Karel Marx
Anglická humanita a Amerika
Londýn 14. června 1862
Humanita se dnes stala v Anglii, stejně jako svoboda ve Francii, exportním artiklem traders in politics[a]. Připomíná nám to dobu, kdy dal car Mikuláš svými vojáky zmrskat polské dámy a kdy lord Palmerston odsoudil mravní rozhořčení několika členů parlamentu nad touto událostí jako "nepolitické". Vzpomínáme si, že asi před deseti lety došlo na Jónských ostrovech k povstání , které zavdalo tamějšímu anglickému guvernérovi podnět k tomu, aby dal zbičovat ne právě malé množství řeckých žen. Probatum est[b], řekl Palmerston a jeho tehdejší whigovští kolegové, kteří byli tehdy ve vládě. Ještě před několika málo lety bylo parlamentu z oficiálních dokumentů dokázáno, že výběrčí daní v Indii používali vůči ženám raijatů[c] donucovacích prostředků, jejichž hanebnost nedovoluje popisovat je podrobněji. Palmerston a jeho kolegové se sice neodvážili tyto ohavnosti ospravedlňovat, ale jak by byli křičeli, kdyby se nějaká cizí vláda odvážila veřejně vyslovit své rozhořčení nad těmito anglickými hanebnostmi, a ne jasně naznačit, že zakročí, jestliže Palmerston a kolegové okamžitě neodvolají indické daňové úředníky. Ale ani sám Kato Cenzor by nemohl bdít úzkostlivěji nad mravy římských občanů než angličtí aristokraté a jejich ministři nad "humanitou" válčících Yankeeů!
Ladies z New Orleansu, žluté krásky, nevkusně ověšené klenoty, které se dají přirovnat asi tak k ženám starých Mexičanů jen s tím rozdílem, že své otroky nejedí in natura[d], jsou pro tentokrát — dříve to byly přístavy v Charlestonu — podnětem k projevům britské aristokratické humanity. Anglické ženy (to ovšem nejsou ladies a také nemají otroky), které hladovějí v Lancashiru, nepřiměly k řeči ještě ani jedna parlamentní ústa; úzkostné volání irských žen, které jsou v Zeleném Erinu[e] při postupném spojování malých pachtů vyhazovány polonahé na ulici a vyháněny ze svých domovů, jako by k nim vpadli Tataři, vyvolalo zatím ve Sněmovně lordů, v Dolní sněmovně a ve vládě Jejího Veličenstva jedinou odezvu — homilie o absolutních právech pozemkového vlastnictví[310]. Ale ladies z New Orleansu! To je ovšem něco jiného. Tyto ladies byly příliš osvícené, než aby se zúčastnily válečné vřavy podobně jako bohyně z Olympu nebo aby se vrhaly do plamenů jako ženy ze Sagunta[311]. Vynašly nový a bezpečný způsob hrdinství, způsob, jaký mohly vynalézt jen otrokářky, a to jen otrokářky v zemi, kde svobodná část obyvatelstva jsou zčásti povoláním kramáři, obchodníci s bavlnou, cukrem nebo tabákem a nemají otroky jako cives[f] antického světa. Když jejich mužové utekli z New Orleansu nebo zalezli do zadních pokojů, vyhrnuly se tyto ladics na ulice a plivaly vítězným jednotkám Unie do obličeje, vyplazovaly na ně jazyk a vůbec dělaly jako Mefistofeles "neslušné posunky" provázené urážlivými slovy. Tyto lítice se domnívaly, že mohou "beztrestně" tropit nepřístojnosti.
Takové bylo jejich hrdinství. Generál Butler vydal prohlášení, v němž se oznamovalo, že se s nimi bude zacházet jako s pouličními holkami, budou-li se nadále jako pouliční holky chovat. Butler je sice každým coulem advokát, ale zdá se, že nestudoval patřičně anglické Statute Law[312]. Byl by jim totiž, analogicky se zákony, které byly vyhlášeny za Castlereagha v Irsku[313], vůbec zakázal vycházet na ulici; Butlerovo varování na adresu "ladies" z New Orleansu tak mravně rozhořčilo hraběte Carnarvona, sira J. Walshe (který hrál v Irsku tak směšnou a nenáviděnou úlohu) a pana Gregoryho, který už před rokem žádal uznání Konfederace, že hrabě interpeloval vládu v Horní sněmovně a rytíř a muž "without a handle to his name"[g] v Dolní sněmovně a chtěli vědět, jaké kroky hodlá vláda podniknout ve jménu uražené "humanity". Russell i Palmerston pokárali Butlera, vyslovili přesvědčení, že ho washingtonská vláda odvolá, a tento tak jemnocitný Palmerston, který z čistě "humánního" obdivu uznal za královninými zády a bez předchozího oznámení svým kolegům státní převrat z prosince l851[314] (při němž byly některé "ladies" dokonce zastřeleny a jiné znásilněny zuávy) — týž jemnocitný vikomt prohlásil Butlerovo varování za "hanebnost". Opravdu, ladies, a dokonce ladies, které vlastní otroky, takové ladies že by si ani nesměly beztrestně vylít svou zuřivost a vztek na obyčejných vojácích Unie, rolnících, řemeslnících a jiných hrubiánech! To je "hanebné".
Nikdo ze zdejší veřejnosti se touto humanitní fraškou nedá mýlit. Jde o to zčásti vyvolat, zčásti upevnit náladu pro intervenci, především z francouzské strany. Rytíři humanity v Horní a Dolní sněmovně také po prvních melodramatických výlevech jako na povel odhodili masku dojetí. Jejich deklamace byla jen prologem k otázce, zda císař Francouzů jedná s anglickou vládou o zprostředkování a zda vláda, jak doufají, přijala tuto nabídku příznivě. Russell a Palmerston prohlásili oba, že o takové nabídce nic nevědí. Russell prohlásil současnou dobu za naprosto nevhodnou pro jakékoli zprostředkování. Palmerston, opatrnější a zdrženlivější, se spokojil s tím, že řekl, že anglická vláda v této chvíli nemá v úmyslu žádné zprostředkování.
Plán je tento: Francie bude v době odročení anglického parlamentu hrát úlohu prostředníka a na podzim, až bude Mexiko zabezpečeno, zahájí intervenci. Příměří na americkém válčišti probudilo z marasmu podnikavce, kteří ve Svatojakubském paláci a v Tuileriích spekulují s intervencí. Samo toto příměří je třeba přičíst strategické chybě Severu ve vedení války. Kdyby byla kentucká armáda po svých vítězstvích v Tennessee rychle postoupila na železniční centra v Georgii, místo aby se nechala vylákat k oklice na jih podle Mississippi, byli by Reuter a spol. ošizeni o obchod s pověstmi o "intervenci" a "zprostředkování". Ať je to jakkoli, Evropa si nic nemůže přát vroucněji, než aby se coup d'état[h] pokusil "nastolit pořádek ve Spojených státech" a také tam "zachránit civilizaci".
Napsal K. Marx 14. června 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 168 z 20. června 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — obchodníků s politikou, profesionálních politiků. (Pozn. red.)
b To je v pořádku. (Pozn. red.)
c — indických rolníků. (Pozn. red.)
d — za syrova. (Pozn. red.)
e Starý keltský název pro Irsko. (Pozn. red.)
f — občané. (Pozn. čes. red.)
g — "bez titulu". (Pozn. red.)
h Tím se myslí bonapartistická Francie. (Pozn. čes. red.)
310 Jde zřejmě o návrhy zákonů o majitelích půdy a pachtýřích v Irsku, které byly anglickému parlamentu předloženy v listopadu 1852. Těmito návrhy se měly poněkud zlepšit podmínky pachtu půdy v Irsku. V roce 1853 prošly tyto návrhy v Dolní sněmovně za pokryteckého souhlasu koaliční vlády, která chtěla získat podporu irských poslanců pro svou politiku, ale v Horní sněmovně narazily na odpor. V dalších letech přecházely ze sněmovny do sněmovny a byly v nich prováděny různé změny; v červenci 1855 bylo projednání těchto návrhů opět odloženo na neurčito. Rozbor a hodnocení návrhů provedl Marx v řadě svých článků (viz Marx - Engels, Spisy 11, str. Z parlamentu: Bulwerův návrh, irská otázka a Odstoupení generála Simpsona. — Z parlamentu).
311 Saguntum - město ve starověkém Španělsku. V roce 219 před n. I. bylo Saguntum, které bylo tehdy spojencem Říma, napadeno vojsky kartaginského vojevůdce Hannibala a po osmiměsíčním obklíčení a tvrdošíjném odporu dobyto. Obyvatelé města, kteří odmítli město vydat, se sami upálili.
312 Statute Law (statutární právo) - právní normy, jejichž pramenem jsou zákonodárná usnesení anglického parlamentu, tzv. statuty.
313 Když bylo roku 1798 hrubě potlačeno národně osvobozenecké povstání v Irsku, přijal anglický parlament z Castlereaghovy iniciativy reakční zákony o zavedení stanného práva v Irsku a o přerušení platnosti Habeas Corpus Actu, podle něhož musel být každý zatykač odůvodněn.
314 Po Bonapartově státním převratu ve Francii z 2. prosince 1851 schválil tehdejší anglický ministr zahraničních věcí Palmerston v rozmluvě s francouzským velvyslancem v Londýně uzurpátorský postup Ludvíka Bonaparta. Protože Palmerston v tomto případě jednal bez souhlasu ostatních členů whigovského kabinetu, musel v prosinci 1851 odstoupit, třebaže se anglická vláda s Palmerstonovým stanoviskem zásadně nerozcházela a jako první evropská vláda uznala bonapartovský režim ve Francii.