Karel Marx
Sesazení McClellana
Sesazení McClellana! — to je Lincolnova odpověď na volební vítězství demokratů.
Demokratické listy prohlašovaly s naprostou jistotou, že bezprostředně po zvolení Seymoura guvernérem státu New York bude odvolána proklamace, ve které Lincoln vyhlašuje zrušení otroctví na secesionistickém území od 1. ledna 1862. Jejich proroctví však sotva opustilo tiskařský lis, a jejich nejmilejší generál — jejich miláček, protože "kromě velké porážky se nejvíc bál rozhodujícího vítězství"[285], byl zbaven velení a odešel do soukromí.
Čtenáři si ještě pamatují, že McClellan na onu Lincolnovu proklamací odpověděl protiproklamací, denním rozkazem, ve kterém sice zakazoval jakékoli vystupování proti presidentovu opatření, současně však vyřkl tato osudná slova: "Je úlohou občanů, aby prostřednictvím volební urny napravili omyly vlády nebo odsoudili její činy." McClellan, velitel hlavní armády Spojených států, se tedy odvolával od presidenta k budoucím volbám. Vhodil na misku vah závažnost svého postavení. Nebereme-Ii v úvahu pronunciamento ve španělském stylu, nemohl své nepřátelství proti presidentově politice vyhlásit nápadněji. Po volebním vítězství demokratů nezbývalo proto Lincolnovi než buď sám klesnout na úlohu nástroje kompromisní strany nakloněné otrokářství, nebo ji sesazením McClellana zbavit opory v armádě.
Proto je McClellanovo sesazení v této chvíli politickou demonstrací. I bez toho se však stalo nutností. Commander in chief[a] Halleck ve zprávě ministrovi války obvinil McClellana z přímého odmítnutí poslušnosti. Těsně po porážce konfederovaných v Marylandu, 6. října, nařídil totiž Halleck překročit Potomac, zvláště proto, že nízký stav vody na Potomaku a jeho přítocích byl tehdy příznivý pro vojenské operace. Přes tento rozkaz se McClellan nepohnul a předstíral, že jeho vojsko není pro nedostatek zásob schopné pochodu. Halleck dokazuje ve zmíněné zprávě, že to byla pustá výmluva, že co do zásobování měla východní armáda ve srovnání se západní veliká privilegia a že si mohla přísun potravin, které ještě chyběly, opatřit stejně tak jižně jako severně od Potomaku. K této Halleckově zprávě se připojuje druhá, ve které výbor, ustanovený, aby vyšetřil vydání Harpers Ferry[347] konfederovaným, obviňuje McClellana, že nepochopitelně pomalu soustřeďoval vojska Unie, která byla v blízkosti onoho arzenálu a měla jej vyprostit. Nechal je pochodovat jen šest anglických mil (asi 1 1/2 německé míle) denně. Obě zprávy, Halleckova i zpráva výboru, byly v rukou presidenta už před volebním vítězstvím demokratů.
McClellanovo vojevůdcovství bylo v tomto listě vylíčeno tolikrát[b], že stačí připonunout, jak se snažil taktické rozhodnutí nahrazovat strategickým obejitím a jak neúnavně objevoval moudrá hlediska generálního štábu, která mu buď zakazovala využívat vítězství, nebo předcházet porážkám. Krátké marylandské tažení mu vyneslo neoprávněnou svatozář. Zde je však nutno uvážit, že všeobecné pochodové rozkazy dostával od generála Hallecka, který též vypracoval plán prvního tažení do Kentucky, a že vítězství na bojišti bylo dosaženo výhradně udatností nižších velitelů, zvláště padlého generála Rena a generála Hookera, který se ze svých ran ještě úplně nezotavil. Napoleon napsal kdysi svému bratru Josephovi, že nebezpečí je na všech místech bojiště stejné a že se do něho vrháme nejjistěji, chceme-li se mu vyhnout. Zdá se, že McClellan tento axiom pochopil, avšak bez ponaučení, které vštěpoval Napoleon svému bratrovi. Po celou svou vojenskou kariéru nebyl McClellan nikdy na bojišti, nikdy v palbě — tuto zvláštnost silně zdůrazňuje generál Kearny v dopise, který zveřejnil jeho bratr, když Kearny padl pod velením Popea v jedné z bitev u Washingtonu.
McClellan uměl zakrývat svou prostřednost maskou zdrženlivé vážnosti, lakonické mlčenlivosti a důstojné uzavřenosti. I jeho nedostatky mu zajišťovaly neotřesitelnou důvěru demokratické strany na Severu a "loajální uznání" secesionistů. Mezi vyššími důstojníky svého vojska si získal přívržence vytvořením tak velkého generálního štábu, jaký dosud anály válečné historie nezaznamenaly. část starších důstojníků, příslušníků bývalé armády Unie, vychovaných na akademii ve West Pointu, v něm nacházela oporu ve své rivalitě vůči nově dosazeným "civilním generálům" a ve svých tajných sympatiích ke "kamarádům" v nepřátelském táboře. Voják konečně znal jeho vojenské vlastnosti pouze z doslechu, přiřkl mu tedy všechny zásluhy intendantury a vyprávěl o jeho zdrženlivé vlídnosti mnoho pochvalného. McClellan měl jediný dar vrchního velitele — uměl si u svého vojska zajistit popularitu.
MeClellanův nástupce Burnside je příliš málo znám, než abychom ho mohli posoudit. Patří k republikánské straně. Naproti tomu Hooker, který přejímá vrchní velení nad armádním sborem, jenž sloužil speciálně pod vedením McClellana, je bezesporu jeden z nejschopnějších starých válečníků Unie. "Fighting Joe" (sekáč Josef), jak jej nazývá vojsko, má na úspěších v Marylandu největší podíl. Je abolicionista.
Tytéž americké noviny, které nás informují o sesazení McClellana, přinášejí Lincolnovy výroky, ve kterých rozhodně prohlašuje, že od své proklamace neustoupí ani o vlásek.
"Lincoln", právem poznamenává ‚Morning Star, "dokázal světu, že je pomalý, ale solidní muž, který postupuje neobyčejně obezřetně, nikdy však necouvá. Každý krok své vládní kariéry správně vyměřil a energicky na něm trval. Vyšel z rozhodnutí vyloučit otroctví z teritorií a došel posléze ke konečnému cíli všeho ‚protiotrokářského hnutí', k vyhlazení nestvůry z půdy Unie a už dnes zaujímá vysoce čestné místo tím, že zbavil Unii jakékoli odpovědnosti za další trvání otroctví."
Napsal K. Marx 24. listopadu 1862
Otištěno v "Die Presse",
čís. 327 z 29. listopadu 1862Podle textu novin
Přeloženo z němčiny
__________________________________
Poznámky:
(Čísla označují poznámky uváděné v souhrnu na konci knižního vydání, písmeny jsou značeny poznámky uvedené na jednotlivých stránkách.)a — vrchní velitel. (Pozn. red.)
b Viz Americké problémy, Situace na americkém válčišti, Ke kritice amerických poměrů, Abolicionistické projevy v Americe. (Pozn. red.)
347 Harpers Ferry, důležitý vojenský opěrný bod na břehu Potomacu, obsadila vojska jižních států pod velením generála Jacksona 15. září 1862 za vpádu do Marylandu; do rukou konfederovaných padlo 1000 mužů posádky a velký arzenál.