Karel Marx



Mítink na podporu Garibaldiho


V této chvíli se v Londýně připravuje mítink na podporu Garibaldiho[329]; druhý takovy mítink se konal včera v Gatesheadu, tretí je ohlášen v Birminghamu, zatímco Newcastle v úterý řadu techto lidových manifestací zahájil. Krátká zpráva o mítinku v Newcastlu podá snad charakteristiku podivné nálady, která zde panuje. Takový mítink je vždy něco mimořádného. Mítink se konal v radnici v Newcastlu. Pan Newton (městský radní) zahájil jednání projevem, ve kterém mimo jiné řekl:

"Pokud Itálie není svobodná, nemůže být svobody ani v Evropě. Pokud Francie udržuje v centru Evropy velkou armádu, neexistují žádné záruky ani pro ty svobody, kterými se dnes vychloubáme. Nesmíme ani na chvilku zapomínat, že pravou příčinu neúspěchu Garibaldiho je třeba hledat ani ne tak v Itálii, jako spíše v Paříži. Skutečným původcem tohoto neúspěchu je francouzský vládce. (Silný potlesk.) Je to tatáž moc, která umlčela tisk i tribunu, která zardousila, spoutala a oslabila celou Francii. Nepochybuji, že nadejde den účtování, den odplaty za státní převrat, že prozřetelnost bude žádat pokání za jeho hříchy a zločiny! Jen s velkým přemáháním je možno klidně mluvit o postoji Francie vůči Itálii. Od dob Karla VIII. stále rozvracela Itálii a Itálie jí byla záminkou k narušování míru v Evropě… Četl jsem kdesi, že si staří Římané netroufali před Kapitolem přikročit k procesu proti Manliovi. Je snad v Itálii jediná píď země, která by unesla proces proti Garibaldimu?…"

Jos. Cowen podal návrh, že má shromáždění vyzvat memorandem lorda Russella, aby anglická vláda vybídla francouzského císaře k vyklizení Říma.

"Řím," řekl, "je staré důstojné hlavní město Itálie… Jakým právem je toto staré sídlo civilizace v zajetí vojsk cizího mocnáře? Má francouzské vojsko na Řím větší právo než na Neapol, Turín nebo Londýn? (Silný potlesk.) Papež uprchl, odmítl se vrátit, nechal Řím tři měsíce bez vlády. Nato si Římané sami zvolili vládu. A v době, kdy ještě budovali novou organizaci, přepadli je tíž Francouzi, kteří jim před rokem dali příklad.

Nedůslednost je příliš slabý výraz k označení takového chování. Bylo hanebné (bouřlivý potlesk), a historie vypálí potupné znamení každému Francouzi, který se tohoto ničemného činu zúčastnil… Kromě dělení Polska nebylo snad nestoudnějšího porušení všech zásad národní nezávislosti a mezinárodního práva než zardoušení Římské republiky francouzskými pretoriánskými bandami! Řím padl v červnu 1849, a Ludvík Bonaparte jej drží dodnes, plných třináct let!… Když jeho ministři prohlašovali francouzskému Národnímu shromáždění, že příčinou výpravy je anarchie v Římě, lhali. (Rozruch mezi posluchačstvem.) Když jeho důstojníci říkali v Toulonu vojsku, které se zdráhalo zničit sesterskou republiku, že nebojují proti Římu, ale proti Rakousku, lhali. Když se armáda vylodila v Civitavecchii, lhali opět, protože se prohlašovali ne za nepřátele, ale za přátele lidu a splétali pokrytecky francouzské a italské vlajky! Francouzský zmocněnec a jeho podřízení lhali, když si pod záminkou vyjednávání vymohli přístup k triumvirům, ve skutečnosti si však chtěli prohlédnout stav obranných opevnění. Generál Oudinot lhal, když se zavázal, že nezaútočí na město před 4. červnem, ve skutečnosti však na ně zaútočil už 2. června a tak Římany zaskočil. Francouzi si vůbec při tomto prokletém díle počínali s uváženou a pokryteckou falší. (Hlasitý potlesk.)

Od Ludvíka Bonaparta až po jeho nejposlednější agenty klamali všichni Řím, francouzský národ a Evropu. Ludvík Bonaparte si nikdy nepřál svobodu Itálie. Přál si sardinské království na severu, druhé království na jihu pod vládou Murata a třetí ve střední Itálii pro svého příbuzného Plon-Plona. (Potlesk a smích.) Tyto tři malé monarchie, které by byly spjaty rodinnými svazky s dynastií Bonapartů a které by hledaly veškerou svou inspiraci v Tuileriích, by značně posílily moc Ludvíka Bonaparta v Evropě. Tento plán nebyl špatný a jeho uskutečnění by bylo prokázalo, jak je obratný, jenže Garibaldi ho zhatil. (Bouřlivý potlesk.) V této chvíli je Garibaldi sám odzbrojen. Tím spíše je povinností anglického národa skoncovat se zásahy francouzského despotismu do cizích práv a uzavřít brány Říma pretoriánským hordám uzurpátora… Bonapartisrnus je zdrojem všeho neštěstí v Evropě. Dny jeho vlády jsou však sečteny… Neúprosná vůle, statisíce vojáků, hojnost smrtonosných válečných zbraní, senát plný servilních kariéristů, sněmovna, kterou sehnali dohromady četníci a prefekti - jenže proti tomu všemu stojí lidská přirozenost, která hájí svá věčná práva!" (Bouřlivý potlesk.)

Pan Cowen potom zdůvodnil a přečetl memorandum lordu Russellovi, které bylo jednomyslně přijato, když pokus jakéhosi pana Rulea zastat se "našeho vznešeného spojence za Kanálem" ztroskotal za bouře sykotu, křiku, mručení a smíchu.

Pan Rutherford (protestantský duchovní) podal potom druhý návrh, který zní:

"Tento mítink zve generála Garibaldiho, aby se usadil v Anglii, a ujišťuje ho o trvalém a stále rostoucím obdivu anglického lidu."

Ve zdůvodnění svého návrhu poznamenává pan Rutherford mimo jiné:

"Kdyby bylo papežovi v Římě příliš horko, najde i on v Anglii azyl. Dokonce ho uvítáme, ovšem ne jako světského panovníka, nýbrž jako hlavu ohromné církve."

Návrh byl přijat jednomyslně. Předseda dokončil jednání prudkou invektivou proti "pařížskému despotovi".

"Nechť si připomene starou Itálii s jejím Brutem a Cassiem; ať pamatuje na Nemesis, která mu je v patách; nechť uváží jako Macbeth, že se náhle může ze země vynořit ozbrojená paže a hlava v přílbě a že všem Orsiniům hlavu neuťali."

Potud pan radní Newton.

Dnešní tón anglických novin a mítinků připomíná první dny po státním převratu, tak pronikavě se liší od pozdějších hymnů na "zachránce společnosti".




Napsal K. Marx 11. září 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 256 ze 17. září 1862
  Podle textu novin
Přeloženo z němčiny



__________________________________

Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání.)

329 Jsou míněny události souvisící s Garibaldiho tažením v červenci a srpnu 1862, jehož cílem bylo osvobodit Řím od nadvlády papeže a francouzských okupantů. Ve srážce s královskými vojsky u Aspromonte padl těžce raněný Garibaldi do zajetí a byl delší dobu vězněn. Ohavné jednání Viktora Emanuela II. s italským národním hrdinou Garibaldim vyvolalo širokou vlnu protesů v evropských zemích, především v Anglii.