Karel Marx
Dělnický mítink v Londýně
Londýn 28. ledna 1862
Dělnická třída, tvořící převážnou část společnosti, v níž už, pokud lidská paměť sahá, neexistuje rolnický stav, není jak známo zastoupena v parlamentě. Přesto však není bez politického vlivu. Žádná významná novinka, žádné rozhodující opatření nebylo v této zemi[a] nikdy provedeno bez pressure from without (tlaku zvenčí)‚ ať už používala takového pressure opozice proti vládě, nebo vláda proti opozici. Pod pojmem pressure from without rozumí Angličan velké mimoparlamentní lidové demonstrace, které samozřejmě nemohou být uspořádány bez živé spoluúčasti dělnické třídy. Pitt dovedl ve své protijakobínské válce používat mas proti whigům. Emancipace katolíků, zákon o reformě, zrušení obilních zákonů, zákon o desetihodinovém pracovním dni, válka proti Rusku, zamítnutí Palmerstonova zákona o spiknutích[272], to všechno bylo plodem bouřlivých mimoparlamentních demonstrací, v nichž dělnická třída, ať už do nich byla uměle veštvána nebo jednala spontánně, vystupovala jcn jako persona dramatis[b] nebo jako sbor a hrála buď hlavní úlohu, nebo — podle okolností — také úlohu davu. Tím nápadnější je postoj anglické dělnické třídy k americké občanské válce.
Bída, kterou vyvolalo mezi dělníky severních průmyslových obvodů zastavení továren a zkrácení pracovní doby motivované blokádou otrokářských států, je neuvěřitelná a roste každým dnem. Ostatní součásti dělnické třídy netrpí v takovém měřítku, nicméně i ony trpí citelně zpětným působením krize v bavlnářském průmyslu na ostatní průmyslová odvětví, omezením vývozu jejich vlastních produktů do Severní Ameriky v důsledku Morrillova tarifu[164] a úplným zastavením tohoto vývozu na jih v důsledku blokády. Anglický zásah v Americe se tedy v dnešní době stal pro pracující třídu otázkou holého živobytí. Přitom jejich "natural superiors" (přirození představení) nezameškají ani jedinou příležitost k tomu, aby rozněcovali jejich hněv proti Spojeným státům. Jediný ještě existující velký a rozšířený dělnický orgán, "Reynolds's Newspaper", byl koupen jedině proto, aby už půl roku každý týden opakoval v zuřivých tirádách ceterum censeo[271] anglické intervence. Dělnická třída je si proto plně vědoma, že vláda číhá jen na volání po intervenci zdola, na pressure from without, aby mohla ukončit americkou blokádu a tím anglickou bídu. Za těchto okolností je obdivuhodné, jak vytrvale dělnická třída zachovává mlčení, a přerušuje-li je, pak jen proto, aby pozvedla hlas proti intervenci, pro Spojené státy. To je nový skvělý důkaz železné zdatnosti anglických lidových mas, oné zdatnosti, která je tajemstvím velikosti Anglie a která, abychom mluvili hyperbolickým jazykem Mazziniho, způsobila, že se obyčejný anglický voják za krymské války a za indického povstání jevil jako polobůh.
K charakteristice "politiky" dělnické třídy poslouží zpráva o velkém dělnickém mítinku, který se konal včera v Marylebonu, nejlidnatějším londýnském obvodu:
Předseda pan Steadman zahájil mítink připomínkou, že se bude rozhodovat o tom, jak má anglický lid přijmout pány Masona a Slidella.
"Je třeba uvážit, zda sem tito pánové přicestují proto, aby osvobodili otroky z jejich okovů, nebo aby k těmto okovům přikovali ještě jeden článek."
Pan Yates:
"Dělnická třída nesmí v současné situaci mlčet. Tito dva pánové, kteří se plaví přes Atlantský oceán do naší země, jsou agenty otrokářských a tyranských států. Otevřeně se vzbouřili proti zákonné ústavě své země a přicházejí sem, aby od naší vlády získali uznání nezávislosti otrokářských států. Je povinností dělnické třídy vyslovit dnes své mínění, aby si anglická vláda nemyslela, že přihlížíme k její zahraniční politice lhostejně. Musíme ukázat, že peníze, které náš lid vydal na osvobození otroků, nesměji být promarněny bez užitku. Kdyby naše vláda jednala čestně, byla by celým tělem i duší podporovala severní státy při potlačování této strašné vzpoury."
Po obšírné obhajobě severních států řečník poznamenal, že "prudké vystoupení pana Lovejoye proti Anglii bylo vyvoláno urážkami anglického tisku", a podal tento návrh:
"Tento mítink soudí, že agenti vzbouřenců, Mason a Slidell, kteří jsou teď na cestě z Ameriky do Evropy, jsou naprosto nehodni morálních sympatií dělnické třídy této země, protože jsou jednak otrokáři a jednak se otevřeně hlásí k tomu, že jsou agenty tyranské frakce, která se v této době bouří proti americké republice a je zapřisáhlým nepřítelem sociálních a politických práv dělnické třídy ve všech zemích."
Pan Whynne tento návrh podpořil. Ostatně rozumí se samo sebou, že je nutno se vystříhat jakýchkoli osobních urážek Masona a Slidella za jejich pobytu v Londýně.
Pan Nichols, obyvatel "nejzazšího severu Spojených států", jak sám prohlásil, který byl ve skutečnosti vyslán na mítink pány Yanceyem a Mannem jako advocatus diaboli[c], proti návrhu protestoval.
"Jsem tady, protože tu vládne svoboda projevu. U nás doma nedovoluje vláda už tři měsíce nikomu otevřít ústa. Svoboda byla rozdrcena nejen na Jihu, nýbrž i na Severu. Válka má na Severu mnoho nepřátel, ale neodvažují se mluvit. Na dvě stě časopisů bylo zastaveno nebo zničeno lůzou. Jižní státy mají na oddělení od Severu stejné právo, jako měly Spojené státy na odtržení od Anglie."
Přes výmluvnost pana Nicholse prošel první návrh jednomyslně. Nichols se však zvcdl znovu: "Vyčítáte-li pánům Masonovi a Slidellovi, že jsou otrokáři, pak platí totéž o Washingtonovi, Jeffersonovi atd."
Pan Beales v obšírné řeči vyvrátil Nicholsovy názory a potom předložil druhý návrh:
"Vzhledem k špatně skrývaným snahám ‚Times' a jiných časopisů, které svádějí na scestí a snaží se vytvářet v anglické veřejnosti nesprávné mínění o všech amerických záležitostech, zaplést nás pod libovolnými záminkami do války s milióny našich pokrevních bratří a zneužít dočasného nebezpečí hrozícího republice k pomlouvání demokratických instituci — pokládá tento mítink za mimořádnou povinnost dělníků, kteří nejsou zastoupeni v senátě národa, vyjádřit Spojeným státům svoje sympatie v jejich gigantickém boji za zachování Unie a odhalit hanebnou nečestnost ‚Times' a jiných s nimi spřízněných aristokratických listů i jejich obhajobu otrokářství; nadšeně se vyslovit pro nejpřísnější politiku neintervcnce v záležitostech Spojených států, pro urovnání všcch případných sporných otázek prostřednictvím zmocněnců nebo smírčích soudů jmenovaných oběma stranami; odhalit válečnou politiku orgánu burzovních spekulantů a vyjádřit nejvřelejší sympatie snahám abolicionistů o konečné vyřešení otázky otroctví."
Tento návrh byl jednomyslně přijat, stejně jako závěrečný navrh "predat prostřednictvím pana Adamse jednu kopii prijatých usnesení americké vládě jako výraz citů a míněni anglické dělnické třídy".
Napsal K. Marx 28. ledna 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 32 z 2. února 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — v Anglii. (Pozn. red.)
b — jednající osoba. (Pozn. red.)
c — ďáblův advokát. (Pozn. red.)