Karel Marx
Russelův protest proti americké hrubosti
— Zdražení obilí — K situaci v Itálii
Londýn 20. srpna 1862
Angličanům je lord John Russell znám jako "letter writer" (pisatel dopisů). Ve svém posledním dopise panu Stuartovi si stěžuje na útoky severoamerických novin proti "old England" (staré Anglii). Et tu, Brute![a] Nenajde se ctihodný Angličan, který by v důvěrném hovoru mezi čtyřma očima nespráskl ruce nad tímto tour de force[b]. Jak známo, podala anglická žurnalistika v letech 1789-1815 jedinečný výkon svými nenávistnými a zlobnými útoky proti francouzskému národu. A přesto tuto tradici překonala v posledním roce svou "malignant brutality" (nenávistnou hrubostí) vůči Spojeným státům. Snad postačí několik příkladů z poslední doby.
"Svým soukmenovcům" (otrokářům z Jihu), "kteří tak statečně a vytrvale bojují za svou svobodu proti nečisté rase lupičů a utlačovatelů, jsme povinováni veškerou morální podporou", říkají "Times".
Newyorská "Evening Post"[325] (orgán abolicionistů) k tomu poznamenává:
"Jsou tito angličtí pisatelé paskvilů, tito potomci Britů, Dánů, Sasů, Keltů, Normanů a Holanďanů tak čistokrevní, že všechny ostatní národy jsou ve srovnáni s nimi nečisté rasy?"
Krátce po uveřejnění zmíněného citátu nazvaly "Times" presidenta Lincolna "ctihodným šaškem", jeho ministry "bandou padouchů a lumpů", armádu Spojených států "armádou, která má jako důstojníky yankeeské podvodníky a jako vojáky německé zloděje". To všechno bylo vytištěno tučným garmondem a lord John Russell, neuspokojen vavříny, které sklidil za své dopisy biskupovi z Durhamu a siru Jamesu Hudsonovi v Turíně[326], se ve svém dopise Stuartovi odvažuje hovořit o "urážlivých útocích severoamerického tisku" proti Anglii.
Stromy však nerostou do nebe. Navzdory zlovolné impertinenci a nenávistným pletichám udrží oficiální Anglie mír s "yankeeskými podvodníky" a omezí své hluboké sympatie k šlechetným jižanským obchodníkům s lidskou krví na papírové fráze a ojedinělé podloudnické akce, neboť se zdražením obilí nejsou žádné žerty a každý konflikt s Yankeei by nyní k bavlnářské krizi přinesl ještě i hladomor.
Anglie už dávno nežije ze své vlastní produkce obilí. V letech 1857, 1858 a 1859 dovezla obilí a mouku za 66 miliónů liber št., v letech 1860, 1861 a 1862 za 118 miliónů liber šterlinků. Co do množství bylo v roce 1859 dovezeno 10 278 774 kvarterů obilí a mouky, v roce 1860 14 484 976 kvarterů a v roce 1861 16 094 914 kvarterů. Dovoz obilí tedy vzrostl jen v posledních pěti letech o padesát procent.
Anglie teď už ve skutečnosti dováží polovinu své spotřeby obilí z ciziny. A je velmi pravděpodobné, že se v příštím roce zvětší dovoz ještě nejméně o třicet procent, totiž o třicet procent v hodnotovém vyjádření, neboť velmi bohatá úroda ve Spojených státech znemožní příliš prudké zvýšení cen obili. Obšírné zprávy ze všech zemědělských obvodů, které právě uveřejnily "Mark Lane Express"[327] a "The Gardeners' Chronicle and Agricultural Gazette", však dokazují, že letošní úroda obilí bude téměř najisto o 1/4-1/5 pod průměrem. Řekl-li lord Brougham po uzavření míru v roce 1815, že Anglie zaručuje Evropě svým miliardovým státním dluhem své "good behaviour" (dobré chování), je letošní neúroda obilí pro Spojené státy nejlepší zárukou, že Anglie "will not break the Queen's peace" (neporuší královský mír).
Seznámil jsem se s dopisem jednoho z nejlepších přátel Garibaldiho z Janova, z něhož uveřejňuji několik výňatků. Píše se v něm mezi jiným:
"Včera" (16. srpna) "sem došly poslední dopisy Garibaldiho a různých důstojníků jeho vojska. Jsou datovány 12. srpna. Všechny jsou prodchnuty neotřesitelným generálovým rozhodnutím pevně setrvat na svém programu: ‚Řím nebo smrt!' a obsahují nesmlouvavé příkazy jeho přátelům v tomto smyslu. Naproti tmnu generál Cugia dostal včera z Turína výslovné rozkazy přikročit ke krajnímu násilí, to znamená zaútočit na dobrovolníky střelnými i sečnými zbraněmi a zajmout Garibaldiho a jeho přátele, pokud by se zdráhal složit zbraně během 24 hodin. Uposlechne-li vojsko, nastane opravdová katastrofa. Rozhodnutí o krajnich opatřeních padlo na základě telegramu z Paříže, který zní: "Pokud Garibaldi nebude odzbrojen, nesníží se císař k jednání s italskou vládou." Kdyby byl Rattazzi miloval vlast víc než svůj úřad, byl by resignoval a dovolil Ricasolimu nebo jinému méně nepopulárnímu ministrovi, aby nastoupil na jeho místo. Byl by uvážil, že staví-li se s Ludvíkem Bonapartem proti Itálii místo s Itálií proti Bonapartovi, ohrožuje monarchii, které údajně slouží. Budou-li na Sicílii Italové prolévat italskou krev, nebude to vina Garibaldiho, neboť jeho heslo zní: ‚Ať žije italská armáda!' a nadšení, s nímž tuto armádu všude vítají, dokazuje, jakou má Garibaldi autoritu. Kdyby však armáda prolévala krev dobrovolníků, kdo by si troufal spoléhat, že to lid klidně strpí?"
Napsal K. Marx 20. srpna 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 233 z 24. srpna 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a I ty, Brute! (Pozn. red.)
b — siláckým kouskem. (Pozn. red.)
325 "The Evening Post" ["Večerní pošta"] — americký deník; vycházel pod tímto názvem v New Yorku v letech 1801-1934. Koncem čtyřicátých let a v padesátých letech podporoval požadavky freesoilerů (stoupenců hnutí za svobodnou půdu); v roce 1856 se stal orgánem republikánské strany; od roku 1934 vychází pod názvem "The Post" ["Pošta"].
326 V dopise biskupovi z Durhamu ze 4. listopadu 1850 vystupoval Russell, tehdy ministerský předseda, pokrytecky jako ochránce protestantismu proti "uzurpátorským činům" papeže Pia IX.‚ který vydal edikt o jmenování katolických biskupů a arcibiskupa v Anglii (viz Marxův pamflet "Lord John Russell", Marx-Engels, Spisy 11).
V dopise Hudsonovi, anglickému vyslanci v Turíně, z 27. října 1860 ministr zahraničních věcí Russell v rozporu s postojem Ruska, Francie, Rakouska a Pruska schválil připojení jižní Itálie k Sardinskému království i jednání Viktora Emanuela II., který využil revolučního hnutí italského lidu pro své dynastické cíle. V tomto dopise vyslovil také názor, že národy mají právo kdykoli sesazovat své vlády. Toto prohlášení, namířené proti Napoleonovi III., se zároveň dotýkalo i monarchistického vládního principu, kterému Russell věrně sloužil.
327 "Mark Lane Express" — zkrácený název týdeníku "Mark Lane Express, and Agricultural Journal" ["Věstník plodinové burzy, zemědělský časopis"]; orgán obchodní buržoazie; vycházel pod tímto názvem v Londýně v letech 1832-1924.