toho, že tržní hodnota se rovná její ceně nákladů.

Tento fakt je však důsledkem:

Za prvé, relativní neúrodnosti kategorie I. Tato kategorie má dodat 60 dodatečných tun po 15/6 libry št. Předpokládejme, že by při kapitálu 100 liber št. nedávala pouze 60 tun, ale 64 tun, o 1 tunu méně než kategorie II. V tomto případě by stačilo vložit do kategorie I pouze 933/4 libry št. kapitálu, aby dodala 60 tun. Individuální hodnota 1 tuny z kategorie I by pak byla 17/8 libry št. čili 1 libra št. 171/2 šilinku a její cena nákladů 1 libra št. l43/8 šilinku. A protože tržní hodnota se rovná 15/6 libry št., tj. 1 libře št. 162/3 šilinku, rovnal by se rozdíl mezi cenou nákladů a tržní hodnotou 27/24 šilinku. To by pak při 60 tunách ǁ593ǀ dávalo rentu 6 liber št. 171/2 šilinku.

Kdyby tedy všechny okolnosti zůstaly nezměněny a kategorie I by byla o 1/15 (protože 60/15 = 4) úrodnější, než je, platila by ještě část absolutní renty, protože by existoval rozdíl mezi tržní hodnotou a její cenou nákladů, i když by byl menší než rozdíl mezi její individuální hodnotou a její cenou nákladů. Zde by tedy i nejhorší půda ještě nesla rentu, kdyby byla úrodnější, než je v našem případě. Kdyby kategorie I byla absolutně úrodnější, než je, byly by kategorie II, III a IV ve srovnání s ní relativně méně úrodné. Rozdíl mezi její individuální hodnotou a jejich individuálními hodnotami by byl menší. Že tedy nenese žádnou rentu, je způsobeno stejně tím, že sama není absolutně úrodnější, jako tím, že kategorie II, III a IV nejsou relativně méně úrodné.

Avšak za druhé: Dejme tomu, že produktivnost kategorie I je dána, a to 60 tun při kapitálu 100 liber št. Kdyby byly kategorie II, III a IV, a zvláště IV, která vstupuje na trh jako nový konkurent, nejen relativně vůči kategorii I, ale i absolutně méně úrodné, mohla by kategorie I poskytovat rentu, ačkoli tato renta by tvořila jen zlomek absolutní renty. Pohltí-li totiž trh 2921/2 tuny po 15/6 libry št., pohltil by při vyšší tržní hodnotě než 15/6 libry št. menší počet tun, například 280 tun. Ale každá tržní hodnota, která převyšuje 15/6 libry št., tj. výrobní náklady kategorie I, poskytuje v kategorii I rentu, která se rovná tržní hodnotě minus ceně nákladů produktu kategorie I.

Lze tedy právě tak říci, že kategorie I neposkytuje rentu v důsledku absolutní úrodnosti kategorie IV, protože dokud na trhu konkurovaly pouze kategorie II a III, rentu poskytovala, a byla by ji poskytovala, i když menší, i nadále, přestože se objevila kategorie IV, tj. přes dodatečnou nabídku, kdyby kategorie IV při vynaložení kapitálu 100 liber št. nevyráběla 921/2 tuny, ale jen 80 tun.

Za třetí: Předpokládali jsme, že absolutní renta při vynaložení kapitálu 100 liber št. se rovná 10 librám št., tj. 10 % z kapitálu čili 1/11 ceny nákladů, že se tedy v zemědělství hodnota produktu, vyrobeného kapitálem 100 liber št. rovná 120 librám št., z nichž 10 liber št. připadá na zisk.

Nesmíme si však myslet, že jestliže říkáme: „do zemědělství je vložen [variabilní] kapitál 100 liber št.“ a jestliže se 1 pracovní den rovná 1 libře št., že se tu opravdu vynakládá 100 pracovních dnů. Vůbec, jestližě se [variabilní] kapitál 100 liber št. rovná 100 pracovním dnům, pak [nově vytvořená hodnota se] nikdy [nerovná 100 pracovním dnům] ať už byl tento kapitál vložen do kteréhokoli odvětví výroby. Dejme tomu, že 1 libra št. zlata se rovná 1 pracovnímu dni o 12 hodinách, a že to je normální pracovní den. Vzniká první otázka: jaká je míra vykořisťování práce? To znamená, kolik z těchto 12 hodin pracuje dělník pro sebe, aby reprodukoval (jako ekvivalent) svou mzdu, a kolik pracuje pro kapitalistu zdarma? Jak velká je tedy pracovní doba, kterou kapitalista prodává, aniž za ni zaplatil, a která je tudíž zdrojem nadhodnoty, zdrojem zvětšení kapitálu? Rovná-li se tato míru 50 %‚ pracuje dělník 8 hodin pro sebe a 4 hodiny zdarma pro kapitalistu. Produkt se rovná 12 hodinám, tj. 1 libře št. (protože v 1 libře št. zlata je podle předpokladu obsaženo 12 hodin pracovní doby). Z těchto 12 hodin, rovnajících se 1 libře št., 8 hodin nahrazuje kapitalistovi mzdu [kterou zaplatil dělníkovi] a 4 tvoří jeho nadhodnotu. Na mzdu 131/3 šilinku připadá tedy nadhodnota 62/3 šilinku, čili na 1 libru št. vynaloženého kapitálu připadá nadhodnota 10 šilinků a na 100 liber št. tudíž 50 liber št. V tomto případě by se hodnota zboží vyrobeného s kapitálem 100 liber št. rovnala 150 librám št. Zisk kapitalisty záleží vůbec v tom, že prodává nezaplacenou práci obsaženou v produktu. Tím, že prodá to, co nebylo zaplaceno, vzniká normální zisk.

ǁ594ǀ Druhá otázka však zní takto: jaké je organické složení kapitálu? Ta část hodnoty kapitálu, která se skládá ze strojů atd. a surovin, se v produktu jen prostě reprodukuje, znovu se objevuje, zůstává beze změny. Tuto část kapitálu musí kapitalista zaplatit za její hodnotu. Vstupuje tedy do produktu jako daná, předem existující hodnota. Pouze za práci, kterou kapitalista používá, platí jen zčásti, ačkoli vchází do hodnoty produktu celá a kapitalista ji kupuje celou. Předpokládáme-li uvedenou míru vykořisťování práce, bude tedy velikost nadhodnoty u kapitálů stejné velikosti záviset na jejich organickém složenĺ. Jestliže se kapitál a rovná 80c + 20v, rovná se hodnota produktu 110 a zisk se rovná 10 (ačkoli v produktu vězí 50 % nezaplacené práce). Jestliže se kapitál b rovná 40c + 60v, rovná se hodnota produktu 130 a zisk se rovná 30, ačkoli v produktu opět vězí jen 50 % nezaplacené práce. Jestliže se kapitál c rovná 60c + 40v, rovná se hodnota produktu 120 a zisk se rovná 20 %, ačkoli v něm rovněž vězí 50 % nezaplacené práce. Máme tedy u těchto tří kapitálů rovnajících se 300 zisk celkem 10 + 30 + 20 = 60. To činí na 100 v průměru 20 %. Tohoto průměrného zisku dosahuje každý z těchto kapitálů, prodává-li zboží, které vyrobil, za 120 liber št. Kapitál a se složením 80c + 20v prodává svůj produkt o 10 liber št. nad jeho hodnotou, kapitál b se složením 40c + 60v prodává svůj produkt o 10 liber št. pod jeho hodnotou a kapitál c se složením 60c + 40v prodává svůj produkt za jeho hodnotu. V celkovém úhrnu se tato zboží prodávají za svou hodnotu: 120 + 120 + 120 = 360 liber št. A skutečně, hodnota produktů a + b + c = 110 + 130 + 120 = 360 librám št. Avšak ceny produktů jednotlivých kategorií jsou zčásti nad, zčásti pod a zčásti na téže úrovni jako jejich hodnoty, takže každá z těchto kategorií přináší zisk 20 %. Takto modifikované hodnoty zboží jsou jejich ceny nákladů, které konkurence neustále prosazuje jako střed přitažlivosti tržních cen.

U 100 liber št. vložených do zemědělství předpokládáme složení kapitálu 60c + 40v (což je ostatně pro v snad ještě příliš nízké), takže hodnota produktu se rovná 120. Avšak takováto hodnota by se rovnala ceně nákladů produktu průmyslu. Předpokládáme tedy v uvedeném případě, že průměrná cena produktu vyrobeného kapitálem 100 liber št. se rovná 110 librám št. Nyní řekneme: prodává-li se zemědělský produkt za svou hodnotu, jeho hodnota převyšuje o 10 liber št. jeho cenu nákladů. Vynáší pak rentu 10%, a to, že zemědělský produkt se na rozdíl od ostatních produktů neprodává v důsledku pozemkového vlastnictví za svou cenu nákladů, nýbrž za svou hodnotu, považujeme v kapitalistické výrobě za normální. Rovná-li se průměrný zisk 10 %, je složeni celkového kapitálu 80c + 20v. Předpokládáme, že zemědělský kapitál má složení 60c + 40v, čili že má takové složení, že se v něm vydává na mzdu— na bezprostřední práci — víc než v celkové sumě kapitálu vynaloženého v ostatních odvětvích výroby. To svědčí o relativně nižším stupni produktivity práce v tomto odvětví. Přesto v některých odvětvích zemědělství, například v dobytkářství, může být složení kapitálu 90c + 10v, tj. poměr v : c může být nižší než v celkovém průmyslovém kapitálu. Rentu však neurčuje toto odvětvi, nýbrž vlastní zemědělství, a to ta jeho část, která vyrábí hlavní životní prostředek, jako pšenici atd. Rentu v ostatních odvětvích zemědělství neurčuje složení ǁ595ǀ kapitálu vynaloženého v nich samých, nýbrž složení toho kapitálu, kterého se používá ve výrobě hlavního životního prostředku. Sama existence kapitalistické výroby předpokládá, že hlavní složkou životních prostředků je rostlinná, a ne živočišná potrava. Vzájemný poměr rent v různých odvětvích zemědělství je druhotná otázka, která nás tu nezajímá a nebereme ji tedy v úvahu.

Aby se tedy absolutní renta rovnala 10 %‚ předpokládáme, že všeobecné průměrné složení nezemědělského kapitálu je 80c + 20v a zemědělského kapitálu 60c + 40v.

Nyní vzniká otázka, zda by mělo vliv na případ předpokládaný v tabulce D, kdy kategorie I neplatí žádnou rentu, kdyby byl zemědělský kapitál složen jinak, například 50c + 50v nebo 70c + 30v. V prvním případě by se rovnala hodnota produktu 125 librám št., ve druhém případě 115 librám št. V prvním případě by rozdíl vyplývající z rozdílného složení nezemědělského kapitálu byl 15 liber št., v druhém 5 liber št. To znamená, že rozdíl mezi hodnotou zemědělského produktu a jeho cenou nákladů by byl v prvním případě o 50 % vyšší, než jsme předpokládali, v druhém případě o 50 % nižší.

Kdyby šlo o první případ, tj. kdyby se hodnota produktu vyrobeného kapitálem 100 liber št. rovnala 125 librám št., pak by se v tabulce A hodnota tuny z kategorie I rovnala 21/12 libry št. A to by byla tržní hodnota pro A, protože tržní hodnotu tu určuje kategorie I. Naproti tomu cena nákladů u I A by byla stejně jako dříve 15/6 libry št. Protože podle předpokladu lze 2921/2 tuny [v tabulce D] prodat jen po 15/6 libry št., neměla by uvedená změna v organickém složení zemědělského kapitálu žádný vliv na tu okolnost, že kategorie I D neposkytuje žádnou rentu; stejně by se tu nic nezměnilo ani v tom případě, kdyby složení zemědělského kapitálu bylo 70c + 30v, jinými slovy, kdyby rozdíl mezi hodnotou zemědělského produktu a jeho cenou nákladů byl jen 5 liber št., tj. jen polovina toho, co jsme předpokládali. Jestliže se tedy předpokládá, že cena nákladů, a tudíž i průměrné organické složení nezemědělského kapitálu (80c + 20v) je stálé, bylo by v tomto případě [pro kategorii I D] lhostejné, je-li složení zemědělského kapitálu vyšší nebo nižší, ačkoli tento rozdíl by byl důležitý pro tabulku A a ačkoli by to změnilo [ve všech tabulkách] absolutní rentu o 50 %.

Předpokládejme však nyní opačný případ: složení zemědělského kapitálu nechť je stejně jako dříve 60c + 40v a složení nezemědělského kapitálu nechť se mění. Místo 80c + 20v nechť je buď 70c + 30v, nebo 90c + 10v. V prvním případě by se průměrný zisk rovnal 15 librám št., čili byl by o 50 % vyšší než v případě předpokládaném dříve; ve druhém případě by se rovnal 5 librám št., čili byl by o 50 % nižší. V prvním případě by se absolutní renta rovnala 5 librám št. To by tedy opět nezpůsobilo žádnou změnu v případě I D. Ve druhém případě by se absolutní renta rovnala 15 librám št. Ani to by nezpůsobilo žádnou změnu v případě I D. Pro tento případ by to všechno tudíž bylo lhostejné, třebaže by to mělo velký význam pro tabulky A, B, C a E, tj. pro určení absolutní velikosti absolutní i diferenciální renty pokaždé, kdy nová kategorie — ať už ve vzestupné nebo sestupné linii — uspokojuje při staré tržní hodnotě jen nutnou dodatečnou nabídku.

Nyní však vzniká tato otázka:

Je tento případ D prakticky možný? A především, je to, jak se domnívá Ricardo, normální případ? Normální může být jen za těchto okolností:

Buď tehdy, když zemědělský kapitál má složení 80c + 20v, tj. stejné jako průměrné složení nezemědělského kapitálu, takže hodnota zemědělského produktu by se rovnala ceně nákladů nezemědělského produktu. Statisticky je to prozatím nesprávné. Předpoklad, že produktivita práce v zemědělství je relativně nižší, rozhodně odpovídá skutečnosti víc než Ricardův předpoklad, že se produktivita zemědělské práce progresívně absolutně zmenšuje.

ǁ596ǀ V kapitole I („O hodnotě“) Ricardo předpokládá, že v dolech na zlato a stříbro je průměrné složení kapitálu (mluví tu ovšem jen o fixním a oběžném kapitálu, my to však „opravujeme“). Za tohoto předpokladu by mohla v těchto dolech existovat vždy jen diferenciální renta, nikdy však absolutní renta. Sám tento předpoklad se opět zakládá na jiném předpokladu, že dodatečná nabídka dodávaná produktivnějšími doly je vždy vyšší než dodatečná nabídka, která je potřebná při staré tržní hodnotě. Je však absolutně nepochopitelné, proč by nemohlo právě tak dojít k opaku. Už pouhá existence diferenciální renty dokazuje, že dodatečná nabídka je možná i bez změny dané tržní hodnoty. Vždyť kategorie IV, III nebo II by neposkytovaly diferenciální rentu, kdyby neprodávaly své produkty za tržní hodnotu produktu kategorie I — ať už se tato tržní hodnota určuje jakkoli—tudíž za takovou tržní hodnotu, která se určuje nezávisle na absolutní velikosti nabídky těchto kategorií.

Anebo: případ D by musel být vždy normální, kdyby okolnosti v něm předpokládané byly vždy normální, tj. kdyby konkurence kategorií IV, III a II, a zvláště kategorie IV, vždy nutila kategorii I, aby prodávala svůj produkt pod jeho hodnotou o celou sumu absolutní renty, aby ho prodávala za cenu nákladů. Sama existence diferenciální renty v kategoriích IV, III a II dokazuje, že tyto kategorie prodávají svoje produkty za tržní hodnotu, která převyšuje jejich individuální hodnoty. Jestliže se Ricardo domnívá, že u kategorie I tomu tak nemůže být, je to jen proto, že předpokládá nemožnost absolutní renty, což zase vyplývá z toho, že předpokládá totožnost hodnoty a ceny nákladů.

Vezměme si případ C, kde 2921/2 tuny najde odbyt při tržní hodnotě 1 libry št. 1612/13 šilinku. A vyjděme, jako Ricardo, z kategorie IV. Dokud trh potřebuje jen 921/2 tuny, prodává kategorie IV tunu za 1 libru št. 535/37 šilinku, tj. prodává zboží vyrobené s kapitálem 100 liber št. za jeho hodnotu 120 liber št., což dává absolutní rentu 10 liber št. Proč má kategorie IV prodávat své zboží pod jeho hodnotou, za jeho cenu nákladů? Dokud je kategorie IV na trhu sama, nemohou jí kategorie III, II a I konkurovat. Už sama cena nákladů produktu kategorie III převyšuje hodnotu, která dává kategorii IV rentu 10 liber št., a ještě více ji převyšuje cena nákladů v kategoriích II a I. Kategorie III atd, by tedy nemohly kategorii IV konkurovat ani tehdy, kdyby tyto tuny prodávaly třeba za pouhou cenu nákladů.

Předpokládejme, že existuje jen jedna kategorie — nejlepší nebo nejhorší druh půdy, IV nebo I nebo III nebo II, to pro teorii nemá žádný význam —‚ předpokládejme, že tento druh půdy existuje jako prvek přírody, tj. jako prvek přírody vzhledem k dané mase kapitálu a práce, která je vůbec k dispozici a může být v tomto odvětví výroby pohlcena, takže tento druh půdy neklade žádné meze a je relativně neomezeným polem působnosti pro existující masu práce a kapitálu; předpokládejme tedy, že neexistuje žádná diferenciální renta, protože se neobdělávají půdy různé přirozené úrodnosti. Neexistuje tudíž žádná diferenciální renta (anebo jen docela mizivá). Předpokládejme dále, že neexistuje žádné pozemkové vlastnictví, takže je jasné, že neexistuje absolutní renta. Neexistuje tudíž vůbec žádná renta (protože, podle předpokladu, neexistuje ani diferenciální renta). To je tautologie. Vždyt existence absolutní pozemkové renty nejen předpokládá pozemkové vlastnictví, ale je předpokládaným pozemkovým vlastnictvím, tj. pozemkovým vlastnictvím, které je podmíněné a modifikované působením kapitalistické výroby. Tato tautologie ničím nepřispívá k řešení otázky, protože vznik absolutní pozemkové renty vysvětlujeme právě odporem, který pozemkové vlastnictví v zemědělství klade kapitalistickému vyrovnávání hodnot zboží na průměrné ceny. Odstraníme-li toto působení pozemkového vlastnictví — tento odpor, specifický odpor, na který naráží konkurence kapitálů v této oblasti činnosti — pak samozřejmě odstraníme i předpoklad existence pozemkové renty. Tento předpoklad ostatně sám sobě odporuje (jak to velmi dobře vidí pan Wakefield ve své teorii kolonizace[72]): na jedné straně rozvinutá kapitalistická výroba a na druhé straně neexistence pozemkového vlastnictví. Odkud by se v tomto případě brali námezdní dělníci?

K něčemu podobnému dochází v koloniích, dokonce i tehdy, když právně existuje pozemkové vlastnictví — pokud vláda rozdává půdu zdarma, jak tomu bylo zpočátku při anglické kolonizaci zámořských zemí — a dokonce i tehdy, když ǁ597ǀ vláda fakticky zavádí pozemkové vlastnictví tím, že prodává půdu, třebaže za mizivou cenu, jako je tomu ve Spojených státech (1 dolar nebo tak nějak za akr).

Zde je třeba rozlišovat dva typy kolonií.

Za prvé:jde o kolonie ve vlastním slova smyslu, jako například ve Spojených státech, v Austrálii atd. Masa kolonistů zabývajících se zemědělstvím, i když si z vlasti přináší větší nebo menší kapitál, není tu třídou kapitalistů, a ani jejich výroba není kapitalistická. Jsou to rolníci, kteří víceméně pracují sami a snaží se především o to, aby si zabezpečili vlastní živobytí, aby si pro sebe vyrobili životní prostředky; jejich hlavní produkt se tedy nestává zbožím a není určen pro obchod. Přebytek svých produktů nad tím, co sami spotřebují, prodávají, směňují za dovezené průmyslové zboží atd. Druhá, menší část kolonistů buduje na mořském pobřeží, na březích splavných řek atd. obchodní města. Ani tu nelze mluvit o kapitalistické výrobě. Ale i když se kapitalistická výroba začne postupně rozvíjet, takže pro farmáře, který sám na půdě pracuje a je jejím vlastníkem, se stává rozhodujícím prodej jeho produktů a zisk, který z tohoto prodeje dosahuje, i potom, pokud půda vystupuje proti kapitálu a práci v původní hojnosti, pokud tedy zůstává prakticky neomezenou oblastí činnosti, potud máme ještě stále první formu kolonizace, a proto se výroba nikdy neřídí potřebami trhu — tou či onou tržní hodnotou. Všechno, co kolonisté prvního druhu vyrobí nad svou bezprostřední spotřebu, vrhají na trh a prodávají za každou cenu, při níž získají víc než mzdu. Jsou a dlouhou dobu zůstávají konkurenty těch farmářů, kteří už vyrábějí víceméně kapitalisticky, a tak udržují tržní cenu zemědělského produktu neustále pod jeho hodnotou. Proto farmář, který obdělává půdu nejhoršího druhu, bude velmi spokojen, jestliže dosáhne průměrného zisku a jestliže si při prodeji farmy nahradí vložený kapitál, což se ve velké většině případů nestává. Zde tedy společně působí dvě podstatné okolnosti: za prvé, kapitalistická výroba ještě nevládne v zemědělství; za druhé, pozemkové vlastnictví, i když právně existuje, fakticky existuje stále ještě jen sporadicky a je vlastně ještě jen držbou půdy. Jinými slovy, ačkoli pozemkové vlastnictví právně existuje, není ještě — vzhledem k prvotnímu vztahu půdy k práci a ke kapitálu — schopné klást kapitálu odpor, není ještě schopno přeměnit zemědělství v takovou oblast činnosti, která na rozdíl od nezemědělských odvětví výroby klade vkládání kapitálu specifický odpor.

V koloniích druhého typu — v plantážích —‚ které se od samého počátku zaměřují na obchodní spekulace, na výrobu pro světový trh, existuje kapitalistická výroba, i když jen formálně, protože otroctví černochů vylučuje svobodnou námezdní práci, tj. samu základnu kapitalistické výroby. S pomocí černošských otroků tu však hospodaří kapitalisté. Způsob výroby, který zavádějí, nevznikl z otroctví, nýbrž se na ně naroubovává. V tomto případě je kapitalista a pozemkový vlastník jedna osoba. A prvotní existence půdy vzhledem ke kapitálu a k práci neklade vkládání kapitálu, a tudíž ani konkurenci kapitálů žádný odpor. Nevzniká zde ani třída farmářů odlišná od pozemkových vlastníků. Pokud trvá tento stav, nic nestojí v cestě tomu, aby cena nákladů regulovala tržní hodnotu.

Všechny tyto předpoklady nemají nic společného s těmi předpoklady, za nichž existuje absolutní pozemková renta, tj. s rozvinutou kapitalistickou výrobou na jedné straně, a na druhé straně s pozemkovým vlastnictvím, které nejen existuje právně, ale i fakticky klade odpor kapitálu, brání tuto oblast činnosti před kapitálem a popouští mu místo jen za určitých podmínek.

Za těchto okolností bude absolutní pozemková renta existovat i v tom případě, když se bude obdělávat jen kategorie IV nebo III nebo II nebo I. Kapitál si může dobýt nové místo v jediné existující třídě půdy jen tehdy, když platí pozemkovou rentu, tj. když prodává zemědělský produkt za jeho hodnotu. A jen za těchto okolností lze srovnávat a rozlišovat kapitál vložený do zemědčlství (tj. do nějakého přírodního prvku jako takového, do prvovýroby) a kapitál vložený do nezemědělské výroby.

Další otázkou je pak toto:

Vycházíme-li z kategorie I, je jasné, že jestliže kategorie II, III a IV poskytují jen takovou dodatečnou nabídku, která je možná při staré tržní hodnotě, prodávají své produkty za tržní hodnotu, kterou určuje kategorie I; budou tudíž kromě absolutní renty poskytovat podle své relativní úrodnosti ještě i diferenciální rentu. Naproti tomu, vycházíme-li z kategorie IV, jsou zřejmě ǁ598ǀ možné některé námitky.

Viděli jsme totiž, že [v tabulkách B a C] kategorie II dosahuje absolutní renty, jestliže prodává svůj produkt za jeho hodnotu, tj. za 111/13 libry št. čili za 1 libru št. 1612/13 šilinku.

V tabulce D je cena nákladů v kategorii III, v nejbližší následující kategorii (v sestupné linii), vyšší než hodnota produktu kategorie IV, která dává rentu 10 liber št. Proto tu nemůže být ani řeči o konkurenci nebo podbízení — ani tehdy, kdyby kategorie III prodávala svůj produkt za cenu nákladů. Jestliže však kategorie IV už neuspokojuje celou poptávku a trh potřebuje víc než 921/2 tuny, pak se cena produktu zvýší. Ve výše uvedeném případě by se už musela zvýšit o 343/111 šilinku za tunu, než by kategorie III mohla vystoupit jako konkurent, který prodává svůj produkt byť jen za jeho cenu nákladů. Vzniká tu otázka: vystoupí tu jako takovýto konkurent? Tento případ si nyní postavme jinak. Poptávka by se nemusela zvýšit o 75 tun, aby cena produktu kategorie IV stoupla na 1 libru 12 šilinků, tj. na individuální hodnotu produktu kategorie III; a nejméně je to nutné pro vládnoucí zemědělský produkt, u něhož nedostatečná nabídka vyvolá mnohem větší zvýšení ceny, než to odpovídá aritmetickému zaostávání nabídky. Kdyby se však cena produktu kategorie IV zvýšila na 1 libru št. 12 šilinků, platila by kategorie III při této tržní hodnotě, která se rovná její individuální hodnotě, absolutní rentu, a kategorie IV diferenciální rentu. Vůbec, vznikne-li dodatečná poptávka, může kategorie III prodávat svůj produkt za jeho individuální hodnotu, protože v tomto případě právě tato kategorie určuje tržní hodnotu, a nebylo by vůbec důvodu, proč by se měl pozemkový vlastník renty zříci.

Předpokládejme však, že tržní cena produktu kategorie IV se zvýší jen na 1 libru št. 91/2 šilinku, tj. na cenu nákladů produktu kategorie III. Nebo, abychom si postavili tento případ ještě názorněji: předpokládejme, že cena nákladů produktu kategorie III je jen 1 libra št. 5 šilinků, tj. že je jen o 18/37 šilinku vyšší než cena nákladů produktu kategorie IV. Musí být vyšší, protože úrodnost kategorie III je nižší než úrodnost kategorie IV. Může se nyní začít s obděláváním kategorie III, a tak konkurovat s kategorií IV, která prodává svůj produkt za vyšší cenu, než je cena nákladů produktu třídy III, totiž za 1 libru št. 535/37 šilinku? Závisí to na tom, zda vznikne dodatečná poptávka nebo ne. V prvním případě se tržní cena produktu kategorie IV zvýší nad jeho hodnotu, tj. nad 1 libru št. 535/37 šilinku. A pak by kategorie III za všech okolností prodávala svůj produkt nad jeho cenou nákladů, i když by přitom nedostávala plnou sumu jeho absolutní renty.

Anebo dodatečná poptávka nevznikne. Jsou tu opět možné dva případy. Kategorie III by mohla konkurovat jedině tehdy, kdyby farmář obdělávající půdu kategorie III byl zároveň jejím vlastníkem, kdyby mu tedy osobně jako kapitalistovi pozemkové vlastnictví nebylo žádnou překážkou, kdyby mu nekladlo žádný odpor, protože by je měl ve své moci — ne jako kapitalista, nýbrž jako pozemový vlastník. Jeho konkurence by donutila kategorii IV, aby prodávala svůj produkt pod dosavadní cenu, tj. pod 1 libru št. 535/37 šilinku, ba dokonce pod cenu nákladů kategorie III, tj. pod 1 libru št. 5 šilinků. Tím by byla kategorie III vytlačena z bojiště. A kategorie IV by vždy dokázala vytlačit kategorii III. Stačilo by jí pouze snížit cenu na úroveň svých vlastních výrobních nákladů, které jsou nižší než u kategorie III. Kdyby se však trh v důsledku snížení ceny, které vyvolala kategorie III, rozšířil, co potom? Buď by se trh rozšířil natolik, že by kategorie IV mohla stejně jako dříve odbýt svých 921/2 tuny přesto, že se objevilo nových 75 tun, anebo by se v takové míře nerozšířil, takže by se část produktu kategorie IV a III stala přebytečnou. V tomto případě by kategorie IV, protože ovládá trh, snižovala cenu tak dlouho, dokud by se kapitál v kategorii III neredukoval do příslušných mezí, tj. dokud by do ní nebylo vloženo jen tolik kapitálu, kolik by právě stačilo, aby byl pohlcen celý produkt kategorie IV. Avšak při ceně 1 libry št. 5 šilinků by bylo možné prodat celý produkt, a protože by kategorie III prodala část tohoto produktu za tuto cenu, nemohla by kategorie IV prodávat dráž. To by však byl jediný možný případ takové dočasné nadvýroby, která nevyplynula z dodatečné poptávky, ale vede k rozšíření trhu. A tento případ by byl možný jedině tehdy, kdyby byl v kategorii III kapitalista a pozemkový vlastník jednou osobou, když se tedy opět předpokládá, že pozemkové vlastnictví neexistuje jako moc, která stojí proti kapitálu, protože sám kapitalista je pozemkovým vlastníkem a obětuje zájmy pozemkového vlastníka zájmům kapitalisty. Stojí-li však v kategorii III pozemkové vlastnictví jako takové proti kapitálu, pak není nejmenšího důvodu, aby pozemkový vlastník nechával své akry obdělávat, aniž by za to dostal rentu, tj. aby je nechával obdělávat dříve, než se cena produktu kategorie IV zvýší přinejmenším nad cenu nákladů produktu kategorie III. Je-li toto zvýšení jen ǁ599ǀ nepatrné, zůstane v každé zemi s kapitalistickou výrobou půda kategorie III vyloučena z oblasti činnosti kapitálu, vyjma případ, kdy jde o takové pozemky, které nemohou v žádné jiné formě poskytovat rentu. Tyto pozemky se však nikdy nezačnou obdělávat dříve, dokud nezačnou poskytovat rentu, dokud se cena produktu kategorie IV nezvyší nad cenu nákladů produktu kategorie III, tj. dokud kategorie IV nezačne poskytovat kromě své dřívější renty ještě i diferenciální rentu. Při dalším vzrůstu poptávky by se cena produktu kategorie III zvýšila na jeho hodnotu, protože cena nákladů produktu kategorie II převyšuje individuální hodnotu produktu kategorie III. Půda kategorie II by se začala obdělávat, jakmile by cena produktu kategorie III převýšila 1 libru št. 1311/13 šilinku, tj. jakmile by začala dávat nějakou rentu pro kategorii II.

Avšak v tabulce D se předpokládá, že kategorie I neposkytuje žádnou rentu. Ale tato kategorie neposkytuje rentu jedině proto, že se předpokládá, že představuje už obdělávanou půdu, která je v důsledku změny tržní hodnoty, vyvolané vystoupením kategorie IV, nucena prodávat svůj produkt pod jeho hodnotou, za jeho cenu nákladů. Této půdy se bude nadále takto používat jen tehdy, bude-li farmářem sám pozemkový vlastník, a tak pozemkové vlastnictví v tomto individuálním případě vůči kapitálu zmizí, anebo tehdy, bude-li farmář malým kapitalistou, který se spokojí s menším ziskem než 10 %, nebo dělníkem, který chce vydělat o něco víc než svou mzdu anebo jen svou mzdu a který svou nadpráci, rovnající se 10 nebo 9 librám št. nebo nějaké menší sumě, nebude platit kapitalistovi, nýbrž pozemkovému vlastníkovi. V obou posledních případech se sice platí pachtovné, avšak, vzato ekonomicky, neplatí se renta, a nám tu jde jen o rentu. V jednom případě je farmář prostě zemědělským dělníkem, ve druhém něčím mezi zemědělským dělníkem a kapitalistou.

Není nic nejapnějšího než tvrdit, že pozemkový vlastník prý nemůže stáhnout své akry z trhu tak snadno jako kapitalista svůj kapitál z některého výrobního odvětví. Nejlepším důkazem toho je, že se velké množství úrodné půdy v nejvyspělejších zemích Evropy, jako například v Anglii, neobdělává; půda odňatá zemědělství pro stavby železnic nebo domů, anebo rezervovaná pro tyto účely; půda, kterou její vlastník určil na střelnici nebo pro lov, jako je tomu například na skotské vysočině. Nejlepším důkazem je tu i marný boj anglických dělníků, kteří se snaží získat neobdělávanou půdu.

Nutno poznamenat toto: ve všech případech, kdy suma absolutní renty klesá pod svou normální velikost buď proto, že tržní hodnota je nižší než individuální hodnota produktu dané kategorie (jako je tomu v II D), anebo proto, že část kapitálu musí být v důsledku konkurence lepší půdy stažena z horší půdy (jako je tomu u II B), anebo proto, že renta vůbec odpadá (jako je tomu u I D), ve všech těchto případech se předpokládá:

1. že tam, kde renta úplně odpadá, je pozemkový vlastník a kapitalista touž osobou, tj. že zde individuálně a výjimečně mizí odpor, který pozemkové vlastnictví klade kapitálu, i omezení oblasti činnosti, které kapitálu ukládá pozemkové vlastnictví. Je to týž případ — jenže v individuálním měřítku — jako v koloniích, tj. odpadá předpoklad pozemkového vlastnictví;

2. že konkurence lepších pozemků — nebo i konkurence horších pozemků (v sestupné linii) vytváří nadvýrobu a násilně rozšiřuje trh a vytváří dodatečnou poptávku násilným snižováním cen. To je však právě absolutně ten případ, který Ricardo nepředpokládá, protože při svých úvahách vychází vždy z předpokladu, že se uspokojuje jen nutná dodatečná poptávka;

3. že kategorie II a I v tabulkách B, C a D nedávají žádnou rentu, nebo nedávají celou sumu absolutní renty, protože je konkurence lepších pozemků nutí prodávat jejich produkt pod jeho hodnotou [anebo, jako v případě II B, stáhnout část kapitálu z výroby]. Ricardo naopak předpokládá, že prodávají svůj produkt za jeho hodnotu a že tržní hodnotu určuje vždy nejhorší půda, zatímco právě v případě I D, který považuje za normální, je tomu opačně. Kromě toho jeho úvahy vycházejí vždy z předpokladu sestupné linie výroby.

Je-li průměrné složení nezemědělského kapitálu 80c + 20v a míra nadhodnoty se rovná 50 %‘ nevznikla by žádná absolutní pozemková renta, kdyby složení zemědělského kapitálu bylo 90c + 10v, tj. vyšší než složení průmyslového kapitálu, což je ǁ600ǀ pro kapitalistickou výrobu historicky nesprávné; bude-li mít zemědělský kapitál složení 80c + 20v, což dosud není, absolutní renta rovněž nevznikne; Je-li složení zemědělského kapitálu nižší [než složení průmyslového kapitálu], například 60c + 40v, pak se absolutní pozemkové renty dosahuje.

Vycházímeii z této teorie, mohou nastat — podle úrodnosti různých kategorií a podlejejich poměru k trhu, tj. podle toho, v jaké míře ta či ona kategorie ovládá trh — tyto případy:

A) Poslední kategorie platí absolutní rentu. Určuje tržní hodnotu, protože všechny kategorie dodávají při této tržní hodnotě pouze nutnou nabídku.

B) Poslední kategorie určuje tržní hodnotu; platí absolutní rentu, celou její miru, neplatí však celou její dřívější sumu, protože konkurence kategorií III a IV ji nutí, aby stáhla část kapitálu z výroby.

C) Nadbytečná nabídka, kterou kategorie I, II, III a IV dodávají při staré tržní hodnotě, si vynucuje pokles tržní hodnoty, ale tímto snížením tržní hodnoty — regulovanýrn vyššírni třídami — se rozšiřuje trh. Kategorie I platí jen část absolutní renty, kategorie II jen absolutní rentu.

D) Totéž regulování tržní hodnoty lepšími kategoriemi anebo ovládnutí horších kategorií lepšími prostřednictvím nadbytečné nabídky úplně odstraňuje rentu v kategorii I a snižuje ji v kategorii II pod úroveň absolutní renty; konečně

E) lepší kategorie vytlačují kategorii I z trhu tím, že snižují tržní hodnotu pod cenu nákladů produktu kategorie I. Tržní hodnotu nyní reguluje kategorie II, protože při této nové tržní hodnotě všechny tři kategorie dodávají jen nutnou nabídku.

ǁ600ǀ Nyní se vraťme k Ricardovi.

*

Rozumí se samo sebou, že mluvíme-li o složení zemědělského kapitálu, že do něho nevchází hodnota nebo cena půdy. Cena půdy není nic jiného než kapitalizovaná pozemková renta.




__________________________________

Poznámky:
(čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)

a V tištěné české verzi je uvedeno [1 šilink bavlna plus 4 pence mzda] což je zjevný omyl. (Pozn. MIA)


64 Tezi, že celá masa renty (absolutní renta a diferenciální renta dohromady) se rovná rozdílu mezi tržní hodnotou a cenou nákladů, rozebírá Marx podrobně dále (viz tento svazek zde).

65 Předchozí příklady se nevztahovaly na zemědělství, nýbrž na těžbu v uhelných dolech s různou produktivitou. Avšak všechno, co se říká o dolech, lze aplikovat i v zemědělství na půdy s různou úrodností.

66 Diferenciální hodnotou nazývá Marx, jak vysvětluje dále (viz tento svazek zde), rozdíl mezi tržní hodnotou a individuální hodnotou. Diferenciální hodnotu určuje vzhledem k měrné jednotce produkt, kdežto diferenciální rentu k celému produktu vyrobenému v dané třídě. Je-li tržní hodnota měrné jednotky produktu větší než jeho individuální hodnota, je rozdíl kladnou veličinou, je-li naproti tomu tržní hodnota menší než individuální hodnota, je tento rozdíl zápornou veličinou. To je důvodem pro znaménka + a - v Marxově souhrnné tabulce.

V tabulkách C, D a E klade Marx znaménka + a - před čísla, která vyjadřují výši diferenciální renty v librách šterlinků. Například v tabulce C je v sloupci „Diferenciální renta“ záporná veličina „-93/13 libry št.“. To znamená, že v tomto případě je produktivita kategorie I tak malá, že pozemek této kategorie nejenže neposkytuje při dané tržní hodnotě žádnou diferenciální rentu, ale že zde dokonce i absolutní renta značně klesá pod svou normální výši. V případě I C činí absolutní renta celkem jen 10/13 libry št., tzn. že je o 93/13 libry št. pod její normální výší, která je v daném příkladě 10 liber št.

V souhrnné tabulce na straně 574 rukopisu vyjadřuje Marx týž případ záporné diferenciální renty pomocí záporné diferenciální hodnoty a uvádí v těchto případech ve sloupci „Diferenciální renta“ prostě „0“, která zde udává, že tu pozitivní diferenciální hodnota neexistuje (záporná diferenciální renta se projevuje přiměřeným zmenšením absolutní renty, které se obráží ve sloupci „Absolutní renta“.) Přenesení záporných veličin do sloupce „Diferenciální hodnota“ odstraňuje nesnáz, která vznikla v tabulce C na straně 572 (rukopisu), když bylo nutné sčítat diferenciální renty různých kategorií: do součtu byly zahrnuty jen kladné diferenciální renty opatřené znaménkem +, kdežto záporná veličina „-93/13 libry št.“ byla při sečítání diferenciálních rent považována prostě za nulu, aby se zabránilo dvojímu započítání. Proto pro vyčíslení záporných diferenciálních rent zavedl Marx ve své souhrnné tabulce zvláštní rubriku „Diferenciální hodnota tuny“, do níž zahrnul i záporné diferenciální hodnoty.

67 Hned za těmito slovy podává Marx na straně 573 svého rukopisu souhrnně tabulky A, B, C a D, které obsahují všechny zde vyjmenované rubriky. Na další straně rukopisu (str. 574) uvádí Marx ještě jednou, přehledněji, všechny údaje tabulek A, B, C a D a připojuje k nim příslušné údaje tabulky E. Tak vznikla jednotná souhrnná tabulka. Tabulky A, B, C a D, uvedeně na straně 573 rukopisu a obsahující stejné údaje, Marx plně převzal do souhrnné tabulky, a proto se v textu zvlášť neuvádějí.

68 Viz Karel Marx, „Ke kritice politické ekonomie. Sešit první“, Marx— Engels, Spisy 13, zde.

69 Viz Karel Marx, „Teorie o nadhodnotě“, část 1, zde a dále.

70 V případě, který uvádí Marx, vchází produkt, jehož výroba závisí na pozemkovém vlastniství, proporcionálně ve stejné míře do obou součástí zálohovaného kapitálu. Marx předpokládá, že bez ohledu na zvětšení konstantního kapitálu (88c místo 80c v důsledku zdražení suroviny) a variabilního kapitálu (22v místo 20v v důsledku zdražení spotřebních předmětů dělníků) hodnota produktu zůstane stejná jako dříve, tj. 120. K tomu mohlo dojít jen proto, že nadhodnota, kterou si přivlastňuje kapitalista, se zmenšila z 20 na 10. Takové zmenšení nadhodnoty je podmíněno tím, že se o 10 jednotek zvýšila diferenciální renta, která vzrostla na úrodnějších pozemcích ve spojitosti s přechodem k obdělávání méně úrodných pozemků. Nově vytvořená hodnota, která je stejná jako dříve, tj. 40 (protože způsob výroby se nezměnil) podléhá tudíž tomuto znovurozdělení: 10 jednotek tvoří nyní nadhodnotu, která připadá kapitalistovi, 20 jednotek připadá na variabilní kapitál a 10 jednotek připadá na zvětšení diferenciální renty, k němuž dojde tím, že se hodnota konstantního kapitálu zvýší o 8 jednotek a hodnota variabilního kapitálu o 2 jednotky.

V dalším textu, na stranách 684—686 rukopisu (v tomto svazku zde), rozebírá Marx podobný případ.

71 Marx zde používá — a místy i později — termínu „výrobní náklady“ („Produktionskosten“) ve smyslu nákladů výroby plus průměrný zisk, tj. ve smyslu ceny nákladů („Kostenpreis“). Podobné používání termínu „výrobní náklady“ lze nalézti na jednotlivých místech ve třetím dílu „Kapitálu“. Viz Karel Marx, „Kapitál“, díl III, část 2, poznámka [**], nebo zde i zde.

72 O Wakefieldově teorii kolonizace viz Karel Marx, „Kapitál“, díl I, kap. 25, zde.